ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.4310.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 4310/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. Ž ., zastoupené JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Na Hradbách 3, proti žalovaným: 1) J. K., 2) E. K ., zastoupeným Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Milíčova 6, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 77/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. března 2008, č. j. 57 Co 309/2007-137, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. srpna 2006, č. j. 16 C 77/2005-69, zamítl žalobu o určení vlastnického práva žalobkyně k bytové jednotce č. 2449/6 a o určení spoluvlastnického podílu žalobkyně k bytové jednotce č. 2449/4 specifikovaným ve výrokové části rozsudku (dále jen „předmětné nemovitosti“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále jen odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. března 2008, č. j. 57 Co 309/2007-137, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním s uplatněním dovolacích důvodů obsažených v §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání by mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř.
Dovolání může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ).
Žalobkyně za zásadní právní otázku považuje „posouzení omylu žalobkyně při uzavírání kupních smluv“ a odstoupení žalobkyně od těchto smluv, kdy namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem.
Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatelka uplatňuje výhrady vůči skutkovým zjištěním nalézacích soudů, ze kterých vycházely při posouzení, zda žalobkyně uzavřela předmětné kupní smlouvy v omylu či nikoliv, když tvrdí, že dcera žalovaných E. Ž., která za žalované při uzavírání kupních smluv se žalobkyní jednala, využila špatného zdravotního stavu žalobkyně, jejího stresu a absence brýlí a žalobkyni „zmanipulovala tak, aby předmětné smlouvy podepsala“. Taková zjištění však odvolací soud neučinil. Tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech buduje jiný názor na posouzení důvodnosti jím uplatněného nároku, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a uplatňuje tak ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze. Odvolací soud neučinil žádná skutková zjištění a závěry, podle kterých by bylo možno uvažovat o tom, že v důsledku jednání E. Ž. jakožto zmocněnkyně žalovaných uzavřela žalobkyně kupní smlouvy v omylu. Naopak vyšel ze zjištění, že žalobkyně smlouvy podepsala, aniž by se zajímala o jejich obsah, nečetla je, ačkoliv jí nikdo v seznámení se s obsahem smluv nebránil, nevyžádala si čas na seznámení či konzultaci o obsahu smluv a smlouvy podepsala v notářské kanceláři.
V rovině výhrady vůči závěrům odvolacího soudu, že nebyly dány podmínky pro odstoupení od kupních smluv, neboť kupní cena byla žalovanými žalobkyni řádně zaplacena, je kritika právního závěru odvolacího soudu založena výhradně na zpochybnění uvedeného skutkového zjištění, neboť podle žalobkyně kupní cena zaplacena nebyla. I v tomto směru jde o nepřípustné uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Ve vztahu k dovolací námitce, že řízení u odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že nebyly provedeny všechny navržené důkazy dovolací soud uvádí, že k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (jedná se o střet odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu) – (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2006, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 a na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR – www.nsoud.cz nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 4. března 2009, sp. zn. II. ÚS 3005/2007, uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu ČR – www.nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu). Dovolatelka však žádnou procesní otázku zásadního významu nevymezila a tato se nepodává ani z obsahu dovolání, když neprovedení konkrétně navržených důkazů takovou otázkou zjevně není.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř., když procesně úspěšným žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu