ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1353.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1353/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2008 o dovolání, které podal obviněný D. Č., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 2 To 137/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 102/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 1 T 102/2008, byl obviněný D. Č. (dále jen „obviněný“) uznán vinným [v bodě 1)] trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., [v bodě 2) – 4)] trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a [v bodě 5)] trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu totiž „1) dne 3. 12. 2007 v Š. v prodejně M. a.s. v T. ul. uzavřel se společností H. C. a.s. se sídlem v B., M. n., úvěrovou smlouvu číslo o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10.417,- Kč na nákup motorové pily Oleo Mac s příslušenstvím, přičemž do smlouvy nepravdivě uvedl, že je zaměstnancem firmy E. a.s. v Š. s příjmem 10.800,- Kč a že bydlí ve vlastním domě, ač byl v té době bez zaměstnání, pobíral sociální dávky a bydlel na ubytovně A. s. v Š.,
2) dne 13. 1. 2008 v Š. vnikl po rozbití skla v okně do administrativní budovy firmy E. ve V. u. č., kde odcizil elektrickou vrtačku Narex, úhlovou brusku a dva kotouče, ruční svítilnu s kabelem a prodlužovací kabely, čímž M. K. způsobil škodu ve výši 2.800,- Kč a J. Š. škodu ve výši 750,- Kč,
3) v době od 12. 1. do 14. 1. 2008 ve V. okres Š., po násilném odstranění visacího zámku vnikl do uzamčené kóje v areálu firmy N. s.r.o. v ulici U K. a odcizil tam osmnáct propanbutanových lahví o obsahu 10 kg, z nichž šestnáct bylo naplněno uvedeným plynem a uvedené firmě tak způsobil škodu ve výši 24.700,- Kč, když následně 13 kusů naplněných propanbutanových lahví o obsahu 10 kg v ceně 13.000,- Kč bylo poškozené firmě vráceno,
4) dne 20. 1. 2008 ve večerních hodinách v Š. vnikl po násilném odstranění visacího zámku do železné kóje v areálu benzinové čerpací stanice Euro Oil v J. u. a odcizil tam devět plných propanbutanových lahví o obsahu 2 kg a dvanáct lahví o obsahu 10 kg a firmě A. Č. s.r.o. se sídlem v P., P. Ch., tak způsobil škodu ve výši 17.970,- Kč, z čehož bylo u obžalovaného nalezeno 6 kusů 2kg PB lahví, 3 kusy 10kg PB lahví a ve křoví poblíž objektu bylo schováno 7 kusů 10kg PB lahví a 3 kusy 2kg PB lahví, což bylo poškozenému vráceno,
přičemž jednání uvedeného pod bodem 2 – 4) se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 2 T 118/2005 ze dne 9. 11. 2005 odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a, b, e) trestního zákona k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců a tento trest vykonal dne 16. 8. 2007,
5) dne 2. března 2008 v době od 16.40 do 16.55 hodin v podnapilém stavu v prodejních prostorách obchodního domu K. na ul. V. v Š. odcizil 1 ks montážní páky – klíče, 1 cep salámu Vysočina, 2 cepy salámu Paprikáš, 2 cepy salámu Kmotr – Král, 1 visací zámek, 1 ks čokolády Schoki a 2 jogurty Erdbeer, to vše v celkové hodnotě 649,20 Kč, zboží schoval do kapes a poté prošel mimo prodejní prostory za pokladny, aniž by za ně zaplatil, přičemž byl zadržen zaměstnancem ostrahy obchodního domu K., a svým jednáním způsobil poškozené společnosti K. Č. r. v.o.s., P. Š., V., Š., škodu ve výši 649,20 Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 2 T 118/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 22. 12. 2005, sp. zn. 2 To 1184/2005, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a, b, e) trestního zákona a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b, e) trestního zákona k trestu odnětí svobody nepodmíněně v trvání 26 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, trest vykonal dne 16. 8. 2007“.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti N. s.r.o. se sídlem V., U K., IČ:, částku ve výši 7.400,- Kč a poškozené společnosti A. Č. s.r.o. se sídlem P., P. Ch., IČ:, částku ve výši 2.284,- Kč.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 2 To 137/2008, jímž podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že soud druhého stupně pochybil, když potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku o vině, jelikož škoda rozhodná pro určení právní kvalifikace jeho jednání nebyla řádně určena soudním znalcem. V této souvislosti vyjádřil přesvědčení, že zejména v případě jednání popsaného v bodech 3) a 4) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně byla způsobená škoda značně nadhodnocena a nebylo ani prokázáno, že by právě on odcizil plynové bomby, které poškozeným chybí. Shledal, že v důsledku toho byl nesprávně uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., když podle jeho názoru se mělo jednat pouze o trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. Dále vyjádřil výhrady vůči výroku o trestu. Namítl, že soudy obou stupňů nepřihlédly k polehčujícím okolnostem. Konkrétně u jednání uvedeného v bodě 1) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nebylo přihlédnuto k tomu, že nebyl organizátorem celé věci a že se pokusil poskytnutou půjčku uhradit, ovšem došlo k chybnému vyplnění adresy a zaslané peníze se vrátily na adresu jeho trvalého bydliště. Rovněž zdůraznil, že se ke svému jednání doznal. Námitky uplatnil i proti výroku o náhradě škody. Ohledně výroku, kterým byla stanovena jeho povinnost uhradit poškozené společnosti N. s.r.o. škodu ve výši 7.400,- Kč a poškozené společnosti A. Č. s.r.o. škodu ve výši 2.284,- Kč, poznamenal, že zde jednak byla škoda nadhodnocena a dále podle jeho přesvědčení všechny plynové bomby, které odcizil, byly poškozeným společnostem policií vráceny, když o skutečnosti, že došlo k navrácení všech bomb byl informován při podání vysvětlení na Policii ČR. Dodal, že pokud poškozeným nějaké bomby chyběly, nebylo v žádném případě prokázáno, že je odcizil on. Dodal, že není možné, aby hradil škodu za věci, které neodcizil, přičemž akcentoval, že jeho jednáním žádná škoda k uhrazení nevznikla.
Vzhledem k uvedenému dospěl k závěru, že postupem soudů obou stupňů došlo k nesprávnému posouzení hmotně právní stránky věci, a navrhl, aby byla obě rozhodnutí zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co stručně zrekapituloval rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu a dovolací argumentaci obviněného, připomněl, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě pouze těch vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto se dovoláním nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Zásah do skutkových zjištění je sice podle státního zástupce možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé a současně je-li toto pochybení předmětem dovolání, což se však v posuzované věci nestalo.
Poté státní zástupce seznal, že pokud jde o argumentaci obviněného předloženou v dovolání, v jejímž rámci zpochybňuje správnost provedeného dokazování a z toho vyvozené závěry týkající se výše způsobené škody, resp. množství odcizených věcí, tato se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Obdobný závěr je nutné dovodit i stran argumentace týkající se výměry uloženého trestu. V této souvislosti státní zástupce upozornil, že námitky vůči druhu a výměře trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 trestního řádu (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Státní zástupce uzavřel, že dovolání obviněného, byť formálně se opírající o zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo v celém jeho rozsahu podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně, pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu, vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro přezkumnou činnost podle §265i odst. 3 tr. ř. či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 2 To 137/2008, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky (týkající se výroku o vině a výroku o náhradě škody) směřují výhradně právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká pouze neúplné důkazní řízení (že výše škody, kterou měl svým jednáním způsobit, nebyla řádně určena soudním znalcem), nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění (popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně). Přitom prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům a vlastní (pro něho příznivou) verzi skutkového stavu věci [prohlašuje, že výše škody byla, zejména v případech uvedených v bodech 3) a 4) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, značně nadhodnocena, že nebylo prokázáno, že by to byl on, kdo odcizil plynové bomby, které poškozeným chybí, a vyjadřuje přesvědčení, že všechny plynové bomby, které poškozeným odcizil, jim byly policií vráceny, z čehož dovozuje, že jeho jednáním žádná škoda k uhrazení nevznikla]. Pouze z uvedených skutkových (procesních) výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku s tím že byl nesprávně uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., když podle něho (na základě jeho skutkové verze) měl být skutek kvalifikován toliko jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., a závěr o vadném výroku o náhradě škody. Nenamítá tak rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněným ve skutečnosti spatřován toliko v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Jinak řečeno, formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval toliko z tvrzeného neúplného důkazního řízení, nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], které však obviněný formálně neuplatnil ani svou argumentací věcně nenaplnil (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Nejvyšší soud v tomto směru navíc odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.
Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.) nelze podřadit ani námitky obviněného proti výroku o trestu (vytýkající nepřiměřenou přísnost uloženého trestu).
Jak na to správně upozornil státní zástupce, námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze totiž v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ten obviněný formálně ani věcně neuplatnil), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
K rozvedeným skutečnostem se patří dodat, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2008
Předseda senátu : JUDr. Vladimír Veselý