ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1088.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1088/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2009 o dovolání obviněného R. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 5 To 197/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 3 T 208/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 4. 2009, sp. zn. 3 T 208/2008, byl obviněný R. M. uznán vinným jednak pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §221 odst. 1 tr. zák. a jednak trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterých se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tak, že dne 6. 7. 2008 v době kolem 18.00 hodin v K. – H., okres K., na přechodu pro chodce umístěném na třídě T. poblíž kruhového objezdu u obchodního domu K., v době, kdy řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Audi, černé barvy, nezjištěného typu i registrační značky, zastavil před přechodem pro chodce, a to v místě, kde v tu dobu procházel D. K., po stažení obou předních oken uvedeného vozidla z místa řidiče na D. K. nejméně pětkrát vystřelil z devítiranového revolveru tuzemské výroby zn. Alfa, model 661 ráže 6 mm, přičemž v průběhu střelby opakovaně popojížděl vozidlem tak, aby mohl D. K. lépe zasáhnout, když tento se snažil za jeho vozidlem ukrývat, jednou ranou D. K. zasáhl do předloktí levé ruky, čímž mu způsobil drobné střelné poranění, které si vyžádalo pouze prvotní ošetření na chirurgické ambulanci nemocnice K. – R. bez dalšího léčení, přičemž ke vzniku mnohem závažnějšího poranění, a to zasažení oka, případně jiné části těla, nedošlo pouze šťastnou shodou náhod.
Za popsané jednání byl R. M.odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 10 T 54/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 5 To 522/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 5 To 197/2009, rozhodl o odvoláních obviněného a poškozené R. b. p., zdravotní pojišťovny podaných proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně tak, že podle §259 odst. 2, 3 tr. ř. z podnětu odvolání jmenované poškozené pojišťovny doplnil výrok o náhradě škody tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost této poškozené uhradit částku 2.197,- Kč. Jinak ponechal rozsudek soudu prvního stupně beze změny. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný R. M. podal prostřednictvím obhájce JUDr. T. Š. proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. Obviněný shledává jiné nesprávné hmotněprávní posouzení napadeného rozhodnutí v tom, že se mu uložený trest jeví jako nepřiměřený a neodpovídá podmínkám pro ukládání trestu podle §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 8 Tdo 721/2006, kde je mimo jiné uvedeno i to, že nepřiměřený trest lze podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a rozvedl, že když mu byl při správném stanovení souhrnného trestu uložen trest odnětí svobody tří let a šesti měsíců, jde o trest nepřiměřený a přísný. Jestliže mu byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 10 T 54/2007, potvrzený usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 5 To 522/2008, i usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 3 Tdo 232/2009, (který byl v rámci souhrnného trestu zrušen) uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, a nyní mu byl uložen souhrnný trest ve výši tří let a šesti měsíců, byl tak vlastně nyní odsouzen k jednomu roku a šesti měsícům. Trestní sazba za skutek popisovaný v rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 4. 2009, sp. zn. 3 T 208/2008, je jen dva roky. Obviněný nepřiměřenost trestu shledal v tom, že ve věci Okresního soudu v Karviné sp. zn. 10 T 54/2007, mu svědčily polehčující okolnosti, které nebyly dostatečně zohledněny (předchozí řádný život, spolupráce s orgány činnými v trestním řízení, lítost, odškodnění poškozené). V nyní projednávané věci je předmětnou zbraní, kterou mělo dojít k ublížení na zdraví, devítihranný revolver tuzemské výroby zn. Alfa, model 661 ráže 6 mm, který však, jak vyplývá z kriminalistické balistické expertízy, je schopen přivodit člověku pouze povrchová zranění v podobě podkožního zástřelu a pouze v případě přesného zasažení oka, což má však minimální pravděpodobnost, lze vážně poškodit zrak. Obviněný také zdůraznil, že vina je mu prokazována toliko z výpovědi jediného svědka D. K., když o jiné důkazy jeho vina opřena nebyla. Soud nevzal dostatečně do úvahy, že tento svědek je osobou s bohatou trestní minulostí, a že z obsahu spisu je zřejmé, že obviněný i tento poškozený měli mezi sebou již několik nevyřízených účtů, navzájem se znali, a tak tento střet mohl poškozenému sloužit jako záminka k jejich vyřešení. Při ctění zásady presumpce neviny tak není možné říci, že výpověď jednoho je pravdivější než výpověď druhého a nelze pak výpověď D. K. považovat za věrohodnou a jedinou pravdivou. Navíc v jeho výpovědi je několik nesrovnalostí, kdy, jak sám uváděl, obviněný je pravák a nemohl tedy dobře s ohledem na vnitřní uspořádání automobilu zároveň s vozidlem popojíždět a střílet na poškozeného, zvláště přes okno spolujezdce a směrem k zadní části vozidla.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 5 To 197/2009, v části v níž byly ponechány nedotčenými výroky o souhrnném trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, podle §265k tr. ř. zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolání obdrželo také Nejvyšší státní zastupitelství, které se k němu podle §265h odst. 2 tr. ř. do dne konání neveřejného zasedání písemně nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací, nejprve zkoumal, zda byly naplněny podmínky pro podání dovolání z formálních hledisek. Především shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., bylo učiněno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože lze dovolání podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, Nejvyšší soud dále posuzoval, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený.
Obviněný dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ze stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
Pokud obviněný v dovolání brojil proti výši uloženého trestu, je vhodné uvést, že námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznám vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák., a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na obsah obviněným podaného dovolání, je zřejmé, že obviněný výhrady zaměřil především proti tomu, že mu byl uložen trest, který je podle něj nepřiměřeně přísný. Pokud šlo o to, že mu byl uložen souhrnný trest, takovou vadu nevytýkal, naopak vyjádřil, že proti souhrnnému trestu nebrojí, neboť ten mu byl uložen v souladu se zákonem.
Za této situace, kdy bylo dovolání obviněného opřené o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zaměřeno jen proti okolnostem vyjádřeným v ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák., je v této části jeho dovolání podané z jiného důvodu, než je v ustanovení §256b odst. 1, 2 tr. ř. vymezen.
Vzhledem k tomu, že obviněný své námitky pod označeným dovolacím důvodem zaměřil i proti způsobu, jakým soudy zjistily ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsaný skutkový stav, a to proto, že nebyla v souladu se zákonnými podmínkami vyhodnocena výpověď poškozeného D. K., je vhodné uvést, že na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z pohledu uvedené dikce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je významné i to, že takto označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita.
Za naplnění uvedeného důvodu lze považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud s ohledem na tato kritéria rozhodná pro závěr, zda obviněný podal dovolání relevantně s odkazem na dovolací důvod, který označil, shledal, že obviněný všechny své výhrady zaměřil pouze proti skutkovým okolnostem, což, jak je shora uvedeno, pod žádný dovolací důvod nespadá.
Je nutné zmínit, že obviněný se nedovolával extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, který ani Nejvyšší soud v přezkoumávané věci nezjistil. Nad rámec podaného dovolání jen pro úplnost lze uvést, že oba soudy se ve svých rozhodnutích dostatečně a v souladu se zákonnými požadavky vypořádaly se všemi skutkovými okolnostmi. Důkazy ve věci provedené hodnotily způsobem odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř. Opatřily si tak dostatek podkladů důležitých pro právní posouzení skutku. V odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, z jakých důkazů vycházely a z jakých důvodů výpověď svědka A. E. považovaly za nevěrohodnou, kdežto výpovědi poškozeného D. K. uvěřily.
Nejvyšší soud na základě všech uvedených úvah shledal, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, či takové, které byly zaměřeny proti správnosti vyměřeného trestu, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v návaznosti na to, rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a též i snížení uloženého trestu. Teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajné nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.
Lze shrnout, že obviněný neuplatnil žádnou konkrétní námitku, jíž by bylo možno považovat za relevantní z hlediska deklarovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Stejně tak nebyl dovolací soud povinen přezkoumat ani námitky týkající se nepřiměřenosti trestu, na něž též žádný dovolací důvod nedopadá, jak bylo výše vysvětleno.
Vzhledem k tomu, že ze všech uvedených skutečností je zřejmé, že obviněný argumenty uplatněnými v podaném dovolání neuvedl žádné skutečnosti, které by bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tento důvod nenaplnil a dovolání tak podal z jiných důvodů, než které jsou v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. uvedeny.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová