ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1416.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1416/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2006 o dovolání podaném obviněnou D. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 14. 2. 2005, sp. zn. 2 To 1113/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 180/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 21. 5. 2003, č. j. 2 T 180/99-250, v trestní věci obviněných J. M. a D. M., byla obviněná D. M. uznána vinnou trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., jehož se po skutkové stránce dopustila tím, že společně s obviněným J. M. „v době nejméně od září roku 1997 do 26. 2. 1999 v trvalém bydlišti jako rodiče nezletilé D. M., ji nedostatečně oblékali, ponechávali samotnou v nevyhřáté místnosti, což mělo za následek vznik omrzlin, nezajišťovali pravidelnou osobní hygienu a přebalování nezletilé, poskytovali jí stravu jen v minimálních dávkách, takže ke dni 26. 2. 1999 vážila jen 8,9 kg, ponechávali ji zcela bez péče a neposkytovali potřebné podněty k psychickému a fyzickému vývoji, takže nezletilá ke dni 26. 2. 1999 chodila jen s oporou, nemluvila, spala v sedě a projevovala další znaky prosté psychomotorické retardace na úrovni asi jednoročního dítěte a pro tento stav byla nezletilá následně hospitalizována na dětském oddělení Nemocnice a poté dne 23. 3. 1999 na základě předběžného opatření umístěna v Kojeneckém ústavu, kdy ke dni 19. 5. 1999 došlo k podstatnému fyzickému i psychickému zlepšení stavu nezletilé D., přičemž znalecky byl konstatován v důsledku jednání obžalovaných syndrom týraného dítěte.“ Za tento trestný čin byla obviněná podle §215 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. odsouzena k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 27. 11. 2000, č. j. 2 T 64/2000-92, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 2 To 156/2001, včetně dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazujících.
O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 14. 2. 2005, sp. zn. 2 To 1113/2004, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 14. 2. 2005 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná následně dovolání, kterým napadla výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání). Uplatněným dovolacím důvodem byl dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka především namítla, že řízení v její trestní věci nebylo provedeno v potřebném rozsahu, neboť jinak by muselo být zjištěno, že povinnosti ke své nezletilé dceři nezanedbávala, naopak o toto dítě se starala a poskytovala mu takovou péči, jakou dovolatelce její příjem, vzdělání a sociální postavení umožňovalo. Všechny dovolatelčiny děti s ní žily ve stejných místnostech v bytě, který jí byl jako příslušnici romského etnika úředně přidělen. V místnosti, ve které spala nezletilá dcera D., se přiměřeně topilo. Pokud v zadní místnosti bytu byla nižší teplota než v dalších místnostech, nenese na tom dovolatelka žádnou odpovědnost, neboť rozhodně neuzavírala ústřední topení. Jestliže bylo v rozsudku soudu prvního stupně uvedeno, že u nezletilé byly zjištěny zhojené omrzliny, nebylo v daném směru podle názoru dovolatelky dokazování doplněno tak, aby bylo možno jednoznačně konstatovat, že se skutečně o omrzliny jednalo. V uvedené souvislosti poukázala dovolatelka zároveň na to, že nezletilou dceru šatila i obouvala přiměřeně svým možnostem. Toliko ze skutečnosti, že nezletilá i v zimním období nosila na nohou sandálky, nelze bez dalšího dovozovat, že by dovolatelka chtěla nezletilou dceru týrat. Výše uvedené skutečnosti nevzal podle dovolatelky soud dostatečně v úvahu. Nepřihlížel ani k celé řadě zdravotních problémů nezletilé, která byla odmalička nemocná, když právě její zdravotní obtíže se mohly projevit na jejím aktuálním tělesném stavu. Výše uvedené důvody shrnula dovolatelka v závěru dovolání tak, že nezletilou dceru záměrně nevystavovala nebezpečí nouze, netrýznila ji a poskytovala jí veškerou péči, na kterou finančně a svým vzděláním stačila. Podle jejího přesvědčení nebyly za tohoto stavu splněny zákonné podmínky k zamítnutí jejího odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Vzhledem k těmto důvodům dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.
K dovolání obviněné se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že obviněná v dovolání použila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který se však uplatní v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Ve skutečnosti zřejmě hodlala uplatnit důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. S poukazem na obsah tohoto posledně citovaného dovolacího důvodu pak státní zástupkyně dospěla k závěru, že v posuzovaném případě nebyla naplněna žádná z jeho zákonem předpokládaných alternativ. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a toto rozhodnutí aby učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněná D. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.), jemuž soud prvního stupně doručil dovolání obviněné spolu se spisem dne 16. 11. 2006, především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolatelkou namítána a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., na který dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.
V projednávaném však obviněná opřela podané dovolání výlučně o námitky směřující vůči soudy zjištěnému skutkovému stavu věci. Podle jejího přesvědčení mělo být při rozhodování soudů vzato v úvahu, že se inkriminovaného jednání ve skutečnosti nedopustila, neboť jednak svoji nezletilou dceru záměrně nevystavovala nebezpečí nouze, a zároveň ji ani nijak netrýznila. Naopak, řádně o ni pečovala na úrovni svých finančních možností, vzdělání a sociálního postavení. Tyto okolnosti přitom podle přesvědčení dovolatelky soudy nevzaly dostatečně v úvahu a rozhodly za stavu, kdy nebyly řádně objasněny všechny rozhodné (tj. dovolatelkou namítané) skutkové okolnosti. Odvolacímu soudu proto vytkla, že její důvodně podané odvolání jako nedůvodné zamítl. V důsledku výše uvedených vad tak měla být uznána vinnou trestnou činností, kterou ve skutečnosti nespáchala.
Z dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (viz str. 3 až 5)i z rozsudku soudu prvního stupně (výrok a str. 4 a 5) je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě oba soudy v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatelky učinit, na kterých následně založily své právní závěry, že svým jednáním naplnila zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Svá rozhodnutí soudy zároveň v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. v potřebném rozsahu odůvodnily.
Z výše uvedených důvodů nelze pochybovat o tom, že se dovolatelka podaným mimořádným opravným prostředkem domáhala de facto přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci. Její námitky tudíž neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (resp. žádnému dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.).
Současně je nutno vzít v úvahu, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy právní závěry obecného soudu by byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ zjevně nejde a konečně ani sama dovolatelka (která se domáhala výlučně přehodnocení skutkových okolností ve svůj prospěch) nenamítla žádné relevantní skutečnosti, jež by takový extrémní rozpor mezi soudy zjištěným skutkovým stavem věci a jeho právním posouzením soudem dokládaly.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, jimiž je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněné D. M. nebylo podáno z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., byť tento důvod formálně uplatnila. Nejvyšší soud proto v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.) rozhodl tak, že se dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí současně věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler