ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.560.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 560/2013 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. října 2013 o dovolání obviněného M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 4 To 442/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 18/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 88 T 18/2011, byl obviněný M. M. uznán vinným přečinem lichvy podle §218 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
ve všech níže uvedených bodech s vědomím aktuální nepříznivé finanční situace jednotlivých poškozených využil jejich tíživé finanční situace, nezkušenosti a důvěřivosti, přičemž vůči nim vystupoval z pozice osoby, která se jim snaží pomoci z tíživé životní situace poskytnutím půjčky, před a při uzavírání smluv o půjčce a i následně poškozeným ústně sliboval, že po uzavření smluv o půjčce zařídí nejpozději do tří měsíců refinancování takto vzniklého dluhu formou zajištění dlouhodobé půjčky či úvěru u blíže nespecifikovaného subjektu, který bude schopen poskytnout delší splatnost a t ím i výrazné snížení měsíčních splátek, a i když ho poškození předem upozorňovali na skutečnost, že ve smlouvě písemně sjednané splátky nejsou schopni vzhledem ke svým příjmům a majetkovým poměrům dodržet, kdy
1) dne 20. 12. 2005 v B., jako zmocněnec společnosti KADOL, s. r. o., se sídlem Milady Horákové 1965/1, Brno, jako věřitel uzavřel s M. Š., K. Š., V. F. a K. F., jako dlužníky, formou exekutorského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 360.000,- Kč, která měla být vyplacena dlužníkům po zřízení zástavního práva k nemovitosti ve prospěch věřitele, v této smlouvě sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 388.800,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 20.800,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 500,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, zesplatnění celé neuhrazené dlužné částky v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky delším než sedm dní, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši počínaje prvým dnem po dni vzniku prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 54.000,- Kč; poškození měli splatné závazky u několika svých věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení očekávaných exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce,
2) dne 26. 4. 2006 v O., jako fyzická osoba - věřitel uzavřel s poškozenými J. V., a B. V., jako dlužníky formou exekutorského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 700.000,- Kč, která měla být vyplacena po předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavního práva zapsaného ve prospěch věřitele; dne 4. 9. 2006 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 756.200,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 40.450,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 500,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 105.000,- Kč; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena právě o částku 116.576,- Kč,
3) dne 1. 6. 2006 v Š. jako fyzická osoba - věřitel uzavřel s poškozenými M. V., a R. V., jako dlužníky, smlouvu o půjčce o půjčení částky ve výši 350.000,- Kč, která měla být vyplacena po sepsání exekutorského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti a předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; dne 1. 6. 2006 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 377.200,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 24.500,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 20.200,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 500,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 52.500,- Kč; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužník byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 60.600,- Kč,
4) dne 6. 7. 2006 v B. jako fyzická osoba - věřitel uzavřel s poškozenými J. Ch., D. Ch., již zemřelou H. Ch., a J. Ch., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 1.300.000,- Kč, která měla být vyplacena po sepsání exekutorského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti a předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 1.404.320,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 61.600,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 75.120,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 500,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 195.000,- Kč; dne 6. 7. 2006 sjednal s poškozeným J. Ch. smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 225.360,- Kč,
5) dne 24. 8. 2006 v M. ú. jako fyzická osoba - věřitel uzavřel s poškozenými V. H., a S. H., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 400.000,- Kč, která měla být vyplacena po sepsání exekutorského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti a předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 428.000,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 28.000,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 23.000,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 500,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 60.000,- Kč; dne 24. 8. 2006 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 69.000,- Kč,
6) dne 18. 10. 2006 v B. jako zmocněnec společnosti SYNCOS LAB, a. s., IČ: 27223876, se sídlem Legionářů 4, Hodonín (dále jen „SYNCOS LAB“), jako věřitel uzavřel s poškozenými E. A., a M. A., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 1.500.000,- Kč, která měla být vyplacena po sepsání exekutorského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti a předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 1.619.400,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 105.000,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 86.650,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 500,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 1.200,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 220.000,- Kč; dne 18. 10. 2006 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti a exekutorský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti sp. zn. 014 EXz 44/06; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce,
7) dne 2. 12. 2006 v B. jako zmocněnec společnosti SYNCOS LAB, jako věřitel uzavřel s poškozenými L. K., K. K., a L. K., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 800.000,- Kč, která měla být vyplacena po sepsání exekutorského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti a předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 864.280,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 56.000,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 46.230,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 500,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 500,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 120.000,- Kč; dne 2. 12. 2006 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti a exekutorský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti sp. zn. 014 EXz 46/06; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 142.084,- Kč,
8) dne 8. 12. 2006 v L., jako zmocněnec společnosti SYNCOS LAB, jako věřitel uzavřel s poškozenými A. S., a I. S., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 550.000,- Kč, která měla být vyplacena po sepsání exekutorského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti a předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 594.080,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 38.500,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 31.780,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 500,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 500,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 82.000,- Kč; dne 8. 12. 2006 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti a exekutorský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti sp. zn. 014 EXz 42/06; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 102.502,- Kč,
9) dne 2. 5. 2007 v B. jako zmocněnec společnosti SYNCOS LAB, jako věřitel uzavřel s poškozenými P. K., M.K., a R. K., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 800.000,- Kč, která měla být vyplacena po sepsání exekutorského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti a předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 863.200,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 56.000,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 46.200,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 500,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 500,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč; dne 2. 5. 2007 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti a exekutorský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti sp. zn. EZ 33/07; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 138.600,- Kč,
10) dne 11. 5. 2007 v P. jako zmocněnec společnosti SYNCO LAB, jako věřitel uzavřel s poškozenými D. B., a I. B., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 1.500.000,- Kč, která měla být vyplacena po sepsání exekutorského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti a předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 1.617.600,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 84.000,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 86.600,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 500,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 1.300,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 225.000,- Kč; dne 11. 5. 2007 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti a exekutorský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti sp. zn. 103 EZ 25/07; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 259.800,- Kč,
11) dne 12. 9. 2007 v B. jako zmocněnec společnosti SYNCOS LAB, jako věřitel uzavřel s poškozenými M. Z., a R. Z., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 1.600.000,- Kč, která měla být vyplacena po sepsání exekutorského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti a předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 1.726.400,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 112.000,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 92.400,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 500,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 1.600,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 240.000,- Kč; dne 12. 9. 2007 podepsal s poškozenými exekutorský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti sp. zn. EZ 47/07 a dne 8. 11. 2007 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 238.600,- Kč,
12) dne 12. 9. 2007 v B. jako zmocněnec společnosti SYNCOS LAB, a. s., jako věřitel uzavřel s poškozenými M. N., E. N., a L. V., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 500.000,- Kč, která měla být vyplacena po sepsání exekutorského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti a předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 540.400,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 35.000,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 28.900,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 500,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 500,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 75.000,- Kč; dne 12. 9. 2007 podepsal s poškozenými exekutorský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti sp. zn. EZ 48/07 a téhož dne sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 86.700,- Kč,
13) dne 22. 11. 2007 v B. jako zmocněnec společnosti Red Flame, s. r. o., IČ: 27623491, se sídlem Mezibranská 1579/4, Praha 1, jako věřitel uzavřel s poškozenými J. T., a V. V., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 250.000,- Kč, která měla být vyplacena po předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 270.200,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 17.500,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 14.450,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 500,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 200,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 30.000,- Kč; dne 22. 11. 2007 podepsal s poškozenými exekutorský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti sp. zn. EZ 56/07 a téhož dne sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 43.350,- Kč,
14) dne 18. 12. 2007 v B. jako zmocněnec společnosti Red Flame, s. r. o., IČ: 27623491, se sídlem Mezibranská 1579/4, Praha 1 (dále jen Red Flame“), jako věřitel uzavřel s poškozenými R. B., a J. B., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 500.000,- Kč, která měla být vyplacena po předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 539.680,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 35.000,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 28.800,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 500,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 500,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 120.000,- Kč; dne 18. 12. 2007 podepsal s poškozenými exekutorský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti sp. zn. EZ 61/07 a téhož dne sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 86.400,- Kč,
15) dne 27. 2. 2008 v B. jako zmocněnec společnosti Red Flame, jako věřitelem uzavřel s poškozeným P. Z., jako dlužníkem, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 200.000,- Kč, která měla být vyplacena po předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 216.000,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 35.000,- Kč, jistinu a odměnu měl dlužník uhradit věřiteli v 35 měsíčních splátkách ve výši 6.000,- Kč a 36. splátce 206.000,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 500,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 600,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 200.000,- Kč; dne 27. 2. 2008 sjednal s poškozeným smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti; poškozený měl splatné závazky u několika věřitelů, nebyl schopen splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozeného, ve které bydlel, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 18.000, - Kč,
16) dne 7. 4. 2008 v B. jako zmocněnec společnosti Red Flame, jako věřitel uzavřel s poškozenými R. G., M. G., a R. G., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 750.000,- Kč, která měla být vyplacena po předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 810.000,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 35 měsíčních splátkách ve výši 22.500,- Kč a 36. splátce 772.500,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 2.000,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 750,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč; dne 7. 4. 2008 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti a podepsali exekutorský zápis s doložkou o přímé vykonatelnosti EZ 18/08; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce,
17) dne 16. 4. 2008 v B. jako zmocněnec společnosti Red Flame, jako věřitel uzavřel s poškozenými Z. K., a H. K., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 2.000.000,- Kč, která měla být vyplacena po předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 2.159.800,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 115 550,-Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 2.000,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 2.000,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 400.000,- Kč; dne 7. 4. 2008 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti a podepsali exekutorský zápis s doložkou o přímé vykonatelnosti EZ 19/08; poškození nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit a reálně jim hrozilo v případě bezodkladného neuspokojení svých věřitelů, že tito budou uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, v nichž poškození bydleli a ocitli by se tak bez bydlení, s touto tíživou finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry byl obviněný obeznámen a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení probíhajících a očekávaných exekučních řízení a že k tomuto účelu bude použita, a rovněž věděl, že poškození, nejsou schopni se svými příjmy dodržet splátky podle sjednané smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 345.000,- Kč,
18) a) dne 22. 8. 2006 v B. jako fyzická osoba - věřitel uzavřel s poškozenými L. T., a J. T., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 800.000,- Kč, která měla být vyplacena po sepsání exekutorského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti a předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 865.000,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 56.000,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 46.250,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 500,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a k tomu jednorázovou smluvní pokutu ve výši 120.000,- Kč; dále sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti a podepsali exekutorský zápis s doložkou o přímé vykonatelnosti pouze pro účel zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 138.750,- Kč;
b) dne 28. 5. 2008 v B. jako zmocněnec společnosti Red Flame, jako věřitel uzavřel s poškozenými L. T., a J. T., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 1.100.000,- Kč, která měla být vyplacena po předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 1.099.800,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 35 měsíčních splátkách ve výši 30.550,- Kč a 36. splátce 1.130.550,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 5.000,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 2.000,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 150.000,- Kč; dne 16. 6. 2008 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti a podepsali exekutorský zápis s doložkou o přímé vykonatelnosti; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 91.650,- Kč,
19) dne 4. 6. 2008 v B. jako zmocněnec společnosti Red Flame, jako věřitel uzavřel s poškozenými E. Š., S. Š., a M. Š., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 250.000,- Kč, která měla být vyplacena po předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 268.400,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 25.000,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 36 měsíčních splátkách ve výši 14.400,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 5.000,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 250,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50.000,- Kč; dne 4. 6. 2008 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti a podepsali exekutorský zápis s doložkou o přímé vykonatelnosti 037 EZ 28/08; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce,
20) dne 10. 6. 2008 v B., jako zmocněnec společnosti Red Flame, jako věřitel uzavřel s poškozenými J. N., a R. N., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky 800.000,- Kč, která měla být vyplacena po předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele na nemovitostech dlužníků; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 864.000,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 80.000,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 35 měsíčních splátkách ve výši 24.000,- Kč a 36. splátce ve výši 824.000,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 5.000,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 800,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 120.000,- Kč; dne 10. 6. 2008 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti a podepsali exekutorský zápis s doložkou o přímé vykonatelnosti 037 EZ 30/08; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 72.000,- Kč,
21) dne 23. 6. 2008 v B. jako zmocněnec společnosti Red Flame, jako věřitel uzavřel s poškozenými P. K., a R. K., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 1.300.000,- Kč, která měla být vyplacena po předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele na nemovitostech dlužníků; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 1.404.000,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 130.000,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 35 měsíčních splátkách ve výši 39.000,- Kč a 36. splátce ve výši 1.339.000,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 5.000,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 1.300,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 200.000,- Kč; dne 23. 6. 2008 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti a podepsali exekutorský zápis s doložkou o přímé vykonatelnosti 037 EZ 32/08; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce, pouze pro účely zaplacení prvních třech splátek dlužníky byla půjčovaná suma peněz navýšena také o částku 117.000,- Kč,
22) dne 19. 8. 2008 v Zábřehu jako zmocněnec společnosti Red Flame, jako věřitel uzavřel s poškozenými A. H., a I. H., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 900.000,- Kč, která měla být vyplacena po předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele na nemovitostech dlužníků; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 972.000,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 63.000,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 35 měsíčních splátkách ve výši 27.000,- Kč a 36. splátce ve výši 927.000,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 5.000,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 500,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč; dne 19. 8. 2008 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti a podepsali exekutorský zápis s doložkou o přímé vykonatelnosti 037 EZ 38/08; poškození měli splatné závazky u několika věřitelů, nebyli schopni splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, závazky byly věřiteli vymáhány ve vykonávacím a exekučním řízení, včetně možnosti postižení a uspokojeni z prodeje nemovitostí ve vlastnictví poškozených, ve které bydleli, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce,
23) dne 20. 8. 2008 v B. jako zmocněnec společnosti Red Flame, jako věřitelem uzavřel s poškozeným P. V., jako dlužníkem, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 750.000,- Kč, která měla být vyplacena po předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele na nemovitostech dlužníka; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 810.000,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 75.000,- Kč, jistinu a odměnu měl dlužník uhradit věřiteli v 35 měsíčních splátkách ve výši 22.500,- Kč a 36. splátce ve výši 772.500,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 50.000,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 500,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč; dne 20. 8. 2008 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem a podepsali exekutorský zápis s doložkou o přímé vykonatelnosti 037 EZ 39/08; obviněný věděl, že poškozený není schopen se svými příjmy a majetkovými poměry dodržel splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce,
24) dne 2. 10. 2008 v B., jako zmocněnec společnosti Red Flame, jako věřitel uzavřel s poškozenými A. Š., Z. Š., A. Š., a L. Š., jako dlužníky, smlouvu o půjčce, o půjčení částky ve výši 700.000,- Kč která měla být vyplacena po předložení výpisu z katastru nemovitostí obsahujícího zástavní právo zapsané ve prospěch věřitele na nemovitostech dlužníků; ve smlouvě o půjčce sjednal odměnu věřitele za půjčení peněz ve výši 756.000,- Kč, ve smlouvě sjednal v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému ve výši 70.000,- Kč, jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v 35 měsíčních splátkách ve výši 21.000,- Kč a 36. splátce ve výši 721.000,- Kč; kromě odměny věřitele sjednal současně smluvní pokutu ve výši 5.000,- Kč, za každou platbu, která nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy, ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den, závazek dlužníků uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 500,- Kč za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 120.000,- Kč; dne 2. 10. 2008 sjednal s poškozenými smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti a podepsali exekutorský zápis s doložkou o přímé vykonatelnosti 037 EZ 38/08; poškození nebyli schopni předchozí splatné závazky z vlastních zdrojů uhradit, obviněný byl obeznámen s finanční situací poškozených a jejich majetkovými poměry a věděl, že poškození půjčku potřebují právě k odvrácení exekučních řízení, a rovněž věděl, že poškození nejsou schopni se svými příjmy a majetkovými poměry dodržet splátky podle uzavřené smlouvy o půjčce,
když poškozeným nebyl zajištěný slibovaný dlouhodobý úvěr, dostali se do prodlení se splácením půjčky, půjčka včetně odměny a smluvních pokut se stala splatnou, takto vzniklé pohledávky vůči poškozeným následně uplatnil nebo je postoupil za úplatu dalším obchodním společnostem a fyzickým osobám, a obviněný jenom z tzv. provizí obsažených v jistinách půjčovaných částek, získal majetkový prospěch v celkové výši 1.077.160,- Kč.
Za tento přečin byl obviněný podle §218 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen jednak k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a jednak k peněžitému trestu podle §67 odst. 1, 2 písm. a) a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve výši 250 denních sazeb s denní sazbou stanovenou ve výši 400,- Kč, tedy celkem ve výši 100.000,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. ř. byl obviněnému pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 4 To 442/2012, na podkladě odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Michaely Kubíkové dovolání, jež zaměřil proti všem výrokům napadeného rozhodnutí a opřel je o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že soudy obou stupňů nesprávně skutek posoudily jako přečin lichvy podle §218 odst. 1 alinea prvá, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Uvedenou vadu shledal v tom, že v rozporu s chápáním pojmu „plnění“ ve smyslu ustanovení §218 odst. 1 tr. zákoníku vyložily tento pojem v neprospěch obviněného. Vytýkal, že soudy při posuzování hodnoty plnění přičítaly ujednání ohledně zajištění závazků (smluvní pokuty, zástavní právo, ujednání o přímé vykonatelnosti notářského zápisu), které z povahy věci nejsou plněním, ale mají akcesorickou povahu ve vztahu k primárnímu závazkovému právnímu vztahu, tj. pouze zajišťují splnění povinností vyplývajících z primárního závazku, aniž by samy byly plněním ve smyslu §218 tr. zákoníku. Soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily hodnotu vzájemného plnění, protože nevzaly v potaz (sice pouze ústní, přesto však existující a v řízení prokázaný) závazek obviněného činit kroky směřující k refinancování dluhů poškozených. Pokud k úspěšnému refinancování v případě poškozených nakonec nedošlo, neznamená to, že tento závazek nebyl součástí vzájemného plnění, nebyl však realizován proto, že poškození neposkytli obviněnému potřebnou součinnost, ke které se zavázali, zejména jej pravdivě a úplně neinformovali o veškerých svých závazcích. Obviněný shledal pochybení i při porovnání hodnoty plnění ze smluv a vzájemného plnění, zejména k otázce hrubě nepoměrného plnění, protože bylo nutné vycházet z porovnání horní hranice obvyklé úrokové míry bank. Pro tento případ srovnal několik úrokových sazeb u různých bank a u odlišných druhů úvěrů a poukázal na to, že se úroková sazba nedá ujednotit, protože se pohybuje od 4,04 do 19,9%. Podle obviněného tak soudy posuzovaly hodnotu plnění „intuitivně“, když objektivně nezjistily, od jaké míry nepoměru se již jedná o nepoměr hrubý. Ve vztahu k postoji odvolacího soudu obviněný zdůraznil, že nepoměr plnění zdůvodnil pouze poukazem na skutečnost, že pohledávka obviněného za poškozenými byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem i přesto, že zástavní právo nemůže být považováno za součást plnění a že do jistiny byla zahrnuta i provize obviněného.
Obviněný dále vytkl nedostatky ke správnosti odborného vyjádření České národní banky, které bylo vypracováno k posouzení nominální a efektivní úrokové sazby, a že policejní orgán zadávající jeho zpracování udělal chybu, jíž bylo stiženo 17 z 25 výpočtů, a výsledek vyzněl v neprospěch obviněného, neboť podle znaleckého posudku byly efektivní úrokové sazby nadhodnoceny.
Za vadu obviněný označil, že se soudy nezabývaly tím, zda jednotlivé dílčí útoky pokračujícího přečinu lichvy skutečně naplnily znaky objektivní stránky skutkové podstaty tohoto přečinu s poukazem na nestejné a odlišné podmínky spáchání v jednotlivých dílčích útocích. Obviněný má za to, že soud pochybil, když neurčil zcela jasně a určitě hrubý nepoměr plnění u každého dílčího útoku zvlášť, a že vypočtený úrok ani zdaleka nedosahuje výše, která byla dosavadní judikaturou považována za hrubě nepoměrnou (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 za takový „lichevní“ úrok považuje úrok dosahující 70%).
Soudu druhého stupně obviněný vytkl, že důkaz znaleckým posudkem zpracovaným obhajobou provedl jen formálně, a i přes závěry zpochybňující základní východiska, z nichž vycházel soud prvního stupně při posuzování hrubého nepoměru vzájemných plnění, se s právními závěry soudu prvního stupně ztotožnil. Tento postup odvolacího soudu podle obviněného odporuje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., protože nenapravil vadu soudu prvního stupně v nedostatečném zjištění skutkového stavu věci založeném na vadném důkazu, když dostatečně nepřihlédl k důkazu, který by tuto vadu napravil.
K nesprávné právní kvalifikaci obviněný poukázal i na otázku právního omylu, protože považoval své jednání za legální a nebyl smířen s tím, že by mohlo být posouzeno jako přečin lichvy, resp. jako jakýkoliv jiný trestný čin. Připomenul, že některé smlouvy, později shledané za lichevní, byly „konfrontovány i s civilní justicí“, kde neplatnými nebyly shledány (obviněný konkrétně poukázal na rozhodnutí ve věci Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 11 C 144/2007, v níž byl konstatován soulad smlouvy uzavřené s poškozenými E. A. a M. A. se zákonem). Odvolací soud se však této otázce dostatečně nevěnoval a jenom zdůraznil možnost vyvarování se takového právního omylu. Obviněný však s ohledem na všechny skutečnosti setrval na tom, že nepochybně jednal v právním omylu, protože při spáchání činu nevěděl, že by jeho čin mohl být protiprávní. Jednání obviněného tak bylo ovlivněno omluvitelným právním omylem vycházejícím z hodnocení obdobných smluv civilních soudů. Obviněný zdůraznil, že i když byl v oboru úvěrového financování profesionálem, nebylo možné přehlédnout skutečnost, že stávající legislativa neumožňuje bezpečně rozeznat, kdy již nepoměr plnění k protiplnění dosahuje trestněprávně relevantní míry. Opomenuta byla skutečnost, že sebemenší znalost určitého oboru činnosti nemůže obviněnému založit povinnost seznat právo nad míru objektivně zjistitelnou při seznámení se s legislativou, judikaturou a právní vědou. Za nesprávný obviněný považoval i závěr o naplnění znaku zneužití tísně a nezkušenosti poškozených, a poukázal na to, že nebylo u každého jednotlivého dílčího útoku prokázáno, že by konkrétní poškozený jednal pod vlivem tísně a nezkušenosti. Obviněný zdůraznil, že někteří poškození se ani s obsahem smlouvy neseznámili, což svědčí o jejich lehkomyslnosti, kterou projevovali i v průběhu dalších jednání s obviněným. Navíc podle obviněného se u mnohých z nich jednalo i o pohodlnost a ledabylost, což podle jeho názoru mělo vést soud k úvahám o tom, zda v daných souvislostech byl „prokázán kauzální nexus mezi prvky objektivní stránky trestného činu“. Skutečnost, že mnozí poškození již v předešlé době uzavírali pro ně nevýhodné smlouvy, svědčí o tom, že se u nich nemohlo jednat v tomto ohledu o nezkušené osoby.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že ve výroku o vině soudy nedostatečně posoudily subjektivní stránku a soud prvního stupně se nevyjádřil ohledně úmyslu obviněného a ani neuvedl okolnosti odůvodňující závěr o úmyslném spáchání přečinu. Výrok o vině tak neobsahuje popis činu způsobem, aby jej bylo možné považovat za čin trestný. Odvolací soud tuto vadu nejen nenapravil, ale dokonce posoudil jednání obviněného přísněji než soud prvního stupně, když obviněnému přičítal zavinění ve formě přímého úmyslu, zatímco soud prvního stupně pouze v úmyslu eventuálním. Obviněný shledal v rozhodnutí odvolacího soudu porušení zásady reformationis in peius, neboť odvolání podal výlučně obviněný a v řízení před odvolacím soudem nemohlo dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch, a to ani ohledně přísnější formy zavinění.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 4 To 442/2012, jakož i řízení mu předcházející, a poté aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl zprošťujícím rozsudkem.
K dovolání obviněného se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který k výhradě obviněného o naplnění pojmu „plnění“ ve smyslu §218 tr. zákoníku uvedl, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku vyložil, co považoval za ta plnění, jejichž poměr podrobil zkoumání z hlediska vzájemné přiměřenosti. Skutečnost, že rozsah plnění soud definoval jinak, než jak by bylo podle názoru dovolatele namístě, nezakládá důvod k závěru, že soud postupoval chybně. Poukázal i na rozsudek odvolacího soudu, který k odvolání obviněného tuto otázku přezkoumával a neshledal ji důvodnou. K posouzení hodnoty vzájemného plnění státní zástupce v zásadě poukázal na správné vymezení tohoto pojmu v přezkoumávaných rozhodnutích, v nichž neshledal žádné nedostatky. Výhradu obviněného proti vadnosti odborného vyjádření České národní banky, které bylo vypracováno k posouzení nominální a efektivní úrokové sazby, označil za napadající způsob hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, a tedy nekorespondující s označeným dovolacím důvodem. Za neopodstatněnou považoval námitku o nedostatku objektivní stránky skutkové podstaty pokračujícího přečinu s ohledem na její neprokazování u jednotlivých dílčích útoků. Pro stručnost odkázal na podstatný popis skutku obsažený v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, v níž nechybí zmínka o tom, že obviněný stíhaný skutek spáchal s vědomím, že poškození byli v tíživé finanční situaci, byli nezkušení a důvěřiví. Uvedený popis je dostačující i pro závěr o tom, že v každém jednotlivém dílčím útoku byl naplněn znak „tísně“. Ohledně jednání v právním omylu státní zástupce odkázal na správnou argumentaci odvolacího soudu zaujatou k obdobné výhradě obviněným uplatněné v odvolání a k neplatnosti některých smluv připomenul, že soudy rozhodující v trestním řízení nejsou takovými rozhodnutími občanskoprávního soudu vázány, neboť jde o otázku viny obviněného. Jestliže obviněný poukázal na nedostatek definování „hrubého nepoměru“ zmínil soudní výklad, který již byl v jiných rozhodnutích dostatečně specifikován. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ve směru uplatněné argumentace nepovažoval za formálně naplněný a užitou argumentaci přiřadil k důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Byť odvolací soud vyslovil v odůvodnění napadeného rozsudku, že stíhaný skutek byl zahrnut zaviněním ve formě přímého úmyslu, zatímco nalézací soud shledal pouze úmysl eventuální, nejde o porušení zákazu reformace in peius, neboť rozsudek soudu druhého stupně jako celek byl pro obviněného výrazným zlepšením jeho pozice, protože odvolací soud změnil trest odnětí svobody uložený soudem prvního stupně jako nepodmíněný na trest podmíněně odložený na zkušební dobu. Nemůže se tedy jednat o změnu rozsudku v neprospěch obviněného, byť se odvolací soud vyjádřil k otázce zavinění jinak než soud nalézací. Státní zástupce vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, neboť dovolací námitky obviněného jsou co do základu opakováním argumentů z předchozích stadií řízení, s nimiž se nalézací i odvolací soud ve svých rozhodnutích vypořádal.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále proto zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. lze považovat za důvody dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezené, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je tudíž možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení.
Nejvyšší soud je přitom zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Obviněný v souladu s uvedenými hledisky vymezujícími důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil výhrady, jimiž namítal, že jednáním, které mu je kladeno za vinu, nenaplnil znaky skutkové podstaty lichvy podle §218 odst. 1 tr. zákoníku „hrubého nepoměru“ plnění poškozených vůči protiplnění obviněného, „tísně a nezkušenosti poškozených“, brojil proti vadnosti závěru o formě „zavinění“ a domáhal se beztrestnosti poukazem na existenci „právního omylu“.
Přečinu lichvy podle §218 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí, kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, a získá takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
Přitom je třeba předeslat, že zvažovaná skutková podstata obsahuje obě podmínky, a to jednak zneužití něčí tísně a nezkušenosti, a jednak poskytnutí nebo slíbení plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, mezi nimiž musí být příčinná souvislost, tj. uvedený stav poškozeného je alespoň jednou z příčin, na jejichž podkladě poškozený vstoupil do nevýhodného vztahu s pachatelem.
Jak je z obsahu podaného dovolání patrné, obviněný v zásadě brojil proti tomu, že skutková podstata uvedeného přečinu nebyla jeho jednáním naplněna ani u jednoho z uvedených znaků.
Pro vymezení znaků tísně či nezkušenosti, o které se v projednávané věci jedná, je rozhodné, že jsou (stejně jako i rozumová slabost, lehkomyslnost a rozrušení) takovými stavy poškozeného, které omezují jeho svobodu rozhodování. Za tíseň ve smyslu ustanovení §218 odst. 1 tr. zákoníku je třeba považovat tíživou situaci poškozeného mimořádné povahy, která je vyvolána určitou naléhavou potřebou, jejíž uspokojení není v momentálních možnostech poškozeného. Je to např. situace, kdy v důsledku neschopnosti okamžitě splatit dříve vzniklý závazek může poškozený přijít o celý majetek. Z hlediska posouzení trestní odpovědnosti osoby, která jedná za podmínek ustanovení §218 tr. zákoníku a zneužívá tísně jiného, není vůbec podstatné, zda poškozený si takový stav tísně zapříčinil sám nebo k němu došlo pod vlivem okolností na jeho vůli nezávislých (srov. rozhodnutí č. 5/2001 Sb. rozh. tr.).
Nezkušenost poškozeného je vždy individuální vzhledem k jeho faktickým schopnostem a životním zkušenostem, a proto může vyplývat z různých okolností, především v oblasti nedostatečné znalosti cen, objektivního odhadu vlastních schopností a neobjektivitě ke svým nákupním možnostem. Jedná se tedy o nedostatečný reálný odhad při vyřizování majetkových záležitostí apod.
Podle skutkových zjištění učiněných ve vztahu k tomuto znaku je zřejmé, že soudy prokázaly, že obviněný znal poměry všech poškozených, s nimiž uzavřel uvedených 24 smluv o půjčce, jak jsou v bodech 1) až 24) popsány. S těmito poškozenými se dostal do kontaktu za různých okolností a seznámil se s jejich osobními, rodinnými, majetkovými a finančními poměry. Obviněný uzavřel v období od prosince 2005 do října 2008 s poškozenými smlouvy o půjčce znějící na různé finanční částky [uvedené pod body 1) až 24)] s vědomím aktuální nepříznivé finanční situace jednotlivých poškozených a při využití jejich tíživé finanční situace předstíral, že je tím, kdo se jim snaží z této nepříznivé životní situace pomoci poskytnutím půjčky, před a při uzavírání smluv o půjčce i ústně sliboval, že po jejich uzavření zařídí nejpozději do tří měsíců refinancování takto vzniklého dluhu formou zajištění dlouhodobé půjčky či úvěru u blíže nespecifikovaného bankovního nebo nebankovního subjektu, který bude schopen poskytnout delší splatnost, a v důsledku toho i výrazné snížení měsíčních splátek. Takto jednal přesto, že ho poškození předem upozorňovali na skutečnost, že ve smlouvě písemně sjednané splátky nebudou schopni vzhledem ke svým stávajícím příjmům a majetkovým poměrům dodržet.
Každý z těchto poškozených měl vážné finanční potíže způsobené vícero nesplacenými závazky. Byla proti nim vedena vykonávací a exekuční řízení, hrozilo jim zabavení movitého i nemovitého majetku. Jejich špatné hmotné poměry jim neumožňovaly, aby je mohli řešit řádnou půjčkou. Právě to, že se všichni uvedení poškození dostali do takových existenčně krajních na hranici nouze balancujících a bezdomovectvím hrozících situací (v zástavě byly jejich příbytky), svědčí o tom, že u všech šlo o zcela mimořádně špatné poměry, které právě se zřetelem na nemalé dluhy vůči jiným věřitelům při absenci možnosti výdělku a vzhledem k nařízené exekuci na jejich nemovitý majetek byly tísní ve smyslu §218 odst. 1 tr. zákoníku, a tudíž v souladu se shora uvedeným výkladem.
Obviněný si byl této situace svých dlužníků vědom, neboť poškození jej se svojí finanční a majetkovou situací podrobně obeznámili. Byl současně, právě s ohledem na neutěšenou finanční situaci poškozených, obeznámen i s tím, že nebude v jejich silách, schopnostech ani objektivních možnostech závazky plynoucí z uzavřených smluv o půjčce plnit, ale právě na tento efekt spoléhal, protože nastavení enormně přísných smluvních podmínek s nakumulovanými sankčními podmínkami zajišťovalo předpoklad, že poškození smlouvy nedodrží, což povede k realizaci zástavního práva k nemovitosti, a tedy k tomu, že nemovitost bude převedena do vlastnictví obviněného.
S ohledem na tato zjištění Nejvyšší soud považoval za správné, když soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že v jednání obviněného je naplněn zákonný znak zneužil tísně ve smyslu přečinu lichvy podle §218 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Z tohoto důvodu nebylo možné se ztotožnit s názorem obviněného, že se o tíseň ani nezkušenost nejednalo, protože poškození již v dřívější době obdobně nevhodné transakce činili, že byli lhostejní a že často ani neznali přesný obsah uzavíraných smluv, neboť se s nimi dostatečně neobeznámili. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že právě tato okolnost přispívá jen a jen k opodstatněnosti závěru o skutečné tísni poškozených, jíž obviněný ve svůj prospěch zneužil a neobyčejně krutý osud poškozených vystupňoval a lichvářskými podmínkami zapříčinil, že mnozí skutečně a doslovně připravil o střechu nad hlavou.
Pokud obviněný brojil proti tomu, že soudy dostatečně neobjasnily (z hlediska teoretického vymezení) pojmy poskytnutí a slíbení plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, je potřeba předeslat, že uvedené znaky jsou teorií i soudní praxí definovány a vymezeny.
Plněním ve smyslu §218 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku se chápe stejně, jako je tomu v obecné rovině v závazkovém právu, jednak chování dlužníka směřující ke splnění jeho povinnosti vůči věřiteli ze závazkového vztahu, jednak majetková hodnota, kterou věřitel od dlužníka ze závazku získává. Chování směřující k uspokojení věřitele může spočívat buď v aktivní lidské činnosti (něco dát, něco konat) nebo v pasivním nekonání (zdržet se určitého jednání). Předmět závazku může být různého typu.
Pro vymezení těchto znaků u přečinu lichvy je však podstatné, jak dalece jsou vzájemná plnění, která vůči sobě mají věřitel a dlužník, tzn. plnění poskytnuté nebo slíbené věřitelem, ve vztahu k tomu, co za něj poškozený obdrží, v nepoměru. Zkoumá se zde, zda jde u těchto vzájemných plnění o hrubý nepoměr. Plnění nebo slib plnění obecně vyplývá zejména ze smlouvy, v daném případě jde o smlouvu o půjčce. Pro posouzení hrubého nepoměru vzájemných plnění záleží jen na hodnotě obou plnění a na jejich vzájemném srovnání, nikoli na výši výsledné škody, která není znakem trestného činu lichvy.
Soudní praxe již vymezila rámec, v němž lze usuzovat na hrubý nepoměr plnění a ze známé judikatury tak lze poukázat zejména na závěr, že o hrubý nepoměr se jedná např. v uzavření smlouvy o půjčce finanční částky ve výši 293.000,- Kč na dobu 3 měsíců s příslibem uhrazení smluvní odměny ve výši 131.850,- Kč (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 5/2001 Sb. rozh. tr.).
Podle rozhodnutí č. 52/2005 Sb. rozh. tr. platí, že při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. Uvedenou hranicí je podle trestního zákona to, co lze pokládat již za hrubý nepoměr mezi vzájemnými plněními pachatele a poškozeného. Poskytnutí půjčky peněz s úrokem dosahujícím 70% a více za rok pak takový hrubý nepoměr zakládá.
Ke spáchání trestného činu lichvy podle §218 odst. 1 tr. zákoníku se nevyžaduje, aby lichvářskou povahu měla samotná půjčená peněžní částka (jistina), kterou má dlužník vrátit, ale postačí, má-li takovou povahu třeba jen sjednaný lichvářský úrok (např. ve výši 66 % ročně), který je příslušenstvím pohledávky vzniklé půjčkou peněz (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 5 Tdo 248/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2004, sv. 25 pod č. T 597).
U osoby, která si kromě plnění vyplývajícího ze smlouvy o půjčce pro případ, že tento hlavní závazek nebude protistranou splněn, nechá slíbit ve formě zajištění závazku převodem práva (§553 obč. zákoníku) další plnění, například převod vlastnického práva k nemovitosti na základě kupní smlouvy, lze ve vztahu k tomuto akcesorickému závazku, při naplnění všech ostatních znaků, dovozovat odpovědnost za trestný čin lichvy podle §218 odst. 1 tr. zákoníku, pokud její jednání je i v této části pokryto zaviněním alespoň ve formě eventuálního úmyslu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 4 Tz 6/2001, uveřejněný v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2001, sv. 4 pod č. T 108).
Obdobně je tato otázka řešena i občanskoprávní judikaturou, podle níž při posuzování, zda v konkrétním případě jde o hrubý nepoměr ve vzájemném plnění, nelze zpravidla vystačit pouze se zjištěním hodnot jednotlivých plnění a jejich prostým srovnáním, ale bude zapotřebí přihlédnout i k dalším okolnostem případu, které – společně s naplněním jednoho ze subjektivních znaků lichevního jednání – mohou mít zpravidla vliv na takto realizované vzájemné plnění např. hospodářský význam uzavřené smlouvy, solventnost převodce, rizikovost záměru, ekonomická prognóza, resp. vývoj na trhu atd. (srov. rozsudek ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4665/2009, obdobně též nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/2007, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 53, roč. 2009, pod č. 113).
V projednávané věci z popsaných skutkových zjištění plyne, že obviněný celkem ve 24 případech vystupoval buď jako fyzická osoba (věřitel) nebo jako zmocněnec uvedených společností a v každé smlouvě o půjčce sjednal povinnost zaplatit odměnu věřitele za půjčení peněz (ve výši 108% částky, jež byla vypůjčena), v rámci jistiny také zaplacení provize obviněnému (od 17.000,- Kč do 130.000,- Kč), přičemž jistinu a odměnu měli dlužníci uhradit věřiteli v celkem 36 měsíčních splátkách. Vedle tohoto již výrazného navýšení půjčené částky obviněný sjednal současně smluvní pokutu za každou platbu, v případě že nebude identifikována variabilním symbolem podle smlouvy (představující částky v rozmezí od 30.000,- Kč do 400.000,- Kč), a kromě tohoto i ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či i jen její části byť o jediný den. Dalším byla povinnost uhradit nejen obvyklý úrok z prodlení v zákonné výši, ale i smluvní pokutu ve výši 0,1% z celkové dlužné částky za každý den prodlení počínaje osmým dnem prodlení s úhradou splátky a jednorázovou smluvní pokutu. K zajištění závazků plynoucích ze smlouvy obviněný sjednal vždy ve stejný den, kdy došlo k podpisu smlouvy, smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti formou exekutorského zápisu s doložkou přímé vykonatelnosti.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí, jakož i z obsahu spisu se podává, že jednotlivé smlouvy o půjčce byly uzavírány v režimu občanského zákoníku, konkrétně jeho §657 a násl. (č. l. 35, 94, 152, 176, 241, 291, 357, 449, 494, 522, 563, 637, 673, 757, 790, 841, 880, 960, 1007, 1084, 1131, 1157, 1193, 1234). Poškození se v těchto smlouvách zavázali vrátit půjčenou částku – jistinu společně a nerozdílně s dohodnutou odměnou pro věřitele. Věřitel se zavázal odvést jednotlivé částky na účty věřitelů poškozených za účelem umoření jejich předchozího dluhu. Současně odvedl převodem na svůj účet sjednanou jednorázovou provizi za zprostředkování úvěru, byla-li tato ve smlouvě sjednána (provize sjednána nebyla pouze u skutků pod body 1., 2., 16. a 17.). Dohodnutá částka byla ovšem věřitelem ve prospěch poškozených uvolněna ve lhůtě sedmi dnů poté, co bylo v jeho prospěch zřízeno zástavní právo k nemovitosti (či k nemovitostem). Součástí každé smlouvy byl splátkový kalendář, v němž byly jednotlivé splátky jistiny a jednorázové odměny pro věřitele rozloženy do 36 měsíčních splátek s tím, že z jednotlivých splátek bude nejprve umořována odměna věřitele, a teprve poté půjčená částka.
Konkrétně tak lze uvést, že k zajištění plnění smluvních povinností poškozenými (dlužníky) smlouvy obsahovaly vždy několik zajišťovacích instrumentů, a to úrok z prodlení v zákonné výši, dále smluvní pokutu za každý den prodlení přesahujícího 7 dnů, jež byla stanovena jako denní sazba buď procentuelně [skutky pod body 1. – 5., 18.a)], nebo pevnou částkou [skutky pod body 6. – 17., 18.b) – 24.] a k tomu jednorázovou smluvní pokutu, jež byla opět stanovena ve všech případech fixní částkou. Jak již bylo zmíněno výše, splnění závazku a jeho vymahatelnost byla u všech případů zajištěna exekutorským zápisem s doložkou přímé vykonatelnosti.
Vedle fixních součástí plnění, k němuž se dlužníci vůči věřiteli zavázali (provize obviněného a odměna věřitele), byl hrubý nepoměr mezi plněními založen i smluvní pokutou za každý den prodlení přesahujícího 7 dnů [procentuelně stanovena u skutků pod body 1. – 5., 18.a), nebo pevnou částkou u skutků pod body 6. – 17., 18.b) – 24.], neboť i tato neúměrně navyšovala výši plnění dlužníků, a to o dalších zhruba 36 % ročně. Je tedy zřejmé, že jistina, tzn. půjčovaná a poškozenými před uzavřením smlouvy požadovaná částka, byla v důsledku odměny věřitele [tím byl v některých případech sám obviněný – skutky ad 2), 3), 4), 5), 18), jindy společnost jím zastupovaná] a případné provize pro obviněného [tato nebyla sjednána pouze u skutků pod body 1), 2), 16) a 17)] navýšena v souhrnu o více než 100 % jistiny.
Ze všech těchto skutečností plyne, že nejen výše úroků, sjednaná ve smyslu §658 odst. 1 obč. zák., která podstatně převyšovala úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, ale i všechna další plnění, která vyplývala ze sjednaných smluvních podmínek (odměna věřiteli, smluvní pokuta, jednorázová pokuta, provize), navyšovaly půjčenou částku mnohonásobně převyšující nejen půjčenou výši jistiny, ale i obvykle bankami při poskytování úvěrů vyžadované úrokové sazby (srov. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).
Je třeba zdůraznit, že odměnu za půjčení peněz a provizi pro obviněného byli poškození povinni uhradit bez ohledu na to, zda z jejich strany došlo k porušení smluvních ujednání či nikoli. I v případě, že by svůj smluvně převzatý závazek hradili řádně a včas (tedy bez úroku z prodlení, smluvní pokuty za nedodržení formální podmínky uvedení variabilního symbolu, smluvní pokuty z prodlení a jednorázové smluvní pokuty), by jejich dluh byl navýšen o částku odpovídající v konkrétních případech součtu odměny pro věřitele a provize pro obviněného, což činilo v jednotlivých případech navýšení přesahující od 108 do 130%. V žádném z uvedených případů se o toto minimální navýšení nejednalo, neboť sankční podmínky, jak je výše uvedeno, byly ve všech případech nastaveny tak, že poškození je nemohli řádně plnit a dostali-li se do prodlení, byly pro ně sjednané podmínky zcela likvidační.
Tato vědomost byla také důvodem, proč obviněný v převážné většině případů vymahatelnost zajistil exekutorským zápisem s doložkou přímé vykonatelnosti. K realizaci exekuce bylo také v mnoha případech posléze přistoupeno poté, co obviněný pohledávku ze smlouvy, včetně veškerých odměn, sankčních úroků, atd., postoupil na dalšího věřitele, jenž vyvolal exekuční či vykonávací řízení směřující většinou proti zastavené nemovitosti jakožto nejsnazšímu a nejdostupnějšímu zdroji uspokojení závazku.
Za uvedeného stavu nelze mít pochybnosti, že obviněný při zneužití tísně poškozených a jejich nezkušenosti, dal sobě nebo jinému smluvně slíbit a v řadě případů v důsledku realizace zástavy také poskytnout plnění, jehož hodnota byla v hrubém nepoměru k hodnotě vzájemného plnění ve smyslu přečinu lichvy §218 odst. 1 tr. zákoníku.
Získal-li obviněný takovýmto jednáním majetkový prospěch ve výši 1.077.160,- Kč, je naplněn i kvalifikační znak značného prospěchu ve smyslu §138 odst. 1, 2 tr. zákoníku, podle něhož se značnou škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč, a není pochyb o tom, že obviněný naplnil i okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §218 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud se ze všech uvedených důvodů ztotožnil se závěry soudů obou stupňů a pro stručnost na příslušné pasáže jejich rozhodnutí jen odkazuje.
Jestliže se obviněný v dovolání domáhal své beztrestnosti proto, že se jednalo o právní omyl, je třeba nejprve vyjasnit, že podle §19 odst. 1 tr. zákoníku, kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat. Podle §19 odst. 2 tr. zákoníku je možno se omylu vyvarovat tehdy, pokud povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží.
O negativní právní omyl jde jen za situace, když pachatel neví, že jeho jednání je podle zákona trestné, přičemž neznalost pachatele se týká buď obsahu trestní normy, tedy zejména trestního zákona, anebo obsahu mimotrestní právní normy, které se však trestní zákon dovolává ve svých skutkových podstatách s odkazovacími či blanketními dispozicemi. Skutková podstata přečinu lichvy podle §218 tr. zákoníku nemá odkazovací ani blanketní dispozici, neboť sama popisuje zakázané jednání, aniž by se dovolávala porušení mimotrestních právních norem.
S ohledem na okolnosti, za kterých byl čin obviněným spáchán, je zřejmé, že se obviněného uvedená definice právního omylu (v daném případě negativního) netýká, neboť právní omyl spočívá v neznalosti nebo mylném výkladu norem práva trestního nebo mimotrestních právních norem, které jsou relevantní pro trestní odpovědnost pachatele. Obviněný však věděl, že půjčování peněz za enormně vysoký úrok je jednání v rozporu nejen s dobrými mravy, ale že jde i o trestné jednání. Neznalost těchto skutečností upravenými normami občanského práva i trestního práva obviněného nemohla vyvinit, protože platí zásada, že „neznalost zákona neomlouvá“. Právní omyl je v daném případě z povahy věci vyloučen.
Vzhledem k okolnostem, za kterých obviněný při své dlouhodobé zkušenosti v oblasti půjčování peněz, předmětné půjčky uzavíral, je zřejmé, že byl osobou natolik znalou poměrů a orientovanou v podnikatelském i bankovním sektoru, že mu muselo být naprosto zřejmé, že poškozené jednáním spočívajícím v nastavení zcela nereálných a zjevně nepřiměřených podmínek poskytnutí a následného splácení půjčky vhání do tzv. dluhové pasti. S ohledem na skutečnosti, za nichž byl čin spáchán, je zřejmé, že takový následek zamýšlel a chtěl docílit vlastního obohacení a opatření si majetkového prospěchu. Tím je vyloučen i skutkový omyl (§18 tr. zákoníku), který však obviněný v dovolání výslovně nenamítal, ale v jistých souvislostech v záměně s právním omylem naznačoval, pokud poukazoval na to, že v některých případech se jednalo o smlouvy, které nebyly prohlášeny za lichevní, a tedy z občanskoprávního pohledu nebyly neplatné.
V této souvislosti je třeba zmínit, že právního omylu se obviněný nemohl dovolávat ani s poukazem na rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 11 C 144/2007 ve věci manželů M. A., a E. A., [skutek pod bodem 6.)], u něhož argumentoval tím, že ve smlouvě, která je předmětem tohoto trestního řízení nebyl civilním soudem shledán rozpor s dobrými mravy. K této výhradě Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř. orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného. Ve věci sp. zn. 11 C 144/2007 Okresní soud v Břeclavi zamítl žalobu poškozených A. ve vztahu ke smlouvě, která je předmětem tohoto trestního řízení, avšak s tím, že posuzoval platnost jejích článků I. a IV. Je tedy zjevné, že neposuzoval platnost celé smlouvy, ale jen její části, a neposuzoval všechny ve smlouvě stanovené podmínky. V každém případě však jde o otázku, která se týká posouzení viny obviněného, jíž si soud řeší zcela sám a není takovým rozhodnutím vázán.
Obviněný v dovolání brojil rovněž proti tomu, že by čin, jejž spáchal, mohl být posouzen jako pokračující trestný čin lichvy podle §218 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku s tím, že se soudy nezabývaly jednotlivými dílčími útoky takovým způsobem, aby prokázaly a odůvodnily, že jednotlivé dílčí útoky naplňují skutkovou podstatu stejného trestného činu. Vylučuje tak, že veškeré znaky skutkové podstaty mohly být naplněny souhrnem, když se smlouvy lišily ve sjednaných podmínkách.
Podle §116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
Pokračování na základě této definice vymezují čtyři znaky, které musí být současně dány, a to útoky naplňující, byť i v souhrnu, stejnou skutkovou podstatu, musí být vedeny jednotným záměrem, být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Základní podmínkou pokračování v trestném činu je, že pachatel dílčími útoky uskutečňuje určitý trestný čin (srov. rozhodnutí č. 22/1990 rozhod. tr.). Dílčí útoky (a to každý z nich) tedy musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu trestného činu, a to popř. i různé alternativy téhož ustanovení. Rozhodné je, že dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, čímž se zdůrazňuje, že pokračování lze naplnit jak těmi dílčími útoky, jimiž je skutková podstata určitého trestného činu naplněna ve všech znacích, tak i těmi dílčími útoky, u nichž teprve jejich souhrn tuto skutkovou podstatu ve všech znacích naplňuje. Škody způsobené pokračováním v trestném činu se sčítají, což má zásadní význam u trestných činů, u nichž znakem skutkové podstaty je škoda na majetku. Všechny dílčí akty pokračování totiž tvoří jediné jednání, které pak má i jediný následek, resp. účinek (srov. např. rozhodnutí č. 51/1979 Sb. rozh. tr.). Stejný princip se použije i u obdobných hranic výše prospěchu, nákladů k odstranění následků poškození životního prostředí, hodnoty věci a jiné majetkové hodnoty.
Při porovnání těchto zásad vymezujících podstatu pokračování v trestném činu se skutkovými zjištěními, jak byly u dílčích útoků pod body 1) až 24) popsány, je zřejmé, že nevznikají žádné pochybnosti, že obviněný jimi po všech stránkách naplnil znaky pokračujícího trestného činu podle §218 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jak ostatně soudy obou stupňů zcela správně posoudily, neboť tyto obsahují všechny uvedené znaky.
K výhradě obviněného, že postupem odvolacího soudu, který v odůvodnění svého rozhodnutí na straně 4 uvedl, že „narozdíl od soudu nalézacího je však odvolací soud toho názoru, že obžalovaný nejednal v úmyslu eventuálním podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ale v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku“, došlo k porušení zákazu reformationis in peius, neboť byl shledán vinným v úmyslu přímém namísto původně zjištěného úmyslu nepřímého, a to přesto, že rozsudek soudu prvního stupně byl napaden pouze odvoláním obviněného, je nutné připomenout, že zákaz změny k horšímu (reformationis in peius §259 odst. 4 tr. ř.) je procesní otázkou a nelze ji namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak činí obviněný. Jen pro úplnost je vhodné uvést, že při věcné správnosti závěru odvolacího soudu (jak jej vysvětlil na straně 4 odůvodněné svého rozhodnutí) o tom, že obviněný čin spáchal v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ač soud prvního stupně shledal úmysl nepřímý podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jde o změnu, která se v celkovém postavení obviněného ve směru jeho zhoršení v zásadě nikterak nepromítla. Zapotřebí je zdůraznit, že odvolací soud postavení obviněného zmírnil, když mu při stejné právní kvalifikaci namísto soudem prvního stupně uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců se zařazením obviněného do věznice s dozorem tento trest podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Při tomto zvýhodnění postavení obviněného je závěr o přímém úmyslu nepodstatnou změnou nemající vliv na konečný závěr o jeho vině.
Pokud obviněný v dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal i to, že soudy nesprávně vyhodnotily vyjádření České národní banky, kterým byly odměny ze smluv přepočítány na nominální a efektivní úrokové sazby, neboť toto vyjádření bylo zatíženo vadou, kterou soudy dostatečně neobjasnily, jakož i to, že odvolací soud dostatečně nezkoumal obsah znaleckého posudku, je třeba uvést, že jde o námitky, jež nelze pod obviněným uplatněný dovolací důvod podřadit. Uvedené výhrady se totiž týkají postupu soudu při provádění a hodnocení důkazů podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., což na uvedený dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod vymezený v §265b tr. ř. nedopadá.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, obviněný spatřoval v tom, že popis skutku ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku neobsahuje skutečnosti odůvodňující závěr o úmyslném zavinění.
O neúplný výrok se jedná tehdy, když neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Chybějícím je takový výrok, kterým je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran (srov. rozhodnutí č. 34/2000 Sb. rozh. tr.).
Z kontextu podaného dovolání je však patrné, že obviněný uvedenou vadu shledává v tom, že soudy nesprávně posoudily zavinění obviněného a výrok o vině neobsahuje popis činu takovým způsobem, aby jej bylo možné posoudit jako čin trestný. Takto vznesené výhrady nevytýkají chybějící výrok, jak obviněný nesprávně prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. namítal, ale spočívají pouze v obviněným shledávané neúplnosti v právním nebo skutkovém vymezení činu kladeného mu za vinu, což se s označeným dovolacím důvodem neslučuje.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že žádnou takovou vadu v dovoláním napadených rozhodnutích neshledal, neboť skutková věta výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obsahuje všechny skutečnosti rozhodné pro závěr o zavinění obviněného ve formě úmyslu přímého, jak jej učinil a z těchto skutkových zjištění vyvodil soud druhého stupně v odůvodnění svého rozsudku (srov. rozhodnutí č. 7/1988-II, č. 19/1971-II., č. 60/1972-IV., č. 38/2011-I. Sb. rozh. tr. či přiměřeně rozhodnutí uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2008, sv. 42 pod č. T 1053, a v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2011, sv. 72 pod č. T 1352).
Když Nejvyšší soud shledal, že obviněným vznesené výhrady na uvedené důvody dovolání nedopadají, anebo jsou jeho argumenty neopodstatněné či nedůvodné, jeho dovolání jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. října 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová