ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1174.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1174/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. září 2005 o dovolání obviněného J. C., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 1. 2005, č. j. 6 To 645/2004-210, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 4 T 25/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 1. 2005, č. j. 6 To 645/2004-210, jímž bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 16. 7. 2004, č. j. 4 T 25/2000-179. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a podle §247 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a podle §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody. Naproti tomu byl obviněný J. C. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný obžalobou státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever sp. zn. 1 Zt 151/99, jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. ve stadiu pokusu podle 8 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
Obviněný v podaném dovolání uplatnil jednak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. s tím, že ve věci rozhodoval nepříslušný soud, jednak podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení věci. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. odůvodnil tím, že ke spáchání skutku došlo v okresu Plzeň – sever, ve věci měl tudíž rozhodovat Okresní soud Plzeň – sever, a nikoliv Okresní soud Plzeň – město. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., domnívá se, že jeho jednání po subjektivní stránce nenaplnilo skutkovou podstatu trestného činu, neboť z provedených důkazů a všech skutkových okolností není možné dovodit jeho úmyslné zavinění, a to ani ve formě nepřímého úmyslu. Krajský soud v Plzni dovozuje úmysl obviněného z toho, že věděl, že kupní smlouva nebyla uzavřena, že nebylo sjednáno množství stromů a že konečná podoba kupní smlouvy je vázána na souhlas revírníka a na další schvalovací proces. Obviněný (oproti tvrzení poškozeného) je přesvědčen, že na místě samém se účastníci tohoto jednání dohodli na všech podstatných náležitostech kupní smlouvy, která byla uzavřena v ústní formě. Bylo řečeno, jaké dřevo bude těženo, jeho množství i cena. Podle jeho názoru byla kupní smlouva uzavřena, a proto opačný závěr považuje za nesprávný. Věděl sice, že nemá povolení k těžbě, nicméně za tohoto stavu nemohl naplnit znaky trestného činu krádeže nebo jiného trestného činu, mohl se tak dopustit toliko správního deliktu. Vycházel z původního vyjádření poškozeného a z toho, že mu poškozený sám ukázal stromy k těžbě a těžbu povolil. Přiznává, že si mohl počínat obezřetněji a některé skutečnosti tvrzené svědkem V. si prověřit. Za tohoto stavu však nemohl jednat úmyslně, a tudíž nemohl tedy ani naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Jak vyplývá z vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, podle jejího názoru byť obviněný v rámci svého dovolání vyjádřil námitku nedostatku zavinění, o které není pochyb, že je hmotně právní povahy, tuto založil na vlastním způsobu hodnocení provedeného dokazování. Proto jeho dovolání, které tak použitý dovolací důvod pouze formálně deklaruje, není způsobilé k věcnému projednání. V daném případě nepřichází do úvahy ani výjimečný zásah do skutkového stavu věci, neboť extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a přijatými právním závěry zde není. Z tohoto důvodu zůstává rozhodným konkrétní obsah jeho rozhovoru s poškozeným, který byl pouze informativní a předběžné povahy. Ze strany poškozeného přitom šlo pouze o připuštění eventuality kácení přibližně zmíněného počtu stromů na jeho pozemku s tím, že je třeba v prvé řadě opatřit povolení k těžbě dřeva. Nemohlo tudíž být a v posuzované věci ani nebylo mezi potenciálními partnery zamýšlené kupní smlouvy dohodnuto jak množství, tak ani cena v budoucnu vytěženého dřeva, určeného k prodeji. Jednal-li obviněný za uvedených okolností, musel si být nepochybně vědom toho, že tak činí zcela svévolně a bez souhlasu poškozeného, o němž věděl, že smlouvu neuzavřel, nebyl-li by zachován předchozí zákonný postup. Za daného stavu věci tedy obviněný jednal v úmyslu přímém, o jeho trestní odpovědnosti tedy není pochyb. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. spočívá v tom, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že opodstatněnost dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je buď dána tehdy, pokud rozhodl věcně nepříslušný soud, anebo nebyl-li soud náležitě obsazen. Věcná příslušnost soudu je upravena v §16 a §17 tr. ř. To znamená, rozhodoval-li ve věci věcně nepříslušný soud.
Tento dovolací důvod obviněný uplatnil s tím, že ve věci rozhodl nepříslušný soud. Ke spáchání skutku došlo v okresu Plzeň – sever, ve věci tedy podle jeho názoru neměl rozhodovat Okresní soud Plzeň – město, nýbrž Okresní soud Plzeň – sever. Z konkrétních námitek je zřejmé, že obviněný dovolací důvod neopírá o věcnou nepříslušnost, nýbrž o nepříslušnost místní. Tím se však ocitl mimo rámec tohoto dovolací důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť otázka místní příslušnosti pod tento dovolací důvod nespadá.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Co se týče argumentace k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani zde vznesené námitky uplatněný dovolací důvod nenaplňují. Přestože obviněný má výhrady k subjektivní stránce trestného činu, je zjevné, že na podporu svého tvrzení, totiž že trestný čin nespáchal úmyslně, uvádí skutečnosti, které se zakládají na jiném skutkovém zjištění. Jinými slovy řečeno, zpochybňuje-li obviněný subjektivní stránku trestného činu, je zřejmé, že se neztotožnil s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy. V tomto směru napadá zejména výpověď poškozeného F. T. Jak už bylo uvedeno, takové námitky pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného ohledně dovolacího důvodu podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., tak i ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Toto učinil, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann