ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.364.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 364/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2007 o dovolání obviněného L. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 12. září 2006, sp. zn. 5 To 316/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 1 T 63/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 29. března 2006, sp. zn. 1 T 63/2004, byl obviněný L. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. /bod 1)/ a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. /bod 2)/ a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let s výkonem ve věznici s ostrahou. Soud zároveň rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 12. září 2006, sp. zn. 5 To 316/2006, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný L. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný předně uvedl, že se trestných činů, jež jsou mu kladeny za vinu, vůbec nedopustil. Právní kvalifikaci obou skutků pak nadto považuje za nesprávnou, neboť neodpovídá provedenému dokazování, a to zejména ve vztahu k výši způsobené škody. Při jejím zjišťování soudy nesprávně vycházely pouze ze svědeckých výpovědí (R. K., Š. L., F. H. a L. Č.), aniž provedly obviněným navržený listinný důkaz, tj. předložení seznamu odcizených věcí s výrobními čísly jednotlivých komponentů odcizené výpočetní techniky, podle nichž by bylo možné objektivně stanovit výši způsobené škody. Soudy dále pochybily pokud jde o závěr, že se trestné činnosti dopustil za použití pistole, neboť takovou zbraň nikdy nevlastnil, proto nemohla být prokázána jeho jakákoliv spojitost s ní a nepodložené jsou též závěry soudů o existenci a totožnosti spolupachatele obviněného. Protože jsou z těchto důvodů obě rozhodnutí nezákonná, navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Děčíně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání předně uvedl, že obviněný vznesl také výhrady, které svým obsahem uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Pokud pak namítal, že k objasnění výše způsobené škody bylo třeba porovnat výrobní čísla jednotlivých komponentů výpočetní techniky se seznamem odcizeného a později zajištěného zboží, tak jde o námitku neopodstatněnou, neboť soudy ztotožnění odcizených věcí a jejich cenu určily správně, a to na základě jiných důkazních prostředků, způsobem nevzbuzujícím pochybnosti. Rovněž tak není namístě námitka, že v rozhodnutích soudů není vyjádřeno, že se měl skutku pod bodem 1) dopustit ve spolupachatelství. Státní zástupce připomněl, že spolupachatelství není zvláštní formou trestného činu, takže okolnost, že se obviněný dopustil trestného činu jako spolupachatel není nutno vyjadřovat citací ustanovení §9 odst. 2 tr. zák. Přitom z rozhodnutí soudů je zřejmé, že dospěly k závěru, že obviněný skutek pod bodem 1) skutečně spáchal s další, dosud neustanovenou osobou, a že právě tento spolupachatel mohl při činu použít střelné zbraně. V závěru navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. K tomu srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a rozh. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci soudy zjištěného činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nedostatečně provedeného dokazování (neprovedení všech navržených důkazů), vadného hodnocení vykonaných důkazů (zejména v dovolání zmiňovaných svědeckých výpovědí) a nezjištění osoby spolupachatele, s nímž měl spáchat skutek pod bodem 1). Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto není oprávněn se jimi zabývat.
Jen pro úplnost lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. V tomto směru lze ostatně odkázat na podrobná odůvodnění obou soudních rozhodnutí. Např. ve vztahu ke skutkovým zjištěním ke skutku pod bodem 1) lze poukázat na svědecké výpovědi (zejména R. K., Š. L., F. H., L. Č., M. M.) a jim odpovídající listinné důkazy, tj. inventurní soupis odcizeného zboží (č. l. 69), protokol o provedené domovní prohlídce (č. l. 11), protokol o ohledání místa činu (č. l. 111) a poznatky o mobilní komunikaci (vyhodnocení na č. l. 158), na základě kterých soudy dospěly k závěru, že je spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného. Pokud dovolatel namítal, že zjištěná výše škody nemá dostatečný podklad v provedeném dokazování (odcizené zboží nebylo dostatečně identifikováno), tak ani tomuto tvrzení nelze přisvědčit. V tomto ohledu lze připomenout, že již odvolací soud se touto otázkou velmi pečlivě zabýval (str. 6 rozhodnutí), když uvedl, že v inventurním seznamu věcí sice nejsou uvedena výrobní čísla odcizených komponentů, ale většina věcí je vedena pod evidenčními čísly, která jsou zároveň kódem výrobku, sloužícím spolu se sériovým číslem, k jeho evidenci ve skladovém systému. Množství odcizených věcí tak bylo spolehlivě zjištěno již porovnáním údajů ve skladovém systému s fyzickou přítomností věcí na prodejně. V ostatních případech bylo zboží dostatečně identifikováno na základě nalepených popisek. Pokud potom soudy, s ohledem na rozsah vykonaného dokazování, dospěly k závěru, že okruh zjišťovaných skutečností není nutno rozšiřovat provedením dalších důkazů (seznam odcizených věcí spolu s výrobními čísly komponentů), potom tento svůj postup také náležitě odůvodnily (srov. str. 6 napadeného rozhodnutí). Postup soudů přitom odpovídá též ústavním požadavkům vztahujícím se k důkaznímu řízení vyplývajícím z rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. III. ÚS 150/93, III. ÚS 51/96, I. ÚS 413/02 a další), jakož i konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 74/2007). Stejné závěry ohledně skutkových zjištění lze ostatně učinit také pokud jde o použití střelné zbraně a existenci spolupachatele obviněného (soudy zde vycházely ze svědecké výpovědi J. V., protokolu o ohledání místa činu a z poznatků o komunikaci mobilními telefony). Není přitom žádnou vadou rozsudku soudu prvního stupně, nebylo-li v něm výslovně citováno ustanovení §9 odst. 2 tr. zák. o spolupachatelství (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 5 Tdo 59/2006). Je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. dubna 2007
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík