ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.532.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 532/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 2. května 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. Ž. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 3 To 382/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 73/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 10. 2017, č. j. 3 T 73/2017-120, byl obviněný uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že dne 13. 2. 2017 v době od 18:30 do 18:35 hod. na sídlišti H., před obchodním centrem Famila, fyzicky napadl poškozeného R. Š., kterého uchopil pravou rukou přes bundu v místech na hrudníku a násilím jej táhl podél celého objektu za roh budovy, přičemž po celou dobu mu vyhrožoval, že pokud mu nedá peníze, které mu údajně dluží, tak jej dobije, a za rohem budovy, poté co mu poškozený řekl, že peníze nemá, ale že je sežene, tak jej pustil, uhodil jej otevřenou dlaní na levou stranu obličeje a z ramene mu stáhnul popruh s brašničkou, osobními doklady a telefonem Lenovo – vše v odhadované hodnotě 3 000 Kč, a to se slovy, že až mu dá peníze, tak mu ji vrátí a z místa odešel.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 12. 2017, č. j. 3 To 382/2017-138, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že projednávaný skutek se nestal a nemohl jej spáchat, neboť z dokazování vyplynulo, že v tu dobu ještě nebyl na místě činu. Jsou rozpory mezi výpověďmi svědků a poškozeného stran toho, jak měl poškozeného chytit, ale i ohledně průběhu celého skutku. Jedná se přitom o drogově závislé osoby, takže soudy měly postupovat podle zásady in dubio pro reo. Provedeným důkazům neodpovídá ani popis skutku, když tento byl obžalobou i soudem zkreslen. Soud prvního stupně nesprávně hodnotil a překrucoval výpovědi svědků a chování soudce v průběhu jednání bylo nestandardní. Poškozený si celou situaci vymyslel, aby jej zastrašil a nemusel vrátit dluh. Odvolací soud měl zopakovat navrhované výslechy svědků, aby odstranil rozpory v jejich výpovědích. Nebylo prokázáno naplnění subjektivní ani objektivní stránky trestného činu loupeže, neboť proti poškozenému neužil násilí, jen využil zadržovacího práva podle občanského zákoníku, když mu poškozený dobrovolně vydal uvedené věci jako zástavu, než mu přinese dlužnou částku.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že obviněný namítl nedostatečná skutková zjištění soudů obou stupňů a v podstatě zopakoval svou obhajobu. Tyto námitky ale stojí mimo uplatněný dovolací důvod. Kromě toho státní zástupce zdůraznil, že ve věci nelze shledat extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedeným dokazováním. Soudy správně hodnotily výpovědi poškozeného a svědků v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a bylo spolehlivě prokázáno, že obviněný zločin loupeže spáchal tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného stran hodnocení a rozsahu provedených důkazů jsou námitky skutkového rázu a obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní.
Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena výpověďmi poškozeného R. Š., svědků P. L., Z. M., Z. B. a Nejvyšší soud nemá, stejně jako soudy obou stupňů, důvod pochybovat o věrohodnosti těchto výpovědí. K námitce obviněného, že soud druhého stupně neprovedl opakovaně výslechy svědků lze pouze doplnit, že odvolací soud zjevně považoval dokazování za provedené v dostatečném rozsahu, skutek za spolehlivě prokázaný, a proto neshledal důvodu dokazování doplňovat či některé důkazy opakovat. S ohledem na uvedené lze uzavřít, že si soudy obou stupňů vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, nelze dovolací argumentaci obviněného na základě uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).
Námitky obviněného stran neprokázání naplnění subjektivní a objektivní stránky předmětného zločinu by formálně mohly naplnit obviněným uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí. Obviněný tyto námitky založil výhradně na své vlastní verzi skutkového děje, tedy že požadoval toliko úhradu dluhu 500 Kč po poškozeném, fyzicky jej nenapadl a tašku mu poškozený vydal zcela dobrovolně jako zástavu do doby vrácení dlužné částky. Tato verze skutkového děje je však diametrálně odlišná od skutkových zjištění soudu prvního stupně, které vychází z řádně provedeného dokazování a těmto námitkám proto nelze přisvědčit. Rovněž námitka stran porušení zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat uplatněný dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož námitky obviněného nenaplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohly naplnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obiter dictum je namístě doplnit, že obviněný v podstatě shodné námitky uplatnil již ve své obhajobě před soudem prvního stupně a následně je zopakoval ve svém odvolání a soudy obou stupňů se s těmito otázkami řádně a vyčerpávajícím způsobem vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. května 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.