ECLI:CZ:NSS:2014:6.ADS.169.2014:14
sp. zn. 6 Ads 169/2014 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2014, č. j. MPSV-UM/2678/14/4S-
JČK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 10. 6. 2014, č. j. 2 Ad 31/2014 – 7,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce soudem pro řízení o kasační stížnosti
se zamítá .
II. Kasační stížnost žalobce se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce /stěžovatel/podal u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský
soud“) žalobu datovanou dnem 28. 4. 2014, kterou se domáhal přezkumu rozhodnutí
Ministerstva práce a sociálních věcí a jeho zrušení. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto
odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky
v Českých Budějovicích, kterým nebyla stěžovateli přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci
na uhrazení pokuty za cestování ve voze MHD bez jízdního dokladu. Stěžovatel v žalobě vesměs
zopakoval námitky, které uváděl již v odvolání a vytýkal správním orgánům arogantnost
a nesrozumitelnost, což odůvodňoval zmatečnými argumenty, ze kterých jasně nevyplývalo,
z jakého důvodu by mělo být napadené rozhodnutí zrušeno, přičemž zároveň zcela irelevantně
rozvíjel úvahy nad tzv. černými pasažéry a případným bezplatným přepravováním osob v hmotné
nouzi.
[2] Usnesením ze dne 21. 5. 2014, č. j. 2 Ad 31/2014 - 2 krajský soud vyzval stěžovatele
k odstranění vad žaloby. Na toto usnesení žalobce ve stanovené desetidenní lhůtě nereagoval
a po jejím uplynutí pouze doložil opis napadeného rozhodnutí, vady žaloby však neodstranil.
Z toho důvodu krajský soud usnesením ze dne 10. 6. 2014, č. j. 2 Ad 31/2014 – 7, jeho žalobu
dle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítl.
[3] Proti posledně uvedenému usnesení krajského soudu podal stěžovatel dne 2. 7. 2014
kasační stížnost, která byla krajským soudem dne 7. 7. 2014 předložena Nejvyššímu správnímu
soudu. V ní způsobem sobě příznačným a veskrze nesrozumitelným vytýká postupu krajského
soudu nejrůznější skutečnosti, resp. domnělé skutečnosti opřené o své představy o (ne)správnosti
postupu krajského soudu.
[4] Protože tato kasační stížnost nesplňovala podmínku povinného zastoupení dle §105
odst. 2 s. ř. s., vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele standardním způsobem k doložení plné
moci udělené zástupci (advokátu) k zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve lhůtě 2
týdnů. Současně jej poučil podle §35 odst. 8 a §36 odst. 3 s. ř. s. o právech účastníka požádat
o ustanovení zástupce pro toto řízení soudem i o následcích, pakliže stěžovatel nedoloží splnění
podmínek pro pokračování v řízení, ani nepožádá ve stanovené lhůtě o ustanovení advokáta
soudem.
[5] Dne 7. 8. 2014 byla zdejšímu soudu elektronickou formou (e-mailovou zprávou
bez zaručeného elektronického podpisu) zaslána žádost stěžovatele o ustanovení právního
zástupce. V žádosti stěžovatel uvádí, že jeho způsob bydlení je „nenájemní, nevlastnické, samostatné
nebytové obydlí“, výše zdanitelných příjmů je nulová, nezdanitelných „přes tři tisíce korun měsíčně“,
důvod nevýdělečné činnosti je plná invalidita, výše peněžitých závazků „desetitisíce“, „způsobilost
zcizovat: nenarušená atd. Stěžovatel zároveň uvedl, že nebude bez zástupce vysvětlovat,
že prohlášení podává v podobě, kterou judikatura zdejšího soudu považuje za dostatečnou a dále,
že „se bez zástupce nebude podepisovat pod listinu, která svým obsahem není potvrzením, natož na tiskopis
nepřijatý vůlí zákonodárného sboru, zaslaný v jediném výtisku a bez pasáže o udělení souhlasu s poskytováním
údajů. Taktéž oznamuje soudu, že nebude sdělovat ryze soukromé údaje a vzhledem k přiznaným poměrům
nerozhodné údaje: např. jaké nosí šaty, v čem bydlí a kolik utrácí“.
[6] Takto formulovaná žádost je podle názoru soudu zjevně šikanózní a není míněna vážně.
Jediným smyslem takovéto žádosti je dosáhnout samostatného rozhodnutí soudu o této žádosti,
nikoliv vyhovění žádosti. Pokud by tomu tak nebylo, jistě by žádost stěžovatel formuloval zcela
jinak. Jakkoliv dříve zdejší soud i o těchto bizarně znějících žádostech stěžovatele rozhodoval,
jeho judikatura se v tomto ohledu výrazně posunula a to s ohledem na skutečnost, že stěžovatel
svá práva uplatňuje zneužívajícím způsobem a zjevně vede pouze „spor pro spor“. Soudy včetně
soudů správních jsou však povolány k ochraně práv, nikoliv k tvorbě zcela zbytečných
rozhodnutí, která již zjevně nikoho ochránit nemohou, neboť zde o žádnou ochranu práv nejde.
[7] V této souvislosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své dřívější rozhodnutí ze dne
9. 10. 2014, č. j. 4 As 178/2014 - 19, kde zdejší soud uvedl následující. „V případě kasační stížnosti
proti usnesení krajského soudu, jímž bylo podle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnuto podání stěžovatele jako žalobce,
které nesplňovalo zákonné náležitosti, přičemž na výzvu krajského soudu k odstranění vad podání nebylo
reagováno, popř. toto doplnění bylo stěžovatelem výslovně odmítnuto, se jedná o zjevně neúspěšný návrh, za účelem
jehož projednání stěžovateli nelze přiznat osvobození od soudních poplatků.“ Ze stejného důvodu tak musel
zdejší soud zamítnout stěžovatelův návrh na ustanovení právního zástupce, neboť nejsou-li
splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nejsou dle §35 odst. 8 s. ř. s. dány
ani pro ustanovení advokáta soudem.
[8] Nejvyšší správní soud připomíná, že opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel
uplatňuje u soudu svá práva, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva
(viz např. rozsudek ze dne 8. 3. 2012, č. j. 2 As 45/2012 - 11, všechna citovaná rozhodnutí
jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá práva uplatňuje převážně zjevně šikanózním
způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu
(viz rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13).
[9] V evidenci zdejšího soudu je vedeno ke dni 5. 11. 2014 celkem 1227 spisů, kde žalobce
vystupuje v pozici stěžovatele, resp. navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné,
že množství žalobcem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost,
že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená,
že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem
vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů.
[10] Nejvyšší správní soud v souladu se zásadou hospodárnosti řízení již dále nevyzval
stěžovatele k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační
stížnosti. Ze způsobu, jakým stěžovatel se soudem jedná a jakým požádal o ustanovení advokáta
je zřejmé, že další procesní úkony by jen rozehrály obvyklý písemný „ping pong“ mezi
stěžovatelem a zdejším soudem, který naprosto bezúčelně prodlužuje řízení o kasační stížnosti
o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti a následně o prodloužení lhůty k předložení
plné moci udělené advokátovi, resp. o povolení splátek soudního poplatku. Nejvyšší správní
soud však tyto žádosti zamítne z důvodu svévolného uplatňování práva stěžovatelem
a jeho obstrukčního přístupu k vedení řízení (viz např. usnesení ze dne 8. 8. 2012,
č. j. 8 As 71/2012 - 13 a ze dne 4. 10. 2012, č. j. 8 As 71/2012 - 22, která byla stěžovateli
doručena a jejich obsah je mu proto znám). Výsledkem řízení pak obvykle bývá jeho zastavení
pro nezaplacení soudního poplatku, nebo, v případě, kdy jde o řízení od soudních poplatků
osvobozené ze zákona, jako v této věci, k odmítnutí kasační stížnosti, pro nesplnění podmínek
pro ustanovení zástupce soudem.
[11] Nejvyšší správní soud nepochybuje, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v posuzované věci.
[12] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl
podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[13] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. listopadu 2014
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu