ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1098.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1098/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. září 2006 o dovolání podaném obviněným J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. 13 To 258/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 3/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 4. 2006, č. j. 1 T 3/2006-238, v trestní věci obviněných J. K. a M. S., byl obviněný J. K. pod bodem 1) uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., pod bodem 2) trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., pod bodem 3) trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., pod body 4), 5), 7) trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., pod body 4), 5), 6) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., pod bodem 8) trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák., pod body 9), 10) trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 10) a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil jednáním – skutky podrobně popsanými ve výrokové části rozsudku. Za tyto trestné činy byl obviněný podle §235 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem byl obviněný J. K. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky, ve kterých byly spatřovány trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené M. Š., škodu ve výši 3.900,- Kč.
O odvoláních, která proti předmětnému rozsudku podal obviněný a v jeho neprospěch proti výroku o trestu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Svitavách, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. 13 To 258/2006, jímž pod bodem I/ z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. poté sám znovu rozhodl tak, že se obviněnému J. K. za trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák., dva trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., ohledně nichž zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nedotčen, nově ukládá podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem pod bodem II/ bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 8. 6. 2006 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl právní moci v nezrušené odsuzující části i rozsudek soudu prvního stupně (§139 odst. 1 písm. b/cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, jímž toto rozhodnutí napadl v „celém rozsahu“ (tzn. ve všech výrocích). Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve zrekapituloval argumentaci uplatněnou ve svém řádném opravném prostředku (odvolání) a na uvedeném základě odvolacímu soudu vytkl, že se nesprávně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, který se především soustředil na výpověď poškozené M. Š. Podle dovolatele se přitom jednalo o svědkyni, která se léčila v minulosti na psychiatrii, trpěla depresemi, měla sklony k vymýšlení si a k nepravdomluvnosti až lhavosti. Za této situace bylo podle dovolatele nezbytné provést jím navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oblasti psychiatrie a psychologie, jímž bylo možno výše uvedené skutečnosti prokázat. Dovolatel zároveň namítl, že nebyl proveden ani další jím navrhovaný důkaz spočívající ve svědecké výpovědi jeho matky J. K. S ohledem na výše uvedené skutečnosti v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 13 To 258/2006-289 ze dne 8. 6. 2006 a rozsudek Okresního soudu ve Svitavách č. j. 1 T 3/2006-238 ze dne 8. 6. 2006 , co do výroku o trestu a do výroku uznání vinným ze spáchání trestných činů násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. (skutek 2), porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (skutky pod body 4, 5, 7), krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. (skutky pod body 4, 5, 6), vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák. (skutek pod bodem 8), výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (skutkek pod bodem 9, 10), ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. (skutek 10), a zprostil jej obžaloby ze spáchání těchto trestných činů. Dále navrhl, aby dovolací soud za spáchané trestné činy uvedené pod skutkem 1), 3) a 5), a to trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. mu sám uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 12 až 15 měsíců, případně, aby v celém rozsahu zrušil rozhodnutí obou soudů a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání. Obviněný své dovolání zároveň doplnil vlastním písemným podáním ze dne 31. 7. 2006.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolání sice bylo podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje výlučně proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž podle státního zástupce fakticky napadá toliko soudem učiněná skutková zjištění. Stání zástupce současně upozornil na to, že skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů (pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky) je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř. se vztahuje pouze na ty případy, kdy napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že namítaná údajně nesprávná skutková zjištění uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Státní zástupce současně připomněl, že k vlastnímu podání dovolatele, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, nelze z důvodů uvedených v ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. přihlížet. Vzhledem k výše konstatovaným důvodům ve svém vyjádření navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Toto rozhodnutí lze v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyslovil státní zástupce ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný J. K. je podle §265d odst.1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Vlastní podání obviněného, jímž své dovolání doplnil, však nebylo vzhledem k ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. možno za dovolání (ani jeho součást) považovat.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí vyhodnotit základní otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení souvisejících relevantních hmotně právních otázek. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o námitku, že závěry obou soudů byly založeny na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci, kdy soudy podle něj především přecenily výpověď poškozené M. Š. a v souladu s jeho důkazními návrhy nedoplnily dokazování zkoumáním jejího duševního stavu, a neprovedly ani další navrhovaný důkaz. Podstatou dovolatelových námitek pak bylo to, že trestnou činností byl uznán vinným zčásti neprávem, neboť se jí ve skutečnosti dopustil v menším rozsahu, a to pouze ve skutcích, které specifikoval v dovolání.
Z napadeného rozsudku odvolacího soudu (zejména str. 5 – 6), jakož i z rozsudku soudu prvního stupně (str. 7 – 9) je přitom dostatečně zřejmé, na jakém důkazním podkladě a z jakých důvodů oba soudy v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit, na kterých bylo následně založeno právní posouzení dovolatelova jednání jako předmětných trestných činů. Tyto své závěry soudy v rozsahu požadovaném ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. ve svých rozhodnutích odpovídajícím způsobem vyložily a odůvodnily. Odvolací soud se vypořádal rovněž s otázkou, proč v posuzovaném případě nepovažoval za potřebné doplňovat dokazování prováděním dalších důkazů (str. 6).
Z výše uvedených důvodů nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky proto dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Současně je nutno vzít v úvahu, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným zejména k nápravě procesních a hmotně právních vad výslovně uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ zjevně nejde a konečně ani sám dovolatel (jenž se domáhal toliko přehodnocení provedených důkazů ve svůj prospěch) nenamítl žádné relevantní skutečnosti, které by takový extrémní rozpor mezi soudy zjištěným skutkovým stavem věci a jeho právním posouzením soudem dokládaly.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, jimiž je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost tohoto soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst.1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného J. K. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. září 2006
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler