ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1175.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1175/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. září 2008 o dovolání podaném obviněnou V. B., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. 23 To 68/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 5/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 31 T 5/2007, v trestní věci obviněných V. B. a I. P., byla obviněná V. B. uznána vinnou trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. se spoluobviněnou I. P., kterých se po skutkové stránce dopustily tím, že „dne 24. 3. 2004 kolem 11.00 hodin v obci N., po předchozí vzájemné dohodě společně s J. P. a V. B., jejichž trestní věc byla již pravomocně skončena, v úmyslu odcizit peníze či věci hodnoty vyšší než nepatrné, bez vědomí a souhlasu majitelky A. K., vstoupily na dvůr, a poté do rodinného domu, kdy jedna z obžalovaných odlákávala pozornost A. K. tím, že stojíce ve dveřích vedoucích do kuchyně této nabízela ke koupi různé textilie, ostatní obžalované na chodbě a v ložnici v přízemí domu prohledávaly zásuvky sekretáře a skříně, z nichž stačily odcizit pouze bižuterii, a to korále z černého skla navlečené na tmavé niti v hodnotě 200,- Kč a 14 ks různých ozdobných broží v hodnotě 280,- Kč, neboť poškozená A. K., které tak způsobily škodu v celkové výši 480,- Kč, obžalovanou, která jí nabízela zboží ke koupi, po opakovaných výzvách, aby odešla, vystrčila ze dveří kuchyně“. Za to byla obviněná V. B. podle §238 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle §57a odst. 1 tr. zák. jí byl současně uložen trest zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu v Českých Budějovicích na dobu tří let.
O odvoláních obviněných V. B. a I. P. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. 23 To 68/2008, jímž tato odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 3. 6. 2008 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná V. B. následně dovoláním směřujícím současně proti všem výrokům z rozsudku soudu prvního stupně ohledně její osoby, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a dále v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ačkoliv dovolatelka výslovně uvádí, „že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.“ Ve skutečnosti tedy uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka namítla, že ve věci nebyly provedeny takové důkazy, které by spolehlivě svědčily pro závěr, že spáchala skutek, který je jí kladen za vinu a pro který byla odsouzena, resp. že se skutek vůbec stal. V tom spatřuje jeho nesprávné právní posouzení ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatelka současně poukázala na ustanovení §258 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř. a uvedla, že pokud se odvolací soud v napadeném rozhodnutí zmínil o určité liknavosti orgánů policie v přípravném řízení a na straně druhé o vysoké společenské nebezpečnosti stíhaného skutku, měly být provedeny úkony v trestním řízení, které navrhovala v podaném odvolání, především rekognice a vyšetřovací pokus. Namísto toho však byla uznána vinnou pouze na základě nepravdivých výpovědí svědků, aniž by se soudy zabývaly potřebným dokazováním. Ve věci tedy nebyly splněny podmínky pro zamítnutí jejího odvolání, ale pouze podmínky pro to, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, když vytýkané vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
S poukazem na všechny výše zmíněné skutečnosti obviněná v závěru dovolání navrhla, aby „Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a přikázal podle §265l tr. zák. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc znovu projednal a rozhodl“.
K dovolání obviněné se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolatelka nevznáší žádnou námitku, ve které by namítala nesoulad skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků souzených trestných činů, popř. nesprávnost jiného hmotně právního posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Toliko brojí proti neúplnosti provedeného dokazování a proti hodnocení důkazů soudy, přičemž na základě této polemiky s kvalitou provedeného dokazování pak prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které se souzený skutek vůbec nestal. Uplatněné námitky tedy směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak státní zástupce poukázal na to, že dovolatelka odkázala na tu jeho alternativní část, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Takovouto vadou je rozhodnutí soudu druhého stupně zatíženo v případě, kdy tento soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku z některého z tzv. formálních důvodů bez meritorního přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoli při správném postupu byl povinen takovýto přezkum provést (např. zamítl pro opožděnost odvolání, které bylo ve skutečnosti podáno včas). V předmětné trestní věci však nepřicházelo uplatnění této části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vůbec v úvahu, neboť odvolací soud zamítl odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné po meritorním přezkumu napadeného rozhodnutí. Dovolatelka odvolacímu soudu fakticky vytkla nedostatečnou kvalitu jeho přezkumné činnosti ve vztahu ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně. Takovéto námitky však dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají.
Své vyjádření státní zástupce uzavřel s tím, že dovolání obviněné V. B. obsahuje výlučně takové námitky, které deklarovaným dovolacím důvodům ani žádným jiným dovolacím důvodům obsahově neodpovídají. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně navrhl, aby v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněná V. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., na které je v dovolání výslovně odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nemohla být dovolatelkou relevantně namítána, neboť Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl o zamítnutí jejího odvolání po provedeném přezkumu ve veřejném zasedání, a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami uvedenými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který dovolatelka současně uplatnila.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V projednávaném případě však dovolatelka nenamítla rozpor mezi popisem skutku a soudy použitou právní kvalifikací ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřela výlučně o námitky vůči rozsahu (neúplnosti) provedeného dokazování a způsobu hodnocení důkazů oběma soudy. S primárním poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci pak spojovala právní názor, že její jednání bylo nesprávně právně posouzeno, když se ve skutečnosti žádného trestného činu nedopustila, resp. že provedené důkazy takový závěr nedovolovaly.
Z dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (viz str. 3) i z rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 3 až 7) je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatelky učinit, na kterých následně založily závěr o její vině a právní posouzení stíhaného skutku jako trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Tyto závěry soudy zároveň ve svých rozhodnutích v rozsahu předpokládaném v ustanoveních §134 odst. 2 tr. ř. a §125 odst. 1 tr. ř. v potřebném rozsahu náležitě vyložily a odůvodnily. Pokud dovolatelka namítá, že se soud druhého stupně nezabýval jejími důkazními návrhy v rámci podaného odvolání, pak je nutno konstatovat, že sice v řádném opravném prostředku mimo jiné argumentovala absencí provedení rekognice a osobních prohlídek v přípravném řízení, nicméně však žádné doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení nenavrhla a žádné návrhy v tomto směru nepřednesla ani v rámci veřejného zasedání konaného soudem druhého stupně dne 3. 6. 2008, jak je patrno z protokolu o veřejném zasedání na č. l. 247 spisu. Na tomto místě je třeba konstatovat, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3).
Z výše uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatelka podaným mimořádným opravným prostředkem domáhala de facto přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnila na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Její námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
K dovolání obviněné je pak nutno dále poznamenat, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v §265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť dovolatelka se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhala toliko přehodnocení důkazů a zjištění skutečností pro ni podstatně příznivějších, tedy skutečností zcela odlišných od těch, které soudy vzaly po vyhodnocení provedených důkazů při svém rozhodování v úvahu.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6). V případě obviněné V. B. bylo dovolání uplatněné na základě ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. To současně znamená, že dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Proto v souladu s citovaným ustanovením zákona rozhodl v posuzovaném případě tak, že se dovolání obviněné odmítá, aniž by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler