ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.357.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 357/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2006 o dovolání podaném obviněným J. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 13 To 309/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 172/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 1 T 172/2004, v trestní věci obviněných V. S. a J. S., byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., které spáchal společně s obviněným V. S. jednáním popsaným pod body 1 – 13) výroku rozsudku. Dále byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., které spáchal rovněž se spoluobviněným V. S., a to jednáním popsaným pod body 14 – 30) výroku rozsudku. Za tyto trestné činy byl obviněný J. S. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §37a tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání tří a půl roku nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §37a tr. zák. byl zrušen výrok o vině a o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 1 T 126/2004, který nabyl právní moci dne 4. 1. 2005, jakož i další výroky, které měly v uvedených výrocích svůj podklad. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. S. uložena povinnost, aby nahradil společně a nerozdílně s obviněným V. S. poškozené K. P., se sídlem P., A. P., se sídlem P., škodu ve výši 100.000,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená M. V. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 13 To 309/2005, jímž tato odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak ohledně obou obviněných nabyl právní moci dne 27. 9. 2005 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. S. následně dovolání, kterým napadl výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání). Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel odvolacímu soudu vytkl, že se nevypořádal s jeho námitkami proti rozhodnutí soudu prvního stupně a zamítl jeho odvolání za stavu, kdy v důsledku vadného posouzení provedených důkazů došlo k nesprávnému rozhodnutí o vině. V uvedené souvislosti dovolatel poukázal především na to, že se soudy nevypořádaly s jeho obhajobou, že se „skutku pod bodem I/“ rozsudku soudu prvního stupně nedopustil. Dovolatel připustil, že se sice na místě vloupání do trafiky v P. v inkriminovanou dobu zdržoval, ale samotného vloupání se nezúčastnil a od jednání ostatních se distancoval. Konečně ani spoluobviněný S. podle dovolatele ve své výpovědi netvrdil, že by dovolatel v rámci trestné činnosti plnil nějaké úkoly po předchozí dohodě a na vloupání se tak podílel. Samotnou přítomnost dovolatele na místě činu přitom bez dalšího nelze posuzovat jako spolupachatelství. Dovolatel zdůraznil, že svoji účast na činu předem odmítl z obavy, že objekt a jeho okolí mohou být monitorovány. Pokud jde o „skutek pod bodem II/“ týkající se krádeží jízdních kol, dovolatel namítl, že se soud nevypořádal s jeho obhajobou, že se inkriminovaného jednání dopustil v menším rozsahu, než v jakém byl uznán vinným. Dovolatel připustil, že ve skutečnosti na různým místech v P. se spoluobviněným V. S. odcizil nejvýše 5 až 6 kol, v žádném případě však takové množství, které je uvedeno ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Podle jeho názoru si policejní orgány celou věc zjednodušily a k tíži obviněných připočetly i ta odcizená jízdní kola, u nichž se nepodařilo zjistit pachatele. Dovolatel zdůraznil, že nechce vykonávat trest za jednání, kterého se nedopustil a uvedl, že v jeho prospěch ohledně zmiňovaných činů by případně mohl vypovídat původně obžalovaný P. H. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“)a konstatoval, že z obsahu podaného dovolání není zřejmé, které výroky dovolatel vlastně napadá, když rozsudek soudu prvního stupně body I/ a II/ neobsahuje, a výroky pod body 1) a 2) se týkají jiných útoků (skutků), jež byly spáchány v H. K., tzn. jiných, než proti kterým dovolatel brojí. Podle státního zástupce tak podané dovolání nesplňuje povinné obsahové náležitosti uvedené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Uvedené vady proto bylo třeba odstranit postupem předsedy senátu soudu prvního stupně stanoveném v §265h odst. 1 tr. ř., pokud by tomu ovšem nebránilo ustanovení §265f odst. 2 tr. ř., podle něhož rozsah, v němž je rozhodnutí napadáno, lze měnit jen po dobu lhůty k podání dovolání. Za předpokladu, že by dovolatel (resp. jeho obhájce) na výzvu předsedy senátu soudu prvního stupně nereagoval, popřípadě reagoval již po stanovené lhůtě, státní zástupce navrhl, aby dovolací soud rozhodl podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. a podané dovolání odmítl s tím, že nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného povinné náležitosti splňuje, pak státní zástupce alternativně navrhl jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podaného z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., protože dovolatel uplatnil výlučně skutkové námitky, které použitému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (a zároveň ani jinému důvodu dovolání) neodpovídají. Státní zástupce současně vyslovil souhlas, aby o odmítnutí dovolání bylo za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Obviněný J. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. V uvedeném směru je k námitkám státního zástupce nutno poznamenat, že dovolání musí zásadně směřovat proti rozhodnutí soudu druhého stupně, přičemž v rámci tohoto zákonného požadavku dovolatel přesně specifikoval výrok, který svým mimořádným opravným prostředkem napadá (tj. výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku). Pokud dovolací námitky současně směřují též proti rozsudku soudu prvního stupně, lze je v posuzovaném případě považovat za konkrétní do té míry, že dovolatel napadá výrok o vině ohledně těch útoků (skutků), které byly následně předmětem řízení o řádném opravném prostředku a s ním souvisejícího přezkumu ve druhém stupni (viz str. 9, 10 rozhodnutí odvolacího soudu).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.), především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst.1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy použitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení učiněných skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o námitky vůči způsobu hodnocení důkazů oběma soudy, když podle svého tvrzení některé dílčí útoky (skutky) nespáchal buď vůbec, popř. se inkriminovaného jednání nedopustil ani ve formě spolupachatelství. Na tomto základě pak dovodil, že byl uznán vinným trestnou činností ve větším rozsahu, než jaké se ve skutečnosti dopustil, což mělo mít za následek nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí (viz str. 9, 10 usnesení odvolacího soudu a str. 10, 11 rozsudku soudu prvního stupně) je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit, na kterých následně založily své právní závěry. Svá rozhodnutí soudy zároveň v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. v potřebném rozsahu odůvodnily.
Z výše uvedených důvodů nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž hmotně právnímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Současně je nutno vzít v úvahu, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazovánídovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v rozhodnutí ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy právní závěry obecného soudu by byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ zjevně nejde a konečně ani sám dovolatel (který se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal přehodnocení provedených důkazů ve svůj prospěch) nenamítl žádné relevantní skutečnosti, jež by takový extrémní rozpor mezi soudy zjištěným skutkovým stavem věci a jeho právním posouzením soudem dokládaly.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, jimiž je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného J. S. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler