ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.189.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 189/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. února 2006 o dovolání obviněného A. H., obviněného M. H. , , obviněného F. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2005, č. j. 4 To 337/2005-190, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 263/2004, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2005, č. j. 4 To 337/2005-190, a to pouze ve výroku o trestu týkajícího se obviněného A. H.
Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. H. a F. S. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2005, č. j. 12 T 263/2004-160, byli obvinění A. H., M. H. a F. S. uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněnému M. H. a F. S. uložen podle §221 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, obviněnému A. H. podle §221 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Všem obviněným byl podle §58 odst. 1 a podle §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců a podle §59 odst. 2 tr. zák. jim byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradili podle svých sil způsobenou škodu.
Proti shora citovanému rozsudku všichni obvinění podali odvolání. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 9. 2005, č. j. 4 To 337/2005-190, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněné M. H., F. S. a A. H., uznal vinnými trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a obviněné M. H. a F. S. dále také trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Oběma obviněným za tyto trestné činy uložil podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Obviněnému A. H. uložil podle §221 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Každému z obviněných podle §58 odst. 1 a podle §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Dále obviněným M. H. a F. S. odvolací soud uložil, aby podle svých sil nahradili škodu, kterou trestnou činností způsobili.
Dovolání obvinění podali prostřednictvím téhož obhájce s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkli soudům, že nepřipustily možnost, že by se celý děj odehrál tak, jak oni uvádějí. Výpověď poškozeného D. H. podle názoru obviněných co do popisu způsobených zranění se zcela diametrálně liší od znaleckého posudku. Zatímco poškozený uvádí, že utrpěl 20 – 30 ran, znaleckým posudkem byly prokázány čtyři rány a prakticky žádné zranění na hlavě a koleně, což je v rozporu s tvrzením poškozeného. Další rozpor ve výpovědi poškozeného obvinění spatřují v tom, že ne zcela přesně uvedl, jak to bylo se „zneškodněním“ K. V. Nesouhlasí ani s tím, jak soudy vyhodnotily možnost vyhnout se střetu s poškozeným, protože mají za to, že stejnou možnost měl i poškozený. Dospěli k závěru, že nenaplnili skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ani trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., neboť zde zcela chybí subjektivní stránka trestného činu, ať už ve formě přímého nebo nepřímého úmyslu. Na svou obhajobu obviněný M. H. tvrdí, že jednal pouze v rámci nutné obrany, kdy jej poškozený železnou trubkou ohrožoval na životě. Obviněný A. H. namítl, že ačkoliv měl spáchat pouze trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., byl mu uložen trest podle §221 odst. 1 tr. zák. Se zřetelem k těmto skutečnostem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2005, č. j. 4 To 337/2005-190, a rozsudek soudu prvního stupně ze dne 17. 2. 2005, č. j. 12 T 263/2004-160, v celém rozsahu zrušil, a přikázal soudu prvního stupně, aby řízení doplnil prohlídkou místa činu za účasti obviněných, poškozeného D. H. a svědka K. V., o prohlídce provedl podrobnou protokolaci a poté znovu vyhodnotil výpověď svědka K. V., jakož i ostatní důkazy a obviněné A. H. a F. S. obžaloby zprostil „a vyhodnotí, zda jednání obviněného M. H. při incidentu splňuje podmínky nutné obrany“.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně se vyjádřila k dovolání všech tří obviněných. Konstatovala, že jimi uváděný důvod pro podání dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění, neboť jejich argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Podle jejího názoru skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jejich jednání. Má za to, že dovolání všech obviněných je podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Pokud jde o argumentaci obviněného A. H., že mu byl uložen trest odnětí svobody v trestní sazbě podle §221 odst. 1 tr. zák., domnívá se, že toto ustanovení je v rozhodnutí druhého stupně uvedeno mylně, když obviněnému A. H. měl být ukládán trest v trestní sazbě podle §202 odst. 1 tr. zák. Zjevně se jedná o písařské pochybení, neboť trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců je trestem uloženým i v trestní sazbě podle §202 odst. 1 tr. zák. Za popsané situace navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných M. H. a F. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Ohledně obviněného A. H. navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 4 To 337/2005 (správně se jedná o rozsudek) zrušil, a to ve výroku o trestu a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že obviněnému se podle §202 odst. 1 tr. zák. ukládá trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a podle §59 odst. 1 tr. ř. bude podmíněně odložen na zkušební dobu 24 měsíců.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud ohledně obviněného A. H. přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek, jakož i předcházející řízení a shledal, že je dovolání tohoto obviněného důvodné.
Jak vyplývá z výroku rozsudku odvolacího soudu, obviněnému A. H. byl uložen trest odnětí svobody podle §221 odst. 1 tr. zák. v trvání sedmi měsíců, avšak výroková část rozsudku neobsahuje výrok, jímž se obviněný A. H. uznává vinným tímto trestným činem. Uložený trest odnětí svobody tak zjevně nebyl obviněnému uložen v souladu s výrokem o vině.
Ve vztahu k uvedenému je dále nezbytné uvést, že se ze strany soudu druhého stupně nejednalo o písařskou chybu, jak ve smyslu §265o odst. 2 tr. ř. zjistil Nejvyšší soud ze zvukového záznamu pořízeného z veřejného zasedání konaného dne 6. 9. 2005 u Krajského soudu v Brně. Z tohoto záznamu je patrno, že písemné vyhotovení výrokové části rozsudku je ve shodě s tím, jak byl rozsudek vyhlášen, tedy, že byl obviněnému uložen trest za trestný čin, kterým nebyl uznán vinným. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k odstranění vad hmotně právního charakteru, tedy dopadá na případy, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě se nejedná o naplnění první alternativy, tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť skutek tak, jak je popsán ve výroku rozsudku soudu byl posouzen jako trestný čin výtržnictví a znaky tohoto trestného činu také vykazuje. Za hraniční případ pro použití ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve vztahu k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení považoval Nejvyšší soud situaci, kdy obviněný je uznán sice vinným, avšak trest je mu ukládán podle ustanovení, kterým nebyl uznán vinným. Za této situace je pak Nejvyšší soud toho názoru, že výrok o trestu, který byl obviněnému ukládán za trestný čin, kterým nebyl uznán vinným, nemůže z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obstát, a proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného A. H. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, a to pouze ve výroku o trestu týkajícího se obviněného A. H. Současně zrušil i další rozhodnutí, která na zrušenou část napadeného rozsudku obsahově navazovala a která jejich zrušením pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Jinak Nejvyšší soud posoudil dovolání obviněných M. H. a F. S. U dovolání těchto dvou obviněných shledal, že jejich dovolání byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Třebaže obvinění nesouhlasí s právní kvalifikací skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a podle §202 odst. 1 tr. zák., s poukazem na absenci subjektivní stránky trestného činu je třeba uvést, že na podporu svého tvrzení uvádí skutečnosti, které se zakládají na jiném skutkovém zjištění, neboť v dovolání popisují mechanismus zranění poškozeného D. H., způsob jeho napadení, účast K. V. atd. v podstatě jinak, než byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů. Zvláště potud, pokud obviněný M. H. tvrdí, že se v mezích nutné obrany musel útokům poškozeného D. H. bránit, nemůže jeho obhajoba obstát. Jeho obhajoba byla soudem prvního stupně vyvrácena. Nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších instancí a není oprávněn provádět hodnocení důkazů. V souvislosti s námitkami obviněných považuje Nejvyšší soud za potřebné opětovně zmínit, že zjištěný skutkový děj, který je popsán ve skutkovém zjištění, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soud vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny – rozvedeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 6 – 8. Rovněž odvolací soud nepřisvědčil námitkám obhajoby, shledal dokazování za úplné, nezjistil nic, co by mělo za následek nedostatečné objasnění věci. Věrohodností výpovědi svědka K. V. a poškozeného D. H. se odvolací soud věnoval na str. 5 odůvodnění svého rozsudku. Lze tedy shrnout, že ačkoliv obvinění uvádějí námitky právní (ať už se týkají subjektivní stránky trestného činu či otázky nutné obrany), ve své podstatě jsou tyto námitky uplatněny formálně. Je zjevné, že nedostatky spatřují primárně v samotném skutkovém zjištění, a nikoliv v tom, že skutek tak, jak je popsán, je nesprávně právně posouzen nebo že se rozhodnutí zakládá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitky obviněných M. H. a F. S. proto pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají. Popis skutku odpovídá právní kvalifikaci trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Lze konstatovat, že námitky obviněných M. H. a F. S. uplatněné v dovolání mají ryze skutkovou povahu, tudíž nemohou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit. Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněných M. H. a F. S. uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Toto rozhodnutí učinil, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann