ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.3.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 3/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2009 o dovolání obviněných J. N. a R. N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. 8 To 88/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 2/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obou obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 6 T 2/2008, byl:
1)obviněný R. N. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.,
2)obviněný J. N. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., dále trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., ukončeným ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák.
Za uvedené jednání byli odsouzeni:
1)obviněný R. N. podle §219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 13 let, podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a současně mu byl podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou,
2)obviněný J. N. podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a použití §29 odst. 1, 2 tr. zák. a §42 odst. 1, 2 tr. zák. k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 23 let, podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou s tím, že podle §29 odst. 1 tr. zák. se mu doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou nezapočítává pro účely podmíněného propuštění.
Obviněnému J. N. byla současně podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, územní pracoviště J., J., J., částku 1.296,- Kč a E. H., částku 3.250,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený E. H. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Výše uvedených trestných činů se obvinění R. N. a J. N. podle skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně dopustil zkráceně tím, že společným jednáním v blíže nezjištěné době před 18:30 hod. dne 25. 10. 2007 v opuštěném domě v ul. P. v T., po předchozí slovní rozepři, v úmyslu usmrtit, fyzicky napadli poškozeného M. M., trvale bytem S., S. r., a to tím způsobem, že jej J. N. nejprve 2x udeřil otevřenou dlaní do obličeje a poté jej nejméně 2x zezadu udeřil kovovou židlí do oblasti zad a hlavy, po rozlomení židle oba společně jejími kovovými částmi opakovaně udeřili poškozeného do oblasti bérců a stehen obou dolních končetin, rukou a zad, následně ho kolenem nejméně 1x kopli zepředu do obličejové části hlavy, kdy tímto jednáním způsobili poškozenému mnohočetná zranění podrobně specifikovaná ve skutkové větě výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 6 T 2/2008, po útoku z místa jednání odešli a poškozeného zanechali na místě bez pomoci, když následně byl poškozený nalezen náhodným chodcem poblíž objektu a po prvotním ošetření byl vozidlem rychlé záchranné služby převezen do Oblastní nemocnice T., kde byl hospitalizován na ARO, kde také dne 28. 10. 2007 v 02.40 hodin na následky shora popsaných poranění zemřel. Uvedeného jednání se obviněný J. N. dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 4 T 80/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 10 To 355/2005, uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 13 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem, když z výkonu tohoto trestu a trestu uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 1 T 95/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 12 To 427/2006, v trvání 9 měsíců byl podmíněně propuštěn na základě rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 42 Pp 124/2007, dne 18. 6. 2007 se stanovením zkušební doby v trvání 2 roků.
Dále obviněný J. N. sám dne 2. 10. 2007 v 00.05 hodin vnikl po odjištění zajišťovacího obrtlíku záchodového okna na WC a poté na společnou chodbu domu v ul. T., S. P., okres J., následně i přes výslovný nesouhlas K. H., vnikl otevřenými dveřmi do bytu obývaného poškozenými E. H. a K. H., na opakované výzvy obou k opuštění bytu nereagoval a poté, co poškozený E. H. chtěl pomocí mobilního telefonu zavolat na Policii ČR, tohoto fyzicky napadl a páčením prstů levé ruky s mobilním telefonem se mu tento snažil vzít a zabránit mu tak v uskutečnění telefonního hovoru, v důsledku přetahování poškozený upadl na prosklený konferenční stolek a tento rozbil, když v tuto chvíli obviněný poškozenému mobilní telefon vzal, následně poškozeného v úmyslu způsobit mu újmu na zdraví znovu fyzicky napadl, a to tak, že jím mrštil o zem směrem k topidlu, kde do něj několikrát kopl a dupl mu na tělo a hlavu, taktéž jej opakovanými údery pěstmi bil do hlavy a různých částí těla, když v dalším útoku mu zabránila K. H., přičemž poškozený utrpěl četná zranění blíže specifikovaná v rozsudku soudu prvního stupně, která si vyžádala lékařské ošetření s předpokládanou dobou léčení 5 až 6 týdnů, a tohoto jednání se obviněný dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 4 T 80/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 10 To 355/2005, uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 13 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem, když z výkonu tohoto trestu a trestu uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 1 T 95/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 12 To 427/2006, v trvání 9 měsíců byl podmíněně propuštěn na základě rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 42 Pp 124/2007, dne 18. 6. 2007 se stanovením zkušební doby v trvání 2 roků.
Proti uvedenému rozsudku podali ihned po jeho vyhlášení do protokolu o hlavním líčení oba obvinění odvolání, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. 8 To 88/2008, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. 8 To 88/2008, podali následně oba obviněný prostřednictvím svých obhájců dovolání.
Obviněný R. N. podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný ve svém dovolání poukazuje zejména na skutečnost, že soud sice v rámci daných možností dostupným způsobem zjistil skutkový průběh činu, avšak ačkoli důkazy většinou svědčily ve prospěch obviněného R. N., konečný výrok o právní kvalifikaci činu i výši trestu tomu neodpovídá. Obviněný uvádí, že k tomu, co skutečně učinil, se v celém rozsahu a upřímně doznal a nic nezatajoval, po celou dobu trestního řízení vypovídal zcela shodně, skutek popisoval podrobně, používal stále stejná slova. Z provedených znaleckých posudků vyplynulo, že obviněný není schopen fabulovat, jeho paměťová stopa je velmi dobře zachována, nemá sklon výpovědi zkreslovat. Znalkyně z oboru psychiatrie konstatovaly, že ovládací schopnosti obviněného R. N. mohly být ovlivněny strachem z agresivního chování jeho bratra a dále že obviněný má k lidskému okolí pozitivní vztah, není agresivní, návykové látky nepoužívá a alkohol užívá ojediněle. Způsob provedení trestného činu tak neodpovídá jeho osobnosti, poškozeného prakticky neznal, vnímal jej však pozitivně a k násilnému činu s úmyslem usmrtit poškozeného neměl žádný motiv. Dle názoru obviněného R. N. je politováníhodné, že ho soud pravomocně odsoudil za úmyslný trestný čin vraždy spáchaný navíc surovým a trýznivým způsobem, když z hodnocení dalších důkazů je zřejmé, že odsouzený spolupachatel J. N. je naopak znalci nahlížen jako osobnost značně nestabilní a agresivní, má sníženou schopnost empatie a jeví jasnou tendenci k porušování sociálních norem a pravidel. Výpovědi obviněného J. N. se v průběhu řízení neustále měnily, vznikaly nové, čím dál rozpornější verze a jeho chování přímo v soudní síni vykazovalo známky agresivity a nestability. Obviněný R. N. se proto domnívá, že právní kvalifikace skutku učiněná soudem prvního a druhého stupně je v případě jeho osoby chybná, neboť svým jednáním nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu vraždy kvalifikované podle §219 odst. 2 písm. b) tr. zák., jeho jednání mělo být posuzováno a právně kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví v souladu s §221 tr. zák.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný R. N. ve svém dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. 8 To 88/2008, zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby sám ve věci rozhodl v souladu s §265m odst. 1 tr. ř.
Obviněný J. N. opřel své dovolání o dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (tj. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 6 T 2/2008), přestože tento rozsudek spočíval na nesprávném právním posouzení skutků, které jsou obsaženy ve výroku o vině citovaného rozsudku. Obviněný J. N. ve svém dovolání poukazuje na to, že se skutků popsaných a kvalifikovaných v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně nedopustil a podle jeho názoru mu tyty skutky ani nebyly prokázány. Domnívá se, že provedená skutková zjištění nejsou dostatečně přesvědčivá a jednoznačná na to, aby na jejich základě bylo možno učinit spolehlivý závěr o jeho vině trestným činem vraždy. Dle jeho názoru mělo být na jeho jednání aplikováno podstatně mírnější ustanovení trestního zákona. Současně obviněný J. N. ve svém dovolání tvrdí, že poškozenému M. M. dal dvě facky a poté ho nepřímo udeřil židlí s tím, že žádného jiného násilí proti poškozenému nepoužil a všechny další údery a zásahy vedoucí až ke smrtelným poraněním poškozeného M. M. musel vést již jeho bratr obviněný R. N. Pokud se týká trestného jednání ke škodě poškozeného E. H., tak u toho nebyl dostatečně zohledněn fakt, že obviněný byl usvědčen výpověďmi manželů H., přičemž K. H. je jeho bývalou družkou a svou výpovědí brání svého nynějšího manžela E. H.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný J. N. ve svém dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. 8 To 88/2008, zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že z dovolací argumentace obou obviněných je patrno, že namítanou nesprávnost právního posouzení skutku opírají o námitky nikterak související s účelovým zaměřením použitého důvodu dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci je možno za pomoci norem hmotně právní povahy namítat, že skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Je sice zřejmé, že oba obvinění zpochybňují způsob, jakým byl jim přisouzený skutek právně posouzen, na straně druhé tak ale činí prostřednictvím výtek procesně právní povahy, zaměřených proti použitému způsobu hodnocení provedeného dokazování a zjevně zaměřených k docílení rozhodných skutkových zjištění takové povahy, kterým by přisouzený výrok o jejich vině již neodpovídal. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství dále podotýká, že obvinění takovým způsobem vybočují z mezí dovolacího řízení a jimi uplatněné námitky nelze podřadit pod označené dovolací důvody. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obou obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak rozhodl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Dle platné právní úpravy lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., proto bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Obviněný R. N. podal své dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud České republiky je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Zjištěný skutkový stav věci (§2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení), a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud poté stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný R. N. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti je nutno považovat jak výhrady obviněného proti hodnocení svědeckých výpovědí, tak i výtky ohledně hodnocení znaleckých posudků. Jak již bylo výše konstatováno, obviněný poukazuje na to, že k tomu, co učinil, se v celém rozsahu a upřímně doznal a nic nezatajoval, avšak svým jednáním nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu vraždy kvalifikované podle ustanovení §219 odst. 2 písm. b) tr. zák.. Dle jeho názoru tak došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, proto rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za chybná.
Obviněný R. N. se tedy svým dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud České republiky za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud České republiky současně připomíná, že námitky uváděné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení a jsou zcela identické s námitkami obsaženými v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly. Soudy prvního a druhého stupně vzaly za prokázané, že i když byl obviněný J. N. hlavním iniciátorem celého konfliktu s poškozeným M. M., nebyla účast obviněného R. N. při něm až tak okrajová, jak tento uvádí. Útoku se bez důvodných pochybností dopustili oba obvinění s tím, že útok vzešel od obviněného J. N., který byl také při něm aktivnější, avšak podíl obviněného R. N. na útoku byl větší, než on sám doznává. Závěr o výraznější spoluúčasti obviněného R. N. na útoku odůvodnila mj i skutečnost, že na jeho oblečení byly nalezeny krevní stopy s DNA profilem shodným s DNA profilem poškozeného M. M. a rovněž obsah rozhovoru mezi obviněnými potvrzeného svědkyní J. T. Z výpovědi uvedené svědkyně vyplývá, že vzájemný vztah obou obviněných v době činu nebyl nikterak nevyvážený v neprospěch obviněného R. N., aby mohl svědčit o jeho strachu z bratra, ba naopak byl dokonce klidnější a bratra uklidňoval. (viz. zejm. č. l. 15 – 17 rozsudku soudu prvního stupně a č. l. 5 – 10 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
K dovolání obviněného J. N. Nejvyšší soud České republiky uvádí následující:
Obviněný J. N. své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutků, které jsou obsaženy v jeho výroku o vině, tzn. že v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný J. N. se domnívá, že v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy zřejmé, že jeho námitky směřují do druhé části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný J. N. ve svém dovolání rovněž, stejně tak jako obviněný R. N., nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění – konkrétně poukazuje na skutečnost, že se skutků popsaných a kvalifikovaných v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně nedopustil a podle jeho názoru mu tyto skutky ani nebyly prokázány. Soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích, jak již bylo uvedeno výše, vzaly bez jakýchkoli důvodných pochybností za prokázané, že oba obvinění poškozeného M. M. společně fyzicky napadli a poté se o jeho osud, přestože utrpěl viditelná vážná zranění, dále nestarali, neposkytli mu pomoc ani nepřivolali odbornou lékařskou pomoc. Ze závěrů soudů prvního i druhého stupně vyplývá, že iniciátorem útoku byl obviněný J. N., který byl také podstatně aktivnější, než obviněný R. N. K trestnému jednání vůči poškozenému E. H. bylo oběma soudy konstatováno, že uvedený skutek byl prokázán svědeckými výpověďmi manželů H., které podporuje i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a zároveň i protokol o ohledání místa činu, z něhož je patrné, v jakém stavu se byt a zařízení nacházelo. Nepochybně bylo prokázáno, že intenzita útoků vedená vůči poškozenému E. H. byla způsobilá způsobit mu těžkou újmu na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., proto jeho jednání bylo kvalifikováno jako pokus podle §8 odst. 1 tr. zák. k tomuto trestnému činu (viz. zejm. č. l. 15 – 17 rozsudku soudu prvního stupně a č. l. 5 – 10 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Vzhledem ke skutečnosti, že obviněný J. N. ve svém dovolání rovněž pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění, odkazuje Nejvyšší soud České republiky na shora uvedené odůvodnění k dovolání obviněného R. N. dle dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto tato dovolání obviněných R. N. a J. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. ledna 2009
Předseda senátu
JUDr. J. P.