ECLI:CZ:NSS:2013:7.AS.192.2012:30
sp. zn. 7 As 192/2012 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: nezl. V. N.,
zastoupena matkou O. K., zastoupena opatrovníkem Organizací pro pomoc uprchlíkům, o. s., se
sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, v řízení o kasační stížnosti opatrovníka žalobkyně proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Az 11/2012 - 62,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Az 11/2012 – 62,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se opatrovník žalobkyně Organizace pro pomoc
uprchlíkům, o. s. domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by bylo
zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Az 11/2012 - 62, a věc
vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným usnesením ustanovil
Organizaci pro pomoc uprchlíkům, o. s. opatrovníkem žalobkyně pro řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2012, č. j. OAM-347/ZA-ZA09-K01-2011, jímž bylo
rozhodnuto, že žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná a řízení o udělení
mezinárodní ochrany se zastavuje. Napadené usnesení městský soud odůvodnil tak, že pobyt
žalobkyně a její zákonné zástupkyně není znám.
Proti tomuto usnesení městského soudu podal opatrovník žalobkyně jako stěžovatel (dále
jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou výslovně opřel o ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Stěžovatel vyjádřil nesouhlas s formalistickým přístupem správního soudu, který mu
umožňuje doručování a ukončení věci, aniž by se obtěžoval s širším odůvodněním.
Z odůvodnění usnesení není zřejmé, jak byl zjišťován pobyt žalobkyně a byla tak naplněna
kritéria pro postup podle §29 odst. 3 o. s. ř. Odůvodnění neobsahuje informaci, kam mělo být
žalobkyni problematicky doručováno a jak soud její současný pobyt zjišťoval. V odůvodnění by
mělo být rovněž zdůvodněno, proč byla vybrána zrovna tato organizace a nikoliv někdo z řad
advokátů. Jelikož je stěžovatel opatrovníkem ustanovován téměř denně v několika případech,
vyvstávají z této funkce i administrativní obtíže. Vyřizování této agendy je přitom uskutečňováno
pracovníky, kteří mají zcela odlišnou náplň práce. Přitom stěžovateli není funkce opatrovníka
hrazena. Navíc není občanské sdružení ani povinno tuto funkci přijmout, a pokud tak činí, tak
dobrovolně. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení
městského soudu, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že ponechává posouzení
zákonnosti postupu správního soudu na úvaze Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení městského soudu
v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že napadené usnesení městského soudu
je třeba zrušit, a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je stěžovatel k podání kasační
stížnosti proti shora uvedenému usnesení vůbec aktivně legitimován. Dospěl k názoru, že ano,
neboť výkon funkce opatrovníka je pro občanské sdružení vždy vztahem soukromoprávním
(byť založeným rozhodnutím soudu) a s tímto ustanovením musí vyjádřit (alespoň konkludentně)
souhlas. Proti jeho vůli tedy není možné jej do funkce opatrovníka ustanovit (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 27/2000, dostupný z http://nalus.usoud.cz,
dále pak rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 6. 2008, č. j. 2 Azs 55/2008 - 79,
všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz, resp. http://nalus.usoud.cz).
Nejvyšší správní soud proto přistoupil k posouzení námitky nedostatečného odůvodnění
napadeného usnesení, přičemž vyšel ze své dosavadní rozhodovací činnosti (viz citovaný
rozsudek ze dne 31. 6. 2008, č. j. 2 Azs 55/2008 - 79), neboť neshledal žádný důvod se od ní
odchýlit.
Již ze samotné skutečnosti, že osobu nelze do funkce opatrovníka ustanovit proti jeho
vůli, je zřejmé, že usnesení o ustanovení opatrovníka musí být odůvodněno. Opatrovník má
právo být seznámen s důvody tohoto postupu, aby mohl zvážit, zda toto své postavení přijme či
nikoli. Ustanovení §55 odst. 4 s. ř. s., dle kterého usnesení, jímž se řízení nekončí a jímž
se nikomu neukládá povinnost, nemusí obsahovat odůvodnění, se v tomto případě neuplatní.
Jakkoli totiž z usnesení o ustanovení opatrovníka přímo žádné povinnosti pro osobu opatrovníka
nevyplývají, nelze přehlédnout, že se samotným výkonem této funkce jsou již povinnosti spojeny.
Nelze proto připustit, aby opatrovník nebyl s důvody svého ustanovení seznámen a nemohl proti
nim případně též kvalifikovaně brojit. V této souvislosti lze zmínit též konstantní judikaturu
Nejvyššího správního soudu vztahující se k otázce zástupce ustanoveného soudem k žádosti
účastníka, dle které usnesení o tomto návrhu musí obsahovat vždy odůvodnění (bez ohledu
na jeho formální podřaditelnost pod ustanovení §55 odst. 4 s. ř. s.), neboť je závislé
na posouzení existence zákonných předpokladů pro jeho vydání (viz např. rozsudek
ze dne 29. 3. 2005, č. j. 4 Azs 32/2005 - 64). Jelikož je nutno zkoumat splnění zákonných
podmínek vyplývajících ze zákona (§29 odst. 3 o. s. ř.) i v případech, kdy je rozhodováno
o ustanovení opatrovníka, lze uvedené judikatorní závěry nepochybně vztáhnout i na tyto
případy.
Podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí
z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních
a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných
skutečností, jak byla naplněna zákonná kritéria, proč považuje právní závěry účastníků řízení
za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou
(viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997,
sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS,
ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 – 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 – 62,
ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006 – 36, č. 1389/2007 Sb. NSS, a ze dne 21. 8. 2008,
č. j. 7 As 28/2008 – 75).
Odůvodnění:
napadeného usnesení obsahuje vedle odkazu na zákonné ustanovení, podle
něhož bylo postupováno, pouze tvrzení, že pobyt žalobkyně a její zákonné zástupkyně není
znám. Takovéto odůvodnění nesplňuje podmínku přezkoumatelnosti, neboť z něj není vůbec
patrné, jak byla naplněna zákonná kritéria pro ustanovení opatrovníka (ust. §29 odst. 3 o. s. ř.)
a jak městský soud ke svému zjištění o neznámém pobytu žalobkyně a její zákonné zástupkyně
dospěl. Jak bylo vyloženo výše, s těmito skutečnostmi a se způsobem jejich zjištění
a vyhodnocení se má právo seznámit ustanovený opatrovník právě v odůvodnění usnesení,
kterým byl do této funkce ustanoven.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Az 11/2012 - 62,
je opodstatněná, a proto napadené rozhodnutí podle ustanovení §110 odst. 1 věta prvá
před středníkem s. ř. s. zrušil, a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 4 s. ř. s., zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského
(městského) soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský (městský) soud vázán právním
názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.
Kasační soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. března 2013
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu