ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.1321.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 1321/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. prosince 2009 o dovolání obviněného D. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 6 To 257/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 191/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 1 T 191/2008, byl obviněný D. D. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 11. 5. 2008 v době od 14.00 do 17.00 hodin ve V. p. P., okres B., v restauraci E. na n. S. M., po předchozím požití alkoholických nápojů postupně napadl:
-obsluhující servírku K. K., tuto urážel vulgárními výrazy,
-M. H., kterému nadával, uchopil jej za límec košile a cloumal s ním,
-M. M., do níž žduchal tak dlouho, až spadla na zem a utrpěla drobné zranění s jednorázovým ošetřením bez dalšího léčení a pracovní neschopnosti.
Za uvedené jednání byl obviněný D. D. odsouzen podle §202 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §228 odst. 1 tr. ř. mu současně byla uložena povinnost uhradit poškozeným M. M. náhradu škody ve výši 340,- Kč a V. z. p. ČR náhradu škody ve výši 997,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená M. M. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 1 T 191/2008, podal obviněný D. D. odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 6 To 257/2009, podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 6 To 257/2009, prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávně hmotně právním posouzení jiných skutkových okolností, neboť Krajský soud v Ostravě nevyhověl jeho odvolání a neodstranil špatné hodnocení soudu prvního stupně ohledně nepřiměřeně přísné výměry trestu. Dle názoru obviněného Krajský soud v Ostravě a před ním i Okresní soud v Bruntále při rozhodování o výměře trestu nepostupovaly zcela v souladu s obecnými zásadami pro ukládání trestů dle §31 tr. zák., když nevzaly v úvahu skutečnost, že mezi trestnou činností z let 1978 až 1997 měl obviněný prodlevu více než 10 let. Z uvedených důvodů obviněný považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný, domnívá se, že by bylo možné na něj působit i trestem o menší výměře při zohlednění všech zvláštností případu (tj. zejména rasová podjatost svědků svědčících v jeho neprospěch) a že by i tak došlo k naplnění účelu trestu. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 6 To 257/2009, zrušil a přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil s tím, že obviněný formálně opřel své dovolání o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., ale uvádí pouze námitky, jenž směřují proti přílišné přísnosti uloženého trestu. Takové námitky však stojí mimo rámec uplatněných dovolacích důvodů a nelze je podřadit ani pod (dovolatelem neuplatněný) dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného D. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b trestního řádu a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný podal dovolání ze dvou dovolacích důvodů, a to z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (tzn., že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek zamítl nebo odmítl) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný D. D. sice formálně podal dovolání z důvodů podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř., ale námitky uplatněné v dovolání směřují pouze proti přílišné přísnosti uloženého trestu. Obviněný považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný a domnívá se, že by na něj bylo možno působit i trestem o menší výměře s tím, že i tak by byl naplněn účel trestu.
Námitky uplatněné obviněným v dovolání však nelze podřadit pod uplatněné dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř.
K otázce přiměřenosti či nepřiměřenosti uloženého trestu Nejvyšší soud České republiky pro úplnost uvádí, že výrok o uložení trestu z hlediska jeho druhu, výše či způsobu výkonu lze dovoláním napadnout prakticky pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Má-li dojít k jeho naplnění, musí být v dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo buď k uložení nepřípustného druhu trestu, nebo k uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
Dovoláním napadené rozhodnutí však zjevně netrpí vadami uvedenými v §265b odst. 1 písm. h), navíc obviněný takové vady v dovolání ani nenamítá. Dovolací námitky obviněného tedy nelze podřadit ani pod (odvolatelem neuplatněný) dovolací důvod uvedený ve výši citovaném ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Je tedy možno učinit závěr, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), a l) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které je svým obsahem nenaplňují, nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají. Nejedná se proto o případ, kdy by se dovolání opíralo o správný dovolací důvod, avšak dovolací soud by je shledal zjevně neopodstatněným.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného D. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. J. P.