ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.80.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 80/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. ledna 2008 o dovolání podaném obviněným F. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2007, sp. zn. 7 To 360/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 2 T 53/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 2 T 53/2007, byli obvinění F. M., P. H. a R. J. uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kterého se po skutkové stránce dopustili tím, že „dne 6. 8. 2006 v době kolem 13.00 hodin v prostoru umývárny a sprch, ve druhém patře budovy A2, ve V. K., fyzicky napadli ods. M. N., a to tak, že ho F. M. udeřil do zad, v důsledku čehož poškozený upadl na zem, poté obžalovaní H. a J. poškozeného drželi na zemi a následně poškozeného všichni obžalovaní opakovaně bili pěstmi, kdy tímto jednáním způsobili poškozenému zranění – pohmoždění bederní oblasti s odlomením příčného výběžku 4. bederního obratle, které si vyžádalo omezení v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 4 týdnů“. Podle §221 odst. 1 tr. zák. byl každý z nich odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byli obvinění pro jeho výkon zařazeni do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. jim byla uložena povinnost, aby společně a nerozdílně nahradili poškozené V. z. p. ČR, územnímu pracovišti B.-v., se sídlem v B., F., škodu ve výši 1.792,- Kč.
O odvoláních všech tří obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 8. 2007, sp. zn. 7 To 360/2007, jímž tato odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 16. 8. 2007 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný F. M. následně dovoláním směřujícím proti výroku o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel odvolacímu soudu vytkl, že zcela ignoroval ty části jeho odvolání, ve kterých poukazoval na obsah výpovědí svědků M., M. a D., vyslechnutých u hlavního líčení dne 24. 5. 2007, které jeho výpověď i výpovědi dalších dvou obviněných potvrzovaly. Odvolací soud měl dále pochybit v tom, že nevzal v úvahu namítané rozpory mezi skutečnostmi zjištěnými v přípravném řízení i vlastním obsahem obžaloby a výrokovou částí rozsudku soudu prvního stupně. Podle dovolatele se soud nevypořádal ani s tou částí jeho odvolání, ve které zpochybňoval postup soudu prvního stupně, jenž výpovědi výše jmenovaných svědků i obviněných, shodně vypovídajících jak v přípravném řízení, tak při hlavním líčení, znehodnotil odkazem na jejich trestní minulost, zatímco výpověď poškozeného M. N. bezvýhradně akceptoval, byť je jeho trestní minulost ve srovnání s jejich minimálně totožná. Dovolatel dále poukázal na to, že soud prvního stupně při posuzování viny obviněných vycházel kromě výpovědi poškozeného zejména z obsahu znaleckého posudku vypracovaného znalcem MUDr. J. H., který byl prezentován jako objektivní důkaz, ačkoliv znalec jednak nebyl svědkem události, při které mělo dojít ke zranění poškozeného a jednak při hlavním líčení dne 24. 5. 2007 připustil, že k poranění poškozeného mohlo dojít i jiným způsobem.
Své dovolání uzavřel obviněný tím, že pokud by se odvolací soud zabýval všemi důvody uvedenými v jeho odvolání, musel by dojít k pochybnostem o tom, zda se předmětný skutek stal tak, jak je vylíčeno v obžalobě, a zda jej spáchali obvinění. Pro jednoznačný závěr o vině pak podle dovolatelova přesvědčení nebyl k dispozici ucelený řetěz důkazů. S ohledem na výše uvedené důvody zároveň navrhl, „aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Brně, č. j. 7 To 360/2007 ze dne 16. 8. 2007 v celém rozsahu zrušil“.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), podle níž se dovolatelem uplatněná argumentace týká výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. V tomto smyslu pak není podřaditelná pod deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupkyně zároveň konstatovala, že skutková zjištění v daném případě nejsou v extrémním nesouladu s právním posouzením jednání obviněného (dovolatele). Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S konáním neveřejného zasedání vyslovila státní zástupkyně souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný F. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.), dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V projednávaném případě však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy použitou právní kvalifikací ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o námitky vůči způsobu hodnocení důkazů oběma soudy s poukazem na to, že odvolací soud se náležitě nevypořádal s jeho námitkami týkajícími se obsahu jednotlivých svědeckých výpovědí a dalších důkazů. Podle přesvědčení dovolatele soudy neměly k dispozici ucelený řetěz důkazů, na jehož podkladě by bez pochybností mohly dovodit, že inkriminované jednání proběhlo způsobem popsaným v obžalobě. Byl tedy uznán vinným neprávem. S tím pak spojoval názor o tom, že napadené rozhodnutí (resp. rozhodnutí obou soudů) bylo založeno na vadách předpokládaných v uplatněném důvodu dovolání, tj. na nesprávném právním posouzení skutku.
Z dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu a především z rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 3 až 5) je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z jiných skutkových zjištění, než k jakým měly podle dovolatele dospět, na kterých následně založily právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák.
Z výše uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Na tomto místě je nutno dále poznamenat, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v §265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť dovolatel se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal toliko přehodnocení důkazů a zjištění skutečností pro něj podstatně příznivějších, tedy skutečností zcela odlišných od těch, které soudy vzaly po vyhodnocení provedených důkazů při svém rozhodování v úvahu.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst.1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného F. M. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler