ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.635.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 635/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. června 2009 dovolání obviněného L. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 5 To 2/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 9/2008, a rozhodl takto:
Dovolání L. L. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 50T 9/2008, byl obviněný L. L. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona, dvěma trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona a dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona.
Za tyto trestné činy byl podle §155 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 1 osobního motorového vozidla VW Golf, které je umístěno na záchytném parkovišti Okresního ředitelství Policie ČR J.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný ačkoli si byl vědom, že není držitelem řidičského oprávnění pro žádnou skupinu a rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě, ze dne 27. ledna 2006, sp. zn. 13 T 81/2004, který nabyl právní moci dne 12. dubna 2007, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku, přesto
1)dne 7. 10. 2007 řídil ze směru P. na J. osobní motorové vozidlo VW Golf, červené barvy, a v době kolem 15.40 hodin u čerpací stanice B., na ulici P. v J., ve směru na J., ve snaze vyhnout se silniční kontrole, nereagoval na pokyny příslušníka Policie ČR, pprap. L. H., jenž v rámci výkonu své pravomoci zastavoval předmětné vozidlo VW Golf, naopak před tímto policistou podřadil, zvýšil výrazně rychlost vozidla a změnil směr jízdy vozidla ve směru na policistu, i když si byl vědom, že v důsledku toho může dojít ke střetu se zasahujícím policistou, přičemž pouze díky tomu, že pprap. H. veden obavou o svůj život a zdraví uskočil, ke kolizi nedošlo,
2)dne 26. 3. 2008, v době kolem 16.30 hodin, řídil v J. na ulici S. osobní motorové vozidlo tov. značky Renault, následně odbočil na ulici H., kde byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR.
Proti tomuto rozsudku podali v zákonné osmidenní lhůtě odvolání obviněný i státní zástupce, která projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. 2. 2009 Vrchní soud v Olomouci. Rozsudkem sp. zn. 5 To 2/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu sám nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným v bodě 1) pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zákona k §219 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákona v souběhu s trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, v bodě 2) výroku rozsudku trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona v souběhu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona.
Za trestné činy uvedené v bodě 1) výroku o vině a dále za sbíhající se trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 8. 8. 2007, č.j. 13 T 183/2007-25, který byl obviněnému doručen dne 5. 11. 2007 a který nabyl právní moci dne 14. 11. 2007, byl obviněný podle §219 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zákona a §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu deseti roků. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 1 osobního vozidla VW Golf, které je umístěno na záchytném parkovišti Okresního ředitelství Policie ČR J.
Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zákona byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jihlavě ze dne 8. 8. 2007, č.j. 13 T 183/2007-25, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za trestné činy uvedené v bodě 2) výroku o vině a dále za sbíhající se trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 12. 2007, č.j. 2 T 214/2007-32, jenž byl obviněnému doručen dne 14. 5. 2008 a který nabyl právní moci dne 15. 7. 2008, byl obviněný podle §180d tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §35 odst. 2 odst. 2 věta druhá tr. zákona byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 12. 2007, č.j. 2 T 214/2007-32, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu druhého stupně, že obviněný
1) ačkoliv nebyl držitelem žádného řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel ve smyslu zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších doplňků a změn, a rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. ledna 2006, č.j. 13 T 81/2004-124, který nabyl právní moci dne 12. dubna 2007, mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku
řídil dne 7. 10. 2007 ze směru P. na J. osobní motorové vozidlo VW Golf, červené barvy, a v době kolem 15.40 hodin u ČS B., na ulici P. v J., ve směru na J., ve snaze vyhnout se silniční kontrole, nereagoval na pokyny příslušníka PČR, pprap. L. H., jenž v rámci výkonu své pravomoci zastavoval předmětné vozidlo VW Golf, naopak před tímto policistou podřadil, zvýšil výrazně rychlost vozidla a změnil směr vozidla ve směru na policistu, i když si byl vědom, že v důsledku toho může dojít ke střetu se zasahujícím policistou a srozuměn s tím, že takovýmto svým jednáním může způsobit i smrt tohoto policisty, přičemž pouze díky tomu, že pprap. H. veden obavou o svůj život a zdraví uskočil, ke kolizi nedošlo,
2) ačkoliv nebyl držitelem žádného řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel ve smyslu zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších doplňků a změn, a rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. ledna 2006, č.j. 13 T 81/2004-124, který nabyl právní moci dne 12. dubna 2007, mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku a trestním příkazem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 8. 8. 2007, č.j. 13 T 183/2007 – 25, který mu byl doručen dne 5. 11. 2007, mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let,
řídil dne 26. 3. 2008 v době kolem 16.30 hodin v J. na ulici S. osobní motorové vozidlo tov. značky Renault, kdy následně odbočil na ulici H., kde byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR.
Odvolání obviněného L. L. bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadá výrok o vině tohoto rozsudku s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolatel tvrdí, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákona ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že názor odvolacího soudu, že obviněný na policistu pprap. H. najížděl, nemá oporu v provedeném dokazování. K tomu odkazuje na některé skutkové okolnosti, jako např. na technický stav vozidla, který při vysoké rychlosti neumožňoval jakýkoliv manévr, který by bylo možno označit za najíždění. Vrchnímu soudu rovněž vytýká, že se nezabýval analýzou pohybu pprap. H. mezi policejním vozidlem, místem, kde posléze signalizoval zastavení, místem, kde měl údajně uskočit a posléze místem, odkud nesmyslně a ukvapeně střílel. Dále dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že zcela opomenul závěry, které vyslovila znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, PhDr. Z., které svědčily ve prospěch obviněného. Z analýzy osobnosti obviněného a rozboru motivace jeho jednání, znalkyně sice dovodila jeho jisté sklony k agresivitě, avšak v daném případě šlo spíše o impulsivitu, konstatovala také jeho pravdomluvnost. Nepovšimnut zůstal její závěr, že si obviněný neuvědomuje závažnost a protiprávnost svého jednání.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolací námitky prakticky pouze opakují předchozí obhajobu obviněného, se kterou se odvolací soud řádně vypořádal. Protože v případě podaného dovolání jde o námitky skutkové povahy, které nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů, navrhl, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, Nejvyšší soud musel posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu). Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu v smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V projednávaném případě dovolatel nenamítl rozpor mezi soudem zjištěným skutkovým stavem věci a použitou právní kvalifikací skutku, ale dovolací důvod opřel o výlučně o námitky vůči způsobu hodnocení důkazů, když zejména vrchnímu soudu vytkl především to, že dostatečně nepřihlížel k jeho obhajobě. To znamená, že odvolatel s poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci prosazoval vlastní skutkovou verzi, se kterou pak spojoval právní názor o absenci jeho úmyslného zavinění a nezpůsobilém předmětu útoku.
Z dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu, i z rozsudku soudu prvního stupně je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaké měly podle odvolatele učinit, na kterých následně založily právní posouzení skutku pod bodem 1) výroků obou rozsudků. Tyto závěry ve svých rozhodnutích soudy obou stupňů v rozsahu předpokládaném ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu v potřebném rozsahu odůvodnily.
K dovolání obviněného je nutno současně poznamenat, že nejde o další odvolání, nýbrž o mimořádný opravný prostředek upravený v ustanovení §265a násl. tr. řádu, který je určen k nápravě zákonem vymezených procesních a hmotně právních vad soudů prvního a druhého stupně, ale neslouží ke zhodnocení správnosti skutkových závěrů. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, případě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslučl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo podle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov.omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání – včetně dovolacích důvodů – nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení podstatně užší (§258 odst. 1 tr. řádu).
V daném případě nejde ani o případ, kdy by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4/04), neboť dovolatel se domáhá pouze přehodnocení důkazů a zjištění skutečností pro něj podstatně příznivějších, tedy odlišných od těch, které soudy vzaly při svém rozhodování v úvahu.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popřípadě mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině práva nikoli ústavního stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Závěrem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 449/03, III. ÚS 688/05, a další).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu. Protože Nejvyšší soud ve věci obviněného L. L. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. června 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á