ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1079.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1079/2010 -60
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 3. listopadu 2010 v neveřejném zasedání o dovolání, které podali obvinění M. C. , a Z. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2010, sp. zn. 6 To 44/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 80/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. C. a Z. R. odmítají .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 66 T 80/2009, byli obvinění M. C. a Z. R., společně se spoluobviněným M. P., uznáni vinnými, že:
I) M. P. a M. C. společně
1) „ blíže nezjištěného dne koncem prosince 2007 v K., o. B., v rámci prodeje bytu v domě v K. L., který domlouvali mezi prodávající A. R. a kupující S. P., zastoupenou P. S., ve vozidle odstaveném před restaurací U. na ulici A. přesvědčili P. S. k vyplacení částky 100.000,- Kč s tím, že tuto předají A. R. jako zálohu na koupi uvedeného bytu, přestože už od počátku měli v úmyslu si tuto částku ponechat a po jejím obdržení ji užili pro svou potřebu “,
2) „ v době od 14. 5. 2008 do 26. 5. 2008 v K., o. B., poté, co si M. K. prostřednictvím M. P. domluvil půjčku od M. C., který mu dne 14. 5. 2008 půjčil 40.000,- Kč s tím, že má do tří dnů vrátit částku 70.000,- Kč, k zajištění čehož přiměl M. C. M. K. vypsat směnku, kterou se zavázal M. C. vyplatit částku 300.000,- Kč se splatností v den vystavení směnky a poté, co M. K. nezvládl v dohodnutém termínu smluvenou částku vrátit s tím, že se dohodli, že M. C. vrátí ke dni 21. 5. 2008 částku celkem 110.000,- Kč, dne 20. 5. 2008 telefonicky sdělil M. C. M. K., že jej zabije, zpřeláme mu nohy a dostane jej do špitálu, protože mu nevrátil peníze, načež na M. K. společně s M. P. téhož dne počkali před budovou nemocnice na ul. I. P. P. P. v K., přiměli jej nastoupit do automobilu a zde jej M. C. dvakrát udeřil do tváře s tím, že tímto to teprve začíná, požadoval po M. K. vypsat další směnku, v níž by se M. K. se splatností do 20. 5. 2008 zavázal vyplatit M. C. částku 300.000,- Kč s tím, že pokud takovou směnku nevypíše, tak jej zlikviduje, zabije a i jeho rodina bude v nebezpečí, přičemž z obav z jeho jednání i s ohledem na to, že mu M. P. říkal, že to M. C. myslí vážně, že si půjčil od nesprávných lidí a že jej mohou i zabít, M. K. uvedenou směnku vypsal, podepsal, předal M. C. a z automobilu odešel, následně vyhledali M. C. a M. P. M. K. v jeho zaměstnání ve firmě SKOL, s. r. o., kde mu M. P. řekl, že si půjčil od nesprávných lidí a že je klidně i zabijí, a M. C. mu řekl, že mu zpřeráží nohy a dostane jej na ARO, navštívili také matku M. K. v jejím zaměstnání v nemocnici v K., kde říkali, že mohou jejího syna zmrzačit nebo zabít, když pak na ulici O. potkal M. C. M. K., udeřil jej pěstí do obličeje a sdělil mu, že to začne být horší, z obavy z jejich jednání jim M. K. předal v době do 26. 5. 2008 částky 70.000,- Kč, 95.000,Kč, 120.000,- Kč, 60.000,- Kč a 1.000,- Euro, avšak když se dne 26. 5. 2008 sešel M. K. s M. C. a M. P. v autoservisu M. P. na ulici L., udeřil M. C. M. K. opakovaně pěstí do obličeje s tím, že dluh ještě není splacen a že z něj udělá mrzáka, podpálí mu dům a ublíží i jeho matce, pokud nepodepíše ještě další směnku, v níž by se se splatností k 26. 5. 2008 zavázal vyplatit M. C. částku 300.000,- Kč, načež M. K. pod uvedeným nátlakem i takovou směnku vypsal a podepsal a dne 27. 5. 2008 z obav před jejich dalším jednáním uprchl z K. a skrýval se na různých místech “,
II) M. P. a Z. R. společně
1) „ v době od 24. 4. 2005 do 27. 5. 2005 v O. poté, co M. P. kontaktoval J. K., přesvědčili jej k uzavření úvěrové smlouvy u spol. Reiffeisen Bank, a. s., na částku 100.000,- Kč, opatřili mu k tomuto nepravdivé potvrzení o zaměstnání, které dokladovalo, že je zaměstnán u spol. Hama Interiér, s. r. o., již 1 rok a 8 měsíců na dobu neurčitou s čistým průměrným měsíčním příjmem kolem 17.400,- Kč, přestože věděli, že J. K. byl v té době bez zaměstnání a tudíž i bez příjmu, na základě jejich přesvědčování J. K. dne 27. 5. 2005 požádal o poskytnutí uvedeného úvěru, přičemž uvedl shora zmíněné nepravdivé údaje o svém zaměstnání a příjmu a doložil také popsané potvrzení o příjmu, byla s ním ze strany spol. Reiffeisen Bank, a. s., uzavřena úvěrová smlouva a byla mu poskytnuta jako požadovaný úvěr částka 100.000,- Kč, kterou J. K. předal v plné výši Z. R. “,
2) „ v době od 24. 4. 2005 do 27. 5. 2005 v O. poté, co M. P. kontaktoval J. K., přesvědčili jej k uzavření úvěrové smlouvy u spol. GE Money Bank, a. s., na částku 100.000,- Kč, opatřili mu k tomuto nepravdivé potvrzení o zaměstnání, které dokladovalo, že je zaměstnán u spol. Hama Interiér, s. r. o., již 1 rok a 8 měsíců na dobu neurčitou s čistým průměrným měsíčním příjmem kolem 17.400,- Kč, přestože věděli, že J. K. byl v té době bez zaměstnání a tudíž i bez příjmu, na základě tohoto jejich přesvědčování J. K. dne 27. 5. 2005 požádal o poskytnutí uvedeného úvěru, přičemž uvedl shora zmíněné nepravdivé údaje o svém zaměstnání a příjmu a doložil také popsané potvrzení o příjmu, avšak žádost o požadovaný úvěr ve výši 100.000,- Kč byla zamítnuta “,
3) „ dne 11. 12. 2007 v dopoledních hodinách v K., o. B., poté, co M. V. přislíbili půjčku ve výši 50.000,- Kč pod podmínkou, že za splacení půjčky bude ručit svým domem v T.-R. na pozemku katastrálního území R., T., a poté, co S. P., jednatelce realitní společnosti Rekin, s. r. o., prostřednictvím její zaměstnankyně P. S. nabídli výše popsané nemovitosti k odkoupení, předložili M. V. k podpisu kupní smlouvu k převodu shora uvedených nemovitostí na S. P. za částku 280.000,- Kč a návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k těmto nemovitostem ve prospěch S. P. s tím, že se jedná o materiály související se zárukou ke slíbené půjčce a že má tyto podepsat v kanceláři notářky JUDr. G., přičemž M. V., aniž by si uvedené písemnosti přečetla, je v kanceláři notářky podepsala, následně je s notářsky ověřeným podpisem předala zpět Z. R., který je předal M. P., poté Z. R. předal M. V. 45.000,- Kč, když 5.000,- Kč měla být provize pro Z. R. za vyřízení půjčky, nechal M. V. podepsat příjmový pokladní doklad o vyplacení částky 50.000,- Kč, který ale následně bez vědomí M. V. upravili tak, že tento doklad vykazoval vyplacení částky 275.000,- Kč, přičemž ještě téhož dne podali podepsaný návrh na zahájení řízení o povolení vkladu ke Katastrálnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, pracoviště K., a na základě tohoto jejich jednání došlo dne 17. 12. 2007 k převodu výše uvedeného domu a pozemků parc. v hodnotě 380.000,- Kč na S. P., čímž způsobili M. V. škodu ve výši 330.000,- Kč, když vlastnické právo S. P. k pozemku parc. nebylo do katastru nemovitostí zaneseno pouze z toho důvodu, že byla chybně sepsána kupní smlouva, přičemž pokud by došlo k zanesení vlastnického práva i k tomuto pozemku a tudíž i k jeho převodu, vznikla by M. V. škoda v celkové výši 450.000,- Kč, následně od P. S. převzali částku 280.000,- Kč, kterou jí předala S. P. k úhradě kupní ceny s tím, že tuto částku předají M. V., avšak ponechali si ji pro svou potřebu “,
III. M. C.
„ dne 6. 5. 2008 v K., okres O. telefonicky požadoval po Ti Š. schůzku, jinak že mu rozbije hubu, když se tedy T. Š. sešel s M. C. a další stíhanou osobou na benzinové čerpací stanici na ulici Š., tvrdil M. C. T. Š., že vozidla zn. BMW 320i a BMW 325 TD, které předtím T. Š. zakoupil od M. B., avšak obě byla formálně vedena na M. C., jsou jeho a M. B. že mu je nezaplatil, požadoval po T. Š. vrácení obou vozidel s tím, že pokud mu je hned nevrátí, bude chtít ihned částku 130.000,- Kč a že když mu tuto částku nepředá, podpálí mu pneuservis, zbijí jej a na policii oznámí nelegální převod vozidel, rovněž požadoval předložení kupních smluv na obě vozidla a když jim je T. Š. předložil, tak je vzali a odmítli mu je vydat zpět, když se je T. Š. snažil přesvědčit, že jim požadovanou částku předá později, odmítali to a požadovali ji hned, načež T. Š. z obav z obou dvou domluvil s J. H. půjčku, M. C. s další stíhanou osobou jej odvezli do O. na ulici T., kde J. H. zapůjčil T. Š. částku 100.000,- Kč, kterou T. Š. spolu s částkou 30.000,- Kč, kterou disponoval, předal M. C., následně M. C. ještě přiměl T. Š. k sepsání nových kupních smluv o převodu obou uvedených vozidel zn. BMW ze své osoby na T. Š. za celkovou částku 130.000,- Kč, poté mu vrátil původní kupní smlouvy “,
IV. M. P. sám
„ v blíže nezjištěné době od roku 2004 do roku 2007 včetně v K., okres B., ve svém bytě na ulici L. i jinde opakovaně hrozil M. M., že jestli někdy někde promluví o trestné činnosti, které se dopouští, tak že si to s ní vyřídí, postupně tyto výhrůžky začal doprovázet také bitím a kopáním do celého těla, aby mu nemohla překazit jeho plánovanou činnost, zamknul ji v blíže nezjištěné době ve svém bytě na ulici L. a držel ji tam dva dny, v jednom případě v průběhu roku 2007 ve svém bytě na ulici L. jí přiložil k hlavě pistoli zn. Kora, model 92, Knall, a řekl jí, že pokud někdy někomu řekne to, co ví, ustřelí jí hlavu “,
V. M. C. sám
1) „ dne 22. 8. 2007 v K., o. B., poté, co lživě přesvědčil A. K., že je možno zařídit propuštění jejího přítele J. M. z vazby s tím, že stačí předat určité osobě částku 60.000,- Kč a ona pak stáhne své obvinění, a poté, co zapůjčil A. K. za tím účelem 60.000,- Kč, z nichž si ale ihned odebral 5.000,- Kč jako provizi, následně jí zajistil setkání s neznámým mužem, kterému uvedenou částku předala a který vystupoval v roli osoby, jež slíbila stáhnout obvinění na J. M., jakož i poté, co A. K. nebyla schopna půjčenou částku M. C. ve smluvené lhůtě vrátit, přičemž postupem času M. C. požadoval vrácení částky 160.000,- Kč, přesvědčil ji, pod pohrůžkou předání pohledávky vymahačům, aby si na svou osobu vyřídila úvěr, odvezl ji na pobočku České spořitelny, a. s., kde jí prostřednictvím nezjištěné ženy opatřil potvrzení, že je od 1. 2. 2006 zaměstnána jako účetní u E. H. s průměrným čistým měsíčním příjmem 14.187,- Kč za poslední 3 měsíce a 14.346,- Kč za posledních 12 měsíců, přestože věděl, že A. K. v té době byla studentka a nikde nepracovala, následně ji s uvedenou ženou přiměli k uzavření smlouvy o úvěru na částku 200.000,- Kč, v rámci které předložila také uvedené nepravdivé potvrzení o příjmu, na základě kterého jí byl poskytnut požadovaný úvěr ve výši 200.000,- Kč v hotovosti, z této částky pak M. C. na jeho žádost předala 160.000,- Kč k uhrazení výše uvedeného dluhu vůči němu a dne 19. 9. 2007 v K., o. B., v prodejně O. opětovně přiměl A. K., která již z něho měla strach, k uzavření úvěrové smlouvy se spol. Home Credit, a. s., k nákupu bílých spotřebičů s tím, že následně zajistí přepsání úvěru na někoho jiného, sdělil jí, že má při uzavírání úvěrové smlouvy nahlásit, že je od února 2006 zaměstnána u spol. SKS, a. s., s čistým měsíčním příjmem 14.000,- Kč, přestože věděl, že v té době byla A. K. studentka a tedy bez příjmu, na základě tohoto jeho přesvědčení A. K. skutečně uvedla výše popsané údaje o svém zaměstnání a příjmu, požadovaný úvěr na nákup spotřebičů ve výši 37.496,- Kč jí byl poskytnut, přičemž tyto spotřebiče si převzal M. C. a A. K. předal částku 5.000,- Kč “,
2) „v blíže nezjištěné době v únoru 2008 v K., o. B., požadoval po P. S. vyplacení zbytku peněz, které měly být poskytnuty ze strany spol. Rekin, s. r. o., na úhradu koupě bytu v domě v K. L. tak, že chodil k jejímu bytu a volal jí na její mobilní telefon, to vše přibližně desetkrát denně po dobu 1 týdne, a v rámci svých požadavků jí hrozil, že pokud mu peníze nepředá, šlápne jí na krk, takto jednal až do doby, kdy mu P. S. donesla do místa jeho bydliště částku 130.000,- Kč, kterou od ní bez jakéhokoli potvrzení převzal “,
3) „ dne 25. 6. 2008 v K., o. B., v prodejně O. přesvědčil J. Š. k uzavření úvěrové smlouvy se spol. GE Money Multiservis, a. s., k nákupu plazmového televizoru, DVD přehrávače a pračky, sdělil mu, že má při uzavírání úvěrové smlouvy nahlásit, že je od ledna 2008 zaměstnán u spol. SKS, a. s., s čistým měsíčním příjmem 12.000,- Kč, přestože věděl, že v dané společnosti J. Š. nikdy nepracoval, na základě tohoto jeho jednání J. Š. skutečně uvedl výše popsané údaje o svém zaměstnání a příjmu, požadovaný úvěr na nákup spotřebičů ve výši 32.497,- Kč mu byl poskytnut, přičemž tyto spotřebiče si převzal M. C., J. Š. předal částku 3.000,- Kč s tím, že další peníze mu dá po prodeji odebraného zboží, což už ale neučinil “.
Jednáním pod body I/1 byl obviněný M. C. uznán vinným jako spolupachatel podle §9 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., pod bodem I/2, III, V/1 a 2 dílem jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. v bodech 1/2 a III a dílem samostatně v bodech V/2 trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák., dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a pod bodem V/3 jako organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák.
Za to byl obviněný M. C. odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí S.y v trvání 5 (pěti) roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 1 T 80/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody a to tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému M. C. uloženo zaplatit poškozené A. K., částku 160.000,- Kč, poškozenému T. Š., částku 80.000,- Kč, a dále poškozené GE Money Multiservis, a. s., částku 16.196,- Kč. Obvinění M. P. a M. C. soud zavázal společně a nerozdílně poškozené JUDr. V. Z., insolventnímu správci Rekin, s. r. o., "v likvidaci", zaplatit částku 230.000,- Kč. Poškozený M. B. byl v souladu s ustanovením §229 odst. 1 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný Z. R. byl za jednání pod bodem II/1 a 2 uznán vinným jako organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., dílem dokonaným v bodě II/1 a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. v bodě II/2, a pod bodem II/3 jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.
Za to byl obviněný Z. R. ve vztahu k bodu II/1 a 2 odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí S.y v trvání 2 (dvou) roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. A dále byl obviněnému uložen podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 3. 2008 sp. zn. 3 T 27/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za jednání pod bodem II/3 byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí S. v trvání 2 (dvou) roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo rozhodnuto podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. o tom, že se zabírá plastový kelímek s drcenou zelenou hmotou o obsahu 16,41 g látky, a sušené zelené hmoty o obsahu 0,62 g uložené vše ve skladu KŘ SmK Ostrava, pracoviště HOA Frýdek - Místek.
Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným Z. R. a M. P. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené M. V., bytem T.-R. částku 230.000,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 66 T 80/2009, podali obvinění M. C., Z. R. a M. P. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 2. 2010, sp. zn. 6 To 44/2010 . Z podnětu odvolání obviněného M. C. krajský soud napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod bodem V/3, výroku o trestu a náhradě škody ve vztahu k poškozené JUDr. V. Z., insolventní správkyni Rekin, s. r. o., "v likvidaci", poškozenému GE Money Multiservis, a. s. Z podnětu odvolání obviněného M. P. zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a), f), odst. 2 tr. ř. ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené JUDr. V. Z., insolvenční správkyni Rekin, s. r. o., "v likvidaci", ve výroku o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného M. C. uznal vinným jako organizátora podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., jehož se dopustil tím, že „ dne 25. 6. 2008 v K., okr. B., v prodejně O. přesvědčil J. Š. k uzavření úvěrové smlouvy se spol. GE Money Multiservis, a. s., k nákupu plazmového televizoru, DVD přehrávače a pračky, sdělil mu, že má při uzavírání úvěrové smlouvy nahlásit, že je od ledna 2008 zaměstnán u spol. SKS, a. s., s čistým měsíčním příjmem 12.000,- Kč, přestože věděl, že v dané společnosti J. Š. nikdy nepracoval, na základě tohoto jeho jednání J. Š. skutečně uvedl výše popsané údaje o svém zaměstnání a příjmu, požadovaný úvěr na nákup spotřebičů ve výši 32.497,- Kč mu byl poskytnut, přičemž tyto spotřebiče si převzal M. C., J. Š. předal částku 3.000,- Kč s tím, že další peníze mu dá po prodeji odebraného zboží, což už ale neučinil, přičemž trestní stíhání J. Š. bylo podmíněně zastaveno státním zástupcem dne 31. 8. 2009 ve věci sp. zn. 2 ZT 299/2009 “. Za to byl obviněný M. C. při nezměněném výroku o vině v bodě I/1, I/2, III, V/1, V/2 odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí S. v trvání 5 (pěti) roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 1 T 80/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Výrok o vině a trestu ohledně obviněného M. P. zůstal nezměněn. Nově bylo rozhodnuto, že podle §228 odst. 1 tr. ř. jsou obvinění M. C. a M. P. povinni zaplatit společně a nerozdílně JUDr. V. Z., insolvenční správkyni Rekin, s. r. o., "v likvidaci", částku 100.000,- Kč. Se zbytkem náhrady škody byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená GE Money Multiservis, a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Výrok o náhradě škody ohledně poškozených M. V., A. K., T. Š. a M. B. zůstal nezměněn.
Odvolání obviněného Z. R. odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali obviněný M. C. a obviněný Z. R. dovolání.
Obviněný M. C. dovolání (č. l. 1551 – 1553) opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že napadený rozsudek převzal hodnocení soudu prvního stupně v otázce viny vzhledem ke skutkům uvedeným v bodech I/1, I/2, III, V/1,2, avšak nevypořádal se řádně s námitkami zejména ohledně skutků popsaných pod body 1/2, III, V/1,2, jak měl učinit s ohledem na ustanovení §254 tr. ř. Dle obviněného soud nesprávně posoudil jednání pod body I/2, III, V/1 a V/2 jako pokračující trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák., resp. že nejsou naplněny znaky podle ustanovení §89 odst. 3 tr. zák., které specifikuje, co je to pokračování v trestném činu. Má za to, že s ohledem na dobu spáchání jednotlivých skutků (I/2 - od 14. 5. 2008 do 26. 5. 2008, III - dne 6. 5. 2008, V/1 - dne 22. 8. 2007 a V/2 - únor 2008) není naplněn předpoklad stanovený v tomto ustanovení o tzv. blízké časové souvislosti. Skutky pod body I/2, III, V/1, 2 nelze dle obviněného posoudit jinak než jako tři samostatné trestné činy, a to samostatně skutky pod označením I/2 a III, dále samostatně skutek označený V/1 a samostatně skutek označený V/2. Z těchto důvodů nebyly splněny podmínky pro uložení trestu odnětí S. v trvání pěti let nepodmíněně, jelikož trestní sazba za spáchání samostatného trestného čin podle ustanovení §235 odst. 1 tr. zák. umožňuje uložit jeho pachateli trest v sazbě do tří let odnětí S.
Z těchto důvodů navrhl obviněný M. C., aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil, a další rozhodnutí obsahově na zrušený rozsudek navazující, a přikázal odvolacímu soudu v souladu s ustanovením §265 l odst. 1 tr. ř., aby věc znovu projednal a rozhodl, případně, aby postupoval podle ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. a ve věci rozhodl sám.
Obviněný Z. R. dovolání (č. l. 1545 – 1546) opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., maje za to, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný uvedl, že si je vědom, že dovolání není dalším řádným opravným prostředkem, a že lze hodnotit pouze existující důkazy. Má však za to, že pro skutky pod body II/1 a II/2, které byly soudem kvalifikovány jako organizátorství trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., nebyly opatřeny žádné důkazy, a to přímé ani nepřímé, které by umožňovaly učinit spolehlivý závěr o organizátorství či jakékoliv jiné formě účasti obviněného, resp. že závěrům soudu neodpovídají provedené důkazy. Poškozený J. K. obviněného neusvědčuje, a již v přípravném řízení uvedl, že potvrzení o příjmu obdržel od nějaké ženy, jejíž totožnost nebyla zjištěna, nikoliv od obviněného. Jediným rozporem tak zůstávají rozdílné údaje obviněného a J. K. o tom, zda jel J. K. do O. autem s obviněným, nebo vlakem. Skutek tak dle obviněného nemá oporu v důkazech, takže soud dovodil nesprávný závěr nikoliv na základě hodnocení důkazů. Ve vztahu k bodu II/3 obviněný namítl, že okresní soud zcela nesprávně interpretoval prodej domu M. V. jako podvod na ni a to za účasti obviněného, kterýžto ale byl toliko zprostředkovatelem prodeje, přičemž tento prodej byl akceptován příslušným katastrálním pracovištěm, které vyznačilo změnu vlastnických vztahů. Obviněný je přesvědčen, že nebylo prokázáno, že by jednal tak, aby uvedl prodávající v omyl, má za to, že šlo o občanskoprávní projev S. vůle účastníků, na nichž bylo, zda nemovitost za dohodnutou částku prodají či koupí a případné nesrovnalosti z toho vyplývající měly být řešeny instrumenty občanského práva.
Na základě výše uvedeného obviněný Z. R. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené výroky pod body II/1, 2 a II/3 zrušil a rozhodl tak, že se obviněný obžaloby zprošťuje.
K dovolání obviněných M. C. a Z. R. se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
Pokud jde o dovolání obviněného M. C., státní zástupce uvedl, že námitky dovolatele lze sice pod jím uplatněný dovolací důvod podřadit, tyto jsou však zjevně neopodstatněné, neboť znaky pokračování ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. jsou v případě obviněného u skutků pod body I/2, III, V/1 a V/2 dány. Je zřejmé, že jeho jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem se obohatit a každý z nich naplňoval základní skutkovou podstatu trestného činu vydírání podle §235 tr. zák. a zřejmý je i podobný způsob provedení, který se podává z popisu jednotlivých obviněnému vytýkaných jednání. Státní zástupce připustil, že mezi prvním dílčím útokem (bod V/1) a v pořadí druhým dílčím útokem popsaným v bodě V/2 rozsudku je časový odstup cca 6 měsíců, a další dílčí útoky od druhého dílčího útoku následují s odstupem cca 3 měsíců (body III a I/2), a že pokud jde o blízkou časovou souvislost jednotlivých dílčích útoků pokračujícího trestného činu, resp. pokud jde o odstup mezi nimi, mělo by jít dle zavedené soudní praxe zpravidla o několik dnů či týdnů, na druhé straně ji však nelze ohraničit nějakou maximální lhůtou. Uvedl, že Nejvyšší soud ČR již ve více případech připustil výrazně delší období, pokud jde o odstup mezi jednotlivými dílčími útoky pokračujícího trestného činu, a to i dobu několika měsíců, stejně tak vyjádřil také názor, že čím delší je celková doba páchání pokračující trestné činnosti, čím větší je počet dílčích útoků během ní spáchaných, čím vyšší je způsobená škoda na cizím majetku a čím vyšší je obohacení pachatele, tím delší může být i doba mezi jednotlivými dílčími útoky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1314/2003). V projednávané věci je dle státního zástupce zřejmé, že obviněný se trestné činnosti spočívající ve vydírání jiných osob dopouštěl po delší dobu od srpna 2007 do května 2008, tj. po delší dobu cca 10 měsíců, celkem 4 jednáními a trestnou činností získal v jednotlivých případech částky v řádu statisíců Kč. Dle státního zástupce je v daném případě naplněna podmínka blízké souvislosti časové tak, jak ji předpokládá ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. Stejně tak je splněna podmínka blízké souvislosti předmětu ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák., a to i přesto, že se jednotlivých dílčích útoků obviněný dopustil vůči různým osobám (K., S., Š. a K.), neboť předmět útoku nemusí být pro účely pokračování ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. zcela totožný, a je zřejmé, že obviněný tyto osoby – předměty útoků, považoval za své dlužníky a z tohoto titulu vůči nim jednal způsobem, který je mu vytýkán.
K dovolání obviněného Z. R. státní zástupce uvedl, že toto se sice formálně opírá o důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., z jeho obsahu však vyplývá, že jde v podstatě jen o polemiku se skutkovými zjištěními nalézacího soudu potvrzenými soudem odvolacím. Současně neshledal, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že se odvolací soud s odvolacími námitkami obviněného řádně vypořádal. Rozsudek nalézacího soudu netrpí ve vztahu k obviněnému vadou, která by byla důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiným důvodem dovolání uvedeným v některém z dalších ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až f) tr. ř., a proto i dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu, netrpí vadou, která by byla podřaditelná pod obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (v druhé alternativě).
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2010, sp. zn. 6 To 44/2010, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest (obviněný M. C.), a současně směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (obviněný Z. R.). Obvinění jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolateli uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. C. a obviněným Z. R. vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, které má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného Z. R. směřují převážně do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (především výpověď svědka K.) a vadná skutková zjištění (především námitka nedostatečného objasnění skutečnosti, zda jel svědek K. do O. autem s obviněným R. nebo vlakem; námitka týkající se jeho role v prodeji domu M. V.), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a vlastní verzi skutkového stavu věci (námitka, že svědek K. obviněného R. neusvědčuje a již v přípravném řízení uvedl, že potvrzení o příjmu získal od nějaké ženy, jejíž totožnost nebyla zjištěna; námitka, že obviněný R. nebyl účastníkem prodeje domu M. V., ale toliko zprostředkovatel). Z uvedených skutkových (procesních) výhrad pak vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný Z. R. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Obviněný Z. R. bez bližšího rozvedení uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Je zřejmé, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Za této situace není rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval v převážné části námitky uvedené v odvolání obviněného za nedůvodné. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé, že rozsudek soudu prvního stupně podrobil meritornímu přezkumu. Lze tedy uzavřít, že obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v této části nemohl být naplněn.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. (kteroužto podle obsahu dovolání obviněný nejspíše shledává), Nejvyšší soud vycházeje z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí konstatovat, že s touto částí dovolání se vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbývá mu nic jiného, než na toto odůvodnění odkázat.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze však podřadit námitky obviněného M. C. o nesprávné právní kvalifikaci skutku podle ustanovení §235 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. ř., resp. že v daném případě nejsou naplněny podmínky §89 odst. 3 tr. zák., tj. blízká souvislost časová a blízká souvislost v předmětu útoku coby podmínek pokračování v trestném činu.
Podle §89 odst. 3 tr. zák. pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku . Tato definice je v souladu s výkladem tohoto pojmu v právní nauce i praxi. Již v minulosti bylo judikaturou vymezeno, že rozhodujícím znakem pokračování v trestném činu je, že jednotlivé útoky, z nichž každý naplňuje znaky téhož trestného činu, jsou po subjektivní stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že pachatel už od počátku zamýšlí aspoň v nejbližších rysech i další útoky a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako postupné realizování tohoto jediného záměru (srov. rozh. č. 3/1972 Sb. rozh. trest.), přičemž jednotlivé útoky jsou charakterizovány stejnorodým způsobem provedení a časovou souvislostí (srov. rozh. č. 27/1977 – I., č. 15/1996 – II. a další Sb. rozh. trest.).
Nejvyšší soud neshledal žádnou nesrovnalost v úvahách, které vedly soudy obou stupňů k závěru kvalifikovat jednání obviněného M. C. jako pokračující trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák. Jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem, a to záměrem obohatit se, a každý z těchto jednotlivých útoků naplňoval skutkovou podstatu trestného činu vydírání podle §235 tr. zák. Skutků se obviněný M. C. dopustil jednáním, jímž jiné osoby buď násilím, nebo pohrůžkou násilím (či pohrůžkou obojího) nutil, aby něco konaly, když toto konání spočívalo v předání peněz obviněnému. Tímto způsobem pak způsobil značnou škodu, když sebe obohatil o vysoké finanční částky.
V projednávané věci se obviněný M. C. dopustil trestného činu vydírání čtyřmi dílčími útoky popsanými v rozsudku nalézacího soudu pod body I/2, III), V/1 a V/2, a to v bodech I/2 a III společným jednáním s další osobou a v bodech V/1 a V/2 samostatně. Z hlediska časového a z hlediska předmětu útoku pak jednáním popsaným v bodě I/2 rozsudku v době od 14. 5. 2008 do 26. 5. 2008 vůči M. K., jednáním popsaným v bodě III dne 6. 5. 2008 vůči T. Š., jednáním popsaným v bodě V/1 dne 22. 8. 2007 vůči A. K. a jednáním popsaným v bodě V/2 v blíže nezjištěné době v únoru 2008 vůči P. S.
Je pravdou, že mezi prvním dílčím útokem popsaným v rozsudku nalézacího soudu v bodě V/1 a v pořadí druhým dílčím útokem popsaným v bodě V/2 rozsudku nalézacího soudu je časový odstup přibližně 6 měsíců. Následující útoky (popsané v bodech III a I/2) od druhého dílčího útoku následují s odstupem přibližně 3 měsíců. Stejně jako soudy obou stupňů, ani Nejvyšší soud nepochybuje o tom, že naprostá většina formálních zákonných znaků pojmu „pokračování v trestném činu“ je naplněna. Za dané situace je potřebné zdůraznit, že pojem „blízká časová souvislost“ dosud nebyl judikaturou jednoznačně (např. v týdnech či měsících) vymezen a v každém jednotlivém případě je proto třeba komplexně posuzovat všechny jeho okolnosti a jim odpovídající formální znaky vymezené v §89 odst. 3 tr. zák. Obecně přitom (z časového hlediska) platí, že čím delší je celková doba pokračující trestné činnosti, čím větší je počet dílčích útoků během ní spáchaných a čím vyšší je škoda způsobená obviněným na majetku poškozených, tím delší může být i doba mezi jednotlivými útoky, aniž by to bránilo závěru, že jde o pokračování v trestném činu (viz Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1314/2003).
Z uvedených zásad lze dovodit, že pokud v posuzovaném případě měl obviněný čtyřmi dílčími útoky způsobit čtyřem různým poškozeným během 10 měsíců (od 22. 8. 2007 do 26. 5. 2008) škodu ve výši statisíců, pak ani doba necelých šesti měsíců (od 22. 8. 2007 do února 2008) není na překážku závěru, že dílčí útoky jsou spojeny blízkou časovou souvislostí. Vymohl-li si totiž násilím či pohrůžkou násilí (či kombinací obojího) obviněný na poškozených v souhrnu tak vysoké částky peněz, je logické, že se úměrně tomu prodlužovala doba, po kterou je spotřebovával, než se znovu ocitl ve finanční tísni a vzniklou situaci znovu řešil stejným způsobem.
Za daného stavu věci je třeba přisvědčit úvaze nalézacího (a následně i odvolacího soudu), že čtyři dílčí útoky obviněného je možno spojit blízkou souvislostí časovou, jak je podmíněno ustanovením §89 odst. 3 tr. zák.
Co se týče naplnění podmínky blízké souvislosti v předmětu útoku Nejvyšší soud se ani v této části nepřiklonil námitkám obviněného M. C. Obviněný M. C. se jednání dopustil vůči čtyřem odlišným osobám – předmětům útoku (K., S., Š. a K.). Podle zavedené soudní praxe nemusí být pro účely pokračování ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. předmět útoku zcela totožný (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 608). Lze se tak přiklonit k závěru státního zástupce, že v daném případě jednal obviněný M. C. vůči těmto osobám, předmětům útoku, jako k osobním dlužníkům, tedy osobám, které mu dle jeho přesvědčení dlužily peníze, kteréžto na nich následně vymáhal způsobem, který soud shledal závadným, neboť jím obviněný naplnil skutkovou podstatu trestného činu vydírání.
Nejvyšší soud je v řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů. Na základě výše uvedeného neshledal na kvalifikaci jednání obviněného M. C. popsaného pod body I/2, III, V/1 a V/2 rozsudku nalézacího soudu jako jediného pokračujícího trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák. učiněného soudem nalézacím a následně převzatý i soudem odvolacím žádné pochybení, a proto považuje námitky obviněného M. C. za neopodstatněné. Ke stejnému závěru dospěl i v případě dovolání obviněného Z. R., jak již bylo konstatováno shora.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného M. C. a obviněného Z. R. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a