ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.456.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 456/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. dubna 2006 o dovolání obviněného J. L., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2005, č. j. 4 To 210/2005-204, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 3 T 28/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2005, č. j. 4 To 210/2005-204, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 12. 2004, č. j. 3 T 28/2003-185. Tímto rozsudkem byl obviněný J. L. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. /v bodě 1) a 2) výroku o vině/ a uložen mu trest podle §250 odst. 3 tr. zák. v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému Č. T. a. s. P., se sídlem O., P., částku 678.995,- Kč.
Dovolání obviněný podal proti výroku o vině pod bodem 2) rozsudku. Důvodem dovolání je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení. Namítl, že daného skutku se nedopustil. Tvrdí, že soud při provádění a hodnocení důkazů porušil ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť nebyly provedeny všechny potřebné důkazy. Nesouhlasí s tím, že k tzv. generování docházelo v době, když měl službu na ústředně, zápisy docházky pracovníků nejsou zcela pravdivé, nebylo nalezeno ani žádné technické zařízení k provádění generování hovorů. Nikdo z ostatních pracovníků včetně vedoucího ústředny takové zařízení neviděl. Obviněný uvádí, že o existenci takového zařízení se poprvé dozvěděl až od znalce při jednání soudu. Dále uvedl, že majitele audiotextového čísla pana K. S. neznal, setkal se s ním až u soudu, neudržovali spolu soukromé ani obchodní styky. Nesouhlasí rovněž s výrokem o náhradě škody. Zdůraznil, že Č. T., a. s. se řádně a včas nepřipojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, pouze údajnou škodu vyčíslil. Obviněný je však přesvědčen, že poškozenému žádná škoda nevznikla, neboť provolané minuty hovorů majiteli audiotextového čísla panu K. S. nebyly proplaceny. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a sám podle §265m tr. ř. obviněného ze skutku pod bodem 2) obžaloby zprostil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně k dovolání obviněného v písemném vyjádření uvedl, že při posuzování skutku pod bodem 2) rozsudku soud vycházel ze svědeckých výpovědí Ing. O. K., J. D., jakož i listinných důkazů (např. směnové knihy, zpráv od společnosti E., a. s., Č. T., a. s., závěrů znaleckého posudku) a učinil zcela správná a vnitřně logická skutková zjištění, na něž je možno zcela odkázat. Podle státního zástupce obviněný dovolání zaměřil výhradně do oblasti skutkových zjištění, jeho námitkám však nelze přiznat povahu právně relevantních námitek z pohledu uplatněného (ani žádného jiného) dovolacího důvodu. Nemůže obstát ani námitka obviněného ohledně náhrady škody. Jak vyplývá, z poučení poškozeného, k trestnímu řízení se řádně připojil, a to s částkou ve výši 678.995,- Kč. Navíc ze svědecké výpovědi Ing. O. K., jakož i jeho písemných podání vyplývá, že Č. T., a. s. byla v posuzovaném případě společnosti E., a. s. na základě uzavřené smlouvy proplacena příslušná částka z celkově protelefonovaných minut. Za zúčtovací období březen 2001 nebyla tato částka krácena o tzv. generované minuty na tel. č. z ústředny typu PK 202 v M. Č. T., a. s. tedy proplatil alikvótní část generovaných minut společnosti E., a. s., avšak „zákazníkem“ mu nebyla proplacena ani zbývající část generovaného provozu. Celková škoda v částce 678.995,- Kč představuje částku, o kterou byla aktiva poškozeného Č. T., a. s. fakticky snížena podvodně generovaným provozem na tel. č. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podkladem pro učiněný výrok o vině se stalo skutkové zjištění spočívající v tom, že „v době od 5. 3. 2001 do 10. 3. 2001 v M., tamtéž jako obsluha telefonní ústředny předstíral pomocí technického zařízení telefonické hovory na audiotextové číslo, provozované společností E. a. s. P. dále na základě smlouvy o poskytování služeb s K. S., za které Č. T. a. s. P., musel společnosti E. a. s. P. uhradit částku 678.995,- Kč, aniž by tuto platbu vyúčtoval jiným subjektům, neboť k hovorům jinými subjekty fakticky nedošlo“.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný svou argumentací dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující:
Je zřejmé, že obsahem dovolání obviněného jsou toliko námitky skutkové povahy, tj. námitky mající primárně původ ve skutkovém zjištění. Nejvyšší soud má za to, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby a byly uplatněny již v předcházejícím řízení. Ve světle všech provedených důkazů však obhajoba obviněného nemůže obstát. V této souvislosti Nejvyšší soud pokládá za potřebné opětovně zdůraznit, že zjištěný skutkový děj, který je popsán ve skutkovém zjištění, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soud vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny – rozvedeny v odůvodnění obou rozhodnutí. Nejvyšší soud je toho názoru, že soud prvního stupně učinil ve věci správná a úplná skutková zjištění, jenž mají v provedeném dokazování plnou oporu, dokazování bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a hodnocení důkazů je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Lze konstatovat, že v dané věci (byť skutková zjištění jsou založena na nepřímých důkazech), nebyl proveden jen jeden nepřímý důkaz, nýbrž celá řada nepřímých důkazů, které zcela jednoznačně ve svém souhrnu tvoří logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů, vzájemně se doplňují, na sebe navazují a jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich je možno vyvodit jen jediný závěr (a to závěr o vině obviněného) a vyloučit možnost jiného závěru (srov. č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Tyto hodnotící úvahy soud prvního stupně podrobně rozvedl na str. 4 odůvodnění rozsudku a na tuto pasáž Nejvyšší soud v plném rozsahu odkazuje, neboť výrok o vině má oporu v provedeném dokazování. Skutková zjištění jsou v souladu s právními závěry soudu. Lze tudíž pouze zopakovat, že obviněný byl usvědčen jednak výpovědí svědka Ing. O. K., znaleckým posudkem znalce J. Š. a na základě řady listinných důkazů. Konkrétně z výpovědí svědka Ing. K. se podává, že kontrolní systém signalizoval opakovaná častá volání na audiotextové číslo. Bylo zjištěno, že místem volání je analogová ústředna v M., kde v kritické době jako mechanik ústředny sloužil obviněný. Jakmile svědek J. D. obviněnému oznámil, že na ústřednu dorazí P. ČR, generování bylo ukončeno a již více nebylo zjištěno. Bezesporu i dosažené vzdělání obviněného k generování provozu dostačovalo. Na ústřednu se nebylo možno napojit zvenku. Pokud tedy obviněný brojí proti skutkovému zjištění, podle názoru Nejvyššího soudu byla obhajoba obviněného i v tomto směru vyvrácena, z tohoto důvodu nebylo možno námitkám obviněného přisvědčit.
Nesouhlasí-li obviněný s výrokem o náhradě škody, musí Nejvyšší soud dodat, že není pravdou, že by se Č. T., a. s. nepřipojil s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení. Jak vyplývá ze spisu, poškozený se svým nárokem na náhradu škody řádně a včas připojil k trestnímu řízení. Na čl. 119 spisu se nachází poučení poškozeného v trestním řízení, z něhož je patrné, že poškozený Č. T., a. s. se připojil k trestnímu řízení s nárokem náhradu škody ve výši 678.995,- Kč. Namítá-li obviněný, že škoda poškozenému v žádném případě nevznikla, neboť bylo prokázáno, že provolané minuty hovorů majiteli audiotextového čísla K. S. nebyly proplaceny, je zřejmé, že obviněný způsobil Č. T., a. s. škodu ve výši 678.995,- Kč, neboť tuto částku musel společnosti E., a. s. uhradit. Není pochyb, že vznik škody je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním obviněného.
Lze proto shrnout, že veškeré úvahy o vině obviněného jsou přesvědčivě způsobem odpovídajícím ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. v rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně rozvedeny. S ohledem na to, že námitky obviněného uplatněné v dovolání mají ryze skutkovou povahu, nemohou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit. Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž věc musel meritorně přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann