ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.939.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 939/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. srpna 2008 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněných A. F., E. M., K. T., E. B., L. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2007, č. j. 2 To 84/2007-2342, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 14/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2007, č. j. 43 T 14/2006-2185, byl obviněný A. F. v bodě I. výroku rozsudku uznán vinným trestným činem výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Za tento trestný čin mu byl podle §187 odst. 4 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále byl obviněnému podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci (blíže specifikovaných ve výroku rozsudku). Obviněný E. M. byl v bodě II./1 výroku rozsudku uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 alinea druhá tr. zák., v bodě II./2 trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák. Podle §185 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně mu byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to 46 ks nábojů ráže 7,65 mm Br zajištěných při domovní prohlídce dne 4. 10. 2006. Naproti tomu byli obvinění E. M., K. T. a E. B. podle §226 písm. a) tr. ř. výrokem pod bodem I. zproštěni obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 3 KZv 91/2005, pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou obžalovaní stíháni. V bodě II. zprošťujícího výroku rozsudku byla obviněná L. J. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 3 KZv 91/2005, pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., protože v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání.
Z podnětu odvolání státního zástupce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 9. 2007, č. j. 2 To 84/2007-2342, podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně obviněného A. F. ve výroku o trestu propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák., a ve výroku, jímž byli obvinění E. M., K. T., E. B. a L. J. obžaloby zproštěni (výrok I. rozsudku) a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak (výrok II. rozsudku), že podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému A. F. uložil trest propadnutí věci (konkrétně uvedených ve výroku rozsudku), a podle §73 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zák. uložil obviněnému ochranné opatření spočívající v zabrání věci, a to efedrinu v celkovém množství 9.789,04 g, zabaleném do 4 balíčků z hliníkové fólie o rozměrech 117 x 24 x 3 cm, který náleží mezi prekurzory v kategorii 1 přílohy I. Nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropského společenství číslo. Naproti tomu obviněné E. M., K. T., E. B. a L. J. podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 3 KZv 91/2005, pro skutek, v němž byl obžalobou spatřován trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou obžalovaní stíháni. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn (výrok III. rozsudku).
Nejvyšší státní zástupkyně podala v neprospěch obviněných A. F., E. M., K. T., E. B. a L. J. dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 2 To 84/2007, jímž byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 43 T 14/2006, částečně zrušen, a to ohledně obviněného A. F., ve výroku o trestu propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák., a ve výroku, jímž byli obvinění E. M., K. T., E. B. a L. J. zproštěni obžaloby. V dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že v dané věci zůstaly zcela nezohledněny některé významné okolnosti svědčící pro existenci formálních i materiálních předpokladů pro posouzení jednání obviněných v rámci skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Soudům vytýká, že nevzaly v úvahu, že výpověď obviněného A. F. je třeba považovat za důkaz přímý, jíž ze spáchání trestného činu usvědčuje ostatní obviněné, přičemž podle jejího mínění tato výpověď nezůstala osamocena a její věrohodnost je potvrzována řadou dalších opatřených důkazů. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pokládá za nesrozumitelné a částečně nepřezkoumatelné. Posuzovaná trestní věc je specifická tím, že jeden z pachatelů (tzv. kurýr) rozkrývá rozsáhlou drogovou trestnou činnost organizované skupiny a právě s ohledem na tuto skutečnost bylo třeba důsledně a pečlivě vyhodnotit opatřené důkazy jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. V tomto ohledu je zřejmé, že soud neposuzoval výpověď obviněného A. F. v kontextu s dalšími provedenými důkazy, zejména se záznamy o telekomunikačním provozu, dopisem zajištěným dne 27. 6. 2006 při domovní prohlídce v bytě obviněné L. J. a s výpovědí obviněného K. T. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně jak z výpovědi obviněného A. F., tak z dalších důkazů lze spolehlivě dovodit, že obviněná L. J. byla v obchodu s drogami prostředníkem mezi osobami makedonské národnosti a tzv. kurýry z řad občanů ČR, za což byla finančně odměňována a byla srozuměna s tím, že kurýrem byl obviněný A. F. a po jeho zadržení P. K. Dovolatelka poukazuje na to, že ve vztahu k obviněným E. M. a E. B. obviněný A. F. vypověděl, že těmto osobám minimálně v 10 případech předával „náklad“ z M. uložený ve vozidle a v dalších případech jim tento náklad předával v tašce. Kontakt obviněných E. M. a E. B. s drogami (a tím i věrohodnost výpovědi obviněného A. F.) potvrzuje manželka obviněného E. M. I. M. Je evidentní, že obviněný A. F. popisuje vlastní trestnou činnost v daleko větším rozsahu, než byl pravomocně uznán vinným. Jeho doznání k další spáchané trestné činnosti a tím i usvědčení ostatních obviněných však soudy neuvěřily a označily jeho výpověď za nevěrohodnou. Obviněný A. F. byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., jehož se měl dopustit ve spojení s organizovanou skupinou osob makedonské státní příslušnosti zdržující se na území Č. a M. r., přičemž všechny osoby makedonské státní příslušnosti zdržující se na území Č. r., tj. E. M., K. T. a E. B. byli obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni. Právní kvalifikace skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák., tak postrádá své opodstatnění, neboť o dalších osobách makedonské státní příslušnosti – o příslušnících rodiny F. a D. Č. nebyla učiněna skutková zjištění. Nejvyšší státní zástupkyně dále nesouhlasí se zprošťujícím výrokem ohledně E. M., K. T., E. B. a L. J. Je přesvědčena, že odůvodnění tohoto výroku neodpovídá důvodu zproštění podle §226 písm. a) tr. ř., nýbrž důvodu zproštění obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., tj. že nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný. V další části dovolání nejvyšší státní zástupkyně provádí vlastní hodnocení důkazů. Uzavírá, že důsledný postup soudu podle §2 odst. 6 tr. ř. a respektování zásad správného a logického myšlení, by měl logicky vyústit v odůvodněný závěr, že obvinění A. F., E. M., K. T., E. B. a L. J. se trestné činnosti dopustili, tedy že spáchali trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a protože tvořili organizovanou skupinu, naplnili rovněž znaky odst. 4 písm. c) tr. zák. citovaného ustanovení. Jelikož E. M., K. T., E. B. a L. J. byli podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni a ohledně obviněného A. F. byla oproti žalobnímu návrhu vypuštěna podstatná část skutkové věty, spočívá učiněné rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku, protože právní závěr je v extrémním rozporu s vykonanými skutkovými zjištěními. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 2 To 84/2007, a to v bodě ad B/, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 43 T 14/2006, a to v bodě ad. I/ a ohledně obviněných E. M., K. T., E. B. a L. J. ve zprošťující části a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl, a současně ve smyslu §265l odst. 4 tr. ř. rozhodl o vazbě.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno nejvyšší státní zástupkyní, tj. osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky nejvyšší státní zástupkyně naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám nejvyšší státní zástupkyně považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu, jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. zjištěn nesoulad, tudíž nelze ani akceptovat zmínku nejvyšší státní zástupkyně o extrémním nesouladu. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Oproti odvolání státního zástupce není v dovolání uvedeno nic, co by mohlo závěry, k nimž soudy dospěly v přecházejícím řízení změnit. Jinými slovy řečeno, námitky, které nejvyšší státní zástupkyně uplatnila v rámci mimořádného opravného prostředku, tj. v dovolání, jsou obsahově shodné s námitkami, kterými se zabýval soud prvního i druhého stupně a na něž také v odůvodnění svých rozhodnutí uvedené soudy reagovaly. Zvláště pečlivě se soud prvního stupně vypořádal s otázkou posouzení věrohodnosti výpovědi A. F. Jak z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, pro výpovědi obviněného jsou charakteristické změny v jeho výpovědích. Ovšem stěžejní význam nalézací soud přičítá zejména tomu, že jeho výpověď zůstala ve světle dalších důkazů zcela osamocena. I když pozdější výpověď obviněného se jeví jako logická, v jeho neprospěch vyznívají rovněž závěry znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie PhDr. M. S. Obviněný je (podle posudku znalkyně) výrazně orientován na svůj vlastní prospěch, rovněž peníze na jeho žebříčku hodnot hrají velmi významnou roli. I tato skutečnost značně snižuje jeho věrohodnost. Pro peníze byl ochoten zapojit se do tak závažné trestné činnosti jakou zapojení do organizovaného pašování drog nepochybně je. Důvod, proč také nejprve nevypovídal, a posléze výpověď změnil, spočíval rovněž ve finanční motivaci, neboť ze strany M. se mu nedostalo dostatečné finanční podpory na zajištění své obhajoby. Nejvyšší soud má za to, že soudy se dostatečně otázkou věrohodnosti výpovědi obviněného A. F. zabývaly. Nejvyšší soud stejně jako soud odvolací (viz str. 25 – 29 rozsudku) nemá důvod závěry soudu prvního stupně jakkoli zpochybňovat. Třebaže odvolací soud doplnil dokazování o výslech svědka P. K., jeho výpověď neměla na učiněné závěry ohledně trestní odpovědnosti obviněných E. M., E. B. a K. T., tak jak ohledně věrohodnosti výpovědi obviněného A. F. žádný vliv. Úlohu obviněné L. J. vysvětlil tak, že byla něco jako jeho pojistka v případě, že by se mu něco stalo. Informoval ji o tom, kde se právě nachází a kdyby se s ním něco stalo, měla informovat policii. K ostatním obviněným E. M., E. B. a K. T. se svědek P. K. nebyl schopen vyjádřit, protože je nikdy neviděl, osoby těchto jmen nezná. Ani další důkazy, kterých se nejvyšší státní zástupkyně dovolává (odposlechy telefonních hovorů, záznamy SMS zpráv, dopis zajištěný při domovní prohlídce, výpověď manželky obviněného E. M. I. M., výpověď K. T.) nebyly s to vytvořit naprosto ucelený řetěz důkazů jak přímých, tak nepřímých pro bezpečný závěr, že se skutek stal. Z tohoto důvodu tedy soud musel postupovat podle §226 písm. a) tr. ř. a obviněné E. M., E. B., K. T. a L. J. obžaloby zprostit (srov. č. 14/1964 Sb. rozh. tr.). Naproti tomu jestliže v průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že se skutek stal, avšak nelze prokázat, že jej spáchal právě obžalovaný, je nutno obžalovaného zprostit podle §226 písm. c) tr. ř. (srov. č. 26/1965 Sb. rozh. tr.). Právě s ohledem na skutečnost, že nebylo prokázáno, že podaná obžaloba ve vztahu k obviněným E. M., E. B., K. T. a L. J. byla důvodná, totiž že nebylo prokázáno, že se skutek stal, bylo namístě je zprostit obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř., přičemž i odůvodnění odvolacího soudu v tomto směru důvodu zproštění odpovídá. Za této situace nemohl Nejvyšší soud přisvědčit nejvyšší státní zástupkyni, že odůvodnění rozhodnutí soudů je s důvodem zproštění v rozporu. Je tedy zjevné, že pokud se nejvyšší státní zástupkyně domáhá právní kvalifikace skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., zpochybňuje soudem učiněná skutková zjištění tvrzením, že v žalobním návrhu uvedený skutek se stal a že jej obvinění spáchali (soudy však dospěly k závěru, že nebylo prokázáno, že se skutek stal). Dovolání je však v takovém případě podáno z jiného, než zákonného důvodu (srov. č. 40/2005 Sb. rozh. tr.). Je třeba rovněž zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Protože však dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle názoru Nejvyšší soudu opřela o námitky ryze skutkové povahy, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Lze tedy shrnout, že uplatnila-li nejvyšší státní zástupkyně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zjevné, že není spokojena s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaké závěry z nich dovodily. Napadá jednotlivé důkazy s cílem zpochybnit provedené dokazování s tím, že důkazy by měly být vyhodnoceny jinak. V této souvislosti musí Nejvyšší soud opětovně zdůraznit, že je vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení. Námitky skutkového charakteru nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, protože jimi nejvyšší státní zástupkyně nikterak nenamítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je třeba uvést, že hodnocení důkazů je výsadním právem soudu prvního stupně a dovolacímu soudu nepřísluší provádět jejich přehodnocování (čehož se nejvyšší státní zástupkyně dovolává). Protože z obsahu dovolání je patrno, že nejvyšší státní zástupkyně se neztotožňuje s hodnocením důkazů, přičemž provádí především vlastní hodnocení důkazů, Nejvyšší soud dodává, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07). V rámci dovolacího řízení nelze připustit, aby se nejvyšší státní zástupkyně domáhala změny v hodnocení důkazů, neboť následkem by bylo zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jejím představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení. V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné nejvyšší státní zástupkyní v dovolání k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemají právně relevantní charakter.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž věc musel meritorně přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann