ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.276.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 276/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2006 o dovolání obviněné V. Š., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 4 To 855/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 133/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 6 T 133/2002, byla obviněná V. Š. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „dne 17. června 2002 v době kolem 21.50 hodin v Č. B. jako řidička osobního automobilu tov. zn. Audi, při jízdě v levém jízdním pruhu ulice P. ve směru od centra města v prostoru za křižovatkou s ulicí S. před restaurací P. na vyznačeném přechodu pro chodce narazila levou přední částí vozidla do dětského kočárku, který před sebou tlačila ve směru od restaurace P. k budově Č. p. A. O., přičemž při nehodě utrpěl v kočárku vezený D. O., otok mozku při jeho zhmoždění, když tomuto zranění téhož dne podlehl.“ Za tento trestný čin byla obviněná podle §224 odst. 2 tr. zák. odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnáct měsíců, pro jehož výkon byla za podmínek §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazena do věznice s dohledem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů ve výměře čtyř let. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným A. O. částku 39.062,- Kč a V. z. p., a. s., okresní p. Č. B., částku ve výši 9.434,05 Kč.
O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 4 To 855/2003, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 4. 11. 2003 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka namítla, že soudy obou stupňů neprovedly některé podstatné důkazy, které v rámci své obhajoby opakovaně v řízení navrhovala, což mělo vést k tomu, že nebyl řádně objasněn skutkový stav věci. V uvedené souvislosti poukázala dovolatelka na význam provedení vyšetřovacího pokusu, když podle jejího přesvědčení bylo tímto důkazním prostředkem možno blíže (přesněji) objasnit, jaké byly vzdálenosti mezi poškozenou s dětským kočárkem a vozidlem dovolatelky v době, kdy poškozená vstupovala - byť na přechodu pro chodce – do jejího jízdního pruhu. Na základě takto objektivizovaných údajů by podle názoru dovolatelky mohl příslušný technický znalec upřesnit závěry svého posudku zejména v tom smyslu, zda poškozená nevytvořila pro dovolatelku jako řidičku náhlou překážku. V kladném případě by takto zjištěný nehodový děj i přes soudem zmiňovanou rychlost jízdy vozidla řízeného dovolatelkou (70 km/hod.) měl nepochybně význam nejen pro správné posouzení její viny, ale též pro posouzení otázky právní kvalifikace skutku vzhledem k formálním i materiálním podmínkám nezbytným pro použití druhého odstavce ustanovení §224 tr. zák. Uvedené skutečnosti by měly zároveň dopad i na výši uloženého trestu, jenž by se v jeho nynější podobě jevil jako nepřiměřeně přísný. Jestliže nalézací i odvolací soud posoudily návrh dovolatelky na provedení výše uvedeného důkazu jako nadbytečný a zamítly jej, pak podle jejího přesvědčení nebyl řádně a bez pochybností zjištěn skutkový děj. Zásada o volném hodnocení důkazů přitom nemůže být vykládána jako projev libovůle orgánů činných v trestním řízení. Důsledek namítaných vad, tj. že soudy při svém rozhodování vycházely z nedostatečných podkladů, je podle dovolatelky nutno spatřovat v tom, že je zcela nejisté, zda ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu vůbec došlo ke správnému právnímu posouzení skutku či jinému právnímu posouzení. Dovolatelka současně uvedla, že i za stavu, kdy si je vědoma, že níže uvedená skutečnost není důvodem dovolání podle §265b tr. ř., považuje za nezbytné poznamenat, že svým způsobem byla zkrácena na právech obhajoby, když jejímu obhájci nebylo umožněno vznést námitky proti otázkám zmocněnkyně poškozené v průběhu hlavního líčení, čímž bylo porušeno ustanovení §180 odst. 4 tr. ř.
S ohledem na výše uvedené důvody proto obviněná v závěru dovolání navrhla, aby dovolací soud podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a podle §265l odst. 1 tr. ř. mu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil dovolání obviněné dne 1. 2. 2006 (č. l. 235 spisu) Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, jímž by Nejvyšší státní zástupkyně případně uplatnila svá práva vyplývající z výše citovaného ustanovení, zejména právo k dovolání obviněné se vyjádřit.
Obviněná V. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) pak musel posoudit, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí vyhodnotit základní otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě však dovolatelka nenamítla rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení soudy učiněných skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřela výlučně o námitky směřující vůči neúplnosti provedeného dokazování. Soudům obou stupňů vytkla, že nevyhověly jejím návrhům na doplnění dokazování, zejména provedením vyšetřovacího pokusu jako významného důkazu k objasnění inkriminovaného nehodového děje a zjištění míry jejího zavinění. To mělo podle dovolatelky za následek, že nebyl řádně a bez pochybností zjištěn skutkový stav věci. S takto vytýkanými vadami skutkových zjištění pak dovolatelka spojovala namítané nesprávné právní posouzení skutku, když podle jejího názoru nebyla věc objasněna do té míry, aby bylo možno spolehlivě posoudit jak otázku její viny, a to přinejmenším ve vztahu k použití kvalifikované skutkové podstaty.
Z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu (str. 2 a 3 rozhodnutí) a rovněž z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str 6, 7, 8 rozhodnutí) je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém podkladě oba soudy vycházely ze skutkových zjištění formulovaných v popisu skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, na kterých následně založily právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Své skutkové a právní závěry soudy v rozsahu požadovaném ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. ve svých rozhodnutích náležitě vyložily a odůvodnily. Soudy se vypořádaly rovněž s otázkou, proč nebyl akceptován návrh obviněné (dovolatelky) na doplnění dokazování provedením vyšetřovacího pokusu (str. 3 napadeného usnesení, str. 6, 7 rozsudku).
Z výše uvedených důvodů nelze pochybovat o tom, že se dovolatelka podaným mimořádným opravným prostředkem domáhala především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnila na procesním a nikoli hmotně právním základě. Její námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Totéž platí i ohledně namítaného porušení ustanovení §180 odst. 4 tr. tř., což konečně připouští i sama dovolatelka.
Současně je nutno vzít v úvahu, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v rozhodnutí ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ zjevně nejde a konečně ani dovolatelka nenamítla žádné relevantní skutečnosti, jež by takový extrémní rozpor mezi soudy zjištěným skutkovým stavem věci a jeho právním posouzením soudem dokládaly.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, jimiž je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno(k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 , III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3,4, III. ÚS 688/05 str. 5).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněné V. Š. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř. ).
V Brně dne 9. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler