ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.55.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 55/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 21. ledna 2009 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným J. F., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 10 To 46/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 1 T 8/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 3. 2008, č. j. 1 T 8/2007-444, byl obviněný J. F. pod bodem 1/ výroku o vině uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. na tom skutkovém základě, že „v přesně nezjištěný den koncem měsíce srpna 2003 v obci V. v domě, kde v té době bydlel, poté, co zakoupil alkoholické nápoje, tyto společně konzumoval s poškozeným nezletilým M. P., ač věděl, že poškozený dosud nedovršil patnáctý rok svého věku, a když se poškozený uvedl do podnapilého stavu a usnul, obžalovaný jej vysvlékl a vložil si pohlavní úd poškozeného do úst a vykonal orální pohlavní styk“, pod 2/ výroku o vině trestnými činy ohrožování mravnosti podle §205 odst. 2 písm. a) tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. na tom skutkovém základě, že „od přesně nezjištěné doby roku 2005 do 5. 4. 2007 v přesně nezjištěném počtu případů nejprve ve svém bydlišti a posléze ve svém bydlišti v bývalé vrátnici v areálu Z., umožnil sledovat pornografické filmy na videu a nabízel a umožnil konzumaci piva a kouření cigaret nezletilým a mladistvým osobám, které jej navštěvovaly, a to D. B., P. B., L. G., J. G., K. M., M. P., P. P., E. S., P. S., M. K., V. L., L. L. a P. Z., ač věděl, že jim není ještě osmnáct let“, a pod bodem 3/ výroku o vině trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že obviněný dne 5. 4. 2007 po 18.00 hod. ve svém bydlišti v bývalé vrátnici v areálu Z., při sledování pornografického filmu se vysvlékl před poškozeným nezletilým M. P., který na jeho výzvu vzal jeho pohlavní úd do úst a vykonal orální pohlavní styk, přestože obviněný věděl, že poškozený dosud nedovršil patnáctý rok svého věku. Za výše uvedený trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 9. 2004, sp. zn. 6 T 74/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 6 To 644/2004, byl obviněný podle §241 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl ohledně něj zrušen výrok o trestu z citovaného rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za zbývající trestné činy (body 2/ a 3/ výroku o vině) byl obviněný podle §242 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 10 To 46/2008, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 22. 7. 2008 (§139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu a současně i proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný následně dovolání, kterým tato rozhodnutí napadl v celém rozsahu jako nezákonná a věcně nesprávná. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku dovolatel stran všech skutků, jejichž spácháním byl uznán vinným, uvedl, že se jich nedopustil, a soudům vytknul, že neprovedly jím navrhované důkazy, ačkoliv byly nezbytné k řádnému objasnění věci. Nedostatečně zjištěný skutkový stav pak podle dovolatele vedl k nesprávnému právnímu posouzení jeho jednání (skutků) ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 1/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, dovolatel setrval na své obhajobě z průběhu celého trestního řízení, že výpověď poškozeného M. P., který byl současně jediným přímým svědkem jeho údajného jednání, je nepravdivá. Všichni ostatní ve věci slyšení svědkové se o inkriminované události dozvěděli pouze zprostředkovaně (od údajného poškozeného). V této souvislosti dovolatel podrobně rozebral obsah provedených důkazů s poukazem na řadu nesrovnalostí, které podle něj mají tvrzení poškozeného vyvracet a zároveň je činí rozporným. Dovolatel dále poukázal na zjištěnou mozkovou dysfunkci (hyperaktivitu) poškozeného a jeho údajné časté sklony k vyvolávání konfliktů s jinými osobami, které podle přesvědčení dovolatele byly skutečnou příčinou toho, proč poškozený nadále přestal do V. jezdit. Jestliže soud druhého stupně nevyhověl návrhům obhajoby na doplnění dokazování v rámci podaného odvolání, a to zejména opětovným výslechem poškozeného, jeho matky, svědků B. a G. a psychologickým zkoumáním poškozeného pro účely ověření věrohodnosti jeho výpovědi, neprovedl dokazování v rozsahu nezbytném pro spolehlivý závěr o jeho vině.
Ve vztahu ke skutku popsaném pod bodem 2/ výroku o vině opět dovolatel v prvé řadě zdůraznil nevěrohodnost většiny nezletilých svědků, poukázal na rozpory a zjevné nepravdy v jejich výpovědích a ze svého hlediska vysvětlil příčiny, z nichž tyto rozpory a účelové lži vyplývají. Plně setrval na své dosavadní obhajobě, že nezletilé chlapce, kteří ho navštěvovali, nenaváděl k nemravnému nebo zahálčivému životu, tito chlapci byli vždy večer řádně doma a pokud u něj pili pivo nebo kouřili cigarety, pak to bylo vždy v malém množství, nikdy se neopili a nikdy u nich nevznikl návyk na cigarety nebo alkohol. Alkohol ani cigarety jim sám nikdy nenabízel. Jedině v případech, kdy jej o to výslovně požádali, jim dal napít alkoholu nebo jim dovolil vzít si cigaretu. Pokud společně sledovali televizi (videokazety), pak se nikdy nejednalo o pornofilmy, ale o filmy akční, v jednom případě maximálně o film erotický, který však přinesl svědek B. na kazetě, která obsahovala toliko krátký úryvek, v němž se vyskytovaly tři nahé ženy. Dovolatel připustil, že za pornografii mohli chlapci považovat i tehdy poměrně frekventovanou reklamu na minerální vodu Magnesia, v níž vystupují nahý muž a nahá žena. Dále poukázal na to, že při prohlídce jeho videokazet nebylo zjištěno, že by některá z nich obsahovala pornografický materiál, když se jednalo pouze o upoutávky na erotické filmy. Podle dovolatele přitom nebylo zjištěno, že by si nějaké pornografické kazety půjčoval, ani že by je sám vlastnil. V rozsudku uvedené nezletilé chlapce zároveň nikdy nenabádal, aby nechodili do školy nebo páchali trestnou činnost. Navrhl proto opětovný výslech nezletilých svědků, aby se vyjádřili k tomu, zda znají rozdíl mezi erotikou a pornografií, resp. aby detailně popsali scény, které měli shlédnout ve filmech promítaných u něj doma.
Ke skutku popsanému pod bodem 3/ výroku o vině dovolatel uvedl, že to byl naopak poškozený M. P., kdo v rozhodný den přišel do jeho bydliště a sám vůči němu vyvíjel sexuální aktivitu; nejprve tak, že ho chytil za přirození, a poté, co jej překvapený dovolatel důrazně slovně napomenul a požádal ho, aby svého jednání zanechal, mu skočil oblečený na záda, visel mu na krku a předváděl kopulační pohyby. Když ho následně ze zad strhnul, poškozený si stáhl tepláky pod kolena, začal onanovat a prosil jej, aby vzal jeho pohlavní úd do úst. Dovolatel chlapce napomenul, přikázal mu, aby se okamžitě oblékl, ale v té chvíli do bytu nahlédl E. S., jehož svědectví následně mělo potvrdit nepravdivou výpověď M. P. o tom, že byl dovolatelem pohlavně zneužit, jako věrohodnou. V tomto směru dovolatel odkázal i na obsah znaleckého posudku z oboru psychiatrie, z něhož je patrné, že netrpí žádnou sexuální úchylkou, a dále na to, že má tendenci vzhledem ke své nízké sociálně kulturní úrovni obklopovat se nedospělými chlapci, s nimiž je schopen komunikovat. Odkázal rovněž na závěry psychologického znaleckého posudku k osobě M. P., v němž se mimo jiné podává, že věrohodnost vztahující se k výpovědi chlapce se jeví jako částečně snížená a že chlapec ve snaze uniknout z nepříjemné situace či získat nějakou výhodu, je schopen uvést i nepravdu. Pokud za daných okolností soud považoval výpověď M. P. za důkaz svědčící pro závěr o dovolatelově vině stíhaným skutkem, je zřejmé, že se dopustil nesprávného hodnocení důkazů a tím nesprávně zjistil skutkový stav v dané věci. Vyslovil přesvědčení, že nezletilý M. P. využil skutečnosti, že dovolatel je znám tím, že komunikuje s nezletilými chlapci a tudíž upadá snadno v podezření z možného provozování sexuálních aktivit s nimi. Pravděpodobně z pomsty jej pak křivě obvinil.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí, a to v celém rozsahu, a poté aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby k jednotlivým skutkům byly provedeny jím navrhované důkazy. Tyto důkazy pak jednotlivě specifikoval.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), podle něhož dovolání sice bylo podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem dovolatel v rozporu s hmotně právní povahou použitého dovolacího důvodu namítl výlučně to, že soudy při zajišťování a hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu s ustanoveními §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., a domáhal se, aby dovolací soud hodnotil důkazy jiným, pro něj příznivějším způsobem, než jak učinily soudy obou stupňů. Takové procesní námitky však pod zvolený důvod dovolání podřadit nelze. Podle názoru státního zástupce není v předmětné trestní věci dán ani extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi na straně jedné a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů na straně druhé, který jediný by odůvodňoval zásah do ustáleného skutkového stavu v rámci dovolacího řízení. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a aby tak učinil v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř.
Obviněný J. F. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především soudem zjištěný skutkový stav věci formulovaný v popisu skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě však dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy použitou právní kvalifikací ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o námitky vůči rozsahu (neúplnosti) provedeného dokazování a vůči způsobu, jakým oba soudy hodnotily důkazy již provedené, především svědecké výpovědi jednotlivých nezletilých chlapců a skutečnosti vyplývající ze znaleckých posudků zpracovaných pro účely předmětného trestního řízení (viz výše). S primárním poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci a při zdůrazňování vlastní verze skutkového děje pak spojoval právní názor, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako trestné činy znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., ohrožování mravnosti podle §205 odst. 2 písm. a) tr. zák., ohrožování výchovy podle mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. a pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., ačkoliv se ve skutečnosti žádného z uvedených trestných činů nedopustil, resp. provedené důkazy takový závěr nedovolovaly.
Z uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto zásadního přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho výše uvedené námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
O relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů by bylo možné - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - uvažovat pouze za předpokladu, že by tu byl extrémní rozpor mezi zjištěním soudů a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. 84/94). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů při žádném v úvahu přicházejícím logickém způsobu jejich hodnocení, či jinými slovy, jestliže skutková zjištění soudů jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
V posuzované věci však nelze soudům vytknout, že s ohledem na výsledky provedeného dokazování měly správně dospět k závěru, že spáchání projednávaných skutků nebylo dovolateli prokázáno, resp. že se jich nedopustil. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku provedeným důkazy velmi podrobně zabýval a zároveň náležitě vyložil a odůvodnil (viz rozsudek zejména na str. 15 až 29), jaké skutečnosti vzal za prokázané a z jakých důvodů. V dané souvislosti je nutno poukázat na rovněž na to, že vedle otázky věrohodnosti výpovědí poškozených M. P., M. P. a dalších nezletilých chlapců, kteří obviněného navštěvovali a případně vystupovali v roli přímých nebo nepřímých svědků jeho jednání popsaného pod body 1/ až 3/ výroku o vině soud věnoval zvýšenou pozornost také otázce povahy filmové produkce, kterou obviněný s nezletilými sledoval, jejíž zodpovězení bylo podstatné pro případný závěr o jeho vině trestným činem ohrožování mravnosti podle §205 odst. 2 písm. a) tr. zák. (skutek pod popsaným bodem 2/ výroku o vině). Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl veškeré dostupné důkazy a v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. je též řádně vyhodnotil. Při svém rozhodování pak na jím zjištěný skutkový stav věci navázal. Současně se rovněž vypořádal s návrhy obviněného na doplnění dokazování, které považoval s ohledem na dosavadní stav dokazování za nadbytečné (viz protokol o veřejném zasedání na č. l. 550 spisu). Tento svůj závěr zároveň na str. 3 napadeného usnesení odůvodnil.
Na tomto místě je k námitkám dovolatele třeba poznamenat, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3), který dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a především pak rozsudek soudu prvního stupně splňují.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, není dána ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je pak třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného J. F. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler