ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.226.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 226/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. února 2006 o dovolání obviněného J. S., v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře pod sp. zn. 18 T 23/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 31. 3. 2005, č. j. 18 T 23/2003-475, byl obviněný J. S. v bodě I) výroku rozsudku uznán vinným jednak trestným činem obecného ohrožení zčásti ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §179 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák., jednak trestným činem útoku na státní orgán podle §153 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle §179 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. S. uložena povinnost nahradit poškozené P. Č. B. škodu ve výši 5.286.524,88 Kč. V bodě II) výroku rozsudku byl uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. obviněný T. Z. Naproti tomu byl tento obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin obecného ohrožení podle §179 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák. a trestný čin útoku na státní orgán podle §153 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., protože nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný.
Proti shora citovanému rozsudku podal odvolání J. S., obviněný T. Z. podal odvolání toliko do výroku o vině a uloženém trestu. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 10. 2005, č. j. 11 To 99/2005-531, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného J. S. jako nedůvodné zamítl. K odvolání obviněného T. Z. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušil v odsuzujícím výroku v celém rozsahu a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. obviněného podle §226 písm. e) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, v němž bylo spatřováno spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Uvedený rozsudek napadl obviněný J. S. dovoláním.
Dovolání obviněný opřel o dva dovolací důvody: podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Namítl, že skutek, který je předmětem trestního řízení, byl nesprávně právně posouzen, resp. že použitá právní kvalifikace skutku není správná. Tvrdí, že neexistuje procesně použitelný přímý důkaz o jeho protiprávním jednání. Soud vycházel jen z nepřímých důkazů, tyto však ve svém souhrnu nevytváří uzavřený celek, na jehož podkladu by bylo možné učinit závěr o formě zavinění. Má za to, že z konkrétně zajištěných důkazů nevyplývá, že se měl jednání popsaného v obžalobě dopustit. Stěžejní důkaz – výslech svědkyně J. G. – byl podle obviněného proveden v rozporu s právními předpisy. Svědkyně byla vyslýchána mimo jednací síň, aniž by však byly splněny podmínky pro postup podle §209 odst. 1 tr. ř. Obviněný trvá na tom, že je-li důkaz proveden v rozporu se zákonem, nemůže sloužit jako důkaz, který by ve spojení s nepřímými důkazy „naplňoval zákonné znaky formy jeho zavinění“. Dospěl k závěru, že provedenými důkazy mu vina nebyla prokázána. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nadto obviněný uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 11 To 99/2005, popř. též vadné řízení mu předcházející.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podkladem pro učiněný výrok o vině se stalo skutkové zjištění spočívající v tom, že obviněný J. S. „s dalšími nejméně třemi osobami po předchozí přípravě spočívající v zajištění NZS (nástražného zápalného systému) a dalších prostředků, zejména spojovacích, prověření možnosti dlouhodobého spojení mezi mobilními telefony pro vzájemnou komunikaci v rámci plánovaného útoku, dne 17. 1. 2002 kolem 02.00 hod. v Č. B., P. ul., vnikli přes plot do areálu P., tam po vypáčení mříže sklepního okna vnikli do budovy S. k. p. a vyšetřování, uvnitř budovy vypáčili dveře kanceláří č., v těchto kancelářích uložili na podlahu nástražné zápalné systémy, násilně otevřeli plechové skříně a z nich vyňali spisový materiál, který uložili rovněž na podlahu kanceláří, polili hořlavou látkou obsahující směs benzinu, petroleje a motorové nafty a iniciovali časový mechanismus nástražného zápalného systému; v kanceláři č. došlo k výbuchu a následnému požáru, v jehož důsledku vznikla na napadeném objektu P., S. J. k., škoda nejméně 7.282.949,- Kč, další škoda na majetku přesahující 900.000,- Kč, byly zničeny nebo poškozeny všechny vyšetřovací spisy a přílohové materiály uložené v zasažených kancelářích. Obžalovaný se svými spolupachateli jednal přitom v úmyslu znemožnit realizaci trestního stíhání ve věci vedené pod proti obviněným J. S., D. M. a K. Š. pro rozsáhlé krádeže vloupáním“.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný svou argumentací dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující:
Třebaže obviněný zpochybňuje existenci subjektivní stránky trestného činu, je zřejmé, že obsahem dovolání obviněný učinil toliko námitky skutkové povahy, tj. námitky mající primárně původ ve skutkovém zjištění. Nejvyšší soud vychází z toho, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby a byly uplatněny již v předcházejícím řízení. V této souvislosti Nejvyšší soud pokládá za potřebné opětovně zdůraznit, že zjištěný skutkový děj, který je popsán ve skutkovém zjištění, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soud vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny – rozvedeny v odůvodnění obou rozsudků. Nejvyšší soud je toho názoru, že soud prvního stupně učinil ve věci správná a úplná skutková zjištění, jenž mají v provedeném dokazování plnou oporu, dokazování bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a hodnocení důkazů je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Lze konstatovat, že v dané věci (byť skutková zjištění jsou založena na nepřímých důkazech), nebyl proveden jen jeden nepřímý důkaz, nýbrž celá řada nepřímých důkazů, které zcela jednoznačně ve svém souhrnu tvoří logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů, vzájemně se doplňují, na sebe navazují a jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich je možno vyvodit jen jediný závěr (a to závěr o vině obviněného) a vyloučit možnost jiného závěru (srov. č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Tyto hodnotící úvahy soud prvního stupně podrobně rozvedl na str. 24 – 32 odůvodnění rozsudku. Ucelenou strukturu provedených důkazů nenarušuje výpověď svědky J. G., spíše naopak. Tato výpověď nezůstává ve světle ostatních provedených důkazů osamocena a obhajobu obviněného vyvrací. Je proto logické, že obviněný se snaží uvedenou svědeckou výpověď zpochybnit. Jak uvedl také odvolací soud na str. 7 odůvodnění rozsudku, je to právě obviněný, kdo tomuto důkazu přikládá značný význam. Nicméně závěr o vině obviněného byl učiněn na základě dalších, vzájemně si neodporujících důkazů. Toliko ve stručnosti lze v tomto směru zmínit protokoly o ohledání místa činu, znalecký posudek k posouzení výše škody, výpis telefonních kontaktů z buněk nacházejících se v dosahu signálu ul. P., výpovědi vyšetřovatelů (JUDr. L. D., M. B., R. H.), K. M., V. M., M. R. I tyto skutečnosti korespondují s tím, že obviněný měl motiv pro spáchání trestného činu, prostředí, kde byl trestný čin spáchán, znal, věděl o tom, kde jsou trestní spisy týkající se jeho trestné činnosti uloženy a věděl také o připravované redislokaci krajského úřadu. Obviněného rovněž usvědčuje nález listinných materiálů z vyšetřovacího spisu týkající se kauzy „domky“ při domovní prohlídce, stejně jako okolnost, že na místě byl zničen pouze spis týkající jeho samotného a jeho spolupachatelů, zatímco jiné spisy zasaženy nebyly. Pokud tedy brojí proti skutkovému zjištění, nemůže jeho argumentace obstát a Nejvyšší soud jeho námitkám v tomto směru nemohl přisvědčit.
Pokud jde o výpověď svědkyně J. G., Nejvyšší soud je toho názoru, že při provádění jejího výslechu byl dodržen zákon. Jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 10. 5. 2004 (čl. 322 a násl.), k výslechu svědkyně mimo jednací síň předsedu senátu přiměla skutečnost, že v posledním období měla svědkyně výhrůžné telefonáty, pocházely z anonymních telefonních čísel. Výslech byl proveden pomocí technického zařízení, které je využíváno v souvislosti s výslechem utajovaných osob a tato skutečnost je v protokolu o hlavním líčení poznamenána. Před zahájením výslechu předseda senátu osobně zjistil totožnost svědkyně pomocí cestovního pasu.
Podle §209 odst. 1 věta druhá tr. ř. je-li obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, předseda senátu učiní opatření vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně vykáže obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Vhodné opatření k zajištění bezpečnosti svědka závisí na konkrétních okolnostech případu a výběr vhodného opatření je věcí předsedy senátu (srov. ÚS 148/1997-n., II. ÚS 104/96). Jen v případech žádá-li osoba, jež se opatřením cítí být zkrácena, může o vhodnosti zvoleného opatření rozhodnout senát. Volbu určitého opatření musí předseda senátu přizpůsobit i místním poměrům a technickým možnostem u konkrétního soudu. Přijaté opatření se odpovídajícím způsobem poznamená v protokole o hlavním líčení.
Ze shora uvedených skutečností vyplývá, že obviněnému nebylo nikterak upřeno právo na obhajobu. Jak dále vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 10. 5. 2004, s obsahem výpovědi svědkyně byl seznámen, neměl k ní však žádných připomínek. Je zjevné, že prostřednictvím předsedy senátu mohl této svědkyni klást otázky.
Lze proto shrnout, že veškeré úvahy o vině obviněného jsou přesvědčivě způsobem odpovídajícím ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. v rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně rozvedeny. S ohledem na to, že námitky obviněného uplatněné v dovolání mají ryze skutkovou povahu, nemohou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit. Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný se domnívá, že nebyly splněny předpoklady pro rozhodnutí o zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř., jeho námitky tedy směřují do první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, je zřejmé že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že konkrétními námitkami obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nenaplnil.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., stejné rozhodnutí učinil ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž věc musel meritorně přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann