ECLI:CZ:NS:2007:4.TDO.1341.2007.1
sp. zn. 4 Tdo 1341/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. prosince 2007 o dovolání obviněného C. S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 11 To 220/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 156/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 3 T 156/2006, byl obviněný C. S. uznán vinným pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a za uvedený trestný čin a za sbíhající se trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 9. 2006, sp. zn. 4 T 107/2006, byl odsouzen podle §234 odst. 1 a §37a tr. zák. ke společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 5 roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Dále podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a sice plastové makety střelné zbraně černé barvy, č. P.339 Tactical, vyrobené v Číně. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému s.p. Č. p., O., P., způsobenou škodu částkou 10.000,- Kč spolu s 9% úrokem z prodlení ročně za dobu od 8. 9. 2006 do 31. 12. 2006 a s 9,5% úrokem z prodlení ročně za dobu od 1. 1. 2007 do 27. 3. 2007 a dále za dobu od 28. 3. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace Č. n. b. vyhlášení ve Věstníku Č. n. b. a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí.
Výše uvedeného pokračujícího trestného činu loupeže se obviněný podle skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně dopustil zkráceně tím, že dne 27. 2. 2006 v době od 15:25 hodin do 15:30 hodin v obci K., nám. B., okr. M. B., v pobočce Č. p., s.p., přelezl 2,15 m vysokou přepážku č. 2, u přepážky č. 1 přistoupil k pracovnici pošty M. G., namířil proti ní přesněji nezjištěnou krátkou střelnou zbraň a pohybem druhé ruky ukázal směrem k pracovnímu stolu, aby vyndala peníze. Pod touto hrozbou mu pracovnice přepážky otevřela zásuvku, ze které odcizil finanční hotovost ve výši 66.150,- Kč ke škodě Č. p., s.p. a opět přelezl přepážku č. 2 a z prostoru pošty hlavním vchodem odešel, dále že dne 10. 5. 2006 v době od 10:20 hodin do 10:30 hodin vešel hlavním vchodem do budovy Č. p., s.p., v R. u J. n. N., okr. J. n. N. a poté, co odešly zákazníci a zůstala zde sama pracovnice pošty A. Č., přistoupil k přepážce s pistolí v ruce (později bylo zjištěno, že se jednalo o plastovou maketu pistole), kterou namířil na A. Č., následně s pistolí v ruce začal přelézat přepážku a v tom okamžiku pracovnice pošty z budovy utekla a začala volat o pomoc, v té době obviněný odcizil za přepážkou finanční hotovost ve výši 175.000,- Kč ke škodě Č. p., s.p. a při přelézání přepážky zničil počítačovou klávesnici v hodnotě 624,- Kč a poté z místa uprchl.
Proti citovanému rozsudku podal odvolání obviněný i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 11 To 220/2007, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku, jímž byl obviněnému uložen trest odnětí svobody, a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že byl obviněnému uložen podle §234 odst. 1 tr. zák., §37a tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 11 To 220/2007, podal následně obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně v předmětné věci považuje za vadná, neboť ve věci nebylo řádně provedeno dokazování, žádný konkrétní důkaz, který by usvědčoval obviněného ze spáchání trestné činnosti tak, jak je mu kladeno za vinu, nebyl obžalobou předložen, proto, dle názoru obviněného, mělo dojít ke zproštění obžaloby, neboť se jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil. Obviněný ve svém dovolání poukazuje zejména na to, že ho jako pachatele nikdo ze svědků neidentifikoval a že nebylo hodnověrně zjištěno, zda daktyloskopická stopa byla na vnitřní nebo vnější straně skla poštovní přepážky.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný ve svém dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 11 To 220/2007 a další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující zrušil a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl, popř. aby podle §265m tr. ř. obviněného obžaloby zprostil.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Dle platné právní úpravy lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., proto bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Obviněný podal dovolání ze dvou dovolacích důvodů, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení věci. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Zjištěný skutkový stav věci (§2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení), a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud poté stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný C. S. sice podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadl soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti je nutno považovat jak výhrady obviněného proti hodnocení svědeckých výpovědí ohledně identifikace pachatele, tak i výtky ohledně místa nalezení daktyloskopických stop, tj. zda byly nalezeny na vnitřní či vnější straně skla poštovní přepážky. Nejvyšší soud současně připomíná, že obviněný tyto námitky uplatnil již v řízení o odvolání, přičemž odvolací soud se jimi podrobně zabýval a v odůvodnění rozsudku vyložil, jak se vypořádal s obhajobou obviněného a jakými úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu (viz č. l. 158 - 162 spisu). Jak již bylo výše konstatováno, obviněný poukazuje na to, že se vytýkaného jednání nedopustil, že rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za vadná, neboť ve věci nebylo řádně provedeno dokazování, a že obžalobou nebyl předložen žádný konkrétní důkaz, který by usvědčoval obviněného ze spáchání trestné činnosti tak, jak je mu kladeno za vinu. Obviněný se tedy dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Obviněný své dovolání opírá dále o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněného uvedené v odvolání za nedůvodné a podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé, že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této první části nemohl obviněný žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud České republiky vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky se s touto částí dovolání tedy výše vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného C. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř., neboť byl podán z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2007
Předseda senátu
JUDr. J P.