ECLI:CZ:NSS:2014:6.AS.212.2014:15
sp. zn. 6 As 212/2014 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové,
soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce:
P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, týkající se
žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 8. 2011, č. j. 2253/11 a č. j. 2252/11, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2014, č. j. 3 A
43/2012 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Krajskému soudu v Brně bylo dne 23. 9. 2011 doručeno podání, které soud posoudil
jako žalobu, kterou se žalobce domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí žalované a vrácení
věci k dalšímu řízení. Krajský soud v Brně pak postoupil věc místně příslušnému Městskému
soudu v Praze (dále jen „městský soud“).
[2] S podáním žaloby je dle §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) spojen vznik
poplatkové povinnosti, která v tomto případě odpovídá poplatku ve výši 3.000 Kč, podle položky
18 bodu 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.
Tento poplatek nabývá splatnosti okamžikem podání žaloby, resp. vznikem poplatkové
povinnosti (viz §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
[3] Jelikož žalobce nedostál své poplatkové povinnosti, byl městským soudem vyzván dle §9
odst. 1 zákona o soudních poplatcích usnesením ze dne 4. 6. 2012 č. j. 3 A 43/2012-27,
aby tak učinil ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení. Součástí usnesení bylo i řádné poučení
účastníka o zastavení řízení v případě, že soudní poplatek zaplacen nebude. K závěru usnesení
bylo připojeno i upozornění na možnost požádat o osvobození od soudních poplatků. Usnesení
bylo žalobci doručeno 11. 6. 2012.
[4] Městskému soudu byla dne 29. 6. 2012 doručena žádost žalobce o osvobození
od soudních poplatků, jejíž součástí bylo i zjednodušené prohlášení o osobních a majetkových
poměrech žalobce. V tomto prohlášení žalobce uvedl, že je zcela bez příjmů, neboť je plně
invalidní, a dále tvrdil, že pobírá státní sociální podporu a jeho finanční závazky dosahují „ ti s í ců “.
[5] Městský soud usnesením č. j. 3 A 43/2012-38 ze dne 15. 7. 2014 žalobce od soudního
poplatku neosvobodil, protože se podle něj jedná o zneužití institutu osvobození od soudních
poplatků. Městský soud to nedovodil čistě ze skutečnosti, že žalobce vede stovky soudních řízení,
ale ze způsobu, jakým žalobce své soudní spory vyvolává, a z toho, co je jejich podstatou.
Dle odůvodnění usnesení žalobce opakuje stále stejné argumenty, které už byly mnoha soudy
(včetně městského soudu a Nejvyššího správního soudu) pravomocně označeny
za neopodstatněné, vyvolává další a další soudní řízení s týmiž protistranami a pro skutkově
podobné děje. To vše bez ohledu na fakt, že byl v minulosti v podobných řízeních neúspěšný.
Městský soud na závěr shrnuje, že žalobci zjevně nejde o vyřešení sporné otázky, resp. o ochranu
jeho práv, nýbrž o vyvolání co největšího počtu soudních řízení.
II. Kasační stížnost a řízení o ní
[6] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti výše uvedenému usnesení městského
soudu kasační stížnost. Kasační stížnost (vyhotovená stěžovatelem zcela nezaměnitelným
a jemu vlastním způsobem) obsahuje celou řadu zcela právně irelevantních a obecně pomýlených
stížnostních námitek, ze kterých však Nejvyšší správní soud dovodil alespoň to, že stěžovatel
namítá nedodržení formy zamítavého rozsudku, tj. vadu řízení před soudem ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Za situace, kdy předmětem kasačního
přezkumu je rozhodnutí (usnesení), jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních
poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost,
tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007 č. j. 9 As 43/2007-77, všechna
rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
[8] Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost z věcné stránky a dospěl k názoru,
že je nedůvodná.
[9] Městským soudem zvolený procesní postup a na něj navazující rozhodnutí lze
podle Nejvyššího správního soudu akceptovat. Nejvyšší správní soud připomíná, že opakovaně
vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje u soudu svá práva, jako projev svévolného
a účelového uplatňování práva (viz např. rozsudek ze dne 8. 3. 2012 č. j. 2 As 45/2012-11,
všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatel svá práva uplatňuje
převážně zjevně šikanózním způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu,
nýbrž pro samotné vedení sporu (viz rozsudek ze dne 7. 6. 2012 č. j. 2 As 82/2012-13). Nejvyšší
správní soud tak v minulosti aproboval i taková rozhodnutí soudů prvního stupně, které zamítly
žádost stěžovatele o osvobození od soudního poplatku s odůvodněním, že stěžovatel zneužívá
institutu osvobození od soudních poplatků k bezplatnému svévolnému uplatňování práva
k neomezenému vedení soudních sporů (viz např. rozsudek č. j. 2 As 28/2013-11 ze dne
25. 2. 2013).
[10] V evidenci zdejšího soudu bylo vedeno ke dni 14. 8. 2014 celkem 1166 spisů, kde žalobce
vystupuje v pozici stěžovatele, resp. navrhovatele. Z evidence zdejšího soudu je dále patrné,
že množství žalobcem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost,
že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená,
že by jeho žádostem o osvobození od soudních poplatků nemělo být vyhověno. Rozhodující
je sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných
či zcela identických argumentů (v podrobnostech lze odkázat na usnesení Nejvyššího správního
soudu č. j. 8 As 130/2012-10 ze dne 28. 2. 2013, jejž stěžovatel taktéž v procesní roli stěžovatele
obdržel).
[11] Nejvyšší správní soud prozkoumal stížnostní námitky a jako jedinou relevantní k usnesení
o neosvobození od soudních poplatků shledal tu, ve které stěžovatel uvádí, že městský soud
odmítl vydat ve věci rozsudek, ač by byl zamítavý. K tomu zdejší soud uvádí, že z §53 odst. 2
soudního řádu správního, jednoznačně vyplývá, že v případě žádosti o osvobození od soudních
poplatků má příslušný soud rozhodovat formou usnesení, neboť nejde o rozhodování ve věci.
Městský soud prozatím nepřikročil k rozhodování ve věci, protože tomu brání procesní překážka,
tj. nezaplacený soudní poplatek. K vydání rozsudku (kterým se podle §53 odst. 1 soudního řádu
správního rozhoduje ve věci samé, pokud zákon nestanoví, že se rozhoduje usnesením) tedy ještě
objektivně nemohlo dojít. Pokud jde o ostatní námitky, z nichž lze při nejlepší dobré vůli dovodit
toliko obecný nesouhlas s napadeným usnesením městského soudu, konstatuje Nejvyšší správní
soud, že žádnou nezákonnost v závěru o nesplnění podmínek pro osvobození od soudních
poplatků neshledal.
[12] Na základě všeho uvedeného je zřejmé, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji Nejvyšší správní soud musel zamítnout dle ustanovení §110 odst. 1 poslední věta
soudního řádu správního.
IV. Náklady řízení
[13] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný měl ve věci –
v procesním smyslu – úspěch, podle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2014
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu