ECLI:CZ:NSS:2020:9.AZS.76.2020:39
sp. zn. 9 Azs 76/2020 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyň: a) O. L., b) nezl.
S. M., c) nezl. S. L., všechny zast. Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, advokátem se sídlem
Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3,
Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2017, č. j. OAM-506/ZA-ZA15-ZA16-
PD1-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
10. 3. 2020, č. j. 2 Az 41/2017 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyň, Mgr. et Bc. Filipu Schmidtovi, advokátu se sídlem
Ovenecká 78/33, Praha 7, se p ři zn áv á odměna za zastupování žalobkyň v řízení
o kasační stížnosti ve výši 9 365 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), rozhodnutím
ze dne 10. 4. 2017, č. j. OAM-506/ZA-ZA15-ZA16-PD1-2014, neprodloužilo žalobkyním
doplňkovou ochranu ve smyslu §53a odst. 4 a §14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 10. 3. 2020 žalobu
žalobkyň zamítl. Upozornil na to, že žalobkyně pochází z Dněpropetrovské oblasti na Ukrajině,
přičemž v době předchozího rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany nebyla bezpečnostní
situace zcela příznivá a nebylo zřejmé, zda se konflikt ve východní části Ukrajiny nerozšíří také
do oblasti Dněpropetrovské. Podle zpráv o zemi původu se však ozbrojený konflikt soustřeďuje
výhradně do jejích východních částí, a to konkrétně do Luhanské a Doněcké oblasti. Naprostá
většina území včetně oblasti původu žalobkyň je bezpečná a pod kontrolou proevropsky
orientované vlády. Žalovaný proto v souladu s těmito zjištěními vyhodnotil, že jim již nehrozí
nebezpečí vážné újmy při návratu do země původu.
[3] Námitka, že žalovaný konstatoval možnost vnitřního přesídlení v rámci Ukrajiny
bez dostatečného odůvodnění, je lichá, neboť v napadeném rozhodnutí tuto možnost sice zmínil,
avšak s ohledem na to, že žalobkyně pochází z Dněpropetrovské oblasti, se zabýval zejména tím,
jaká je bezpečnostní situace v této části a zda by jim mohla v případě návratu hrozit újma. Jako
základní řešení vidí žalovaný i městský soud návrat do místa původního bydliště, kde žijí i rodiče,
bratr a babička žalobkyně a).
[4] K námitce problematické zpětné integrace dcer a skutečnosti, že má v ČR
žalobkyně a) manžela, se kterým žijí ve společné domácnosti, městský soud uvedl, že žalobkyně
dostaly doplňkovou ochranu z důvodu tehdy nepřehledné a špatné situace v zemi původu.
Situace se však změnila, stav na Ukrajině se podstatně zlepšil, žalobkyním proto nic nebrání
v tom, aby se do země původu navrátily. Rodinný život může být důvodem pro udělení
nebo prodloužení doplňkové ochrany pouze ve zcela mimořádných případech, kdy je již pouhé
vycestování nepřiměřeným zásahem do rodinného života. O takový případ se v projednávané
věci nejedná. Pokud by žalobkyně měly zájem žít v ČR i nadále, mají možnost využít
mechanismy, které předpokládá zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“). Nic jim nebrání v tom, aby se na Ukrajinu odstěhovaly i s manželem žalobkyně a).
Zároveň tvrzení o jeho osmnáctiletém pobytu v ČR prokazuje, že rodinný život s manželem
lze realizovat i bez jeho přítomnosti v zemi původu, neboť žalobkyně zde nepobývaly osmnáct
let. S ohledem na věk obou dcer by pro ně neměl být problém vytvořit si po návratu na Ukrajinu
nové sociální vazby.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) podaly proti rozsudku městského soudu kasační
stížnost z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Kasační stížnost pokládají za přijatelnou, neboť žalovaný rozhoduje o otázce vnitřního
přesídlení nejednotně a ve svém rozhodnutí se vůbec nezabýval podmínkami vnitřního přesídlení
v jejich konkrétním případě, ačkoliv obecně konstatuje, že této možnosti mohou využít. Takové
závěry jsou minimálně předčasné.
[7] Nedošlo k zásadní změně situace v zemi jejich původu, resp. v místě jejich bydliště.
Žalovaný neměl k dispozici dostatečně aktuální informace, neboť ačkoliv rozhodoval v dubnu
2017, některé zdroje mapují rok 2015. Navíc se žalovaný ve svém hodnocení zaměřuje zejména
na mobilizaci a vojenské otázky, ačkoliv stěžovatelky jsou civilistky. Ze zpráv, které měl
k dispozici, vyplývá nadále obdobný skutkový stav jako při vydání rozhodnutí.
[8] Rozhodnutí žalovaného je v rozporu s principem předvídatelnosti a ochrany dobré víry
účastníků řízení ve smyslu §2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Současně byl rozhodnutím porušen §3 správního
řádu, když žalovaný řádně nezjistil stav věci a své rozhodnutí, kterým navíc stěžovatelky zbavil již
nabytého práva, založil na domněnkách bez důkazní opory. V rozhodnutí zcela chybí individuální
posouzení okolností případu, zejména okolnosti, že stěžovatelky pochází z ruskojazyčné menšiny,
dvě z nich jsou navíc nezletilé [a jsou tedy zranitelnými osobami ve smyslu
§2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu] a nemají na východní Ukrajině zázemí ani možnost obživy.
Žalovaný ani městský soud však tuto skutečnost dostatečně nezohlednili. Rozhodnutí žalovaného
je rovněž v rozporu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
[9] Není zřejmé, jestli žalovaný shledal možnost návratu stěžovatelek do místa jejich
původního bydliště jako reálnou. Městský soud se pokusil nahradit tuto chybu svou vlastní
interpretací a úvahou, k čemuž však není oprávněn. Možnost vnitřního přesídlení rovněž nebyla
odůvodněna, přestože z dostupných informací je zřejmé, že situace vnitřně vysídlených osob
na Ukrajině je značně komplikovaná, o čemž svědčí i judikatura Nejvyššího správního soudu
(dále též „NSS“). Kromě toho je třeba zohlednit i současné problémy s výskytem onemocnění
COVID – 19, neboť stěžovatelky neví, zda a jak by se mohly do země původu navrátit a jaké
vyhlídky by tam měly. Co se týče možnosti upravit si svůj pobytový status podle zákona o pobytu
cizinců, pak žalovaný i městský soud přehlédli, že stěžovatelky v době, kdy jim byla udělena
mezinárodní ochrana, nemohly takovou žádost podat. V současné době je v důsledku opatření
proti šíření onemocnění COVID – 19 veškerá činnost českých zastupitelských úřadů v zahraničí
omezena a není možné podávat žádné žádosti o vydání pobytového oprávnění v ČR. Možnost
návratu stěžovatelek do České republiky je tedy postupy podle zákona o pobytu cizinců zcela
znemožněna.
[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že na základě všech informací o zemi
původu, které jsou součástí správního spisu, dospěl k závěru, že stěžovatelkám v případě návratu
do vlasti nehrozí vážná újma a že se okolnosti v zemi původu stabilizovaly. Tyto informace
jsou úplné, aktuální a přesvědčivé. Zároveň se dostatečně zabýval i jejich rodinnou situací
a postupoval v souladu s judikaturou k této otázce. Jeho rozhodnutí neznamená nutnost
okamžitého vycestování, přičemž snaha o společný rodinný život není dostatečným důvodem
pro prodloužení doplňkové ochrany v případě, kdy již stěžovatelkám nehrozí vážná újma
při návratu do vlasti. Navrhuje proto zamítnutí kasační stížnosti.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[11] NSS posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[12] Protože se jedná o kasační stížnost podanou ve věci udělení mezinárodní ochrany,
zabýval se NSS v souladu s §104a s. ř. s. nejprve tím, zda podaná kasační stížnost svým
významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelek, a zda je tedy ve smyslu citovaného ustanovení
přijatelná. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního podrobně vyložil
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly
plně vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní
pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud
ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[13] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[14] NSS neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelek ani zásadní
pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do jejich hmotněprávního postavení.
V této věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena,
ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně; nedošlo ani k podstatným vadám řízení,
které by přijatelnost kasační stížnosti založily.
[15] Institut prodloužení doplňkové ochrany je založen na klauzuli rebus sic stantibus,
tedy jestliže se situace nezmění. V prodlužovacím řízení se zejména posuzuje, zda a jak se změnily
okolnosti, jež vedly k původnímu udělení doplňkové ochrany. Tehdejší skutkový
stav se konfrontuje s aktuální situací v zemi původu cizince (srov. např. rozsudek NSS ze dne
16. 5. 2018, č. j. 5 Azs 34/2018 - 29).
[16] V nyní projednávané věci žalovaný v souladu s judikaturou NSS hodnotil, zda trvají
důvody, pro které byla stěžovatelkám udělena doplňková ochrana dle §14a zákona o azylu.
Zároveň se vypořádal s tvrzeními, která stěžovatelky uvedly jako důvody pro prodloužení
doplňkové ochrany. Nedospěl k závěru, že by jim v případě návratu do vlasti hrozilo přímé
a bezprostřední nebezpečí vážné újmy dle §14a zákona o azylu.
[17] Ke stěžovatelkami vytýkané nedostatečnosti a neaktuálnosti podkladů,
ze kterých žalovaný vycházel, soud poznamenává, že požadavky na informace o zemi původu
vyjádřené v judikatuře NSS (srov. rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81,
č. 1825/2009 Sb. NSS) žalovaný respektoval. Pracoval s informacemi o zemi původu, které byly
relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální ve vztahu ke stěžovatelkami uvedeným
skutečnostem a ověřené z různých zdrojů. Většina informací pocházela z roku 2016 či ze začátku
roku 2017 a mapovala rok 2016, informace z roku 2015 byly výjimkou. Stěžovatelky měly
možnost předložit vlastní podklady či navrhnout důkazy v rámci své výpovědi či v rámci
seznámení se s podklady pro rozhodnutí, to však neučinily.
[18] Judikatura NSS odpovídá i na námitky týkající se bezpečnostní situace na Ukrajině
(srov. usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, či ze dne 30. 4. 2015,
č. j. 9 Azs 13/2015 - 69, potvrzované i novější judikaturou, např. usnesení ze dne 31. 10. 2018,
č. j. 5 Azs 45/2018 - 31). Dněpropetrovská oblast, kde stěžovatelky žily před svým odchodem
do ČR a kde pobývají jejich další příbuzní, sice sousedí se separatistickými regiony, ale nenachází
se přímo v zóně, která by byla zasažena boji (k Dněpropetrovské oblasti viz shodně
např. usnesení NSS ze dne 21. 2. 2019, č. j. 1 Azs 310/2018 - 45, či ze dne 9. 4. 2020,
č. j. 7 Azs 101/2019 - 24).
[19] NSS s ohledem na výše uvedené neshledal, že by městský soud posuzoval případ
v rozporu s ustálenou judikaturou. Skutečnost, že stěžovatelky žijí na území ČR s manželem
stěžovatelky a), kterému je zde udělen dlouhodobý pobyt, nemůže sama o sobě odůvodnit
prodloužení doplňkové ochrany. Nejedná se o zásah do soukromého a rodinného života,
který by odůvodňoval udělení doplňkové ochrany dle §14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu.
Taková situace nastane pouze výjimečně (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 11. 2008,
č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, či ze dne 8. 6. 2011, č. j. 2 Azs 8/2011 - 55). NSS ve své judikatuře
dlouhodobě připomíná, že rodinné poměry žadatele o mezinárodní ochranu mohou být důvodem
pro udělení některého z pobytových oprávnění podle zákona o pobytu cizinců, mimo zcela
výjimečné případy však nepostačují pro udělení doplňkové ochrany (rozsudek ze dne 26. 7. 2007,
č. j. 2 Azs 30/2007 - 69).
[20] Zároveň se NSS ztotožňuje s názorem městského soudu, že možnost vnitřního přesídlení
byla žalovaným zmíněna jen okrajově, neboť se stěžovatelky mohou bez nebezpečí vážné újmy
vrátit do místa svého tehdejšího bydliště, kde rovněž mají rodinné zázemí. Stručnost zmínění této
možnosti žalovaným proto nemůže být důvodem pro přijatelnost kasační stížnosti.
[21] NSS si je vědom obtížné situace na zastupitelském úřadě ČR v zemi původu s ohledem
na omezení související s onemocněním COVID - 19. Z průběhu pohovoru u žalovaného však
vyplývá, že stěžovatelky mají v zemi původu zázemí. Manžel stěžovatelky a) se v České republice
nachází již osmnáct let, tudíž je zřejmé, že již dříve uskutečňovaly svůj rodinný život s ním zčásti
navzdory pobytu v jiné zemi. Potenciální čekání na možnost požádat o povolení k pobytu
v souvislosti s výše uvedenými omezeními by tedy nebylo nepřiměřeným zásahem
do soukromého života a zároveň je nelze přičítat žalovanému k tíži či požadovat zrušení jeho
rozhodnutí z tohoto důvodu.
[22] NSS uzavírá, že se městský soud nedopustil pochybení, které by mělo dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatelek. Nejedná se ani o případ, kdy by bylo třeba učinit
judikaturní odklon, vypořádat se s otázkou judikaturou dosud neřešenou nebo řešenou rozdílně.
Ustálená a jednotná judikatura NSS tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené
v kasační stížnosti a NSS neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
IV. Náklady řízení
[23] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[24] Usnesením městského soudu ze dne 23. 10. 2017, č. j. 2 Az 41/2017 - 11, byl
stěžovatelkám ustanoven zástupcem Mgr. et Bc. Filip Schmidt, advokát se sídlem
Ovenecká 78/33, Praha 7. V takovém případě tento advokát zastupuje stěžovatelky i v řízení
o kasační stížnosti a hotové výdaje a odměnu za zastupování hradí stát (§35 odst. 10 ve spojení
s §120 s. ř. s.). NSS přiznal ustanovenému zástupci odměnu za jeden úkon právní služby,
a to sepsání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů]. S ohledem na skutečnost, že ustanovený zástupce společně zastupoval
všechny tři stěžovatelky, náleží za každou z těchto osob za každý úkon odměna ve výši 3 100 Kč
[§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5. téže vyhlášky] snížená o 20 % podle §12 odst. 4 advokátního
tarifu, tj. 2 480 Kč, celkem tedy za jeden úkon pro tři stěžovatelky 7 440 Kč. Dále uvedenému
zástupci náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu),
a celkem tedy odměna a náhrada hotových výdajů činí 7 740 Kč. Ustanovený zástupce je plátcem
DPH. Celková odměna tedy činí částku ve výši 9 365 Kč, která mu bude vyplacena do 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu