ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.1145.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 1145/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. října 2007 o dovolání podaném obviněným M. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 14 To 124/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 21/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 2. 4. 2007, č. j. 1 T 21/2007-324, byl obviněný M. V. pod bodem 4) výroku uznán vinným pokusem trestného činu porušování domovní svobody podle §8 odst. 1 tr. zák. k §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „v B., dne 9. 11. 2006 kolem 20.20 hodin na sídlišti vnikl na dvůr rodinného domu tím, že překonal zídku výšky 170 cm, která slouží jako oplocení dvora, následně vylezl na dřevěnou pergolu, čímž se dostal k oknu, kde rukou rozbil skleněnou výplň levého křídla dvoudílného okna, byl však vyrušen O. Š., proto dalšího jednání zanechal a tímto jednáním způsobil majiteli domku L. S. na zařízení škodu ve výši 1.775,- Kč“. Za pokus tohoto trestného činu a dále za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (bod 1/a – e/ výroku), trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. (bod 2/ výroku) a trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. (bod 3/ výroku), byl obviněný podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. O nárocích poškozených na náhradu škody bylo rozhodnuto výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 14 To 124/2007, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 30. 5. 2007 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, kterým zároveň napadl výrok o vině pod bodem 4) rozsudku soudu prvního stupně a současně i výrok o trestu. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že jednání popsané pod bodem 4) výroku rozsudku soudu prvního stupně není trestným činem. Poukázal na to, že byly opětovně zamítnuty jeho návrhy na doplnění dokazování, mj. na rekonstrukci věci, s nesprávným závěrem soudu, že shromážděné důkazy lze považovat za dostačující. Podle přesvědčení dovolatele však svědectví R. Č., policejního komisaře Policie ČR Hodonín, nemohlo samo o sobě - bez provedení dalších důkazů - dostatečně objasnit okolnosti celé věci. Podle dovolatele pak soud pochybil, když mu neuvěřil v tom, že jej v inkriminovanou dobu ohrožoval na životě T. T., o kterém dovolatel věděl, že je ozbrojen pistolí, přestože tuto skutečnost potvrdil rovněž svědek R. Č. Přitom právě v důsledku obavy o svůj život dovolatel hledal úkryt v předmětném domě, když v daném případě jednal v okamžitém rozrušení a bez úmyslu porušovat něčí domovní svobodu. Na příjezd policie čekal ukryt pod stromem, kde ho objevil svědek Š. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl podle dovolatele naplněn tím, že soudy vycházely pouze z vlastního nepodloženého přesvědčení, že se dopustil jednání, které lze považovat za pokus (§8 odst. 1 tr. zák.) trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Dovolatel od počátku nepopíral, že se inkriminovaného jednání dopustil. Za výše konstatovaných okolností ovšem podle jeho názoru nemělo být jeho jednání posuzováno jako trestný čin, neboť v inkriminované době byl jinou osobou ohrožen na životě a neměl možnost se obrátit o pomoc na orgány Policie ČR, jak mylně tvrdí odvolací soud. Došlo tedy k nesprávnému právnímu posouzení skutku, resp. chování dovolatele.
S ohledem na výše uvedené důvody proto v závěru dovolání navrhl, aby „dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, č. j. 14 To 124/2007-341 ze dne 30. 5. 2007 i rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. 1 T 21/2007-324 ze dne 2. 4. 2007, a to jak ve výroku o vině, tak ve výroku o trestu.“
V souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil předseda senátu soudu prvního stupně (samosoudce) opis dovolání obviněného dne 18. 9. 2007 Nejvyššímu státnímu zastupitelství. K dnešnímu dni pak Nejvyšší soud České republiky neobdržel písemné podání, zda nejvyšší státní zástupkyně využívá práva k dovolání obviněného se vyjádřit, popř. práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. K tomu zákon nestanoví žádnou lhůtu.
Obviněný M. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V projednávaném případě však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy použitou právní kvalifikací ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o námitky vůči způsobu hodnocení důkazů oběma soudy a o námitku neúplnosti provedeného dokazování, neboť podle jeho názoru nebyly objasněny některé důležité skutkové okolnosti významné z hlediska úvah o jeho vině. To znamená, že dovolatel s poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci spojoval právní názor, že jeho jednání bylo nesprávně posouzeno jako pokus trestného činu porušování domovní svobody podle §8 odst. 1 tr. zák. k §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák, ačkoliv takový jednoznačný závěr podle něj provedené důkazy nedovolovaly.
Z dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (viz str. 3) i z rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 5 - 7) je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit, na kterých následně založily právní posouzení skutku jako pokusu výše uvedeného trestného činu. Tyto závěry soudy zároveň ve svých rozhodnutích v rozsahu předpokládaném v ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. v potřebném rozsahu vyložily a odůvodnily.
Z výše uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
K dovolání obviněného je pak nutno dále poznamenat, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v §265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť dovolatel se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal toliko přehodnocení důkazů a zjištění skutečností pro něj podstatně příznivějších, tedy skutečností zcela odlišných od těch, které soudy vzaly při svém rozhodování v úvahu.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného M. V. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler