ECLI:CZ:NSS:2017:6.AS.359.2017:13
sp. zn. 6 As 359/2017 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: A. H.,
proti žalovanému: Krajský soud v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábř. č. 34, Ostrava 1, o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2017, č. j. 22 A 135/2017 - 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2017, č. j. 22 A
174/2017 - 7,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 19. 10. 2017, č. j. 22 A 174/2017 - 7 (dále jen „napadené usnesení“).
Napadeným usnesením byla odmítnuta jeho žaloba proti jinému soudnímu rozhodnutí vydanému
v soudním řízení správním. Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením žalobu odmítl
podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť v posuzované věci nejde o žalobu proti rozhodnutí správního
orgánu, nýbrž o žalobu proti rozhodnutí soudu vydanému v rámci řízení vedeného podle s. ř. s.,
proti němuž zákon stanoví příslušné opravné prostředky.
[2] Nejvyšší správní soud opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel podává
u soudů návrhy na zahájení řízení, jako projev svévolného a účelového uplatňování
práva (srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2012,
č. j. 2 As 45/2012 - 11). Stěžovatel svá „práva“ uplatňuje zjevně šikanózním způsobem
a výsměšnou formou, a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné
vedení sporu (srov. k tomu obdobně rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13).
Z evidence zdejšího soudu je dále patrné, že množství žalobcem vedených sporů se v průběhu
času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě
neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost
stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů.
[3] Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti,
protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel opět veden
snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel
užívá institutu správní žaloby jako náhrady za kasační stížnost (které ostatně v dané věci rovněž
podal, viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2017, č. j. 9 As 264/2017 – 14),
tedy aby napadl u jednoho krajského soudu jeho předchozí rozhodnutí, případně rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, které ani žalobou napadeno být logicky nemůže, přičemž tyto své
úkony dále řetězí a kasační stížnost proti odmítavému usnesení Krajského soudu v Ostravě je
tak zcela zjevně bez naděje na úspěch. Nejvyšší správní soud v souladu se zásadou hospodárnosti
řízení nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele
k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené
jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zdejšímu soudu je z úřední činnosti
známo (srov. např. věci vedené pod sp. zn. 7 As 176/2012 či sp. zn. 2 As 245/2015), že shora
uvedené výzvy vůči stěžovateli neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení.
Tyto výzvy naopak rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem,
který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne, neboť shledá kasační stížnost zjevně
bezúspěšnou. Výsledkem řízení pak obvykle bývá jeho zastavení pro nezaplacení soudního
poplatku (viz např. usnesení ze dne 4. 11. 2015, č. j. 2 As 223/2015 - 43 či ze dne 8. 10. 2015,
č. j. 3 As 185/2015 - 40, která byla stěžovateli doručena a jejich obsah je mu proto znám).
[4] Nejvyšší správní soud nepochybuje, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup
by se opakoval i v posuzované věci. Jako v jiných obdobných věcech (srov. např. usnesení ze dne
30. 11. 2015, č. j. 6 As 262/2015 – 7) proto i tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud a limine
odmítá pro vady podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s., s odkazem na odůvodnění,
jehož se stěžovateli bezpočtukrát již dostalo, např. právě v posledně citovaném usnesení
č. j. 6 As 262/2015 - 7.
[5] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2017
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu