ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.901.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 901/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. srpna 2006 o dovolání obviněného V. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v P., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2005, č. j. 9 To 564/2005-58, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 72/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2005, č. j. 9 To 564/2005-58, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného (podané výlučně do výroku o trestu) proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 14. 9 2005, č. j. 9 T 72/2005-36. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a podle §171 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let.
Proti shora citovanému usnesením Krajského soudu v Plzni podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu a má za to, že nedostatečně posoudil důvody, pro které obviněný podal odvolání, když nedostatečně při ukládání trestu posuzoval poměry pachatele. Domnívá se, že jeho nemocná matka vyžaduje soustavnou péči druhé osoby, neboť prodělala velmi vážnou operaci srdce a není schopna provádět úkony vyžadující zvýšenou fyzickou námahu a z tohoto důvodu potřebuje pomoc další osoby. Dále uvádí, že žije s matkou sám a tato tudíž nemá nikoho jiného, kdo by se o ní postaral. Pokud by zůstala sama, je na životě ohrožena. Jak vyplývá z lékařské zprávy praktické lékařky MUDr. J. K., zdravotní stav matky obžalovaného vyžaduje zvýšený dohled, a to zejména s ohledem na rizika při základním onemocnění. Zdůraznil, že pokud by opravdu musel vykonat nepodmíněný trest, přišel by o práci v místě svého bydliště. V dovolání prohlásil, že v souvislosti s projednávanou věcí zcela zásadně přehodnotil svůj dosavadní život a chce vše napravit, nemá snahu se vyhnout trestu, žádá pouze dovolací soud, aby se znovu zabýval uloženým nepodmíněným trestem, protože uložený trest pokládá za velice přísný. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a v souladu s §265l odst. 1 tr. ř. „věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení“.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Podle jejího názoru, byť použitá dovolací argumentace s odkazem na vadu v postupu obou soudů při rozhodování o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody ve smyslu §58 a násl. tr. zák. je hmotně právní povahy, nemůže co do svého právního významu být spojována s věcným naplněním některého z dovolacích důvodů, kterými lze napadat výrok o trestu. V daném případě dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento je však ve výroku o trestu zohlednitelný potud, pokud jde o posuzování zvláštních podmínek při ukládání trestu (např. při ukládání trestu úhrnného, souhrnného, event. trestu společného při pokračující trestné činnosti – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 426/2004). Dovolání obviněného však taková kritéria nesplňuje, a proto by nemohlo být věcně podřaditelné ani pod speciální dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Konstatovala, že je zřejmé, že uplatněný dovolací důvod není odůvodněn kvalifikovanou argumentací, a proto dovolání není způsobilé k jeho věcnému projednání. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu a námitkám k němu uvedeným Nejvyšší soud poznamenává, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Těžiště svých námitek obviněný spatřuje v tom, že v předcházejícím řízení soudy při stanovení druhu a výměry trestu nevzaly v úvahu zdravotní stav matky obviněného, a proto uložený trest pokládá za nepřiměřeně přísný.
Z obsahu dovolacích námitek je zřejmé, že obviněný po věcné stránce důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. Dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný v něm totiž nenamítl nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu a právními závěry soudu, dovolání nezakládá ani na skutečnostech souvisejících s nesprávným hmotně právním posouzením (v rovině trestu tuto otázku připustit např. v rámci posuzování kritérií při ukládání úhrnného, souhrnného nebo společného trestu). Podstata dovolání spočívá v tom, že uložený trest je podle názoru obviněného nepřiměřený přísný, a to vzhledem k tomu, že zdravotní stav jeho matky vyžaduje neustálou péči. Nutno však zdůraznit, že výrok o trestu není možné napadat z toho důvodu, že trest není přiměřený hlediskům stanoveným v §31 odst. 1 tr. zák. (třebaže jde o poměry obviněného) nebo účelu trestu podle §23 odst. 1 tr. zák. Jinými slovy řečeno, hodnotící kritéria pro ukládání trestu nejsou otázkou související s jiným nesprávným hmotně právním posouzením. Dovolání proti výroku o trestu lze opřít jedině o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy, je-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. To však v daném případě nepřicházelo v úvahu, protože podle §171 odst. 1 tr. ř. zák. mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, tedy v rámci zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody až na šest měsíců nebo peněžitý trest.
Dovolací námitky obviněného, které jednoznačně směřují k otázkám nepřiměřené tvrdosti uloženého trestu z hlediska jeho účelu podle §23 odst. 1 tr. zák., nespadají pod dovolací důvod vymezený ustanovením v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Zákon výslovně v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. stanovil, v čem mohou spočívat námitky proti výroku o trestu a jakým způsobem jej lze napadat. Uplatnit námitky proti výroku o trestu v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze jen výjimečně v případech, kdy posuzování skutkové okolnosti má význam z hlediska hmotného práva. Aby uložený trest byl schopen splnit účel trestu, soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry musí přihlížet k tomu, zda uložený druh trestu odpovídá hlediskům uvedeným v §31 odst. 3 tr. zák.; při ukládání trestu odnětí svobody ve smyslu §39 odst. 2 tr. zák. pro dosažení účelu trestu je třeba posoudit, zda vzhledem k osobě pachatele by nepostačovalo uložení trestu jiného. Z toho je zřejmé, že podstata zásady soudní individualizace trestu podle §31 odst. 1 tr. zák. tkví v hodnocení osoby pachatele, jehož těžiště je nutno hledat v řízení u nalézacího soudu. Odporovalo by povaze dovolání jako mimořádného opravného prostředku provádět přezkum obdobný přezkumu prováděnému v řízení o řádném opravném prostředku. K nápravě skutkových vad totiž není určen ani jeden z dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. Jinými slovy řečeno, pokud by ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. umožňovalo přezkoumat jakýkoliv výrok o trestu pro jeho nepřiměřenost z hlediska ustanovení hmotného práva, odporovalo by koncepci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., kdyby vedle citovaného dovolacího důvodu zákon připouštěl podat dovolání ještě z jiného důvodu. Existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by byla z tohoto pohledu zcela nadbytečná.
Ačkoliv obviněný formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky po obsahové stránce nejsou způsobilé tento dovolací důvod naplnit. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno, aniž by postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann