ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1287.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1287/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 3. listopadu 2010 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným Ing. Z. C., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2010, č. j. 10 To 224/2010-95, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 1 T 292/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 1. 4. 2010, č. j. 1 T 292/2009-72, byl obviněný Ing. Z. C. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §223 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), na tom skutkovém základě, že „dne 22. 9. 2008 v 08:15 hod. řídil po silnici v ulici Ú., v obci P., okr. P., ve směru jízdy P, – P., osobní automobil tov. zn. Škoda Octavia Combi, kde v km 1,544 nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu a povaze vozovky, dostal s vozidlem smyk, načež přejel do protisměrné části vozovky, kde narazil přední částí vozidla do přední části osobního automoblu tov. zn. Škoda Fabia, řízeného M. H., který v důsledku střetu vozidel utrpěl podvrtnutí krční páteře a podvrtnutí pravého ramenního kloubu, čímž byl omezen v obvyklém způsobu života po dobu delší než sedm dní“. Za to byl obviněný podle §223 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 6. 2010, č. j. 10 To 224/2010-95, jímž podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. a §223a odst. 1 tr. ř. per analogiam napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Podle §307 odst. 1 tr. ř. poté ve věci sám rozhodl tak, že trestní stíhání obviněného pro shora popsaný skutek podmíněně zastavil. Zároveň mu podle §307 odst. 2 tr. ř. stanovil zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 1. 6. 2010 (§140 odst. 1 písm. a/ tr. ř., §141 odst. 2 věta druhá tr. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání , přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními soudů. Poukázal na to, že kromě jeho výpovědi nebyl s ohledem na velmi špatnou práci policie v přípravném řízení proveden jediný důkaz k prokázání rychlosti, kterou se měl pohybovat těsně před inkriminovanou dopravní nehodou. Přitom sám pouze odhadl maximální rychlost a není vyloučeno, že jel i pomaleji. Závěr soudu prvního stupně o tom, že nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu a povaze vozovky, tak zjevně podle dovolatele nemá vazbu na provedené důkazy. Z důvodů jejich absence pak soud zaměnil příčinu za následek a uzavřel, že obviněný rychlost jízdy zřejmě nepřizpůsobil dopravní situaci a vlastnostem vozidla, které uvedl do smyku na vlhké vozovce. Přitom možných příčin, pro které lze dostat smyk, existuje podle názoru dovolatele nepochybně více. Povinností soudů proto bylo prokázat, že vozidlo dostalo smyk právě z toho důvodu, že s ním dovolatel jel nepřiměřenou rychlostí, což se v daném případě podle jeho přesvědčení nestalo.
V další části dovolání obviněný vyslovil názor, že i pokud by bylo bez pochybností prokázáno, že jel rychlostí, která nebyla přiměřená okolnostem, měl se soud prvního stupně zabývat i tím, zda jeho rychlost dosáhla již takové „nepřiměřenosti“, aby se z objektivní i subjektivní stránky jednalo o porušení důležité povinnosti v takové míře, že by bylo možno dovodit naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §223 tr. zák. a trestnost jeho jednání. K tomu poukázal na rozhodnutí publikovaná ve Sbírce rozhodnutí trestních pod č. 6/1988 a pod č. 43/2002, z nichž poté citoval, a na tomto základě dospěl k závěru, že stíhaný skutek není trestným činem. Poukázal rovněž na to, že je osobou dosud netrestanou, svou občanskoprávní odpovědnost uznal a škodu způsobenou dopravní nehodou beze zbytku uhradil. Přitom podle svého mínění neporušil žádnou povinnost stanovenou mu zákonem č. 361/2002 Sb., o silničním provozu (zejména nebyl pod vlivem alkoholu, nepřekročil povolenou rychlost v obci a vzhledem ke znalosti místa a způsobu jízdy zbytečně neriskoval), a proto bylo namístě zahájené trestní stíhání zastavit, nikoliv však podmíněně.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. června 2010, č. j. 10 To 224/2010-95, a s ohledem na ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem tak, že se obviněný obžaloby v plném rozsahu zprošťuje.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyšší státní zástupkyni, jíž byl doručen dne 25. 6. 2010. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklarovala zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněný Ing. Z. C. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska vymezení podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů . To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V projednávaném případě však dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod nenamítl žádný relevantní rozpor mezi popisem skutku a soudy aplikovanou právní kvalifikací ani to, že soudy svá skutková zjištění nesprávně posoudily z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Ostatně tak ani učinit nemohl, neboť soud druhého stupně nezamítl jeho odvolání, naopak z jeho podnětu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a poté podmíněně zastavil trestní stíhání. To znamená, že o dovolatelově vině nerozhodoval. Platí tedy i nadále presumpce jeho neviny (§2 odst. 2 tr. ř.).
Jestliže dovolatel vycházel z názoru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno nezákonně a tato skutečnost měla za následek, že byl zbaven práva na projednání věci v řádném procesu, bylo třeba použít dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Tento důvod dovolání spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání , o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí .
Podle §307 odst. 1 tr. ř. v řízení o trestném činu (přečinu) může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže se obviněný k činu doznal, nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, a vzhledem k osobě obviněného a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Obviněný jednak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. vůbec nepoužil a jednak v dovolání ani nenamítal nesplnění některé z výše uvedených zákonných podmínek pro podmíněné zastavení trestního stíhání (např. absence /skutkového/ doznání či souhlasu s výše uvedeným postupem), když svou argumentaci zaměřil výhradně vůči zrušenému rozsudku soudu prvního stupně, jemuž vytkl nesprávné hodnocení provedených důkazů, které podle něho nepostačovaly k tomu, aby mohl být uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. Jeho argumentace se proto míjí jak s důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak s důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je pak třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného Ing. Z. C. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler