ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.62.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 62/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. ledna 2008 o dovoláních, která podali obviněný V. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., a obviněný R. K., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. 8 To 529/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 4 T 20/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných V. K. a R. K. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 13. 10. 2006, sp. zn. 4 T 20/2006, byl obviněný V. K. uznán vinným [v bodě 1) až 8)] trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., dílem ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Také obviněný R. K. byl uznán vinným [v bodě 1) až 4)] trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu totiž obviněný V. K., obviněný R. K. a obviněná B. K. společně
„1) v období od ledna 2005 do 22. 11. 2005 v P. v K. ul. č. společně prodali osobě vystupující v režimu podle §55 odst. 2 tr. řádu pod jménem F. N. v přesně nezjištěném množství případů přesně nezjištěné množství heroinu, nejméně však o váze 30 gramů,
2) v období od června 2004 do 22. 11. 2005 v P. v K. ul. č. společně prodali osobě vystupující v režimu podle §55 odst. 2 tr. řádu pod jménem M. D. v přesně nezjištěném množství případů přesně nezjištěné množství heroinu, nejméně však o váze 46 gramů,
3) v období od června 2005 do 22. 11. 2005 v P. v K. ul. č. společně prodali osobě vystupující v režimu podle §55 odst. 2 tr. řádu pod jménem O. K. v přesně nezjištěném množství případů přesně nezjištěné množství heroinu, nejméně však o váze 10 gramů,
4) v období od ledna 2004 do 22. 11. 2005 v P. v K. ul. č. společně prodali osobě vystupující v režimu podle §55 odst. 2 tr. řádu pod jménem J. N. v přesně nezjištěném množství případů přesně nezjištěné množství heroinu, nejméně však o váze 24 gramů,“
obviněný V. K. a obviněná B. K. společně
„5) v období od ledna 2005 do 22. 11. 2005 v P. v K. ul. č. společně prodali osobě vystupující v režimu podle §55 odst. 2 tr. řádu pod jménem J. S. v přesně nezjištěném množství případů přesně nezjištěné množství heroinu, nejméně však o váze 4 gramů,
6) v období od ledna 2004 do 22. 11. 2005 v P. v K. ul. č. společně prodali osobě vystupující v režimu podle §55 odst. 2 tr. řádu pod jménem A. Z. v přesně nezjištěném množství případů přesně nezjištěné množství heroinu, nejméně však o váze 24 gramů,“
obviněný V. K. sám
„7) nejméně v přesně nezjištěné dny měsíce září 2005 v P. v K. ul. č. prodal H. V., v přesně nezjištěném množství případů přesně nezjištěné množství heroinu, nejméně však ve čtyřech případech vždy 0,4 gramu, celkem tedy nejméně 1,6 gramu heroinu,
8) v období od počátku listopadu 2005 do 22. 11. 2005 v P. v K. ul. č. prodal M. H., v přesně nezjištěném množství případů přesně nezjištěné množství heroinu, nejméně však v deseti případech vždy 0,2 gramu, celkem tedy nejméně 2 gramy heroinu“.
Za to byli oba obvinění odsouzeni podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byli podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazeni do věznice s ostrahou.
Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněné B. K. a podle §226 písm. a) tr. ř. též o zproštění obviněného V. K. a obviněné B. K. obžaloby pro skutky v rozsudku uvedené.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění V. K., R. K. a B. K. a státní zástupce (v neprospěch všech jmenovaných obviněných), rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. 8 To 529/2006. Podle §256 tr. ř. odvolání všech tří obviněných zamítl a k odvolání státního zástupce podle §259 odst. 2 tr. ř. za použití §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. doplnil napadený rozsudek o výrok, jímž podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. uložil zabrání věcí zajištěných při domovních prohlídkách konaných dne 23. 11. 2005 v bytech obviněné B. K. v P., K. ul. č., a to 28 tzv. psaníček, uzavíratelného igelitové pytlíku s obsahem hnědé sypké látky, pytlíku se sáčky zv. „DEALER“, digitální váhy stříbrné barvy, plastové zahnuté trubice zelené barvy se zasunutou kovovou trubičkou, 32 pytlíků zv. „DEALER“ a dva kusy tzv. psaníček (věci pod položkami 1, 3 – 7 a 11 na č. l. 213 spisu), plynové pistole BRUNI 92 (věc pod položkou č. 14 na č. l. 214 spisu), 10 prázdných tzv. psaníček, 3 prázdných tzv. psaníček, digitální váhy stříbrné barvy a plastové dózy s bílým práškem uzavřené hnědým víčkem (věci pod položkami č. 1, 3, 10 a 15 na č. l. 224) a plynové stříbrné pistole BRUNI 92 CALIBER 9 mm, plynové pistole LADY ITALY CAL 9 mm B 73903 černé barvy v černém plátěném pouzdře, pytlíku zv. „DEALER“ s bílým práškem, digitální kuchyňské bílé váhy a plynové pistole LADY stříbrné barvy A 50174 (věci pod položkami 16 - 20 na č. l. 225).
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni podali obvinění V. K. a R. K. dovolání, přičemž oba uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný V. K. namítl, že kvalifikační moment „ve větším rozsahu“ [podle ustanovení §187 odst. 2 písm. a) tr. zák.] soud dovodil výhradně z výpovědí svědků – narkomanů, kteří byli v přípravném řízení i před soudem prvního stupně vyslechnuti v režimu podle §55 odst. 2 tr. ř., tedy pod smyšlenými jmény. Navíc se podle něho výpovědi těchto svědků u hlavního líčení oproti přípravnému řízení buď podstatně lišily (co do množství odebrané omamné látky i počtu odběrů) nebo si svědci již nepamatovali svá svědectví a odkazovali na své dřívější výpovědi, které jim musely být předestřeny, což pak vedlo soud k tomu, že při rozhodování o vině, včetně kvalifikačního momentu „ve větším rozsahu“ musel logicky dovozovat minimální množství prodané drogy z rozporů ve výpovědích utajených svědků. Dále obviněný prohlásil, že samotný režim svědků vypovídajících jako utajení podle §55 odst. 2 tr. ř. není v posuzované trestní věci odůvodněn a dán. V této souvislosti uvedl, že v přípravném řízení se více méně důvod pro jeho použití nezkoumal. V řízení před soudem se pak sice senát dotazoval svědků na důvody, proč vypovídají jako utajení svědci, ale jejich odpovědi byly obecné, nebo svědci nedávali žádnou odpověď, která by skutečně opodstatňovala užití §55 odst. 2 tr. ř. Na základě všech těchto skutečností a publikovaného stanoviska Ústavního soudu ČR (že nelze skutková zjištění opírat pouze o svědectví utajených svědků) dospěl obviněný k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně nejsou správná a objektivní, což má za následek nesprávnou právní kvalifikaci, tedy nesprávné užití trestního práva hmotného. Podle jeho slov tento nedostatek nenapravil ani odvolací soud.
Obviněný rovněž namítl, že soud prvního ani druhého stupně nepřijal jeho návrh, aby alespoň u utajených svědků byla psychologickým posudkem zjištěna věrohodnost a míra pravdivosti jejich výpovědi, tak, aby se mohlo posoudit, kolik a jaké množství drogy ve skutečnosti získali, a z toho pak dovodit správné užití hmotně právního ustanovení trestního zákona. Následně upozornil, že správným použitím hmotného práva u předmětného trestného činu a za obdobné situace se již Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zabýval v rozhodnutí uveřejněném v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 25/2004-T-608, kde uvedl, že: … za situace, kdy není zjištěno v kolika případech a v jakém množství pachatel prodával drogu, je možné podle výsledků provedeného dokazování na naplnění znaku „ve větším rozsahu“ …podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. usuzovat z výše získané peněžní částky..., kvality prodávané drogy…, popřípadě lze vycházet i z dalších obdobných okolností, za nichž byl čin spáchán. K tomu obviněný dodal, že těmito otázkami se soud prvního stupně nezaobíral a tento nedostatek nezhojil ani soud druhého stupně. Zopakoval přitom, že výpovědi utajených svědků jsou rozporné, jsou podávány svědky, kteří i nadále drogy berou, nejsou schopní říci, kolikrát a v jakém množství drogu odebrali, a jejichž věrohodnost nebyla prověřena.
Za podstatnou obviněný označil skutečnost, že soudy provedly matematický součet údajně prodané drogy a z tohoto dovodily právní kvalifikaci, aniž by zkoumaly kvalitu. Přitom z odborného vyjádření speciálního pracoviště policie vyplynulo, že prášek s drogou zajištěný při domovní prohlídce u něho (obviněného V. K.) v bytě obsahoval pouze kolem 10 % drogy. Nelze tedy pouze matematicky sečíst množství, které uvádí svědci, ale je nezbytné také přihlížet ke kvalitě a z toho pak dovozovat správné použití hmotného práva.
Obviněný pak uzavřel, že v důsledku toho, že soud prvního stupně ani odvolací soud nepostupoval pečlivě v souladu s ustanovením §2 odst. 4, 5, 6 tr. ř., nebyl správně a objektivně zjištěn skutkový stav a z toho pak vyplynulo nesprávné právní posouzení skutku a tím došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení jeho jednání.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. 8 To 529/2006, v bodě I. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Obviněný R. K. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesouhlasí se závěry soudu, neboť má za to, že rozhodnutí bylo učiněno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Nesouhlas vyjádřil i s hodnocením důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně s tím, že výlučným usvědčujícím důkazem proti jeho osobě byla svědectví utajovaných svědků, což není přípustné. Namítl přitom, že svědci nepotvrzovali své výpovědi z přípravného řízení, žádný z nich nebyl schopen na své výpovědi z přípravného řízení setrvat a všichni uváděli rozporná tvrzení, jednak ohledně doby, po kterou měli od něho drogu odebírat, a rovněž stran množství této drogy. Věrohodnost svědků je podle jeho slov zpochybněna také tím, že se jedná o osoby, z nichž většina má trestní minulost a většina také zřejmě nadále trestnou činnost páchá, a v neposlední řadě i jejich závislostí na drogách.
Dále poznamenal, že osoby, které jej mají z trestné činnosti usvědčovat, vystupují pod změněnou identitou údajně z důvodu, že z něho (obviněného R. K.) mají strach. Podle jeho přesvědčení však jejich tvrzení o obavách nebylo relevantním způsobem podloženo, ba naopak samotní utajovaní svědci svými výpověďmi de facto vyvracejí nutnost svého utajení a proto nebyly a nejsou dány důvody k tomu, aby bylo přistoupeno k tak výjimečnému postupu, kterým je využití institutu utajeného svědka. K tomu ještě dodal, že ačkoli bylo v důkazním řízení před soudem prvního stupně a také před soudem odvolacím navrhováno znalecké zkoumání věrohodnosti jednotlivých utajených svědků, toto nebylo ani jedním soudem připuštěno, ačkoli tento důkaz měl být proveden a on sám na jeho provedení stále trvá. Rovněž uvedl, že ani jeden ze svědků nebyl schopen uvést množství drogy, které od něho odebrali ani množství případů, kdy se tak stalo.
Přesvědčivý podle jeho slov není ani závěr soudu, že neexistují rozumné pochybnosti o tom, že prodával heroin osobám uvedeným v odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně, když sám soud zároveň připouští, že existují pochybnosti o tom, v jakém rozsahu k trestné činnosti docházelo. Neztotožňuje se ani s úvahou soudu, že naznačené pochybnosti byly vykládány v jeho prospěch a že při určování množství prodané drogy bylo vycházeno z těch výpovědí svědků, které byly pro něho nejpříznivější. V dané souvislosti připomněl, že odvolací soud uvedl, že se nepodařilo určit počet případů, v nichž docházelo k distribuci drogy a že bylo soudem konstatováno, že postačí když bylo minimalizováno množství podané drogy a prohlásil, že takové závěry jsou nedostatečným podkladem pro uznání viny. Dále označil za spekulaci úvahu soudu ve vztahu k sypké látce zajištěné při domovní prohlídce u něho provedené, v níž byl zjištěn vitamín C a jedlá soda, v tom smyslu, že podle názoru soudu jsou toto látky obecně používané při ředění heroinu na větší množství. Také argumentoval, že nejen ze skutkových okolností, ale především právě z výpovědi svědků absolutně nevyplývá, že by podával drogu ve větším rozsahu.
V další části svého dovolání konstatoval, že k hlavním zásadám trestního řízení patří zásada volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a že důkazní postup je třeba vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit, přitom v odůvodnění je nutno vyložit, které skutečnosti vzal soud za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů (zejména, pokud si vzájemně odporují) a z odůvodnění musí být také patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení trestního zákona. Obviněný shledal, že těmto požadavkům na odůvodnění rozsudku však soudy obou stupňů nedostály.
V návaznosti na uvedené skutečnosti dovodil, že nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., že tedy není dána okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, když nespáchal čin ve větším rozsahu. Uzavřel, že jeho vina byla uznána na základě důkazů a následných úvah soudu, které s sebou přinášejí mnoho nejasností a pochybností, které nebyly dostatečně vysvětleny a vyvráceny. Dodal, že v takovém případě nezbývá, než uplatnit pravidlo v pochybnostech ve prospěch. Také trest, který mu byl uložen, má s ohledem na předchozí argumentaci za nepřiměřený.
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil ve výroku o vině i trestu a podle §265l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc znovu projednal a rozhodl o tom, že (obviněný R. K.) svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a uložil mu přiměřený trest odnětí svobody v dolní polovině trestní sazby.
K těmto dovoláním se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
K dovolání obviněného V. K. v prvé řadě uvedla, že námitky v té části, v níž se tvrdí, že soudy obou stupňů provedly v nedostatečném rozsahu dokazování, pokud dále nezjišťovaly věrohodnost utajených svědků a obsahu jejich výpovědí a že soudy ke svému rozhodnutí neměly opatřeny a provedeny všechny potřebné důkazy, přičemž jeho návrhy na doplnění dokazování zamítly a že nedůsledně hodnotily provedené důkazy, zejména pokud dospěly k závěru, že obviněný prodal větší množství heroinu a pak právě v důsledku těchto nedostatků dospěly k vadným skutkovým zjištěním, jsou právně irelevantní, neboť představují pouhou polemiku s tím, jak byly soudy obou stupňů hodnoceny provedené důkazy a jak jimi byl zjištěn skutkový stav. Dodala, že tyto výhrady se netýkají otázek právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným. Dále poznamenala, že není možné přihlížet ani k výtkám vůči procesnímu pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení, zejména pokud obviněný vytkl, že výslechy svědků byly prováděny podle §55 odst. 2 tr. ř. Ve vztahu k výše uvedeným námitkám shrnula, že ač obviněný v mimořádném opravném prostředku argumentoval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neuplatnil námitky právní, ale toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se domáhá na podkladě zejména zpochybnění zákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení, změny rozsahu provedeného dokazování, hodnocení provedených důkazů a učiněných skutkových zjištění ve svůj prospěch a teprve na podkladě takto učiněné změny skutkového stavu věci usuzuje, že mu jednání, jímž byl uznán vinným, nemůže být přičteno k tíži. V této souvislosti podotkla, že zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel současně tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejedná, neboť z rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními a na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé.
Poté státní zástupkyně konstatovala, že v trestní věci obviněného V. K. nelze hovořit o kategorii opomenutých důkazů, neboť soudy obou stupňů řádně osvětlily a zdůvodnily, proč k návrhu obviněného neprovedly jím navrhované posudky ke zjištění věrohodnosti svědků. Pokud jde o provedení výslechu svědků vystupujících pod jmény F. N., M. D., O. K., J. N., J. S. a A. Z. jako utajených za podmínek §55 odst. 2 tr. ř., pak zdůraznila, že v projednávaném případě bylo dodrženo jak kritérium subsidiarity, neboť ochranu svědků nebylo možné spolehlivě zajistit jinak, tak kritérium nezbytnosti minimalizace práv obhajoby, k němuž při provedení důkazů svědkem pod utajením dochází zřetelnou kolizí mezi zásadami řádného a spravedlivého procesu na straně jedné a důvodnou snahou chránit společnost před vzrůstem kriminality na straně druhé. Splněna byla i podmínka, že soudy obou stupňů své závěry o vině obviněného nevystavily výlučně nebo v rozhodující míře na výpovědích výše jmenovaných utajených svědků, ale vycházely také z důkazů dalších, tedy v případě obviněného V. K. z výpovědí svědkyň, které vypovídaly pod svojí pravou identitou, dále z výsledků domovních prohlídek a ze záznamů o telefonních hovorech.
Následně státní zástupkyně konstatovala, že obviněný ve svém dovolání uplatnil jediný argument, který by důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mohl zakládat. Z hlediska napadeného rozsudku a podaného dovolání je významná otázka, zda obviněný svým jednáním skutečně naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., zda tedy čin spáchal „ve větším rozsahu“. Uvedla, že závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu ve větším rozsahu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je bezpochyby nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekurzoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., a to mj. i s ohledem na druh a kvalitu látky. Současně je nutné podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, tedy zejména dobu, po kterou pachatel s uvedenými látkami nakládal, počet osob, jimž je v tomto konkrétním případě prodal, případně další okolnosti. Takový výklad je zřejmý z dikce citovaného ustanovení, které stanoví jako jeden z možných předpokladů pro posouzení kvalifikované varianty trestného činu nedovolané výroby a držení omamných a psychotropních látek v situaci, když pachatel spáchá čin uvedený v §187 odst. 1 tr. zák. ve větším rozsahu. Přitom vyzdvihla, že užití zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty není omezeno na větší množství omamné nebo psychotropní látky, ale na větší rozsah činu. Z celkového hlediska je tedy nutné posoudit, zda došlo k rozsáhlejšímu naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák.
Ze skutkových zjištění učiněných soudy činnými dříve ve věci vyplývá, že obviněný V. K. páchal posuzovanou trestnou činnost v podstatě po dobu téměř jednoho roku, tedy od ledna 2005 do 22. 11. 2005. Během této doby předal heroin celkem šesti osobám, a to všem opakovaně, přičemž tak činil ve spolupráci s dalšími osobami a je třeba dovodit, že všichni konzumenti heroinu mohli za obviněným přijít kdykoliv, neboť měl vždy k dispozici a prodeji požadovanou drogu. Právě z uvedených důvodů je třeba považovat posouzení jednání obviněného V. K. za správné a odpovídající zákonu. Soudy obou stupňů se tedy s kvalifikačním znakem většího rozsahu vypořádaly naprosto správně. Odvolací soud zdůraznil, že při rozhodovací praxi v České republice má v této souvislosti význam také Pokyn obecné povahy nejvyššího státního zástupce ze dne 27. 4. 2000 č. 6/2000, podle kterého se za větší rozsah distribuce považuje v případě heroinu asi 50 dávek po 30 miligramech, což odpovídá hmotnosti 1,5 gramu. Pokud obhájci obviněného a obviněný v dovolání poukazují na to, že zajištěný heroin obsahoval jen něco málo přes 10 % čisté heroinové báze, pak i pokud by bylo přihlédnuto k tomuto údaji, nebylo by možné dojít k odlišnému závěru o nenaplnění znaku většího rozsahu, neboť i tak by množství distribuovaného heroinu několikanásobně přesahovalo mez, která představuje onen větší rozsah, který má na mysli ustanovení §187 odst. 2 tr. zák.
Z těchto důvodů státní zástupkyně uzavřela, že obviněný V. K. svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a že právní posouzení jednání obviněného dopovídá zákonu a nevykazuje vady, které mu obviněný vytýká. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného V. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
K dovolání obviněného R. K. státní zástupkyně uvedla, že jmenovaný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. prostřednictvím námitek o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci a o nesprávném hodnocení ve věci pořízených důkazů. Namítl totiž, že je nepřípustné, aby výhradním usvědčujícím důkazem bylo svědectví utajených svědků a zpochybnil věrohodnost a pravdivost výpovědí uvedených svědků s poukazem na to, že zcela zřejmě mají svoji trestnou minulost a jsou závislí na drogách. Rovněž vyjádřil nesouhlas s využitím institutu utajeného svědka ve smyslu §55 odst. 2 tr. ř. a poukázal na to, že svědci, kteří byli vyslýcháni v utajení, nemohli mít z něj obavu, neboť nikoho nenapadl a nikomu nevyhrožoval. V návaznosti na zpochybnění věrohodnosti výpovědi utajených svědků prohlásil, že trvá na provedení znaleckého posudku, který by se zaměřil právě na posouzení jejich věrohodnosti. S ohledem na důkazní situaci obviněný pak polemizoval také se zjištěným rozsahem páchání trestné činnosti, především odmítl naplnění kvalifikačního znaku zohledňujícího větší rozsah páchání trestné činnosti. V rámci hodnocení důkazů zpochybnil, že by usvědčujícím důkazem mohly být výsledky domovní prohlídky, když v jím obývané části bytu byl nalezen pouze vitamin C a jedlá soda, přičemž sice jde o látky používané při ředění heroinu na větší množství, ale také mohou mít využití jiné, naprosto nekriminální, takže dovození, že by měly sloužit k jeho trestné činnosti je pouhou spekulací.
Státní zástupkyně posléze konstatovala, že pokud obviněný v podaném dovolání brojil proti nedostatečnému rozsahu provedeného dokazování a způsobu, jakým byly hodnoceny ve věci pořízené důkazy i věrohodnost vyslechnutých svědků nebo požadoval změnu učiněných skutkových zjištění, jde o námitky, které na jím označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadají, neboť se týkají výhradně skutkových okolností. Není možné přihlížet ani k výtkám vůči procesnímu pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení, zejména pokud obviněný vytkl, že výslechy svědků byly prováděny podle §55 odst. 2 tr. ř. Přitom zdůraznila, že v dané trestní věci zásah do skutkových zjištění není možné připustit ani v důsledku shledání okolnosti zvláštního zřetele hodných, neboť nebyl zaznamenán extrémní rozpor mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a nebylo zaznamenáno ani žádné významné porušení procesních principů obsažených v ústavním pořádku, neboť byly zachovány veškeré postuláty spravedlivého procesu.
Ani v trestní věci obviněného R. K. podle ní nelze hovořit o kategorii opomenutých důkazů, neboť soudy obou stupňů řádně osvětlily a zdůvodnily proč k návrhu obviněného neprovedly jím navrhované znalecké posudky ke zjištění věrohodnosti svědků. V této souvislosti zopakovala svoji argumentaci uvedenou ve vyjádření k dovolání obviněného V. K. (viz výše) a nad její rámec poznamenala, že mezi drogově závislými, kteří odebírali od obviněných R. K., V. K. a jejich matky B. K. drogy, bylo známo, že jmenovaní obvinění rozšířili do této komunity informaci o tom, že pokud někdo bude vypovídat v jejich neprospěch, nezůstane to z jejich strany bez odezvy. Také připomněla, že soudy obou stupňů své závěry o vině obviněného R. K. nevystavily výlučně nebo v rozhodující míře na výpovědích utajených svědků, ale vycházely také z důkazů dalších, přičemž s ohledem na skutečnost, že obviněný se trestného jednání dopustil ve formě spolupachatelství, je třeba do kategorie důkazů, které byly v rámci jeho viny hodnoceny, posuzovat i důkazy týkající se spoluobviněných V. K. a B. K. Státní zástupkyně vyjádřila přesvědčení, že o vině obviněného R. K. dále vypovídají především výsledky domovní prohlídky provedené v prostorách, které obývali obvinění, přičemž v těchto prostorách byly zajištěny indicie, které jednoznačně svědčí o prodeji drog, konkrétně je možné zmínit digitální váhy, větší množství mobilních telefonů a SIM karet, větší množství plynových pistolí, sáčky, do nichž byly jednotlivé dávky vkládány, látky používané při ředění heroinu a dále také látka s přímým podílem heroinové báze a monoacetylderivát morfinu. V neprospěch obviněného svědčí rovněž záznamy telefonických hovorů, z nichž jednoznačně vyplynulo, že obvinění byli distributory drog a kdo byl jejich hlavním dodavatelem. Z pořízených důkazů bylo podle jejího názoru možné bezpochyby usoudit na větší rozsah páchání trestné činnosti.
S ohledem na skutečnost, že obviněný R. K. ve svém dovolání neuplatnil jediný argument, který by důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mohl zakládat, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnou osobou, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. 8 To 529/2006, jsou přípustná z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřují proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (obviněných) proti rozhodnutí, kterým byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest.
Obvinění jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením, resp. ustanovením §265e odst. 3 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírají, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obou obviněných směřují primárně do oblasti skutkových zjištění.
Obviněný V. K. totiž namítá v prvé řadě neúplné a nesprávně provedené důkazní řízení (tvrdí, že použití režimu utajeného svědka podle §55 odst. 2 tr. ř. nebylo v dané trestní věci odůvodněno, že soudy opřely svá skutková zjištění toliko o výpovědi utajených svědků, což není přípustné, že pochybily, když nepřijaly jeho návrh, aby byla psychologickým posudkem zjištěna věrohodnost a míra pravdivosti výpovědí utajených svědků), vadné hodnocení důkazů (výpovědí svědků) a nesprávné skutkové závěry, zvláště pokud jde o množství drogy, kterou prodal jiným osobám. Přitom prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (poukazuje na rozpory ve výpovědích utajovaných svědků u hlavního líčení a v přípravném řízení co do množství odebrané omamné látky i počtu odběrů a tím zpochybňuje věrohodnost těchto svědků) a vlastní (pro něho příznivou) verzi skutkového stavu věci (de facto namítá, že heroin neprodával v množství uvedeném v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, nýbrž v množství podstatně menším). Teprve sekundárně – z uvedených skutkových (procesních) výhrad – vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení.
Také obviněný R. K. primárně soudům vytýká nedostatečný rozsah dokazování a další vady důkazního řízení (prohlašuje, že je nepřípustné, aby výhradním usvědčujícím důkazem proti jeho osobě byla svědectví utajených svědků, navíc za situace, kdy důvody pro použití institutu utajeného svědka nebyly dány, a že mělo být provedeno znalecké zkoumání věrohodnosti těchto svědků), nesprávné hodnocení důkazů (svědeckých výpovědí či důkazů získaných při domovní prohlídce v jeho bytě). Přitom také on prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (stejně jako obviněný V. K. upozorňuje na rozpory ve výpovědích utajovaných svědků co do množství odebrané omamné látky i doby, po kterou ji měli od něho odebírat, tím zpochybňuje věrohodnost svědků a tvrdí, že z jejich výpovědí nevyplývá, že by prodával drogu v množství odpovídajícím většímu rozsahu) a vlastní (pro něho příznivou) verzi skutkového stavu věci (de facto tvrdí, že rozsah jeho trestné činnosti byl menší než je uvedeno ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně). Až sekundárně (následně) – v návaznosti na uvedené skutkové (procesní) výhrady – činí závěr o nesprávném právním posouzení, neboť podle jeho přesvědčení svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. (neboť není dána okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby – spáchání činu ve větším rozsahu), ale pouze trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák.
Oba obvinění tak nenamítají rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy obviněnými ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §55 odst. 2 tr. ř., tzn. že dovolání uplatnili na procesním a nikoli hmotně právním základě. Zmíněné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Jinak řečeno, formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obvinění uplatnili, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obvinění namítali nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozovali toliko z tvrzeného vadného důkazního řízení, nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkali vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], které však obvinění formálně ani věcně neuplatnili (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněných V. K. a R. K. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se tito obvinění dopustili skutku v podobě popsané v rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 13. 10. 2006, sp. zn. 4 T 20/2006. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhají obvinění, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Nejvyšší soud v tomto směru navíc odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněných V. K. a R. K. nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Nad rámec shora uvedených skutečností a závěrů považuje Nejvyšší soud za vhodné doplnit ještě skutečnosti následující.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Kvalifikovanou skutkovou podstatu podle odst. 2 písm. a) citovaného zákonného ustanovení naplní pachatel, který spáchá takový čin jako člen organizované skupiny, nebo ve větším rozsahu.
Heroin je uveden jako omamná látka v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů.
Závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů ve větším rozsahu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je bezpochyby nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, tedy zejména dobu, po kterou pachatel s uvedenými látkami nakládal, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i jiné skutečnosti. Uvedený výklad je přitom zcela zřejmý z dikce citovaného ustanovení, kdy zákonodárce zde zcela jednoznačně neomezil užití zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty na větší množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, ale použil obecnější vyjádření v podobě „většího rozsahu“ činu. Zmíněný pojem proto nelze zužovat toliko na množství (objem nebo hmotnost) příslušné látky (drogy), ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění (tedy ve větším rozsahu) skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. (srov. přiměř. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
V této souvislosti je též na místě připomenout, že pro závěr, zda byl naplněn zákonný znak „ve větším rozsahu\" ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. byla praxe ustálena na podkladě Pokynu obecné povahy ze dne 27. 4. 2000, č. 6/2000, který vydal Nejvyšší státní zástupce podle §9 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb. ve znění pozdějších zákonů (resp. v současné době účinného Pokynu obecné povahy Nejvyšší státní zástupkyně ze dne 16. srpna 2006, č. 2/2006), jímž se upravují podrobnosti postupu státních zastupitelství při postihu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák., jenž sice není pro soudy závazný, ale je v jejich rozhodovací praxi akceptován, protože vychází z mezinárodních zkušeností a z poznatků lékařské vědy o tom, jaká množství omamných a psychotropních látek již jsou způsobilá výrazně ohrozit zdraví nebo život člověka (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1354/2003). Podle tohoto pokynu se za „větší rozsah“ v případě heroinu považuje asi 50 dávek po 30 mg, což odpovídá hmotnosti 1,5 gramu.
Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyplývá, že obviněný R. K. (ve spolupachatelství s dalšími osobami) prodal v období od ledna 2004 do 22. 11. 2005 nejméně čtyřem osobám heroin v celkovém množství 110 gramů a obviněný V. K. (zčásti ve spolupachatelství s dalšími osobami, zčásti sám) prodal v období od ledna 2004 do 22. 11. 2005 heroin nejméně osmi osobám, přičemž celkové množství takto prodaného heroinu činilo nejméně 141,6 gramů.
S ohledem na výše uvedená teoretická východiska je možné v prvé řadě ve shodě s odvolacím soudem konstatovat, že i za situace, že by heroin, tak jak tvrdí obviněný V. K., obsahoval pouze 10 % čisté heroinové báze, pak i pokud by bylo přihlédnuto k tomuto údaji, nebylo by možné dojít k závěru o nenaplnění znaku „většího rozsahu“, neboť i tak by množství heroinu, jež obvinění prodali, několikanásobně přesahovalo mez, která představuje „větší rozsah“ ve smyslu ustanovení §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Dále je v posuzované trestní věci nutné zohlednit i dobu, po kterou se obvinění trestné činnosti dopouštěli, když ze skutkových zjištění soudů je zřejmé, že tak činili téměř dva roky, a počet osob, jimž omamnou látku prodali. V této souvislosti je vhodné upozornit na skutečnost, že heroin je látkou, na níž rychle vzniká a roste psychický návyk a že obvinění prodávali heroin jednotlivým osobám v průběhu inkriminované doby opakovaně.
Z těchto důvodů a se zřetelem k úvahám rozvedeným v rozhodnutích soudu prvního a druhého stupně je zřejmé, že v posuzované trestní věci došlo k jednáním obou obviněných tak, jak je popsáno v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, k naplnění skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., a to nejen z pohledu množství prodané omamné látky, ale také z hlediska doby, po kterou obvinění s uvedenou látkou zjištěným způsobem nakládali, a počtu osob, jimž ji opakovaně prodali. Tyto skutkové okolnosti, podmiňující použití vyšší trestní sazby, v daném případě pro svou závažnost podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák.
Mezi právními závěry soudů a skutkovými zjištěními, která po zhodnocení provedených důkazů učinily, tedy není nesoulad. Přitom pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované trestní věci nejedná.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. ledna 2008
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý