ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.939.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 939/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny ve věci návrhu společnosti AGB, investiční fond II, a. s., se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 33, IČ 60192127, na výmaz navrhovatelky z obchodního rejstříku, o žalobě pro zmatečnost podané T. B. , zastoupeným Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem v Praze 5, Preslova č. 1269/17, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2001, č. j. F 32548/2000/B2185-399, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2002, č. j. 7 Cmo 355/2001-431, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 Cm 44/2002, o dovolání T. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2009, č. j. 11 Cmo 79/2009-153, takto:
I. Řízení o dovolání T. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2001, č. j. F 32548/2000/B2185-399, se zastavuje .
II. Dovolání T. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2009, č. j. 11 Cmo 79/2009-153, se odmítá .
III. T. B. nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Městský soud v Praze (nesprávně označený jako Krajský obchodní soud v Brně) usnesením ze dne 10.1.2001, č. j. F 32548/2000/B2185-399, rozhodl o výmazu společnosti AGB investiční fond II., a.s. z obchodního rejstříku ke dni 9.5.2000 z důvodu její přeměny na otevřený podílový fond.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2.7.2002, č. j. 7 Cmo 355/2001-431, odmítl odvolání JUDr. J. J., E. Š. a T. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2001, č.j. F 32548/2000/B2185-399, podle §218 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve znění do 31.12.2000.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 11.11.2003, č. j. 29 Odo 1021/2002-486, dovolání JUDr. J. J. a T. B. proti usnesení odvolacího soudu zamítl.
Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 8.12.2004, sp. zn. I. ÚS 62/04, odmítl ústavní stížnost JUDr. J. J. proti všem shora uvedeným rozhodnutím.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 18.12.2008, č. j. 43 Cm 44/2002-137, žalobu pro zmatečnost podanou T. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10.1.2001, č. j. F 32548/2000/B2185-399, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.7.2002, č. j. 7 Cmo 355/2001-431, zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání T. B. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1.10.2009, č. j. 11 Cmo 79/2009-153, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Vzhledem k tomu, že dovolání T. B. směřuje i proti usnesení soudu prvního stupně, muselo být dovolací řízení v této části zastaveno. Z ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o.s.ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud České republiky řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně trpící touto vadou podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45, ročník 2000).
Dovolání T. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1.10.2009, č. j. 11 Cmo 79/2009-153, není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b/, §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b/, §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 21.4.1998, sp. zn. I. ÚS 185/98, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR sv. 14, č. 35, s. 331; usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 10.11.2003, sp. zn. IV. ÚS 282/02; usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 16.10.2003, sp. zn. III. ÚS 360/03; usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 8.12.2004, sp. zn. I. ÚS 62/04; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.1.2003, sp. zn. 29 Odo 305/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 29, ročník 2003; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2003, sp. zn. 29 Odo 436/2002) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam (§238a odst. 1 písm. b/, §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Ostatní námitky T. B. nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a §241a odst. 3 o.s.ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo publikováno v časopise Soudní judikatura pod č. 132, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, roč. 2006).
Dovolání T. B. není přípustné ani v části výslovně směřující proti „nákladovému“ výroku usnesení odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003, a publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání T. B. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu