ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.828.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 828/2019-461
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2019 o dovolání, které podal obviněný V. A. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 3. 2019, sp. zn. 14 To 30/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 55/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. A. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 2 T 55/2018, byl obviněný V. A. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem ohrožování mravní výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„1. v přesně nezjištěné době od 12. 3. 2017 do 22. 6. 2017 nejprve v obci XY, XY čp. XY, okr. Svitavy, v nočních hodinách při návštěvě u rodičů své družky K. A. v posteli, za účelem vlastního sexuálního uspokojení, osahával na přirození nezletilou dceru své družky AAAAA (pseudonym), nar. XY, trvale bytem XY, t. č. Dětské centrum Svitavy, jejíž věk znal, neboť s nezletilou žil od jejích 20 měsíců věku ve společné domácnosti, jako druh matky a kterou měl současně svěřenou k svému dozoru po dobu, co byla její matka ve výkonu trestu odnětí svobody, a to tím způsobem, že vsunul svoji ruku pod peřinu, kterou byla nezletilá přikrytá a touto ji hladil po jejím přirození, poté následující den v nočních hodinách na tom samém místě nezletilou probudil, obkročmo na ni nasedl, vytáhl své přirození, které se jí snažil strkat do její pochvy, přičemž se mu to však nepodařilo, proto nezletilou vyzval, aby si na něj sedla, kdy poté u něj došlo k vyvrcholení s výronem spermatu na tričko nezletilé, které měla po celou dobu na sobě; v dalších případech v místě tehdejšího bydliště v Azylovém domě v XY, okr. Svitavy, kde společně bydleli, ji znovu opakovaně pohlavně zneužíval asi dvakrát až třikrát týdně a to tak, že se jí snažil zasunout svůj ztopořený úd do pochvy a následně i do análního otvoru, přičemž většinou u něj došlo k vyvrcholení s výronem spermatu; při svém jednání nezletilé vyhrožoval, že pokud to někomu řekne, tak jí stejně nikdo neuvěří a bude to jejich společné tajemství,“
přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„2. dne 29. 7. 2017 v době od 15:04 hod. do 15:06 hod. ve Svitavách na ulici XY čp. XY v herně a baru W. během provozní doby jako host využil momentální nepřítomnosti obsluhy tohoto zařízení, prošel za barovou část nacházející se naproti vchodu do herny, kde se volně pohyboval bez vědomí obsluhy a z elektronické pokladny umístěné za tímto barem pomocí klíče, který byl zastrčen v zámku pokladny, tuto otevřel a odcizil finanční hotovost ve výši 16.000 Kč (v bankovkách nominální hodnoty 2.000 Kč), přičemž tímto svým jednáním způsobil společnosti Winzo s. r. o., IČ:02194309, se sídlem Soudní 154, 568 02 Svitavy, škodu v celkové výši 16.000 Kč,“
a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„3. dne 6. 8. 2017 v době asi od 16:00 hod. do 16:07 hod. XY ve Svitavách, pod vlivem alkoholu před nejméně třemi přítomnými osobami na lavičce před morovým sloupem, nejprve chytil zde sedícího L. Č., nar. XY, trvale bytem XY, pod krkem za oděv a narazil s ním dozadu na opěrnou kamennou zídku, přičemž poté co poškozený vstal, po vzájemném rozhovoru jej nečekaně udeřil pěstí do pravé části obličeje takovým způsobem až poškozený zavrávoral a poté ve strachu o svůj život a zdraví namířil svoji plynovou pistoli zn. Minigap, černé barvy, v. č. XY a vystřelil jednu ránu do vzduchu a jednu ránu proti obviněnému s úmyslem mu zabránit v dalších fyzických útocích proti jeho osobě, přesto obžalovaný znovu přistoupil k poškozenému, který již od něj odcházel a zezadu ho opětovně svojí pěstí udeřil do oblasti pravého oka, čímž mu způsobil zranění, a to zhmoždění pravého oka a tváře, které si vyžádalo lékařské ošetření v ambulanci očního oddělení Litomyšlské nemocnice bez nutnosti dalšího léčení a vystavení pracovní neschopnosti.“
2. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §187 odst. 2, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení protialkoholní ve formě ambulantní. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené společnosti Winzo s.r.o. škodu ve výši 16.000 Kč.
3. Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 3. 2019, sp. zn. 14 To 30/2019, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích podal obviněný V. A. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. V odůvodnění podaného dovolání předestřel, že naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledává v existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, případně právními závěry soudu. Tento nesoulad dovozoval z toho, že soudy nižších stupňů při hodnocení důkazů porušily zásadu podle §2 odst. 6 tr. ř., neboť se nevypořádaly se všemi provedenými důkazy a s jejich závěry tak nebylo možné akceptovat. Krajskému soudu pak vytkl, že se náležitě nevypořádal s odvolacími námitkami, a tím mu upřel právo na soudní ochranu. Zdůraznil, že v situaci tvrzení proti tvrzení je potřebné na soud klást vyšší požadavky, pokud se jedná o jeho závěry o tom, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Protože v případě dovolatele došlo k jeho odsouzení na základě jediného usvědčujícího důkazu (výpovědi nezletilé AAAAA), měla mu být věnována mimořádná pozornost.
6. Konkrétní námitky poté směřoval proti tomu, že soudy nevěnovaly potřebnou pozornost skutečnostem, které zpochybňovaly jeho vinu. Zejména pak tomu, že se podle skutkové věty odsuzujícího rozsudku soudu prvého stupně měl prvního pohlavního zneužívání dopustit v obci XY v průběhu dvou po sobě jdoucích nocí, přičemž tento údaj vyplynul pouze z výpovědi poškozené nezl. AAAAA, přičemž dalšími svědky (I. A., K. P.), potažmo i samotným obviněným, byl popřen, je tak vyloučeno, aby u prarodičů poškozené spali dvě noci po sobě. Jako závažnější rozpor poté shledal zjištění ohledně trička a kalhotek, které měla mít poškozená v inkriminovanou dobu na sobě. Poškozená totiž uvedla, že tričko mokré od spermatu hodila do pračky, kdežto z vyjádření prarodičů vyplynulo, že jej poškozená měla mít na sobě i ráno. Co se týče kalhotek, poukázal na výpověď svědkyně K. P., podle níž pokud měla na sobě poškozená zmiňované tričko, tak pod ním nic neměla, zvláště pak, když jí je měla přeprat a přes noc tak musely schnout. Z výše uvedeného tak vyplývá, že poškozená neuváděla pravdu o podstatných okolnostech, které si musela pamatovat a krajský soud pak tyto skutečnosti pouze přešel s tím, že jsou vytrhávány z její výpovědi. K uvedenému dovolatel doplnil, že ani věk však nemůže snižovat nároky na provedení pravdivosti výpovědi, zvláště pak pokud se jedná o jediný usvědčující důkaz, přičemž měřítkem její věrohodnosti nemůže být rozsah, v jakém byla podána. Jako zarážející následně shledal, že by se pohlavního zneužívání dopustil poprvé nikoliv v XY, kde byl s dětmi sám, ale u prarodičů nezl. AAAAA, kde by riskoval vyzrazení, jako nepravděpodobné rovněž shledal, že by poškozená druhou noc nevyužila možnosti přespat v ložnici prarodičů.
7. Svou další argumentaci zaměřil proti posuzování vypracovaných znaleckých posudků (PhDr. Kociana a PhDr. Košťálové) soudem druhého stupně. Již v odvolání totiž namítl nejen obecnou nevěrohodnost nezletilé, ale i její konkrétní nevěrohodnost. Závěry zmíněných posudků stran uvedených skutečností se však rozcházejí, přičemž krajský soud se pak konkrétní věrohodností vůbec nezabýval. Za podstatné označil, že ani jeden ze znalců nevyloučili možnost, že si poškozená obvinění vymyslela a přes tyto pochybnosti soudy nižších stupňů nevěnovaly náležitou pozornost její výpovědi.
8. Za zcela neakceptovatelné považoval, že byl odsouzen za jednání, k němuž mělo docházet v azylovém domě v XY, a to bez toho, že by se k těmto skutečnostem jak okresní, tak krajský soud jakkoliv vyjádřily.
9. Na závěr uvedl, že krajský soud, jako soud odvolací tak skutečně bezezbytku neplnil svoji přezkumnou povinnost, neboť výše vytýkané nedostatky neodstranil a náležitě se nevypořádal s jeho námitkami. Svou argumentaci uzavřel prohlášením, že se skutečně pohlavního zneužití vůči nezletilé AAAAA nikdy nedopustil.
10. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 3. 2019, č. j. 14 To 30/2019-395 a rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 12. 2018, č. j. 2 T 55/2018-363, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Svitavách přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. K tomuto dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Toto vyjádření Nejvyšší soud dovolateli, resp. jeho obhájci, k případnému vlastnímu vyjádření (tzv. replice) nezasílal, a to z toho důvodu, že v posuzované konkrétní věci nejde o situaci, kdy by tento postup mohl představovat porušení principu kontradiktornosti řízení. Vyjádření totiž neobsahuje žádné nové, pro dovolatele dosud neznámé významné okolnosti, s nimiž by bylo nutno ho dodatečně seznámit a ke kterým by mu měla být dána možnost případně zaujmout stanovisko. Státní zástupkyně se v něm omezila na velmi stručnou parafrázi hodnotících úvah především odvolacího soudu a odkaz na hodnotící úvahy a závěry obsažené v jeho rozhodnutí, které jsou dovolateli a jeho obhájci dobře známy. Použitý postup neodporuje ani současné judikatuře Ústavního soudu (k dané otázce srov. přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 573/10, IV. ÚS 1535/15 nebo sp. zn. IV. ÚS 2107/15).
III.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
13. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 3. 2019, sp. zn. 14 To 30/2019, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dovolatel je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo dovolatele dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
17. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
18. Obviněný svou argumentaci v dovolání zaměřil výlučně proti skutku popsanému pod bodem 1. rozsudku nalézacího soudu. Nejvyšší soud k této konstatuje, že sice formálně deklaruje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném hmotně právním posouzení, fakticky se však opírá výlučně o námitky ryze skutkové a procesní povahy. Dovolatel totiž soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění. Činí tak zejména snahou o prosazení vlastní verze skutkového stavu na základě vlastního přehodnocení provedených důkazů. Za tímto účelem uvádí, že vada napadeného rozhodnutí spočívá na extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který spatřuje v tom, že se odvolací soud náležitě nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, zejména tím, že byl odsouzen na základě jediného usvědčujícího důkazu (výpovědi nezletilé AAAAA), přičemž ten je podle jeho tvrzení zjevně, s ohledem na další skutečnosti (rozpory s výpověďmi jejích prarodičů a rozpory ve znaleckých posudcích stran její obecné a specifické věrohodnosti), nevěrohodný. Právě z těchto skutkových a procesních námitek vyvozuje existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Dovolatel tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení důkazů) a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, nevznáší žádné konkrétní hmotně právní argumenty vážící se na uvedené skutkové závěry. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti (jak ostatně sám v dovolání opakovaně deklaruje) v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
20. Jak již bylo výše naznačeno, Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání zasahuje do skutkových zjištění soudů nižších stupňů jen zcela výjimečně, jestliže je mezi nimi a provedenými důkazy dán extrémní nesoulad. O případy tzv. extrémního nesouladu se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (sp. zn. III. ÚS 177/04, sp. zn. IV. ÚS 570/03 a další).
21. Lze konstatovat, že v nyní projednávané věci není dán žádný z výše uvedených případů extrémního nesouladu. Předně je třeba konstatovat, že obviněný ve svém dovolání v zásadě opakuje argumentaci užitou před soudy nižších stupňů. K tomu lze zmínit, že soudy obou stupňů se jednotlivými skutkovými okolnostmi řádně zabývaly, když své úvahy opřely o provedené důkazy, zejména o výpovědi poškozené, svědků I. K., J. Z., K. P., I. A., znalecký posudek PhDr. Pavla Kociana a znalecký posudek a výpověď PhDr. Ivy Košťálové, přičemž jejich hodnocení věnovaly patřičný prostor (bod 28. rozsudku nalézacího soudu a zejména str. 4 – 6 usnesení soudu odvolacího).
22. K jednotlivým argumentům dovolatele pak lze pouze okrajem vyjádřit, že již shora naznačený extrémní nesoulad nelze shledat. Mezi jednotlivými důkazy je logická provázanost a závěry k nimž soudy dospěly, z nich vyplývají. Soudy zdůvodnily, k jakým skutečnostem přihlížely, když považovaly výpověď poškozené nezletilé AAAAA za úplnou a věrohodnou, tato je podporována i dalšími (shora zmíněnými) důkazy. Její pravdivost vyvodily z jejího rozsahu a obsahu podrobností, o kterých se nemohla dozvědět jiným způsobem, než vlastním prožitkem. Tento závěr potvrzují i znalecké posudky PhDr. Pavla Kociana a PhDr. Ivy Košťálové, z druhého jmenovaného pak plyne, že poškozená je nižšího intelektu a má mírně zhoršenou dlouhodobou paměť (srov. č. l. 343 a 345 spisu), v takovém případě, pokud by se jednalo o naučenou výpověď, nebyla by schopna tuto v takových podrobnostech vypovědět (reprodukovat), zvláště v několika případech (její sdělení pracovnicím dětského centra, dále u výslechu v přípravném řízení, rozhovoru se znalcem PhDr. Pavlem Kocianem a svědkyní K. P.). Pokud se jedná o změnu výpovědi poškozené, je tuto třeba považovat za nevěrohodnou, časově totiž koresponduje s návratem matky z výkonu trestu odnětí svobody. Správnosti první výpovědi poškozené rovněž svědčí skutečnost, že při vyšetření u znalkyně PhDr. Ivy Košťálové jejím dotazem, kde přišla na jí původně popisované detaily jednání obviněného vůči ní, když je neprožila, byla zaskočena a nedokázala odpovědět. Z dokazování je přitom zřejmé, že se tyto nemohla dozvědět jiným způsobem. Ze znaleckého posudku jmenované znalkyně a zejména jejího výslechu u hlavního líčení (č. l. 357 – 358 spisu) poté vyplývá, že poškozená měla více důvodů ke změně své výpovědi (již zmiňovaný návrat matky z výkonu trestu odnětí svobody, snaha udržet ji šťastnou, snaha udržet dobré vztahy v rodině a to i za cenu sebezapření, dále je též nepochybný výrazně negativní postoj k obviněnému atd.), než k nepravdivému obvinění obviněného.
23. Je třeba připustit jisté odlišnosti v jednotlivých výpovědích obviněného, poškozené a svědků (I. A. a K. P.), soudy nižších stupňů se však s těmito řádně vypořádaly a tyto rozpory překlenuly svým výkladem. Lze se tak ztotožnit s jejich úvahami, že obviněný v rámci své obhajoby vytrhává ty nesrovnalosti z kontextu provedených důkazů (zejm. výpovědi poškozené, které bylo v době jednání obviněného devět let) stran počtu nocí strávených u prarodičů a otázku toho, zda a kdy měla na sobě poškozená kalhotky a tričko, resp. kdy tričko hodila do pračky, které jsou pro něj příznivé. Oba prarodiče shodně uvedli, že na sobě měla poškozená dotyčné tričko, a není tedy rozhodné, kdy poté bylo dáno do pračky. Rovněž je třeba kriticky přistupovat i k námitce počtu strávených nocí u prarodičů, když ani sám obviněný nebyl schopen identifikovat jejich přesný počet. Z rozdílů ve výpovědích je naopak zřejmé, že se jmenovaní na křivém obvinění nedomluvili. Pokud tedy ani sám obviněný nebyl schopen blíže specifikovat jednotlivé podrobnosti, není možné to chtít ani po svědcích (prarodičích), zejména neměli-li v rozhodné době relevantní důvod (o jednání obviněného nevěděli) si předmětné podrobnosti blíže zapamatovat. Na druhou stranu je třeba uvést, že poškozená v takové situaci byla, a proto rovněž byla schopna reprodukovat prožité události ve větších podrobnostech.
24. Stran výtky, že je zarážející, že by se měl dopustit pohlavního zneužívání poprvé nikoliv v XY, kde bydlel s dětmi sám, ale právě u prarodičů poškozené AAAAA, je možné odkázat na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 5 dole a str. 6 jeho usnesení). Obviněný v tomto směru pouze polemizuje se skutkovými zjištěními jmenovaného soudu a uvádí vlastní okolnosti, na nichž buduje právní hodnocení. Takovéto námitky však nelze (jak bylo uvedeno) pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Závěry soudu pak korespondují s provedenými důkazy, a to znaleckým posudkem MUDr. Jana Zbytovského, z něhož vyplývá, že obviněný je osobou se sníženými intelektovými schopnostmi, osobností výrazně symplexně strukturovanou, psychosociálně a psychosexuálně nezralou, infantilní, s rysy nezdrženlivosti a se závislostí na alkoholu (III. stupeň vývojového stádia podle Jellineka) a nikotinu, přičemž u něj dochází k postupné degradaci osobnosti a negativnímu ovlivnění již tak nedostačujících osobnostních rysů. Z posudku znalce poté vyplývá, že opilost obviněného neměla vliv na jeho příčetnost, ale významnou roli sehrála její míra jeho aktuálního ovlivnění, která převážila obavu z odhalení jeho případného jednání. Zároveň pokud namítá, proč druhý den poškozená nespala s prarodiči, lze znovu vyzvednout její ochranářské rysy a snahu udržet rodinu pohromadě, rovněž snahu starat se o sourozence, která taktéž vyplývá ze znaleckého posudku PhDr. Ivy Košťálové (č. l. 344 spisu) a zejména vlastní žádost sourozenců, aby s nimi přespala, což potvrzují svědci I. A. a K. P.
25. K námitkám v rozporech mezi znaleckými posudky je třeba konstatovat, že při hlavním líčení byla vyslechnuta znalkyně PhDr. Iva Košťálová, která objasnila, z jakého důvodu pojala do svého znaleckého posudku závěr stran nízké míry obecné i specifické věrohodnosti poškozené, ten založila na zjištěních nižšího intelektu a dodatečné změny výpovědi poškozené. Podstatným a pro posouzení věci nejvýznamnějším však zůstává její přiklonění se k závěru znaleckého posudku PhDr. Pavla Kociana, že si poškozená svou původní výpověď nevymyslela a že hovořila o skutečně prožitém. Soud druhého stupně se též řádně vypořádal s rozpory mezi těmito znaleckými posudky a vyjádřením psycholožky Mgr. Anny Konopáčové (srov. str. 4 jeho usnesení). Okrajem lze zmínit, že i znalec MUDr. Jan Zbytovský při hlavním líčení připustil možnost, že poškozená byla zneužívána tak, že se jí obviněný v desítkách případů pokoušel zasunout pohlavní úd do pochvy a konečníku, ale nedošlo k penetraci a došlo k vyvrcholení vně poškozené, přičemž se s takovými případy již v minulosti setkal. Konstatoval rovněž, že skutečnost, že u obviněného neshledal sklony k pedofilii, nevylučuje, že by se obviněný jednání vůči nezletilé dopouštěl.
26. Ani ve vztahu k námitce odsouzení za jednání, ke kterému mělo docházet v azylovém domě v XY nelze přihlédnout. Soudy nižších stupňů totiž skutková zjištění vystavěly na provedených důkazech, o nichž jim nevyvstaly žádné důvodné pochybnosti, přičemž mezi nimi a skutkovými zjištěními nelze shledat žádný extrémní nesoulad. Vina obviněného je dokazována zejména výpovědí poškozené nezletilé AAAAA, kterou tyto soudy shledaly jako věrohodnou, a to s přihlédnutím k dalším provedeným důkazům (srov. odůvodnění shora). Nejvyšší soud se tak přiklání k jejich názoru a neshledává v jejich úvahách žádného pochybení.
27. S přihlédnutím k výše uvedenému nutno shrnout, že soud prvního stupně, kterému především přísluší důkazy provádět a hodnotit a na tomto základě zjišťovat skutkový stav věci, si byl dobře vědom důkazní situace, provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl, jak hodnotil provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěl – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Soud druhého stupně se následně po provedeném přezkumu ztotožnil se skutkovými a rovněž s právními závěry nalézacího soudu (srov. str. 4 jeho usnesení).
28. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, potvrzenými rozhodnutími soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Nadto lze dodat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
29. Na tomto místě je vhodné poukázat též na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
30. Činí-li dovolatel za této situace kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v rozhodnutích soudů nižších stupňů a výlučně z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno opětovně zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného důvodu (i jiných důvodů) dovolání irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož „právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.“
31. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání dovolatele nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem v §265b tr. ř., rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 8. 2019
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu