ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.842.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 842/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. července 2007 o dovolání obviněného A. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, č. j. 8 To 1/2007-613, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře pod sp. zn. 18 T 9/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, č. j. 8 To 1/2007-613, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 5. 10. 2006, č. j. 18 T 9/2006-558. Tímto rozsudkem byl obviněný A. M. uznán vinným pod bodem 1. výroku o vině trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a pod bodem 2. výroku o vině trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák. Za tyto trestného činy mu byl uložen podle §219 odst. 2 tr. zák., §29 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný výjimečný trest odnětí svobody v trvání devatenácti let, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zabrání věci, a to věcí ve výroku rozsudku specifikovaných. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené náhradu škody.
Dovolání obviněný zaměřil toliko do výroku jímž byl uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Tvrdí, že mu nebyl prokázán úmysl, a to jak přímý, tak nepřímý usmrtit oba poškozené. Neztotožňuje se se závěry soudů, že motivem jeho jednání měl být rozvod manželství s poškozenou M. M. Jak uvedl, motivem jeho jednání nebyl rozvod jeho manželství, nýbrž „jednání v podmínkách nutné obrany a následně ve stavu omezené příčetnosti a v silném afektu, nikoliv však plánované a úmyslné“. Obviněný zdůrazňuje, že jeho jednání nebylo plánované a nebylo úmyslné. Neskrýval se, ani neuprchl. Trestnímu stíhání se nevyhýbal. Výhrady vznáší rovněž k pistoli A., která nebyla jeho ani si ji neopatřil. Namítá, že výstřely byly uskutečněné z bezprostřední blízkosti pouze v případě M. A., neboť k nim došlo při potyčce, zatímco v případě M. M. se jednalo o střelbu z několika metrů. Pokud je v rozsudku uvedeno, že v jejím případě se mělo jednat o střelbu ze vzdálenosti 1 až 10 cm, aniž by došlo k průstřelům hlavy a u M. A., že se mělo jednat o střelbu ze vzdálenosti 20 až 40 cm, pak příčiny takových tvrzení zůstaly neobjasněny, přičemž podle názoru obviněného se nejedná o záležitosti bez skutkového a právního významu. Dodal, že za situace, kdy střely v případě M. A. byly provedeny z bezprostřední blízkosti, není logické tzv. postavení střelce mimo prostor pohybu poškozeného. Má za to, že soud nedocenil jeho dlouhodobé psychické problémy, které si sám nepřivodil. Odůvodnění ohledně uloženého trestu pokládá za nedostatečné. Uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný a nespravedlivý, neboť v jeho konkrétním případě jej lze přirovnat k trestu odnětí svobody na doživotí. Na výzvu soudu k doplnění dovolání stran konkretizace dovolacích důvodu, obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutků nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku (tj. odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 5. 10. 2006, č. j. 18 T 9/2006-558), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a dále byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V závěru doplnění dovolání se obviněný domáhá zrušení jednak napadeného odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a dále napadeného zamítavého usnesení odvolacího soudu a nového projednání trestní věci, při němž bude stávající důkazní řízení doplněno provedením jím navržených důkazů a odstraněny skutkové a právní vady. Je přesvědčen, že vyhodnocením dosud provedených důkazů nelze jednoznačně usuzovat na jeho vinu v celém rozsahu obžaloby, přičemž za současné důkazní situace neměl být odsouzen. S ohledem na skutečnosti uvedené v dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně a usnesení odvolacího soudu zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného navrhla, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněné námitky jsou z pohledu dovolacího důvodu právně irelevantní.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud podotýká, že ačkoliv obviněný v doplnění dovolání rozšířil rozsah dovolání na celý výrok o vině /zatímco původní dovolání bylo omezeno na výrok o vině pod bodem 1., tedy na trestný čin podle §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák./, nemohl k této změně přihlížet, neboť podle §265f odst. 2 tr. ř. rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Protože výzva k odstranění vad podaného dovolání směřovala k odstranění vad stran dovolacích důvodů, Nejvyšší soud akceptoval, že obviněný podal dovolání s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnotit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebylo Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. zjištěno pochybení. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Podkladem pro učiněný výrok o vině pod bodem 1. výroku rozsudku se stalo skutkové zjištění spočívající v tom, že obviněný „dne 14. 3. 2006 v době přesně nezjištěné mezi 05.00 hodin až 7.00 hodin v obci K., okres Č. K., K. ul. č., v rodinném domku v ložnici v prvním patře, úmyslně zastřelil třemi výstřely do oblasti hlavy svou manželku M. M., když minimálně jedna ze střel byla vystřelena z bezprostřední blízkosti a ve verandě dvěma výstřely do oblasti hlavy jejího syna M. A., přičemž střela pod dolním okrajem levé očnice byla taktéž vystřelena z bezprostřední blízkosti, takto učinil samonabíjecí pistolí zn. A., model 3000, ráže 9 mm, výr. č. a revolverem N., modifikace 1930, ráže 7,62 mm, výr. č., přičemž příčinou smrti v obou případech bylo zhmoždění mozku při střelném poranění hlavy.“
Z kontextu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v dovolání uplatnil námitky, které mají skutkovou povahu. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání obviněný podal z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. K tomu lze uvést následující:
Dovolací námitky obviněného po věcné stránce dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují. Podstatou dovolání obviněného je motiv jeho jednání. Nesouhlasí s tím, že za motiv jeho jednání soudy označily rozvodové řízení s manželkou. K tomu je však třeba dodat, že tato námitka nespadá do kategorie námitek hmotněprávních, nýbrž skutkových, na nichž však opodstatněnost dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze založit. Motiv jednání je fakultativním znakem subjektivní stránky trestného činu. Fakultativní znamená, že je zákonným znakem pouze u některých trestných činů. U trestného činu vraždy lze motiv jednání najít u kvalifikované skutkové podstaty podle §219 odst. 1, 2 písm. g) tr. zák. – pro rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost atd., nebo podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. – v úmyslu získat majetkových prospěch nebo v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin, anebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky. V obecném pojetí může být pohnutka (motiv) hlediskem pro posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost a je na ní třeba brát zřetel při výměře trestu, když může být okolností polehčující nebo přitěžující a může odůvodnit snížení trestu podle §40 tr. zák. Obviněný úvodní část dovolání věnuje motivu svého jednání, místu spáchání trestného činu, zpochybňuje okolnosti, za nichž k usmrcení dvou osob došlo, když zvláště zdůrazňuje skutečnost, že mezi ním a poškozeným probíhal zápas, během kterého došlo k průstřelu paže poškozeného, průstřelu botníku a následně průstřelu hlavy poškozeného zespoda nahoru. Namítl, že pokud soudy vyloučily souboj obviněného s poškozeným M. A. jde o pouhou, ničím nepodloženou, spekulaci, protože byl mimo prostor pohybu poškozeného. Je evidentní, že těmito námitkami obviněný napadá skutkový děj trestného činu, aby v závěru dovolání nalézacímu soudu vytkl, že uložení výjimečného trestu neodůvodnil ani nepodložil přitěžujícím okolnostmi ve smyslu §34 tr. zák. Domnívá se, že spáchání trestného činu bylo doprovázeno výlučně polehčujícími okolnostmi s ohledem na jeho poměry. Obviněný však přesně nerozvádí, které polehčující okolnosti má výslovně na mysli. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit ukládání trestu ze všech hledisek, aniž by obviněný přímo uvedl, která polehčující okolnost měla způsobit, že v rámci trestu nebyla tato skutečnost zohledněna. Taková námitka svou neurčitostí vyvolává nepřezkoumatelnost, neboť není možné, aby Nejvyšší soud dovozoval, z jakých hledisek obviněný uložený trest napadá (srov. sp. zn. I. ÚS 452/07). Předcházející část dovolání se navíc vztahovala k motivu jednání obviněného a obviněný v tomto směru napadá závěry soudu ohledně subjektivní stránky trestného činu. Nadto lze poznamenat, že v rámci dovolání se Nejvyšší soud nemůže zabývat hodnotícími kritérii při ukládání trestu. Tato otázka je výlučnou doménou nalézacího soudu, do níž nepřísluší Nejvyššímu soudu zasahovat a už vůbec ne v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud se obviněný dovolává podmínek nutné obrany, je nepochybné, že tak nečiní na základě prokázaného skutkového děje, ani na podkladě námitek, které mají právně relevantní charakter. Dovolací soud se seznámil rovněž s jeho písemným sdělením, které obviněný pokládá za součást dovolání. Nicméně i ohledně těchto námitek lze říci to, co již bylo uvedeno, totiž že tyto námitky nastolují stav, kdy by se Nejvyšší soud měl zabývat veškerými důkazy od počátku, přehodnocovat výpovědi svědků, zabývat se jejich věrohodností a hodnotit důkazy. Jde o proces, v němž orgán činný v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založené na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Je tudíž zřejmé, že volné hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. přesahuje rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Lze tedy shrnout, že obviněný v podaném dovolání neuvedl nic, co by mohlo právní kvalifikaci skutku jako trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. zpochybnit.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný v dovolání uplatnil obě varianty tohoto dovolacího důvodu.
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, je zřejmé že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této části nemohl obviněný žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud vycházeje z toho, že prostřednictvím tohoto dovolací důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí konstatovat, že s touto částí dovolání se vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbývá mu nic jiného, než na toto odůvodnění odkázat.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného A. M. ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Stejné rozhodnutí učinil i ohledně dovolacího důvodu podle §265i odst. 1 písm. l) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. července 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann