ECLI:CZ:US:2009:4.US.354.09.1
sp. zn. IV. ÚS 354/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Odborové organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu, IČ 269 91 934, se sídlem Bouzov 8, právně zastoupené JUDr. Janem Kopřivou, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Kopřiva & Penka, Brno, Zahradnická 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2008 č.j. 7 Ca 32/2008-46, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. listopadu 2008, č.j. 6 Ads 102/2008-65, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena její ústavně zaručená práva na soudní ochranu, zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo dané v čl. 4 odst. 1 Listiny, podle kterého mohou být povinnosti ukládány jen na základě zákona a v jeho mezích. Současně mělo dojít k porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, podle kterého je soudce vázán zákonem. V řízení rovněž nebylo zohledněno postavení stěžovatelky jakožto odborové organizace zaručené v čl. 27 odst. 2 Listiny.
Shora citovaným usnesením nalézacího soudu byla zamítnuta žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků z kasační stížnosti a o ustanovení zástupce. Kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že soud prvého stupně neposoudil jako dostatečné podklady, na jejichž základě byla stěžovatelka osvobozena od soudních poplatků v předchozích řízení. Nejvyšší správní soud pak nezohlednil postavení stěžovatelky jako odborové organizace s nemožností navýšit členské poplatky za situace, kdy někteří z členů stěžovatelky jsou nezaměstnaní a vedou s bývalým zaměstnavatelem spor o neplatnost skončení pracovního poměru. Stěžovatelka je tak ve finanční tísni a to tím spíše, že zaměstnavatel, u něhož odborová organizace působí, neplní svoje povinnosti plynoucí ze zákona.
V této souvislosti stěžovatelka poukázala na celou řadu soudních sporů, které vede převážně proti zaměstnavateli (Národnímu památkovému ústavu), v nichž všech jí svědčí či svědčila povinnost zaplatit soudní poplatek, od nějž byla opakovaně osvobozena.
S ohledem na tyto důvody se stěžovatelka domáhala zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 7 Ca 32/2008, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
K věci samé pak Ústavní soud především konstatuje, že stěžovatelka, případně její právní předchůdkyně (Základní odborová organizace při správě státních hradů Bouzov a Šternberk, a Základní organizace evid. č. 20-0135-3808 Odborového svazu státních orgánů a organizací) předložily Ústavnímu soudu i další ústavní stížnosti, které se týkají soudních poplatků či nákladů soudního řízení.
Ústavní soud dále konstatuje, že otázkou osvobození od soudních poplatků, zatěžujících nepřiměřeně stěžovatele, se v minulosti již zabýval. Jako příklad může sloužit nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08 (viz www.judikatura.cz). Podle tohoto nálezu: "Ústavní soud ustáleně judikuje, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000, I. ÚS 201/02, I. ÚS 249/03, II. ÚS 249/03, III. ÚS 404/04, IV. ÚS 109/06 a další). Dle názoru Ústavního soudu, ... napadená rozhodnutí nevykazují prvky jurisdikční libovůle (svévole), pročež nezasahují do shora vymezených ústavních práv stěžovatele. Jsou v dostatečném rozsahu v intencích ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., na které odkazují, odůvodněna a nelze v nich spatřovat rozhodování bez bližších kritérií či zásad odvozených z právní normy ... námitky směřující do rozhodnutí obecných soudů byly pro uvedené za těchto okolností shledány neopodstatněnými, přičemž tento závěr nemůže zvrátit ani poukaz na "odlišné" rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2008 č. j. 36 C 278/2007-7, adresované stěžovateli (srov. kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 401/97, III. ÚS 470/97, III. ÚS 252/04).".
Pro stručnost Ústavní soud na uvedené rozhodnutí odkazuje, neboť závěry tam uvedené se vztahují i na právě projednávanou věc. Podstatným důvodem je okolnost, že stěžovatelkou samotnou byla iniciována řada soudních řízení. Jak je patrné i z ústavní stížnosti, k osvobození od soudního poplatku došlo v 18 případech, a naopak proti neosvobození od soudního poplatku v dalších nejméně pěti případech podala ústavní stížnost.
Ústavní soud proto znovu opakuje, s odkazem na svoji judikaturu, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků spadá do rozhodovací sféry obecných soudů. Na základě principu nezávislosti soudů Ústavní soud zpravidla nepřehodnocuje závěry, k nimž dospěly obecné soudy, při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje.
V dané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená rozhodnutí obecných soudů nevykazují prvky svévole při rozhodování, a tedy ani nezasahují do shora naříkaných ústavních práv stěžovatelky. Odůvodnění napadených rozhodnutí jsou dostatečná a vyčerpávající. Tento závěr nemůže zvrátit ani poukaz na jiná rozhodnutí v obdobné věci.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu Ústavního soudu