ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.3941.2010.2
sp. zn. 28 Cdo 3941/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: obec Markvartice , se sídlem Obecního úřadu Markvartice 59, právně zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Pikolou, advokátem v Praze 6, Ve Skalách 2597/2, proti žalované: Pionýrská skupina Františkov , se sídlem Švermova ul. 38/22, Liberec, právně zastoupené JUDr. Milenou Kopeckou, advokátkou v Liberci 3, tř. 1. máje 97, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp.zn. 7 C 42/2008, o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.4.2010, č. j. 25 Co 476/2008-108, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení o dovolání v částce 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně JUDr. Mileny Kopecké.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové výše označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 30.9.2008, č. j. 7 C 42/2008-46, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem budovy (nemovitosti) č.p. 68 na parc.č. 78, zapsané na LV č. 311 v kat.úz. H., obec M.. Výrokem II. rozsudku uložil odvolací soud žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 22.684,- Kč.
Odvolací soud byl ve svém rozhodování vázán právním názorem, který byl vysloven dovolacím soudem v předchozím dovolacím řízení v téže věci. V tomto ohledu přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Jičíně a podané odvolání posoudil jako nedůvodné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V něm mimo jiné namítala absolutní neplatnost hospodářské smlouvy č. HS 03/A/88-budovy ze dne 29. 9. 1988. Pro tvrzené objasnění právních skutečností dále žalobkyně v dovolání uvedla přehled podle ní právně významných událostí a odkázala na podání ze dne 31. 10. 2010 (toto údajně nebylo odvolacím soudem vzato v úvahu). Žalobkyně navrhla rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušit a věc vrátit Okresnímu soudu v Jičíně k dalšímu řízení.
K dovolání se prostřednictvím advokáta vyjádřila žalovaná. Vypořádávala se v něm s námitkami, které vznesla v dovolání žalobkyně, přičemž zdůraznila její téměř patnáctiletou nečinnost, pokud jde o převod předmětných pozemků do jejího vlastnictví. Žalovaná navrhla dovolání zamítnout a přiznat žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobkyně, zastoupená advokátem, podala dovolání včas (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání spatřovala dovolatelka v naplnění podmínek ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod jí vylíčený odpovídal ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. s tím, že podle obsahu dovolání je možné dovodit uplatnění dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) i b) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Předpokládá se tedy, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení téhož soudu sp. zn. 28 Cdo 2757/2006 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 414/01, Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. Vymezením právní otázky není výčet rozhodných právních skutečností bez dalšího (viz obsah dovolání).
Právní otázku lze pokládat za nevyřešenou a splňující tak atribut zásadního právního významu, tj. mající judikatorní přesah, za předpokladu, že nejde o obvyklou aplikaci, resp. interpretaci určitého zákonného ustanovení a obtížnost věci spočívá v jejím skutkovém základu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1603/99, 604/2000, 1731/99, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 103, 111, 203). Nejvyšší soud je v tomto ohledu navíc vázán skutkovým základem věci zjištěným nižšími instancemi a není oprávněn – s výjimkou prokázání důvodů dovolání (tj. podle §241a o. s. ř. důvodů procesní povahy) – do něj jakkoli zasahovat případným prováděním dalších důkazů (viz Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. C. H. Beck, 7. vydání, Praha 2006, zejména k §243a o. s. ř.).
Dovolatelka v podaném dovolání právní otázku náležitě nevymezuje; již to je důvod pro odmítnutí dovolání pro nepřípustnost.
V předmětné věci již bylo navíc Nejvyšším soudem rozhodováno. Dovolací soud ve svém rozsudku ze dne 3.12.2009, sp.zn. 28 Cdo 2332/2009, zrušil předchozí rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Tento následně ve věci rozhodoval vázán právním názorem dovolacího soudu a ve svém rozhodnutí dospěl ke stejným závěrům jako soud dovolací. Podle názoru odvolacího soudu zákon č. 497/1990 Sb. nezakládá přímý přechod vlastnictví na stát. I tento zákonný přechod musí mít svou realizační fázi, aby bylo jasné, z koho na koho a jaké věci (nemovitosti) přecházejí. Tyto věci musely být označeny v adresném právním úkonu vůči konkrétnímu subjektu, jenž měl povinnost tyto věci vydat. V daném případě jakýkoliv právně relevantní úkon ze strany státu proveden nebyl. Žalobkyně i její právní nástupkyně obec Hřmenín nevyužily možnost učinit návrh na zápis vlastnictví v souladu s §8 zákona č. 172/1991 Sb., což se mělo stát do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona. Současné úsilí žalobce vedoucí k převodu vlastnického práva k nemovitosti je právně nepodložené a narušuje právní jistotu účastníků z hlediska vlastnictví k věcem.
Nejvyšší soud tedy v předmětné věci odkazuje na právní závěry obsažené v jeho předchozím rozhodnutí (výše zmiňované rozhodnutí sp.zn. 28 Cdo 2332/2009). Obec Markvartice nemohla „automaticky“ (bez dalšího) nabýt nemovitosti podle zákona č. 172/1991 Sb. do svého vlastnictví, pokud stát předtím nepostupoval v intencích ústavního zákona č. 497/1990 Sb. I zákonný přechod vlastnictví musí mít nutně svou realizační fázi, aby bylo jasné, z koho na koho a jaké věci přecházejí. Jinak řečeno, musí jít o adresovaný právní úkon obsahující vymezení majetku a určení subjektu, kterému je ukládána povinnost jej předat. Právo vždy vyžaduje ke svému „životu“ určitou aktivitu, a to především ze strany těch osob, které se cítí být jeho nositeli. V tomto případě však zůstala pasivní nejen žalobkyně, když nevyužila možnosti učinit návrh na zápis vlastnictví podle §8 zákona č. 172/1991 Sb., ale i samotný stát.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítá (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Žalovaná má podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. vůči žalobci právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Za tento úkon náleží podle §5 písm. b) vyhl. č. 484/2000 Sb. výchozí sazba odměny v částce 20.000,- Kč, redukovaná dvakrát na polovinu (§14, §15, §18 odst. 1 cit. vyhlášky), tj. na 5.000,- Kč. Poté je nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 20 % DPH. V součtu tedy náklady přiznané žalované činí 6.360,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 11. listopadu 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu