ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.281.2006.1
sp. zn. 8 Tdo 281/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2006 o dovolání obviněného J. Č., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 8 To 121/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 2/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. 6 T 2/2005, byl obviněný J. Č. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. ve stádiu ukončeného pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., který podle skutkových zjištění spáchal tak, že dne 20. 1. 2005 okolo 23.45 hodin ve výčepu letoviska „S.“ v katastru obce K. n. O., okres R. n. K., v úmyslu usmrtit, s nožem celkové délky 21 cm s délkou čepele 11 cm po předchozím požití alkoholických nápojů a vzájemné slovní rozepři fyzicky s výkřiky „já tě zabiju“, napadl poškozeného R. R., občana P. r., kterému způsobil bodnou ránu levé zádové strany hrudníku s proniknutím do dutiny pohrudniční s poraněním a částečným kolapsem plíce, s krvácením do pohrudniční dutiny, bodnou ránu levého předloktí se zasažením radiálního nervu s mírnou poruchou citlivosti a drobnou bodnou ránu dlaně levé ruky, kdy ke smrti poškozeného nedošlo jen díky rychlé specializované lékařské pomoci, která byla poškozenému poskytnuta v nemocnici R. n. K.
Odsouzen byl za tento trestný čin podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. mu bylo uloženo ochranné léčení protialkoholní v ambulantní formě a bylo rovněž rozhodnuto o náhradě škody.
Tento rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 8 To 121/2005, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému usnesení soudu druhého stupně, v návaznosti na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. 6 T 2/2005, podal obviněný J. Č. prostřednictvím obhájce JUDr. F. D. z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku především vyjádřil, že soud prvního stupně na základě popsaných skutkových zjištění dospěl k závěru, že obviněný napadl poškozeného R. v úmyslu dopustit se trestného činu vraždy, i přesto, že sám poškozený tento závěr svou výpovědí vyvrátil, když v rámci hlavního líčení uvedl, že si celou situaci vyhodnotil a dospěl celkem ke třem variantám vyjadřujícím okolnosti úrazového děje. Mezi nimi nevyloučil možnost, že zranění utrpěl při vzájemně útočném fyzickém kontaktu s obviněným na stole v restauraci. Obviněný se s touto verzí poškozeným líčeného úrazového děje ztotožnil a uvedl, že v souladu s ní považuje za nejpravděpodobnější, že ke zranění poškozeného došlo, když se spolu při potyčce v objetí převalovali na stole. Obviněný dále poukázal na to, že útok sám nezačal a nůž uchopil, až když ho poškozený fyzicky napadl. Ani tehdy však neútočil nožem proti takovým částem těla poškozeného, kde jsou uloženy životně důležité orgány. V těchto souvislostech též popřel, že by chtěl poškozeného usmrtit, neboť jeho chování takovému záměru nenasvědčovalo, naopak dovodil, že byl v situaci ohroženého. Takto rozvedené skutečnosti dovolatel shrnul v závěr, že za situace, kdy uvedená verze výpovědi tvrzená poškozeným je shodná s jím uváděnými skutečnostmi, nebylo možné dojít k závěru, že se obviněný dopustil trestného činu vraždy, ale bylo nutné takové jednání obviněného posoudit z hlediska mírnějšího ustanovení trestního zákona.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadená rozhodnutí a věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu projednání a rozhodnutí, případně, aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl.
K předmětnému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Po stručném shrnutí obsahu dovolání a jemu předcházejícího řízení konstatoval, že takto formulované dovolací námitky obsahují výhrady proti subjektivní stránce a tudíž vyhovují zvolenému dovolacímu důvodu. Argumentaci dovolatele však nepřisvědčil a zdůraznil, že se nalézací soud se zaviněním pachatele obšírně zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí a závěr o povaze subjektivní stránky ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. vyložil v potřebné míře i soud druhého stupně. Proti tam vysloveným závěrům nevyjádřil žádné zásadní výhrady a s odkazem na ně dovolání obviněného posoudil jako neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl [nesprávně bylo použito ustanovení §265i odst. 1 písm. d) tr. ř].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Ve smyslu těchto obecných zásad je potřebné posuzovat i dovolání obviněného J. Č., který uplatnil námitky na označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadající, jelikož primárně brojil proti učiněným skutkovým zjištěním. Obviněný ve svém dovolání především zdůraznil, že skutková zjištění, z nichž oba soudy pro své právní úvahy týkající se subjektivní stránky projednávaného činu vycházely, jsou nesprávná. V této souvislosti poukázal na vlastní obhajobu, kterou považoval za totožnou s jednou z verzí uváděnou jako možnou variantu vzniku svého zranění i sám poškozený. Obviněný tak za správný označil svůj vlastní popis průběhu činu.
Nejvyšší soud považuje za významné k takto uvedeným námitkám obviněného zdůraznit, že skutková zjištění, jak je v dovolání předkládá obviněný, jsou zcela v rozporu s těmi, která popsal ve výroku rozsudku soud prvního stupně a odporují rovněž i okolnostem, které tento soud na základě provedeného dokazování zjistil. Pro úplnost proto Nejvyšší soud dodává, že soud prvního stupně své skutkové závěry opřel o výpověď poškozeného, jejíž obsah rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí na č. l. 4, v níž poškozený vypověděl, že „přišel k pultu, za nímž stál obviněný, a chtěl mu dát facku. To se mu nepodařilo, protože obviněný vzal nůž do pravé ruky, zaútočil proti němu a propíchl mu dlaň pod palcem levé ruky. Na to reagoval tak, že obviněnému řekl, že pokud se chce prát, že půjdou ven, aby tam nůž nechal. Ten si ho však vzal s sebou, oběhl výčepní pult, začal křičet, že ho zabije a útočil proti jeho tělu. Snažil se rukama tyto útoky krýt. Přitom ho obviněný zasáhl do levé paže nad loktem, kde mu začala téci krev. Ani po tomto útoku však nepřestal, nožem pořád šermoval a křičel, že ho zabije a je mu to jedno. Pozadu před obviněným ustupoval směrem k východu ven ze sálu, kde upadl, protože zakopl. Ještě před tím ho obviněný bodnul tím nožem do zad, jak se mu to povedlo, neví“. Je zřejmé, že soud prvního stupně v souladu s postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. tuto výpověď poškozeného vyhodnotil jako věrohodnou a přesvědčivou a na jejím podkladě učinil skutkové závěry, které popsal ve výroku o vině svého rozsudku, s nimiž se odvolací soud plně ztotožnil.
Na základě těchto okolností Nejvyšší soud shledal, že obviněný J. Č. své výhrady předložil sice zdánlivě jako otázky právní povahy, mezi něž nepochybně patří subjektivní stránka trestného činu, brojil však materiálně (fakticky) proti okolnostem, které jsou vyjádřeny ve výroku napadeného rozsudku ve skutkovém zjištění. Primárně tedy vznesl námitky proti postupu soudu při hodnocení důkazů a na jejich podkladě vytýkal nesprávnost učiněných skutkových závěrů.
Námitky obviněného tudíž nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V uvedené souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento vyjádřil, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoli jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na obsah námitek, které obviněný směřoval do oblasti skutkových zjištění soudu druhého stupně, je nezbytné uvést, že dovoláním byly uplatněny právní námitky i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen formálně, tedy právně irelevantně.
Nejvyšší soud rovněž poznamenává, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Č. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová