ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.853.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 853/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2008 o dovolání podaném obviněným R. S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 12 To 403/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 138/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 3 T 138/2001, byl obviněný R. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že ad 1/ se spoluobviněnými M. G., K. R. a F. Š. „společně v přesně nezjištěné době od 22.30 hod. dne 9. října 1993 do 9.00 hod. dne 10. října 1993 v J. L., po předchozí domluvě společně odcizili z odstavné plochy u domu zaparkované osobní motorové vozidlo zn. Volkswagen Golf 3GL v hodnotě 374.800,- Kč majitele H. J. R., tak, že vylomili zámek u dveří vozidla, podle vložky tohoto zámku zhotovili klíč, kterým vozidlo nastartovali a s vozidlem odjeli, přičemž s vozidlem dále odcizili svazek klíčů v hodnotě 50,- Kč a svým jednáním způsobili H. J. R. škodu ve výši celkem 374.850,- Kč“, a dále ad 2/ se spoluobviněnými K. R. a F. Š. „společně v přesně nezjištěné době od 22.30 hod. dne 9. října 1993 do 10.00 hod. dne 10. října 1993 v P. p. S., odcizili společně po předchozí dohodě z parkoviště osobní motorové vozidlo zn. Volkswagen Passat v hodnotě 429.400,- Kč majitele T. H., tak, že vylomili zámek u dveří tohoto vozidla, podle vložky tohoto zámku zhotovili klíč, kterým vozidlo nastartovali a s vozidlem odjeli, přičemž s vozidlem dále odcizili 5 souprav broušených sklenek v hodnotě 9.400,- Kč a takto svým jednáním způsobili T. H. škodu ve výši celkem 438.800,- Kč“. Za tento trestný činy byl obviněný podle §247 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti předmětnému rozsudku podali všichni výše uvedení obvinění odvolání, o kterých rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 12 To 403/2001. Výrokem pod bodem II/ rozsudku bylo o odvolání obviněného R. S. rozhodnuto tak, že se podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítá. Rozsudek soudu prvního stupně nabyl ohledně tohoto obviněného právní moci dne 21. 2. 2002 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu do výroku o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku podal obviněný R. S. následně dovolání, kterým současně napadl v jeho se týkající části i rozsudek soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel především zdůraznil, že trestnou činnost popsanou v napadených rozhodnutích nespáchal. Soudům obou stupňů pak vytkl, že při svém rozhodování řádně nehodnotily důkazy jak ve vzájemné souvislosti, tak jednotlivě, aby obstál názor obžaloby, že se inkriminovaného jednání dopustil. Usvědčující výpověď spoluobviněného F. Š. z přípravného řízení byla podle dovolatele vymyšlená. O tom podle dovolatele konečně svědčí i vysvětlení tohoto spoluobviněného učiněné v pozdějším stadiu řízení. Dále dovolatel namítl, že v jeho případě bylo porušeno právo na obhajobu, a to jak orgány činnými v přípravném řízení, když o výslechu spoluobviněného F. Š. nebyl vyrozuměn dovolatelův obhájce, tak i soudy, které zamítly jeho návrh na doplnění dokazování výslechem svědka, který mohl potvrdit, že v době odcizení předmětných automobilů byl dovolatel na zcela jiném místě. Dovolatel poukázal rovněž na to, že ve vazební věznici se dozvěděl, že za krádeže identických automobilů byl trestně stíhán jiný pachatel, a to v jiné trestní věci vedené rovněž u Krajského soudu v Hradci Králové, označené jako K. a spol.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům proto obviněný v závěru dovolání navrhl, „aby dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí s tím, aby ve smyslu ust. §265l odst. 1 tr. ř. věc byla přikázána a řádně projednána před soudem prvého stupně a poté případně i před soudem odvolacím s tím, že pokud uzná, že bylo dokazování provedeno vyčerpávajícím způsobem, navrhuje, aby dovolací soud ve smyslu ust. §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem, kterým jej zprostí obžaloby v plném rozsahu“.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. doručen dne 24. 6. 2008 Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky. K dnešnímu dni neobdržel Nejvyšší soud České republiky písemné podání, jímž by nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva se k dovolání vyjádřit, popř. uvedla, zda hodlá využít práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší stání zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není podmínkou pro projednání dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by byl dovolací soud povinen vyčkat.
Obviněný R. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V projednávaném případě však obviněný nenamítl, že na soudy zjištěný skutkový stav věci byla nesprávně aplikována ustanovení hmotného práva a že tento nesprávný postup činí vadným výroky o vině a trestu. Své dovolání založil na tvrzení, že není pachatelem předmětného skutku, a v uvedeném směru pak především na polemice s rozsahem a kvalitou provedeného dokazování v jeho trestní věci. Soudům vytkl především to, že vycházely z původní výpovědi spoluobviněného F. Š. a nevypořádaly se s jeho obhajobou, že v době inkriminované trestné činnosti se nacházel na jiném místě. Podle dovolatele tedy vycházely z vadně zjištěného skutkového stavu věci. S existencí shora uvedených vad pak dovolatel spojoval názor o nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoliv podle jeho přesvědčení výsledky dokazování závěr o jeho vině nedovolovaly.
Z dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu (viz str. 3 až 5) i z rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 3, 4) je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit, na kterých následně založily závěr o tom, že se obviněný (dovolatel) s dalšími osobami dopustil skutků (popsaných pod body 1/, 2/ výroku rozsudku soudu prvního stupně), které právně shodně posoudily jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. Své skutkové a právní závěry v rozsahu předpokládaném v ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. vyložily a odůvodnily. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí vypořádal i s další v dovolání uvedenou námitkou, podle které pro tutéž trestnou činnost měl být stíhán jiný pachatel a v jiné trestní věci, přičemž vlastním šetřením dospěl ke zjištění, že tvrzení obviněného (dovolatele) neodpovídá skutečnosti (viz str. 4 rozsudku).
Z výše uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
K dovolání obviněného je dále nutno poznamenat, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v §265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
Určitý průlom do výše uvedených zásad připustil Ústavní soud v některých svých rozhodnutích, např. v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04, v němž se poukazuje na to, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění). V tomto smyslu pak Nejvyššímu soudu vytkl, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vykládá příliš restriktivně. V posuzované věci však podle názoru Nejvyššího soudu o takový případ nejde, neboť soudy učinily své závěry po vyhodnocení (analýze) provedených důkazů jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, a jak již bylo rozvedeno výše, své skutkové a právní závěry odůvodnily v zákonem požadovaném rozsahu (§125 odst. 1 tr. ř.). Dovolatel se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal přehodnocení výsledků dokazování ve svůj prospěch a prosazení vlastní skutkové verze, podle které předmětný skutek nespáchal.
Pod uplatněný hmotně právní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak nelze podřadit ani další, výlučně procesní, námitku dovolatele, že došlo k porušení jeho práva na obhajobu tím, že jeho obhájce nebyl přítomen výslechu spoluobviněného F. Š. v přípravném řízení. Na tomto místě však Nejvyšší soud považuje za potřebné alespoň na okraj poznamenat, že výslech spoluobviněného není úkonem, o jehož provedení je orgán činný v trestním řízení automaticky povinen předem vyrozumět obhájce jiného spoluobviněného v téže trestní věci. Tuto povinnost má orgán činný v trestním řízení teprve tehdy, jestliže mu obhájce oznámí, že se chce účastnit všech vyšetřovacích úkonů (k tomu v podrobnostech srov. R 43/1989 SbRt). K porušení práva dovolatele na obhajobu (§3 odst. 13 tr. ř., §165 odst. 2 tr. ř.) by tedy došlo za předpokladu, že by jeho obhájce nebyl o místě a času konání výslechu obviněného F. Š. vyrozuměn, ač dříve jasně deklaroval svůj zájem využít výše uvedeného procesního oprávnění. Taková argumentace však v dovolání chybí.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného R. S. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler