ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1481.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1481/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. prosince 2005 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněných V. Š. a M. Š., které podali proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 8 To 184/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 96/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných V. Š. a M. Š. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 3 T 96/2003, byl obviněný V. Š. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a omezování osobní svobody podle §231 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněný M. Š. trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl oběma obviněným podle §221 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku, jehož výkon jim byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Rozsudkem byla dále obviněným podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena solidární povinnost k náhradě škody vůči poškozené K. p., a. s., se sídlem P., T., ve výši 23.484,- Kč a poškozené V. z. p., O. p. Ž. n. S., se sídlem v N. M. n. M., ve výši 13.356,- Kč.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláními obviněných V. Š. a M. Š. a odvoláním státního zástupce podaným v neprospěch obou obviněných. Všechny tyto řádné opravné prostředky byly usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 8 To 184/2005, zamítnuty podle §256 tr. ř.
Proti usnesení soudu druhého stupně podali obvinění V. Š. a M. Š. společné dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a dále z důvodu podle písm. l) §265b odst. 1 tr. ř., k němuž uvedli, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku proti rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v písm. g) §265b odst. 1 tr. ř. a že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro rozhodnutí odvolacího soudu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obvinění uvedli, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad, odůvodnění rozhodnutí soudů je nepřesvědčivé, nevyvrací obhajobu obviněných a neodstraňuje ani zcela zásadní pochybnosti o vině obviněných, které by při správné aplikaci trestního řádu měly vést k závěru o nutnosti oba obviněné obžaloby zprostit podle §226 písm. a), resp. c) tr. ř.
Obvinění ve svém dovolání dále poukázali na usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, a ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, z nichž vyplývá, že zásada, podle níž skutkové, resp. procesně právní námitky nezakládají žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., může být prolomena v případě existence extrémního nesouladu mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry, s tím, že jsou přesvědčeni, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nevyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé a že tedy v tomto směru existuje extrémní nesoulad, který by měl vést k závěru o přípustnosti dovolání. V této souvislosti obvinění odkázali na námitky, které uplatnili již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, se kterými se podle jejich názoru odvolací soud přesvědčivě nevypořádal a které taktéž uvedli i ve svém mimořádném opravném prostředku. V rámci těchto námitek obvinění zejména vytkli soudu prvního stupně, že pominul zásadní rozpory nejen ve výpovědi poškozeného, ale také mezi jeho tvrzením a tím, co uváděli svědci i obvinění, a že pochybil, když nedoplnil dokazování podle návrhu obhajoby, ačkoli by tyto důkazy přispěly k objasnění věci, a uvedli, že vypracované znalecké posudky nevyvrátily, že se události mohly odehrát tak, jak líčí obvinění, a že verzi obviněných kromě výpovědi poškozeného nevyvrací žádný jiný důkaz, takže s ohledem na absenci uzavřeného kruhu přímých nebo nepřímých důkazů svědčících pro jednoznačný závěr o vině obviněných bylo namístě aplikovat zásadu „in dubio pro reo“ a obviněné zprostit obžaloby. Podle obviněných je tedy jimi tvrzený extrémní nesoulad dán tím, že byl při hodnocení důkazů a dovozování právních závěrů soudy obou stupňů porušen princip „v pochybnostech ve prospěch obžalovaného“.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu nalézacího, aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí a aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněných uvedla, že tito nenamítají nenaplnění zákonných znaků skutkových podstat daných trestných činů zjištěnými skutkovými okolnostmi, ale že tyto skutkové okolnosti byly nesprávně zjištěny a nevyplývají z provedených důkazů. Nejde proto o právní námitky ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale o námitky skutkové, které do rámce tohoto dovolacího důvodu nespadají, a námitka o extrémním nesouladu mezi skutkovým zjištěním a právním posouzením, je pouze prostředkem k uplatnění vad skutkových. Protože v posuzované věci nejde o namítaný extrémní nesoulad, navrhla státní zástupkyně, aby byla dovolání obou obviněných odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ovšem nelze namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., neboť s ohledem na ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) úzké vymezení dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03, dále srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 231/05).
Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v rozhodnutí ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ zjevně nejde.
Obvinění sice ve svém společném mimořádném opravném prostředku uplatnili námitku existence extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, nicméně v souvislosti s touto námitkou odkázali na námitky uplatněné již v rámci jejich řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se podle jejich názoru odvolací soud řádně nevypořádal a podle nichž soud prvního stupně pominul zásadní rozpory ve výpovědích a pochybil, když nedoplnil dokazování podle návrhu obhajoby, vypracované znalecké posudky nevyvrátily, že se události mohly odehrát tak, jak líčí obvinění, a podle nichž verzi obviněných kromě výpovědi poškozeného nevyvrací žádný jiný důkaz, a proto bylo namístě aplikovat zásadu „in dubio pro reo“ a obviněné zprostit obžaloby. Z těchto konkrétních námitek je zřejmé, že obvinění de facto nenamítají extrémní nesoulad mezi soudy již učiněnými skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry o naplnění jednotlivých zákonných znaků skutkových podstat trestných činů, jimiž byli uznáni vinnými, ale napadají správnost postupu soudů nižších stupňů při provádění důkazů a hodnocení důkazů a tedy i správnost učiněných skutkových závěrů, na základě nichž soudy dříve činné v posuzované trestní věci dospěly k závěru o vině obviněných, a domáhají se tedy jiné verze skutkového děje, než jaký je popsán v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Tato skutečnost je jednoznačně zřejmá i z námitky, kterou obvinění uplatnili v samém závěru odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku a podle které je příčinou extrémního nesouladu zásadní porušení principu „v pochybnostech ve prospěch obžalovaného“, neboť tato zásada se uplatňuje toliko při hodnocení důkazů a tedy zjišťování skutkového stavu a nikoli při vyvozování právních závěrů ze skutkového stavu již zjištěného. Z uvedeného tedy vyplývá, že obvinění se domáhají toliko přehodnocení provedených důkazů ve svůj prospěch, popř. provedení důkazů nových, a nenamítají žádné relevantní skutečnosti, jež by jimi tvrzený extrémní rozpor mezi soudy zjištěným skutkovým stavem věci a jeho právním posouzením soudem dokládaly.
Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají ani další námitky, které obvinění uplatnili ve svém mimořádném opravném prostředku a podle nichž je odůvodnění rozhodnutí soudů nepřesvědčivé, nevyvrací obhajobu obviněných a neodstraňuje pochybnosti o vině obviněných. Ani tyto námitky totiž nesměřují proti správnosti hmotně právního posouzení skutku, ale proti odůvodnění rozhodnutí soudů dříve činných v posuzované trestní věci a proti správnosti hodnocení důkazů, tj. zejména proti porušení procesních ustanovení §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. ř. a dále §2 odst. 6 tr. ř. Takovéto námitky procesní povahy ovšem nelze uplatňovat ani v rámci dovolání opírajícího se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani v rámci tohoto mimořádného opravného prostředku opírajícího se o jiný z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř.
V této souvislosti dále dovolací soud poznamenává, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, jimiž je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Dále je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, IV. ÚS 73/03).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněných V. Š. a M. Š. v rozsahu opírajícím se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť v tomto rozsahu bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Tento postup při výkladu a aplikaci ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je plně v souladu s řadou rozhodnutí Ústavního soudu, z nichž sice nevyplývá paušální souhlas s restriktivním výkladem ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a Ústavní soud posuzuje tuto otázku v každé konkrétní věci z hlediska, zda tím nebylo zasaženo do základních práv stěžovatele.
V případě takových dovolacích námitek, jaké v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. oba obvinění uplatnili v této trestní věci, ale Ústavní soud ve výkladu a aplikaci tohoto ustanovení trestního řádu neshledal pochybení (např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, z 9. 4. 2003; III. ÚS 732/02, z 24. 4. 2003; III. ÚS 296/04, z 14. 9. 2004; III. ÚS 78/05, z 2. 6. 2005). V usnesení sp. zn. II. ÚS 231/05, z 26. 5. 2005, pak v obdobné trestní věci Ústavní soud konstatoval, že argumentace stěžovatele, že „otázka skutkových zjištění úzce souvisí s otázkou právního hodnocení dovedena ad absurdum by totiž, podle názoru Ústavního soudu, vedla k rozšíření pravomoci dovolacího soudu nad rámec stanovený zákonem. Takový výklad je však evidentně v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny“.
Obvinění svůj mimořádný opravný prostředek opřeli rovněž o důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož dovolání lze podat, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř., s tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku proti rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v písm. g) §265b odst. 1 tr. ř. a že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro rozhodnutí odvolacího soudu; obvinění tedy uplatnili obě varianty předmětného dovolacího důvodu.
Pokud jde o první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (tzn. o alternativu před druhou spojkou „nebo“), je třeba uvést, že v případě, kdy řádným opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolání, může být tato alternativa naplněna ve dvou případech, a to v případě jeho zamítnutí bez meritorního přezkoumání z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky opravňující soud k takovému postupu, a dále v případě jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad podání (§253 odst. 4 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě se tedy uplatní tehdy, došlo-li k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku z procesních důvodů a obviněnému byl v podstatě nesprávným procesním postupem soudu podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. odepřen přístup k odvolací instanci, když odvolací soud takto rozhodl, aniž napadené rozhodnutí meritorně přezkoumal. To se však, jak bylo uvedeno, v posuzované věci obviněných V. Š. a M. Š. nestalo, když Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně jejich odvolání ani nezamítl z tzv. formálních důvodů, ani je neodmítl pro nesplnění obsahových náležitostí, ale na jejich podkladě rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 3 T 96/2003, věcně přezkoumal, a vzhledem k tomu, že tento rozsudek shledal zákonným a odůvodněným (tedy správným), jakož i postup v řízení, které rozsudku předcházelo, odvolání obviněných zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Protože odvolací soud na podkladě odvolání obviněných neučinil ve věci žádné z rozhodnutí předpokládaných v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je zřejmé, že námitka zpochybňující správnost způsobu rozhodnutí soudu druhého stupně není způsobilá tento dovolací důvod obsahově naplnit.
Pokud jde o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., dovolací soud toliko konstatuje, že obvinění sice ve svém mimořádném opravném prostředku dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnili /což je nezbytná podmínka pro naplnění druhé varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odvoláním na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení/, ovšem jimi uplatněné námitky tomuto dovolacímu důvodu věcně neodpovídají.
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněných v části opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť i v této části bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš