ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.556.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 556/2013-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2013 o dovolání obviněné I. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 8 To 227/2012, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 1/2010, takto:
Z podnětu dovolání obviněné I. K. se podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. ohledně ní a podle §265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §261 tr. ř. také ohledně spoluobviněné N. Č. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 8 To 227/2012, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 18 T 1/2010, zrušují .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Znojmě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 18 T 1/2010, byla obviněná I. K. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), zčásti jako spolupachatelka podle §9 odst. 2 tr. zák., a podle §250 odst. 3 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti dvou měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněné N.Č. a o povinnosti k náhradě škody jednak obviněné I. K., jednak solidární odpovědnosti k náhradě škody obviněných I. K. a N. Č.
Tento rozsudek nalézacího soudu obě obviněné napadly odvoláními směřujícími proti výroku o vině i na něj navazujícím výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 8 To 227/2012, odvolání obviněných I. K. i N. Č. podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná I. K. výše uvedeného trestného činu dopustila tím, že:
jednak společně se spoluobviněnou N. Č.
obviněná I. K. jako jednatelka zplnomocněná dne 23. 6. 2006 k plnému zastupování N. Č., jednatelky obchodní společnosti FORT NOX PLAST, s. r. o., IČO: 276 84 181, a to v plném rozsahu jednatele této obchodní společnosti až do zrušení této „generální" plné moci dne 21. 5. 2007,
od 31. 12. 2006, tedy od doby, kdy obchodní společnost vykazovala znaky úpadku, neboť k tomuto datu měla 5 věřitelů, jimž dlužila 50.624,10 Kč po dobu splatnosti delší než 6 měsíců a jimž zastavila své platby, o čemž se prokazatelně dozvídaly pravidelně měsíčně od 25. 6. 2006, když posílaly vyúčtování OSSZ a ZP, které podepisovaly, a kdy jim bylo jasné, že nebudou schopny hradit staré ani nově vzniklé závazky, neprovedly žádná příslušná zákonná opatření a vědomě přijímaly další zakázky a závazky, které neuskutečnily, a to nejméně:
1) dne 29. 1. 2007 uzavřely s FEROMAT, v. o. s., Rámcovou kupní smlouvu a následně ústně objednaly různé hutní zboží, které jim bylo dodáno dne 23. 2. 2007, a byla jim vystavena faktura ve výši 8.736,50 Kč, kterou neuhradily, poškozenému FEROMAT, v. o. s., IČ: 46980105, se sídlem Brno, Svitavské nábřeží 2004, tak byla způsobena škoda ve výši 8.736,50 Kč,
2) v blíže neupřesněnou dobu v roce 2007 objednaly u Herplast, s. r. o., plastová okna, která jim byla dodána dne 13. 4. 2007 v hodnotě 111.164,72 Kč, kdy uhradily pouze částku 100.720,- Kč, zůstatek na fakturu vystavenou na toto zboží nebyl uhrazen, čímž vznikla poškozenému Herplast, s. r. o., IČ: SK2022327626, se sídlem Oravská Polhora 746, škoda ve výši 10.426,72 Kč,
3) dne 18.1.2007 objednaly u KRUŽÍK, s. r. o., zboží (navíjecí bubínek), které bylo dodáno dne 5. 2. 2007 v hodnotě 1.056,50 Kč, na které byla vystavena faktura, kterou neuhradily, poškozenému KRUŽÍK, s. r. o., IČ: 26943115, se sídlem Kroměříž, Veleslavínova 2357, tak způsobily škodu ve výši 1.056,50 Kč,
4) od března 2007 do května 2007 ve Z. potvrzovaly souhlas se zadáváním inzerce do tisku zprostředkovateli P. A. na základě dlouhodobé ústní dohody z roku 2006 s řádně přislíbenými platbami, kdy takto v čtrnáctideníku Inzertexpress v č. 7 až 13 v roce 2007 vyšly inzeráty jejich společnosti, které zůstaly neuhrazeny, čímž poškozenému PAVEL ALEXA, bytem Plaveč, Zahradní 154, OSVČ, IČO: 67571018, byla způsobena škoda ve výši 12.740,- Kč,
5) dne 5. 3. 2007 elektronicky objednaly u společnosti PP EKO-OKNA Sp. z. o. o. plastové komponenty, které jim byly dodány dne 13. 3. 2007, což potvrdily, a na zboží byly vystaveny faktury v celkové výši 14.712,32 PLN, poškozenému PP EKO-OKNA Sp. z o. o., se sídlem Raciborz, Lakowa 26A, Polsko, tak způsobily škodu ve výši 106.046,40 Kč,
6) nevyužily možnosti podat výpověď se sjednanou dvouměsíční lhůtou a za období od 1. 1. 2007 do 30. 4. 2007 neodvedly nájemné za prostory jejich pobočky ve S. v částce 4.760,- Kč měsíčně, které měly pronajaty na základě nájemní smlouvy s Reality MOUŘENÍN, spol. s r. o., čímž způsobily poškozenému Reality MOUŘENÍN, spol. s r. o., IČ: 25999877, se sídlem Brno, Francouzská 375/41, škodu ve výši 19.040,- Kč,
7) od 1. 3. 2007 do 21. 5. 2007 užívaly nadále kopírovací stroj pronajatý na základě smlouvy o pronájmu z TONERCENTRUM a používaly ho pro kopírování, aniž by hradily měsíční nájemné a toto kopírování, poškozenému TONERCENTRUM, s. r. o., IČ: 25515411, se sídlem Těšany 301, tak způsobily škodu ve výši 4.557,- Kč,
celkem tedy tímto jednáním způsobily shora uvedeným poškozeným škodu ve výši 162.603,12 Kč,
jednak obviněná I.K. sama
jako osoba zplnomocněná dnem 23. 6. 2006 (v rozsudku uvedeno dnem 20. 3. 2006) jednatelkou obchodní společnosti FORT NOX PLAST, s. r. o., N. K., nyní Č., k plnému zastupování její osoby, a to v plném rozsahu jednatele této společnosti, a jako osoba, která společnost řídila a vedla účetnictví, ačkoli si byla vědoma toho, v jaké ekonomické situaci se společnost nachází, a nebude tedy moci svým závazkům dostát, uzavřela jménem této společnosti smlouvy o dílo na výrobu, dodávku a montáž výplní stavebních otvorů v množství a specifikaci dle cenové nabídky odsouhlasené odběratelem, a to:
8) dne 31. 12. 2006 ve S., na N., v kanceláři společnosti prostřednictvím pověřeného obchodního zástupce s poškozeným R. H., který zde oproti příjmovému pokladnímu dokladu složil požadovanou sjednanou zálohu ve výši 48.500,- Kč,
9) dne 8. 2. 2007 v B., na ul. S., v kanceláři společnosti ona osobně s poškozeným P. R., který jí zde oproti příjmovému pokladnímu dokladu složil požadovanou sjednanou zálohu ve výši 15.000,- Kč, kterou obviněná I. K. osobně převzala,
10) dne 9. 2. 2007 v L. osobně v domě poškozené Z. Š. (roz. K.), která následně dne 12. 2. 2007 uhradila převodem na účet společnosti požadovanou sjednanou zálohu ve výši 20.400,- Kč na účet společnosti a následně jí byl na pobočce ve S. vydán příjmový pokladní dokladu na tuto částku,
11) dne 26. 2. 2007 osobně v B. na ul. L., v místě, kde měla být okna instalována, s poškozeným M. T., který následně dne 1. 3. 2007 uhradil převodem na účet společnosti požadovanou sjednanou zálohu ve výši 25.000,- Kč,
12) dne 27. 2. 2007 osobě v B., v bytě poškozeného Ing. A. M., který jí zde na místě uhradil oproti stvrzence požadovanou sjednanou zálohu ve výši 28.000,- Kč,
13) dne 5. 3. 2007 ve S., na N., v kanceláři společnosti prostřednictvím pověřeného obchodního zástupce s poškozeným P. S., který zde oproti stvrzence složil požadovanou sjednanou zálohu ve výši 33.500,- Kč,
14) dne 6. 3. 2007 v H., okres Z., osobně v bytě poškozeného F. Š., který jí zde oproti stvrzence složil požadovanou sjednanou zálohu ve výši 40.000,- Kč, a následně mu jako již zaměstnance F. N. Plast Lud. přislíbila dodávku oken do 15. 3. 2008 bez složení další zálohy, k plnění však opět z její strany nedošlo, ačkoli mu dále přislíbila dne 21. 5. 2008 dodat okna, pokud si zajistí skleněné výplně, což učinil s náklady na tyto výplně ve výši 10.000,- Kč, opět bezvýsledně,
15) dne 19. 3. 2007 ve Z. na P. ulici, na pobočce společnosti osobně s poškozeným J. P., který následně dne 22. 3. 2007 uhradil převodem na účet společnosti požadovanou sjednanou zálohu ve výši 12.000,- Kč,
16) dne 27. 3. 2007 osobně v I. v domě poškozeného s L. Š., který jí zde oproti stvrzence složil požadovanou sjednanou zálohu ve výši 70.000,- Kč,
17) dne 21. 3. 2007 ve Z., na P. ulici, na pobočce společnosti osobně s poškozeným I. V., který následně dne 28. 3. 2007 zaslal na účet společnosti požadovanou sjednanou zálohu ve výši 18.000,- Kč,
18) dne 27. 3. 2007 v B., na ul. L., kde zástupce poškozeného bydlí, osobně s předsedou výboru poškozeného Společenství vlastníků bytů L., IČ: 26251817, v B. s Mgr. R. V., který následně dne 5. 4. 2007 z účtu Společenství vlastníků bytů L., B., uhradil převodem na účet společnosti požadovanou sjednanou zálohu ve výši 59.500,- Kč,
19) dne 4. 4. 2007 v B., na ul. S., na pobočce společnosti osobně s poškozeným K. V., který následně dne 5. 4. 2007 uhradil převodem na účet společnosti celkovou sjednanou cenu ve výši 48.022,- Kč,
20) závaznou objednávku dne 23. 4. 2007 ve Z. na P. ulici, na pobočce společnosti osobně s poškozeným E. B., který jí zde složil v hotovosti požadovanou sjednanou zálohu ve výši 4.000,- Kč,
a v žádném z těchto případů požadované nedodala a vyinkasované zálohy nevrátila, čímž způsobila shora uvedeným poškozeným škodu v celkové výši 431.922,- Kč,
přičemž tak svým shora uvedeným jednáním způsobila celkovou škodu ve výši 594.525,12 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu obviněná I. K. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a tím i všem na něj navazujícím výrokům. Odkázala v něm na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a namítla, že soudy skutek nesprávně právně posoudily jako trestný čin a aplikovaly trestní zákon, ačkoliv zjištěný skutkový stav nenaplňuje v rozsahu všech dílčích skutků znaky trestného činu podvodu.
Obviněná konkrétně namítla, že skutky uvedené pod body 1) až 7), tedy ty, jichž se měla dopustit společně s obviněnou N. Č., nemají trestněprávní charakter, neboť se jedná o zbytkové pohledávky věřitelů, které vznikly až následnou a neplánovanou platební neschopností, přičemž mezi těmito věřiteli a obviněnými (jako osobami zastupujícími obchodní společnost FORT NOX PLAST, s. r. o.) existovaly obchodněprávní závazkové vztahy, které dlouhodobě v praxi fungovaly a závazky z těchto vztahů byly řádně plněny. Vzhledem ke skutečnosti, že platební neschopnost podnikatele nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, ji měly soudy v tomto rozsahu zprostit obžaloby a poškozené odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních. V této části soudy nesprávně aplikovaly trestní zákon, ačkoliv měly odkázat na obchodní zákoník, čímž nerespektovaly zásadu ultima ratio.
Další dovolací námitkou obviněná brojila proti skutkovým zjištěním soudu, která jsou podle jejího tvrzení v extrémním rozporu s provedeným důkazy. Uvedený extrémní rozpor spatřuje ve skutcích pod body 8), 10), 11), 12) a 13), jejichž popis podle jejího mínění neodpovídá obsahu důkazů, tj. svědeckým výpovědím, neboť z jednotlivých výpovědí svědků vyplývá, že na těchto útocích neparticipovala, resp. dotčené zakázky nesjednávala a smlouvy neuzavírala, nýbrž v těchto případech pouze zaměřovala okna na základě sdělení, že „smlouva byla uzavřena".
Obviněná napadla také závěr soudu o naplnění subjektivní stránky trestného činu; měla za to, že byl učiněn na základě nesprávného zhodnocení důkazů. Důkazy ve formě výkazů sociálního a zdravotního pojištění a znalecký posudek nevypovídají o její vědomosti o nefunkčnosti a platební neschopnosti společnosti. Tvrdila, že její úmyslné jednání, a to ani v úmyslu nepřímém, nebylo soudy prokázáno.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 8 To 227/2012, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 18 T 1/2010, zrušil a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání k námitce, že skutky pod body 1) až 7) nemají trestněprávní charakter, nýbrž výlučnou obchodněprávní povahu, uvedla, že při zpochybnění způsobu právního posouzení této části výroku o vině nevycházela obviněná z těch rozhodných skutkových zjištění, o která se takový rozsudečný výrok opírá, neboť všechny tři části výroku o vině vycházely ze situační podmínky, kterou byl úpadkový stav obchodní společnosti FORT NOX PLAST, s. r. o., ve kterém se tento obchodní subjekt v rozhodné době od data 31. 12. 2006 nacházel, a za kterého na podkladě plné moci jeho jednatelky spoluobviněné N. Č. dovolatelka v jí přisouzených případech jednala.
Co se týče namítaného extrémního rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem a provedenými důkazy ve vztahu ke skutkům pod body 8), 10), 11), 12) a 13), státní zástupkyně konstatovala, že žádný extrémní rozpor v daném případě neshledala. Za jediný okruh kvalifikovaných dovolacích námitek pak státní zástupkyně považovala ten, který napadá shodný právní závěr soudů o naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu a který spočívá v povědomosti obviněné o nepříznivé ekonomické situaci firmy a neschopnosti hradit již trvající závazky. Státní zástupkyně uvedla, že pokud soudy v tomto směru obhajobě obviněné nepřisvědčily, neučinily tak pouze na podkladu znaleckého posudku, ale zvážily i další zjištění. Především nemohly pominout, že jak jednatelce společnosti spoluobviněné N. Č., tak dovolatelce bylo nadevší pochybnost známo, že se jimi vedený obchodní subjekt již od samého počátku vyvíjené obchodní činnosti nachází na samotné hranici ekonomické životnosti. Stav firemního hospodaření musel být oběma obviněným zřejmý, jestliže ony samy nepobíraly žádnou mzdu, ale pouhé minimální množství financí za účelem vlastního přežití, jestliže nedocházelo ani k řádným odvodům státu a nedostávalo se ani na řádné mzdy zaměstnancům, kterým byl poskytován toliko zlomek jejich mzdového nároku, resp. kdy se postupem času stalo nevyplácení mezd důvodem ukončení jejich pracovního poměru. Důvodně také přihlížely ke zjištěním plynoucím z výpovědí spoluobviněných, podle nichž spolu v rozhodném období obě komunikovaly natolik, že se navzájem informovaly o všech podstatných skutečnostech, týkajících se zejména ekonomického chodu společnosti, za kterou tak obě s plnou odpovědností právních následků s tím spojených jednaly.
Podle státní zástupkyně není důvodu soudům ani vytýkat, že neshledaly splněné podmínky k tomu, aby byla předmětná věc řešena toliko za pomoci prostředků práva civilního a namítat, že o vině dovolatelky bylo rozhodnuto v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe (označovanou jako ultima ratio).
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání obviněné I. K. odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo její dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání je zčásti důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Odvolání obviněné I. K. bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněná odkázala na důvod dovolání uvedený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ve vztahu k té jeho části, v níž obviněná namítla extrémní nesoulad mezi zjištěními soudů u skutků pod body 8), 10), 11), 12) a 13) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a provedenými důkazy, byly uplatněny výhrady směřující výlučně proti způsobu hodnocení důkazů a ve svých důsledcích proti správnosti skutkových zjištění, která učinily soudy obou stupňů. Dovolatelkou vytýkané nedostatky ve způsobu hodnocení provedených důkazů (výpovědí svědků) mají povahu vad skutkových, eventuálně procesně právních, nikoli hmotně právních. Skutkové námitky však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Nejvyšší soud však již v minulosti opakovaně připustil, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Jak sám obviněný správně uvádí, podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).
Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady v projednávané věci dovolací soud neshledal. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, který obviněná ve vztahu ke skutkům pod body 8), 10), 11), 12) a 13) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně namítla, totiž nemůže být založen jen na tom, že obviněná sama na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným, v úvahu přicházejícím výsledkem. Z opatřených důkazů, výpovědí svědků (viz výpovědi svědků R. H., Z. Š., M. T., Ing. A. M. či P. S.) vyplývá, že dovolatelka se účastnila procesu uzavírání závazkových právních vztahů i v namítaných případech. Dovolací námitky obviněné jsou tvořeny obsahem její obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Nejvyšší soud s ohledem na odůvodnění napadených rozhodnutí považuje za nutné zdůraznit, že soudy opřely své skutkové závěry o důkazy, jež podrobně ve svých rozhodnutích rozvedly, a vysvětlily dostatečně přesvědčivě, na základě jakých skutečností dospěly k tomu, že se obviněná činu dopustila. Ze svědeckých výpovědí rekapitulovaných v odůvodnění pečlivě zpracovaného odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (viz strany 20 až 23) vyplynulo, že obviněná I. K. se na sjednávání zakázek podílela buď podpisem příslušné smlouvy o dílo, popř. přebíráním finančních záloh sjednaných cen za dílo, nebo vytvářela cenovou nabídku, eventuálně řešila otázku prodlení s dodáním smluveného díla. Není žádných rozumných pochybností o tom, že se účastnila procesu uzavírání předmětných závazkových vztahů, na jejichž podkladě se z titulu svého zplnomocnění k jednání za zhotovitele díla zavázala k dodání smluveného díla.
Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání jsou však relevantní námitky směřující proti správnosti právního posouzení skutku popsaného pod body 1) až 7) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako trestného činu podvodu a výhrady směřující proti naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Značnou škodou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč. Skutková podstata podle §250 odst. 1 tr. zák. vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§3 odst. 3, §4 tr. zák.), ve vztahu ke způsobené značné škodě ve smyslu §250 odst. 3 písm. b) tr. zák. je postačující, zavinil-li ji pachatel jen z nedbalosti [§5, §6 písm. a) tr. zák.].
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., které spočívají v tom, že obviněná ke škodě cizího majetku sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a zamlčela podstatné skutečnosti, a způsobila tak na cizím majetku značnou škodu. V odůvodnění rozsudku nalézací soud explicitně konstatoval, že obviněná se trestného činu podvodu dopustila v nepřímém úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák., a ve vztahu ke skutkům pod body 1), 3), 5), 8) až 20) pečlivě vysvětlil, jakými úvahami byl veden, dospěl-li k tomu závěru (viz strany 29 až 34). Odvolací soud se s jeho závěry zcela ztotožnil a v podstatě na ně odkázal (strany 9, 10 napadeného usnesení).
Soudy obou stupňů tedy učinily zjištění, že obviněná I. K. jako osoba zplnomocněná jednatelkou společnosti FORT NOX PLAST, s. r. o., N. Č. k plnému zastupování její osoby, a to v plném rozsahu jednatele této společnosti, a jako osoba, která společnost řídila a vedla účetnictví, ačkoli si byla vědoma toho, v jaké ekonomické situaci se společnost nachází, že vykazuje znaky úpadku, že není schopna hradit staré ani nové závazky, společně se spoluobviněnou N. Č. neprovedly žádná příslušná zákonná opatření a vědomě přijímaly další závazky a závazky, které neuskutečnily, a to nejméně v rozsahu uvedeném pod body 1) až 7) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, a dále obviněná I. K. sama, ačkoli si byla vědoma toho, v jaké ekonomické situaci se společnost nachází a nebude tedy moci svým závazkům dostát, uzavřela jménem této společnosti smlouvy o dílo na výrobu, dodávku a montáž výplní stavebních otvorů v případech popsaných pod body 8) až 20) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.
Soud prvního stupně svůj závěr o tom, že obě spoluobviněné věděly o neutěšené ekonomické situaci obchodní společnosti, v důsledku které nebude schopna dostát svým závazkům, opřel o zjištění, že oběma spoluobviněným bylo známo, že jmenovaná obchodní společnost se od samého počátku existence nacházela na samé hranici ekonomické životnosti a že ani postupem času se její vývoj neubíral perspektivní cestou, o čemž svědčí jak mzdové podmínky obou spoluobviněných, tak i dalších zaměstnanců společnosti a taktéž stav plnění zákonných odvodů společnosti státu. Obviněné totiž nepobíraly v podstatě žádnou mzdu, pouze minimální peněžní prostředky nezbytné k uspokojení jejich životních potřeb, ostatním zaměstnancům nebyly vypláceny řádně mzdy, společnost neodváděla zákonem stanovené platby státu (sociální a zdravotní pojištění). O stavu společnosti, který nemohl být dovolatelkou přehlédnut, jelikož již měla praktické zkušenosti s podnikáním, vypovídá i způsob vedení účetnictví. Objektivně pak byla ekonomická situace společnosti vyhodnocena znaleckým posudkem z oboru ekonomiky – účetnictví znalce Milana Fleka; nelze souhlasit s námitkou obviněné, že znalecký posudek a jeho závěry byly interpretovány soudem pouze v neprospěch obviněné. Naopak jeho závěry spolu s dalšími již zmiňovanými poznatky vytvořily dostatečný podklad pro úsudek soudu, že dovolatelka si musela být vědoma toho, že společnost ekonomicky nefunguje správně a splnění zejména budoucích závazků se nejméně od 31. 12. 2006 stalo nereálné (viz strany 29 až 32 rozsudku).
Těmito závěry se soud prvního stupně (jakož i soud odvolací) přesvědčivě vypořádal s těmi námitkami obviněné, že neměla vědomost o nefunkčnosti a platební neschopnosti obchodní společnosti, které směřovaly vůči správnosti závěrů o naplnění podvodného úmyslu. Přiléhavě vystihl nejen podstatu podvodného jednání obviněné, ale i její zavinění; dovolací soud jeho závěry sdílí, má je za přiléhavé. Soud ve skutkových zjištěních přesvědčivě vyjádřil jak naplnění zákonného znaku „uvedla někoho v omyl“, popř. „zamlčela podstatné skutečnosti“, tj. podvodné jednání obviněné, tak ve vztahu k zavinění učinil taková zjištění, která evidentně naplňují zákonné znaky nejméně úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák.
Uvedením v omyl se rozumí jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci (např. lstí, uvedením nepravdivé informace apod.). Podstatné skutečnosti zamlčí ten pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoliv skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní, tedy podstatné, pro rozhodnutí poškozeného, popř. jiné podváděné osoby. Podle §4 písm. b) tr. zák. je čin spáchán úmyslně mimo jiné též tehdy, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozumění vyjadřuje jeho aktivní volní vztah ke způsobení následku, který je relevantní pro trestní právo. Na takové „srozumění“ se usuzuje z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho zásah, nebo zásah jiné osoby. Jestliže závěr o zavinění pachatele, který je závěrem právním, musí být vždy prokázán výsledky provedeného dokazování a musí mít oporu ve skutkových zjištěních vyjádřených v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku, soudy v tomto ohledu zcela správně uvedly okolnosti, ze kterých je zřejmý eventuální úmysl ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. ve vztahu ke skutkům pod body 1), 3), 5), 8) až 20) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.
Poněkud odlišná je ale situace v návaznosti na skutky pod body 2), 4), 6) a 7) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, jichž se měla dovolatelka I. K. dopustit společně s obviněnou N. Č. Na rozdíl od skutků pod body 1), 3), 5) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, proti nimž rovněž směřovaly výtky obviněné I. K., že činy nejsou trestným činem, jelikož mají pouze povahu obchodněprávního závazku a vznikly až „následnou a neplánovanou platební neschopností“ a ve vztahu k nimž nelze výhrady obviněné s ohledem na učiněná a důkazy podložená skutková zjištění akceptovat, u dříve zmíněných skutků tento závěr bez pochybností učinit nelze.
V daném kontextu nutno připomenout závěry recentní judikatury soudů, podle níž o trestném činu podvodu podle §250 tr. zák. lze uvažovat zejména tehdy, když pachatel již v době vzniku závazku jedná v úmyslu jej nesplnit, nebo jedná alespoň s vědomím, že ho nebude moci splnit v souladu se sjednanými smluvními podmínkami, a že tím uvádí věřitele v omyl, aby se ke škodě jeho majetku obohatil (viz rozhodnutí pod č. 54/1967-I., č. 57/1978-III. a č. 47/2002 Sb. rozh. tr.). Závěr o existenci podvodného úmyslu lze učinit pouze za předpokladu, pokud zde v době vzniku závazku nebylo možné vůbec důvodně očekávat dostatečné zdroje ke splnění závazku nebo jestliže pachatel bezdůvodně spoléhal na budoucí nejisté skutečnosti, které však nenastaly.
V případě skutků pod body 4), 6) a 7) se jednalo o déletrvající závazkové vztahy, které se vyznačovaly platební nekázní, což ale samo o sobě ještě závěr o zaviněném podvodném jednání obviněných nedokládá. Ve vztahu ke skutku pod bodem 4) je třeba upozornit, že i podle zjištění nalézacího soudu byla spolupráce obviněných a P. A. založena dlouhodobou ústní dohodou z roku 2006. Podle výpovědi svědka P. A. byla spolupráce iniciována právě jím, faktury za zveřejněnou inzerci nebyly hrazeny řádně ani v roce 2006, byly placeny až po splatnosti, případně jich bylo placeno více najednou, přesto ale ve spolupráci pokračoval (č. l. 1679 a verte, 1680). Obdobně v návaznosti na skutek pod bodem 7) svědkyně Ing. D. M. vypověděla, že spolupráce s obviněnými trvala delší dobu od roku 2006, přičemž zpočátku byly platby prováděny řádně. Posléze však došlo k problémům, platby nebyly prováděny, proto je kontaktovala, ale ke splacení dluhu nedošlo, takže se věc vyřešila vrácením kopírovacího stroje, o což jí šlo. Přesto se ale z výpovědi svědkyně podává, že v následujícím období byla s dovolatelkou uzavřena další smlouva na pronájem kopírovacího stroje v létě 2007 (č. l. 1678 a verte, č. l. 1679). Nestandardní z hlediska podvodného jednání jsou i skutková zjištění pod bodem 5). Podvodné jednání obviněných bylo spatřováno v tom, že za období od 1. 1. 2007 do 30. 4. 2007 neodvedly nájemné za prostory pobočky obchodní společnosti ve S. a nevyužily možnosti podat výpověď na podkladě smlouvy o podnájmu nebytových prostor ze dne 28. 9. 2006, v níž byla doba nájmu sjednána na pět let, a to od 1. 10. 2006 do 30. 9. 2011 (č. l. 1694 až 1697). Jisto je, že obviněné skutečně nájem neplatily, ale nebylo prokázáno, že by tento záměr sledovaly již v době uzavření smlouvy, a ve prospěch podvodného záměru nesvědčí ani to, že samy prostor opustily, když zjistily, že náklady spojené s provozem pobočky nadále nemohou hradit.
Soud prvního stupně také přesvědčivě nevysvětlil, v čem spočívalo podvodné jednání obviněných v návaznosti na skutek pod bodem 2), bylo-li zjištěno, že za odběr oken v hodnotě 111.164,72 Kč obviněné zaplatily částku 100.720,- Kč a neuhradily tedy 10.426,72 Kč. K okolnostem, za jakých byl tento kontrakt uzavřen, obviněné nic významného z hlediska podvodného záměru neuvedly a žádné relevantní okolnosti nebyly zjištěny ani provedeným dokazováním, jelikož byly opatřeny toliko listiny, z nichž se mimo jiné podává, že poškozená společnost nežádala ani náhradu škody. Závěr o tom, že jde o podvodné jednání, nelze zjednodušeně učinit pouze s odkazem na to, že jednání obviněných je časově zařazeno do blíže neupřesněné doby roku 2007, kdy již byla společnost v úpadku, nebudou-li objasněny také okolnosti, za nichž byla smlouva o dodávce oken se společností Herplast, s. r. o., uzavřena a že dovolatelka společně s obviněnou N. Č. při sjednávání smlouvy někoho uvedly v omyl nebo zamlčely podstatné skutečnosti.
Doposud zjištěné okolnosti nemohou zcela zpochybnit tvrzení obviněné, že jde v podstatě o obchodněprávní záležitost týkající se účastníků závazkového právního vztahu, a nikoli o věc náležející do oblasti trestního práva. Nejvyšší soud k tomu s odkazem na svou dosavadní judikaturu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1535/2005, publikované pod č. T 860. v sešitě 22 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu) připomíná, že sice ani zásada subsidiarity trestní represe nevylučuje spáchání trestného činu a uložení trestu v případě závažného porušení smluvních povinností, které lze sankcionovat i mimotrestními prostředky, protože trestní zákon chrání též soukromé zájmy fyzických osob (§1 tr. zák.). Na druhé straně ovšem nelze odhlížet ani od mimotrestní (občanskoprávní, obchodněprávní) stránky posuzované trestní věci, jak na to v obdobných případech upozorňuje judikatura Nejvyššího soudu (viz např. usnesení sp. zn. 5 Tdo 897/2005, 7 Tdo 461/2007 aj.) i Ústavního soudu (viz např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 564/2000, I. ÚS 558/01, I. ÚS 4/04 aj.) a bude tedy na soudu prvního stupně, aby se věcí v uvedeném rozsahu znovu zabýval a pečlivě uvážil, zda jde o případ relevantní z hlediska trestního práva, či zda nejde jen o případy, na něž je třeba reagovat toliko prostředky civilního práva (k tomu viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
Okresní soud ve Znojmě coby soud prvního stupně tak opětovně projedná věc obviněné I. K. a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Především náležitě posoudí a vyjádří, zda u ní lze dovodit podvodné jednání a úmyslné zavinění ve vztahu ke skutkům nyní uváděným pod body 2), 4), 6) a 7) výroku o vině, a jestliže tomu tak bude, v čem toto zavinění spočívá a z jakých okolností vyplývá. Bude-li ke spolehlivému rozhodnutí o vině obviněné třeba dokazování doplnit, opatří a provede i potřebné důkazy a na podkladě provedeného dokazování upřesní dosavadní skutková zjištění.
Třebaže se vytýkané vady týkají pouze dílčí a nutno dodat že nikoli podstatné části trestné činnosti dovolatelky, bylo z důvodu právního závěru o pokračování v trestném činu nezbytné zrušit rozhodnutí soudů ve výroku o vině o celém trestném činu i ve všech na něj navazujících výrocích. V konkrétním případě nepřicházelo v úvahu ani případné rozhodnutí o odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., jelikož v odpovídajících výrocích o vině trestným činem podvodu měly svůj podklad i výroky o náhradě škody poškozeným P.A., Reality MOUŘENÍN, spol. s r. o., a TONERCENTRUM, s. r. o. V této souvislosti nutno uvést, že z obsahu spisu nevyplývá, že poškozený Reality MOUŘENÍN, spol. s r. o., nárok na náhradu škody učinil řádně, jelikož z podání založeného na č. l. 675 nevyplývá, že se poškozený připojuje s požadavkem na náhradu škody, již toliko vyčíslil, k trestnímu řízení.
Z výše uvedených důvodů nezbytného zrušení rozhodnutí soudů také plyne, že jsou splněny podmínky pro přiměřené použití §261 tr. ř. pro jeho zrušení i ohledně spoluobviněné N. Č., jelikož důvod, z něhož rozhodl dovolací soud ve prospěch obviněné I. K. prospívá rovněž jmenované spoluobviněné. I ta byla uznána vinnou pod body 2), 4), 6) a 7) rozsudku nalézacího soudu jako spolupachatelka trestného činu podvodu. Takovému rozhodnutí nebrání ani rozhodnutí o tom, že tato obviněná je účastna amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, bude však na soudu prvního stupně, aby po novém rozhodnutí o vině obviněné znovu rozhodl i o použití amnestie.
Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněné I. K. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 8 To 227/2012, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 18 T 1/2010, a podle §265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §261 tr. ř. takto postupoval i ohledně spoluobviněné N. Č. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu ve Znojmě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněných, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková