ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.244.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 244/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2009 o dovolání, které podal obviněný M. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 10 To 424/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 19 T 116/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 9. 2008, sp. zn. 19 T 116/2008, byl obviněný M. K. uznán vinným trestnými činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr zák. na tom skutkovém základě, že „dne 22. 6. 2008 kolem 00:30 hodin řídil po předchozím požití alkoholických nápojů s obsahem nejméně 1,60 g/kg alkoholu v krvi v M. B., před nákupním střediskem B. c. osobní vozidlo zn. Audi 80, přesto, že není držitelem žádného řidičského oprávnění a byl mu trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 2 T 194/2007, ze dne 22. 6. 2007 s nabytím právní moci dne 17. 8. 2007 uložen mimo jiné pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel v trvání dvou let, a dále rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi, sp. zn. 19 T 24/2008, ze dne 19. 3. 2008, s nabytím právní moci téhož dne trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu dvou let“. Za to byl podle §201 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu soud zároveň uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 2008, č. j. 10 To 424/2008-45, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 11. 11. 2008 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. K. následně dovoláním směřujícím proti výroku o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že uložený trest nerespektuje zákonná ustanovení o ukládání trestů, z hlediska účelu trestu je nepřiměřeně přísný a v tomto smyslu má pouze represivní povahu. Poukázal na to, že se ke spáchání inkriminované trestné činnosti doznal a zároveň uvedl důvody, pro které jednal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku. Podle dovolatele nelze souhlasit s názorem soudů, že by předchozí soudní rozhodnutí ukládající mu trest zákazu řízení motorových vozidel nerespektoval, neboť se jednalo o zcela výjimečné jednání motivované obavou o jeho manželku. Pokud soudy dále neuvěřily jeho tvrzení, že s požíváním alkoholu skončil, mohly a měly využít možnosti dané jim ustanovením §26 odst. 4 tr. zák. (např. podrobit se léčení závislosti na alkoholu, zdržet se návštěv rizikového prostředí atd.) a upustit od jeho potrestání nebo mu uložit trest odnětí svobody s podmíněným odkladem za současného vyslovení dohledu podle §60a tr. zák., aby bylo jeho případné další trestné činnosti pod vlivem návykové látky v budoucnu zamezeno. Teprve pokud by takové působení nevedlo k jeho nápravě, bylo by namístě uložit mu trest odnětí svobody spojený s přímým výkonem. S uložením trestu zákazu činnosti vyslovil dovolatel souhlas.
S poukazem na výše uvedené důvody v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že v posuzované věci sice dovolatel poukazuje na nesprávnou aplikaci hmotně právních ustanovení rozhodných pro ukládání trestu, avšak své námitky založil na tvrzení, že soudy při rozhodování o trestu nezohlednily všechny v úvahu přicházející okolnosti a kritéria (zejména to, že čin spáchal v obavě o svou manželku a že je do budoucna schopen vyvarovat se požívání alkoholických nápojů) a nesprávně dovodily, že dříve uložený výchovný trest účel trestu nesplnil. Takové námitky podle státní zástupkyně však ve skutečnosti směřují vůči skutkovým zjištěním soudů (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), na kterých bylo následně založeno jejich rozhodnutí o druhu a výměře uloženého trestu, a pod dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný další ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. nespadají. Namítanou nepřiměřenost trestu nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se vztahuje na jiné taxativně vymezené případy vadného rozhodnutí o trestu. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky o dovolání obviněného rozhodl tak, že se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá, a toto rozhodnutí aby za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovila státní zástupkyně i pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř.
Obviněný M. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V posuzovaném případě opřel obviněný M. K. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. o námitky, že soudy ve svých závěrech stran ukládaného trestu odnětí svobody nezohlednily v jeho prospěch skutečnost, že se k trestné činnosti doznal a zároveň uvedl akceptovatelné důvody, pro které se jí dopustil, ani jeho obhajobu, že s alkoholem již skončil, a nevyužily možnosti upustit od jeho potrestání s uložením omezení podle §26 odst. 4 tr. zák. nebo mu uložit trest odnětí svobody nespojený s jeho přímým výkonem za současného vyslovení dohledu podle §60a tr. zák. Jeho odsouzením k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pak soudy měly porušit zákonná ustanovení o ukládání a účelu trestu, zejména ustanovení §23 tr. zák. a §31 tr. zák.
Argumentaci dovolatele tedy tvoří výhradně námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, které lze, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, v dovolání jako mimořádném opravném prostředku úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (v judikatuře srov. zejména rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.22/2003). Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod.
V této souvislosti je nutno dále připomenout usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 15 Tdo 1314/2004, v němž se mimo jiné uvádí, že ze systematiky, s níž jsou v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. zakotveny jednotlivé dovolací důvody, vyplývá, že k samotnému výroku o trestu se vztahují pouze dva z nich, a to důvody stanovené v §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. Jestliže ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. o důvodech dovolání výslovně stanoví dva zvláštní dovolací důvody ve vztahu k výroku o trestu, znamená to, že se k tomuto výroku nemůže vztahovat dovolací důvod spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud by tomu tak bylo a tento dovolací důvod by měl zahrnovat i výrok o trestu, byla by ustanovení o dovolacích důvodech proti výroku o trestu nefunkční, nadbytečná a nelogická, protože uložení nepřípustného druhu trestu, uložení trestu mimo trestní sazbu a upuštění od potrestání bez zákonných podmínek by nutně vždy muselo být považováno právě za porušení hmotného práva a tudíž za nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pak by ovšem bylo nutné stejně posuzovat případné porušení jakýchkoli ustanovení trestního zákona jako předpisu trestního práva hmotného při rozhodování o trestu, např. ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu, ustanovení §31 odst. 1, 2 tr. zák. o hlediscích přiměřenosti trestu, ustanovení §58 odst. 1 tr. zák. o podmíněném odkladu výkonu trestu odnětí svobody, ustanovení §59 odst. 1 tr. zák. o stanovení zkušební doby při podmíněném odsouzení atd. Ve svých logických důsledcích by to znamenalo nutnost připustit dovolací důvod spočívající v nesprávném hmotně právním posouzení též ve vztahu k podmínkám pro uložení jednotlivých druhů trestů i při jejich obecné přípustnosti. To by však bylo ve zcela evidentním rozporu s charakterem dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jehož účelem je náprava jen těch nejzávažnějších vad pravomocných rozhodnutí ve věci samé. Zároveň by se tím stíral rozdíl oproti odvolání, které je podkladem pro zrušení samotného výroku o trestu, jestliže uložený trest je nepřiměřený,a dovolání by znamenalo v podstatě jen zavedení další běžné instance v procesu trestního řízení. Shora rozvedené úvahy pak vedly velký senát Nejvyššího soudu k závěru, že má-li být dovolání založeno pouze na námitkách proti výroku o trestu, může se tak stát jedině v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebo dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v takovém případě v úvahu nepřichází.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolatel soudům nevytkl žádná hmotně právní pochybení, se kterými zákon uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojuje. Uplatněné námitky svým obsahem zároveň neodpovídají ani žádnému jinému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., tedy ani důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na jehož podkladě lze napadat výrok o uloženém trestu, avšak výlučně v zákonem přesně (taxativně) vymezených případech, jak je uvedeno shora.
Dovolatel je přitom v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného M. K. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler