ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.265.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 265/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2006 o dovolání obviněného R. P., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici S. p. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2005, sp. zn. 10 To 334/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 224/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 5. 2005, sp. zn. 2 T 224/2003, byl obviněný R. P. uznán vinným v bodě 1) trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., v bodě 2) trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., v bodě 3) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s obviněnou J. Š., v bodě 5) trestným činem podvodu podle podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s obviněnou J. Š. a v bodě 6) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s obviněnou J. Š.
Za tyto trestné činy a dále za sbíhající se trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zák., jímž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 9. 2003, sp. zn. 7 T 52/2003, byl obviněný R. P. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 9. 2003, sp. zn. 7 T 52/2003, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné J. Š. a též o náhradě škody.
Tento rozsudek soudu prvního stupně obviněný R. P. napadl odvoláním, které Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 13. 9. 2005, sp. zn. 10 To 344/2005, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. M. N. z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil výhradně proti skutku uvedenému pod bodem 3) výroku rozsudku soudu prvního stupně a v návaznosti na něj i proti výroku o trestu a výroku o náhradě škody, s poukazem na to, že napadené rozhodnutí v této části spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný nejprve v rámci takto podaného dovolání vyjádřil, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně nebyla dostatečně odůvodněna, protože rozhodnutí neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, vyjma zmínky o výpovědi poškozeného Ing. R. Ř. a potvrzení, které si poškozený sám sepsal. Chybí tak jasné tvrzení, zda je výpověď tohoto poškozeného jediným důkazem a zda potvrzení, které tento poškozený napsal vlastní rukou dostatečně dosvědčuje výši sumy 600.000,- Kč. Spoluobviněná J. Š. tuto sumu nepotvrdila, ač o jiných okolnostech vypovídala. Výši částky v rozsudku uvedené proto obviněný označil za nevěrohodnou a odkázal rovněž i na to, že prodejní cena byla podle obsahu inzerátu stanovena na 800.000,- Kč. Vyjádřil tak přesvědčení, že izolované tvrzení „naštvaného“ poškozeného nemůže být označováno za jistotu, jak to soud prvního stupně učinil, a proto skutkový stav co do výše částky nebyl podle obviněného vůbec zjištěn. Dále dovolatel poukázal na skutečnosti, které uplatnil již ve svém odvolání a shodně i nyní namítal, že pokud bylo prokázáno, že poškozený Ing. R. Ř. předal obviněnému nějaký balíček peněz, nebylo zjištěno, kolik peněz v balíčku bylo. Za nepravděpodobné označil, aby vysokoškolsky vzdělaný člověk vydal jako zálohu tak vysokou částku, aniž by při tom podepsal kupní smlouvu. Obviněný však připustil, že poškozený mohl vydat menší částku, ale když zjistil, že byl oklamán, uváděl vyšší hodnotu. Dovolatel kromě toho dovodil, že balíček vysoký dva cm bylo možné vytvořit i bankovkami, jejichž hodnota v součtu nepřevyšuje částku 25.000,- Kč. V těchto souvislostech považoval pro skutková zjištění za přijatelnou výši škody od 5.000,- Kč do 25.000.- Kč, jíž by měla odpovídat právní kvalifikace podle §250 odst. 1 tr. zák. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že k těmto jeho výhradám dostatečně nepřihlédl, ale naopak pro své rozhodnutí vycházel z výpovědi poškozeného, které ve shodě se soudem prvního stupně posoudil jako věrohodné.
Ze všech těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 5. 2005, sp. zn. 2 T 224/2003, ve vztahu ke skutku pod bodem 3), jakož i na něj navazující usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2005, sp. zn. 10 To 344/2005, a aby v této části věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K předmětnému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Po stručném shrnutí obsahu dovolání a jemu předcházejícího řízení konstatovala, že z dovolací argumentace zcela zřetelně vyplývá, že se dovolatel za pomoci výhrad k důkazům o výši jemu vyplacené zálohy na sjednanou kupní cenu prodávané nemovitosti snaží o zpochybnění výše způsobeného škodlivého následku a o dosažení příznivější právní kvalifikace svého podvodného jednání. Činí tak výlučně za pomoci prosazení vlastní skutkové verze a tedy s předpokladem nezbytného zásahu do skutkového stavu věci. Po obsahové stránce obviněný nemůže naplnit použitý důvod dovolání, když jeho výhrady nejsou podřaditelné ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. Neshledala proto splnění obecných předpokladů pro obsahové přezkoumání tohoto dovolání, a proto navrhla, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Ve smyslu těchto obecných zásad je potřebné posuzovat i dovolání obviněného R. P., který v něm uplatnil námitky, které na označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadají, jelikož primárně brojí proti učiněným skutkovým zjištěním. Obviněný ve svém dovolání především vyjádřil, že skutková zjištění, z nichž odvolací soud pro své právní úvahy vztahující se k výši způsobené škody vycházel, jsou nesprávná, a tomuto soudu vytkl, že nevzal za podklad svého rozhodnutí jeho obhajobu, ale opřel je v rozporu s názorem obviněného především o výpověď poškozeného. Obviněný jako věrohodnou a tedy i správnou označil svou vlastní verzi stanovení výše škody a na jejím podkladě dovozoval jiná skutková zjištění. Ačkoli obviněný tyto své výhrady předložil zdánlivě jako otázky právní povahy, tím, že poukázal na možnost mírnější právní kvalifikace, brojil materiálně (fakticky) proti okolnostem, které jsou vyjádřeny ve výroku napadeného rozsudku ve skutkovém zjištění. Primárně tedy vznesl námitky proti postupu soudu při hodnocení důkazů a na jejich podkladě vytýkal nesprávnost učiněných skutkových závěrů.
Námitky obviněného tudíž nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V uvedené souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, podle něhož označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoli jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na obsah námitek, které obviněný směřoval do oblasti skutkových zjištění soudů obou stupňů, je nezbytné uvést, že dovoláním byly uplatněny námitky, které nelze podřadit nejenom pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř.
Nejvyšší soud považuje za vhodné rovněž zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.
Nejvyšší soud dovolání obviněného R. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová