ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.20.2018.1
sp. zn. 7 Td 20/2018-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 25. dubna 2018 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného P. B. , a dalších obviněných, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 17/2017, o návrhu obviněného P. B. na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích podala dne 28. 7. 2017 (č. l. 3427 tr. spisu) u Krajského soudu v Českých Budějovicích obžalobu na obviněného P. B. a další obviněné. U obviněného P. B. pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 16 T 17/2017 (č. l. 3699 tr. spisu) byl obviněný P. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a byl mu uložen trest. Bylo rozhodnuto o vině a trestu i u dalších obviněných. Rozsudek nenabyl právní moci, neboť proti němu podali odvolání P. B., další obvinění a státní zástupkyně. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o podaných odvoláních. Věc je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 11 To 17/2018 (č. l. 3811 tr. spisu).
Podáním ze dne 28. 3. 2018 učinil obviněný P. B. návrh na odnětí této věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci (č. l. 3837 tr. spisu). Obviněný uvádí, že byl usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 8. 12. 2016, sp. zn. 32 Nt 1104/2016, vzat do vazby. Od té chvíle brojí proti důvodům vazby, nyní již jen vazby předstižné, ve svých žádostech a stížnostech proti zamítavým rozhodnutím o propuštění z vazby, naposledy při vazebním zasedání před Vrchním soudem v Praze dne 12. 3. 2018. Usnesením ze dne 12. 3. 2018, sp. zn. 11 To 17/2018 (č. l. 3824 tr. spisu), Vrchní soud v Praze, zamítl jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu. O žádosti jako předseda senátu rozhodoval JUDr. I. Elischer, který byl následně dne 13. 3. 2018 zadržen a dne 15. 3. 2018 vzat do vazby z důvodů vazby koluzní a předstižné pro přijímání úplatků, zneužití pravomoci úřední osoby a nadržování (jak bylo uveřejněno v denním tisku), kdy následně bylo ministrem spravedlnosti rozhodnuto o zproštění výkonu funkce soudce. Spolu s JUDr. I. Elischerem čelí obvinění dalších 5 osob. Obviněný je toho názoru, že JUDr. I. Elischer jako zkušený soudce mohl předpokládat, že bude v brzké budoucnosti čelit nepříjemnostem ohledně důvodného podezření ze spáchání trestného činu a podle obviněného se snažil být „spravedlivý“ a tento svůj úmysl podle názoru obviněného naplnil ve vazebním zasedání, jež se konalo jen několik hodin před jeho zadržením. Přestože ministr spravedlnosti rozhodl o prověření všech rozhodnutí uvedeného soudce, obviněný (který podal proti citovanému rozhodnutí v jeho věci stížnost) uvedl, že již nemá důvěru ve spravedlivé rozhodování Vrchního soudu v Praze, zejména když rozhodnutí vyhotovil za JUDr. I. Elischera, předseda senátu JUDr. L. Klimáček, byť v zastoupení, který byl přísedící senátu rozhodujícího o žádosti obviněného. Podle obviněného zatím není u Vrchního soudu v Praze nařízeno veřejné zasedání o odvoláních proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 16 T 17/2017. Obviněný zopakoval, že důvodem návrhu na postup podle §25 tr. ř. je nedůvěra v nestranné a spravedlivé rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o jeho odvolání. Je přesvědčen, že by na něj těžko mohlo kladně působit rozhodnutí od souboru soudců, v jejichž řadách působil soudce, který je sám trestně stíhán. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud jeho trestní věc Vrchnímu soudu v Praze odňal a přikázal ji Vrchnímu soudu v Olomouci.
Nejvyššímu soudu byl dne 5. 4. 2018 předložen trestní spis Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 16 T 17/2017, s návrhem obviněného P. B. na odnětí této věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci.
Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněného a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci je zřejmé, že se trestní věc obviněného P. B. a spol. nyní nachází u Vrchního soudu v Praze (sp. zn. 3811 tr. spisu) v řízení o odvolání obviněného a dalších osob proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 16 T 17/2017.
O místní příslušnosti Vrchního soudu v Praze k projednání věci není pochyb, což ostatně ani obviněný nesporuje. V projednávané věci však Nejvyšší soud neshledal důležité důvody odůvodňující tak zásadní zásah do trestního řízení, jakým je postup podle §25 tr. ř., tedy v tomto případě odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci.
Z návrhu obviněného na delegaci je patrné, že obviněný postavil své přesvědčení o neschopnosti Vrchního soudu v Praze k zajištění nestranného a zákonného projednání jeho trestní věci na tom, že o jeho žádosti o propuštění z vazby ve vazebním zasedání rozhodoval dne 12. 3. 2018 jako předseda senátu JUDr. I. Elischer, který byl následujícího dne zadržen a následně obviněn ze tří trestných činů. Obviněný z tohoto důvodu nemá důvěru v rozhodování celého Vrchního soudu v Praze o jeho trestní věci.
Takové argumenty ovšem nemohou být samy o sobě důvodem pro pochybnosti ve spravedlivé rozhodování celého Vrchního soudu v Praze o odvolání obviněného a dalších osob, jak se domáhá obviněný, a rozhodně nemohou být důležitým důvodem pro odnětí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. V dané souvislosti je nutné podotknout, že vyloučení orgánů činných v trestním řízení upravuje postup podle §31 tr. ř. Z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz R 34/1997). Naplnění důvodů pro vyloučení soudců senátu z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného musí splňovat zákonné podmínky, aby mohlo být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům týkajících se obviněného objektivně.
V dané věci šlo o rozhodování o vazbě, nikoli o rozhodování o meritu věci. Nelze akceptovat argument obviněného, že celý Vrchní soud snad není schopen nestranně a zákonně rozhodnout ve věci obviněného, když jedním ze soudců uvedeného soudu byl soudce, který byl později trestně stíhán. Z konstantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu vyplývá, že sám kolegiální, profesionální vztah mezi soudci, byť by spočíval v zařazení na stejné pracoviště a třeba i do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. Nd 47/1997, a ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008). Pouhá kolegialita vyplývající ze společného výkonu soudcovské funkce u určitého soudu tedy sama o sobě není takovou skutečností, která by ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. vedla k pochybnostem, že žádný soudce tohoto soudu nemůže ve věci nestranně rozhodovat. Je nepochybné, že soudce v řízení může postupovat tak, jak mu umožňuje trestní řád a další právní předpisy.
Nejvyšší soud tedy zdůrazňuje, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. ř. nemůže být pouhá nedůvěra odsouzeného v objektivní rozhodování soudce (popř. celého soudu). Obviněný dal svým návrhem na delegaci především najevo svou nespokojenost se způsobem rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o jeho návrhu na propuštění z vazby na svobodu (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2018, sp. zn. 11 To 17/2018, č. l. 3824 tr. spisu). Samotná okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněného nebo účastníka řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a rozhodnutí publikované pod označením T 339 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck), takovým důvodem by dokonce nebylo ani zjištění, že soud v minulosti porušil některé z ústavně zaručených základních práv obviněného. Ani tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod označením T 398 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck).
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 11 Tvo 10/2018, byla navíc stížnost obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2018, sp. zn. 11 To 17/2018, zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněným uplatněné důvody tak nemohou být důležitými důvody pro postup podle §25 tr. ř. V dané věci je nepochybné, že ve věci rozhoduje věcně i místně příslušný Krajský soud v Českých Budějovicích, potažmo Vrchní soud v Praze.
Obviněný ve svém návrhu na odnětí jeho trestní věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci, jako jinému věcně příslušnému soudu, neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu