ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1437.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1437/2016-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. listopadu 2016 o dovolání obviněného L. S., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 2016, č. j. 7 To 131/2016-493, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 1 T 49/2014, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 2016, č. j. 7 To 131/2016-493, pokud jím bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 18. 2. 2016, č. j. 1 T 49/2014-464, v části týkající se výroku o vině pod bodem 1), navazujícího výroku o trestu a výroku o náhradě škody, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 18. 2. 2016, č. j. 1 T 49/2014-464 ve výroku, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem pytláctví podle §304 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 1), ve výroku o trestu a ve výroku o povinnosti obviněného uhradit poškozenému Mysliveckému sdružení S. P., se sídlem v P., P., škodu ve výši 15 900 Kč,
rovněž se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Plzeň-sever přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 2016, č. j. 7 To 131/2016-493, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever, ze dne 18. 2. 2016, č. j. 1 T 49/2014-464, kterým byl obviněný L. S. (dále jen dovolatel, příp. obviněný) uznán vinným přečinem pytláctví podle §304 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 1 rozsudku) a dále přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2 rozsudku) a za tato jednání byl odsouzen podle §304 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Dále uložil soud obviněnému peněžitý trest ve výměře 80 denních sazeb, kdy jedna denní sazba byla stanovena v částce 500 Kč, a pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku vyslovil soud dále trest propadnutí věci, a to malorážky samonabíjecí, zn. Bajkal, model TOZ 9904L, ráže 22 Long Rifle, výr. číslo ........., kulovnice opakovací CZ 527 M Carabine, ráže 7,62x39, výr. číslo ....... a zaměřovače zbraně konstruovaného na principu noktovizoru zn. Dedal model 480-DEP (100), výr. číslo ......; dále podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že obviněný je povinen uhradit poškozenému Mysliveckému sdružení S. P., se sídlem v P., P., škodu ve výši 15.900,- Kč.
2. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 2016, č. j. 7 To 131/2016-493, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle mínění obviněného je uplatněný dovolací důvod naplněn tím, že „popis skutku neodpovídá právní kvalifikaci, resp. že z popisu skutku nelze dovodit naplnění všech relevantních znaků skutkové podstaty přečinu pytláctví podle §304 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem krádeže podle ust. §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku“. Ve vztahu k trestnému činu pytláctví obviněný poukazuje na to, že z popisu skutku není zřejmá forma zavinění, není patrno, zda věděl, že se svým jednáním dopouští přečinu pytláctví. Připomínky má rovněž k tomu, že veřejná komunikace nemůže být místem určeným k provozování myslivosti – tedy honitbou. Ve vztahu k přečinu krádeže poukazuje na to, že z popisu jednání nelze ani nepřímo dovodit, že by si nějakou věc (ulovenou zvěř) přisvojil, nebo se o to alespoň pokusil. Dále zpochybňuje v jeho případě naplnění souběhu uvedených trestných činů. V další části poukazuje na to, že důkazy byly hodnoceny v jeho neprospěch a nebyl proveden žádný usvědčující důkaz. Připouští, že soudy sice v odůvodnění hodnotily důkazy a vysvětlily proč tak činily, avšak jejich právní a skutkové závěry mnohdy vycházejí z účelových dezinterpretací a nemají oporu v provedených důkazech. Pokud jde o jednání, které bylo kvalifikováno jako přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku připouští sice, že formální znaky uvedeného přečinu mohly být naplněny, ale soudy se již nezabývaly dalšími relevantními okolnostmi, např. tím, že nebylo vyvráceno jeho tvrzení, že zbraň osazenou noktovizorem krátce předtím převzal od známého v pouzdře a neměl možnost detailně zkontrolovat stav zbraně, že uvedený doplněk nebyl funkční a že by jeho jednání mělo být posouzeno jako přestupek. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a Krajskému soudu v Plzni věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
3. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného sdělil, že námitky obviněného, které směřoval proti výroku o vině přečinem krádeže a pytláctví rozsudku soudu prvního stupně, považuje nejen za právně relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu, ale také za důvodné. Pokud jde o námitky k jednání, které bylo kvalifikováno podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, tyto považuje za nedůvodné a nelze ani akceptovat námitku dovolatele o možné aplikaci ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. S ohledem na tyto skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu, aby zrušil rozsudek soudu nalézacího v bodu 1) výroku o vině a v celém výroku o trestu, aby současně zrušil veškerá další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a soudu prvního stupně věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a ačkoliv je formálně založeno na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přestože odvolání obviněného bylo zamítnuto podle §256 tr. ř., což odůvodňuje a předpokládá použití uplatněného dovolacího důvodu prostřednictvím důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je z obsahu dovolání patrné, že obviněný měl zájem takto postupovat, a proto je tato vada považována za nepodstatnou a dovolání za vyhovující obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05).
5. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
6. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
7. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
8. V souvislosti s námitkami obviněného, které tento uplatnil k jednání, které bylo soudy kvalifikováno jako přečin pytláctví podle §304 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, je nutno konstatovat, že jejich obsahem je nesouhlas obviněného nejen s hodnocením důkazů, což mj. vyjádřil i v konstatování, že nebylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo, ale také konstatování, že z popisu skutku, kterým byl uznán vinným pod bodem 1) nevyplývá, naplnění zákonem požadovaných znaků, což blíže konkretizoval jednak k trestnému činu pytláctví, jednak k trestnému činu krádeže, když uvedenou námitku lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit.
9. Jednání, pro které byl obviněný uznán vinným pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně spočívá v tom, že obviněný „v přesně nezjištěné době od 22:00 hod. do 23:18 hod. dne 9. 12. 2013 na silniční komunikaci III. třídy č. .... mezi obcemi P. a O., okres P.-s., bez povolení zastřelit zbraní - malorážkou samonabíjecí, zn. Bajkal, model TOZ 99-04L, ráže Long Rifle, výrobní číslo ......, srnce, který dle ustanovení §1 písm. o) vyhlášky Ministerstva zemědělství ČR č. 245/2002 Sb., ve znění vyhlášky č. 480/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách lovu, nesmí být v době od 1. října do 15. května loven, čímž způsobil škodu majiteli honitby Mysliveckému sdružení S. P., v částce 15 900 Kč“.
10. Nejvyšší soud musí přisvědčit argumentaci a námitkám obviněného, pokud poukazuje na to, že znaky trestného činu pytláctví (subjektivní stránka) nejsou v popisu skutku dostatečně vyjádřeny, a pokud jde o přečin krádeže, nejde uvedený závěr soudu o vině obviněného tímto přečinem opřít o žádnou část skutkové věty. Je potřebné uvést, že soud prvního stupně se velmi podrobně a pečlivě zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí nejen výpovědí obviněného a jeho obhajobou, ale také důkazy, které byly provedeny, a obsáhle odůvodnil, proč neuvěřil obhajobě obviněného, a jaké skutečnosti jej vedly (soud prvního stupně) k závěru, že to byl obviněný, kdo bez povolení zastřelil srnce, a proto nelze souhlasit s argumentací obviněného, že by důkazy (v tomto směru) byly hodnoceny v jeho neprospěch či byly v rozporu se zásadami formální logiky. Je však nutno objektivně konstatovat, že soud prvního stupně, se stejně podrobně v popisu skutku nevypořádal se subjektivní stránkou tr. činu pytláctví, byť se jí věnuje na straně 12 odůvodnění svého rozsudku, aniž by však i zde se mj. vyjádřil k otázce úmyslu ve smyslu §15 tr. zákoníku (v popisu skutku doplnil a v odůvodnění podrobněji rozvedl, z jakých důkazů dovodil, že si obviněný byl vědom protiprávnosti svého jednání). Rovněž jistá nesoustředěnost (ev. písařská chyba) může být skutečností, že je v popisu skutku uváděno, že k zastřelení srnce došlo na silniční komunikaci III. třídy (odůvodnění uvádí silniční komunikaci II. třídy). V souvislosti s tím, že k zastřelení srnce mělo dojít na silniční komunikaci, není již z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, jak se soud vypořádal s tím, že „právu myslivosti podléhá jen zvěř žijící ve volné přírodě na honebních pozemcích“, když nehonebními pozemky jsou např. „obvod dráhy, dálnice, silnice“ atd. srovnej blíže Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 2753 s. Z rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá, že i problematice místa zastřelení srnce se věnoval, což je patrno např. z odůvodnění jeho rozhodnutí (viz str. 8). Je však potřebné, aby soud vysvětlil a v popisu skutku uvedl, co odůvodňuje jeho závěr, že srnec byl zastřelen v honitbě Mysliveckého sdružení S. P. a co odůvodňuje závěr přiznat tomuto sdružení požadovanou škodu. V souvislosti se zjišťováním škody způsobené Mysliveckému sdružení P., nelze v novém řízení přehlédnout rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 134/2016.
11. Jak již bylo Nejvyšším soudem shora zmíněno, soud prvního stupně se především soustředil na hodnocení důkazů k jednání obviněného, které kvalifikoval jako trestný čin pytláctví, případně přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud jde o přečin krádeže, nejde uvedený závěr soudu o vině obviněného tímto přečinem opřít o žádnou část skutkové věty, přestože v odůvodnění soud prvního stupně (viz str. 12) poukazuje na to, že obviněný jednal úmyslně ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu k trestnému činu krádeže.
12. Ve vztahu k námitkám, které byly obviněným uplatněny k jednání, které bylo soudem prvního stupně kvalifikováno jako přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněný v dovolání opakuje tytéž námitky, které byly již uplatněny před soudy nižších stupňů, se kterými se již zmíněné soudy vypořádaly (viz str. 12-13 rozsudku, str. 5 usnesení). Na uvedený případ, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Soud prvního stupně rovněž obviněného upozornil na skutečnost, v čem spočívá odlišnost od případu, kterého se obviněný dovolával s poukazem na to, že by jeho jednání mělo být posouzeno pouze jako přestupek. Jak mj. vyplývá také z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 937/2013, ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 111/14, šlo v daném případě o zakázaný doplněk zbraně a jeho držení je považováno za trestný čin nikoli přestupek, jak se v dovolání obviněný snažil svojí argumentací přesvědčit dovolací soud.
13. Z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 111/14 mj. vyplývá, že tento, pokud jde o rozhodnutí obecných soudů (tedy i Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 3 Tdo 937/2013), o skutková zjištění a právní kvalifikaci (tedy jednání obviněného kvalifikované podle §279 odst. 1 tr. zákoníku), neshledal důvod z ústavně právního hlediska těmto (ani se se zřetelem k zásadě subsidiarity trestní represe) cokoli vytýkat. Nejvyšší soud je toho názoru, že soud prvního stupně podrobně rozvedl své úvahy k jednání obviněného, které bylo popsáno pod bodem 2) výroku jeho rozsudku, a pro které byl obviněný uznán vinným trestným činem podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Shora již bylo také zmíněno, v čem se jednání obviněného lišilo od jednání, na které poukazovala obhajoba (viz str. 13 rozsudku). V souvislostí s aplikací §12 tr. zákoníku považuje Nejvyšší soud za vhodné poukázat na rozh. č. 12/2013 Sb. rozh. tr., které mj. uvádí, že „trestným činem je podle trestního zák. takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně“. Za situace, kdy je podle §279 odst. 1 tr. zákoníku trestné přechovávání i jen jednoho zakázaného doplňku zbraně (aniž by byl namontován na zbrani), nemůže se obviněný domáhat použití zásady subsidiarity trestní represe za situace, kdy noktovizor byl namontován na jeho střelbyschopné zbrani. Nejvyšší soud tedy neshledal s ohledem na shora uvedené skutečnosti podmínky pro aplikaci zásady subsidiarity trestní represe, obdobně jak je neshledal Ústavní soud v obdobné trestní věci (viz shora).
14. Na případ (myšleno skutek popsaný pod bodem 2 výroku rozsudku soudu prvního stupně), kdy obviněný v dovolání předkládá vlastní verzi skutkového děje s argumentací, že nebylo rozhodnuto v souladu s jím předloženou verzí skutkového děje, dopadá rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy .
15. S ohledem na shora uvedená pochybení soudu prvního stupně, která odvolací soud neodstranil, musel Nejvyšší soud zrušit nejen usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 2016, č. j. 7 To 131/2016-493, pokud jím bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 18. 2. 2016, č. j. 1 T 49/2014-464, v části týkající se výroku o vině pod bodem 1), navazujícího výroku o trestu a náhradě škody, ale také rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 18. 2. 2016, č. j. 1 T 49/2014-464, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem pytláctví podle §304 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 1). Vzhledem k tomu, že byl byť jen zčásti zrušen výrok o vině, musel být zrušen výroku o trestu, a výrok o povinnosti uhradit poškozenému Mysliveckému sdružení S. P., se sídlem v P., P., škodu ve výši 15 900 Kč, neboť uvedené výroky měly ve zrušeném výroku o vině svůj podklad. Rovněž musela být zrušena všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Po zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně bude nutno, aby tento soud provedl dokazování v rozsahu shora uvedeném Nejvyšším soudem (viz §265s odst. 1, 2 tr. ř.) a ve věci rozhodl a své závěry vyjádřil zákonu odpovídajícím způsobem ve svém rozhodnutí. Dále odkazuje Nejvyšší soud na znění §265s tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 11. 2016
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu