ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1550.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1550/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. ledna 2010 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným Z. V., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 50 To 308/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 1 T 29/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 1 T 29/2009, byl obviněný Z. V. uznán vinným jednak trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) a jednak trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák. na tom skutkovém základě, že „v přesně nezjištěné době od konce měsíce října 2007 do počátku měsíce července 2008 v koupelně a ložnici domu v M., okr. K., a v jednom případě též ve stanu postaveném na zahradě tohoto domu, opakovaně nejméně 10x pohlavně zneužíval syna své manželky B. V., nezletilého V. B., trvale bytem L., Z. H., tím, že si od něj nechal třít svůj pohlavní úd a prováděl felaci, a tyto praktiky poškozenému opětoval“. Za to byl podle §242 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků s dohledem v rozsahu a s povinnostmi stanovenými v §26a a §26b tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podal v neprospěch obviněného do výroku o uloženém trestu odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Klatovech. Z jeho podnětu Krajský soud v Plzni jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 50 To 308/2009, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. předmětný rozsudek v napadeném výroku zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle §242 odst. 2 tr. zák. za použití §235 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 26. 8. 2009 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Z. V. následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel vytkl odvolacímu soudu, že při úvahách o důvodnosti odvolání státního zástupce a následném rozhodnutí o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody nepřiměřeně přísně hodnotil okolnosti, za nichž se měl projednávaných trestných činů dopustit. V této souvislosti namítl, že v dosavadním řízení nebylo nijak prokázáno, že by mezi ním a nezletilým poškozeným docházelo k vzájemnému orálnímu sexu, tedy jednání na úrovni soulože. Dále poukázal na to, že samotné oznámení jeho údajné trestné činnosti je téměř totožné s výpovědí nezletilého a některé v něm použité výrazy a způsob vyjadřování vzbuzují oprávněnou pochybnost, zda mezi ním a nezletilým vůbec docházelo k jednání, které je mu kladeno za vinu. Zvláště pak vzbuzuje pochybnost, že oznamovatelka (babička nezletilého) měla zřejmě určité zkušenosti s pohlavním zneužíváním ve své vlastní rodině. Přitom právě tato skutečnost nebyla soudem náležitým způsobem zhodnocena. Podle názoru dovolatele právě neujasněné rodinné vztahy mezi jeho tchýní a manželkou byly zřejmě důvodem pro podání trestního oznámení a měly dopad i na následující průběh celého trestního řízení.
Dovolatel dále namítl, že nezletilý se i v průběhu výslechu o něm vyjadřoval velmi hezky a žádnou psychickou újmou zjevně netrpí. Jakkoli tuto okolnost vzal odvolací soud v úvahu, přece jen mu nesprávně uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, byť v menší výměře, než se domáhal státní zástupce. Při rozhodování o trestu náležitým způsobem nezhodnotil ani skutečnost, že dovolatel dosud nebyl nikdy odsouzen či trestně stíhán, do doby činu řádně pracoval a žil spořádaným životem. Dovolatel vyzdvihl také to, že v průběhu trestního řízení respektoval pokyny orgánů činných v trestním řízení, ve věci vypovídal a poskytoval veškerou součinnost. To, že se k jednání, které mu bylo kladeno za vinu, nepřiznal, mu k tíži přičítat nelze, neboť se ve skutečnosti inkriminovaného jednání nedopustil.
Z výše uvedených důvodů je dovolatel přesvědčen, že nepodmíněný trest odnětí svobody, který mu byl odvolacím soudem uložen, je trestem nepřiměřeně přísným, znamenajícím neodůvodněný a závažný zásah do jeho života. Za přiměřený naopak považuje podmíněný trest odnětí svobody původně uložený rozsudkem soudu prvního stupně, a to zvláště za situace, kdy se neodvolal pouze z toho důvodu, že si nepřál, aby byl nezletilý podrobován dalším výslechům a vyšetřením.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby „dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a následně sám rozhodl tak, že uloží podmíněný trest v rozsahu a za podmínek uložených v rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech“.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 1. 12. 2009. K dnešnímu dni dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklarovala svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněný Z. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Při posuzování této otázky bylo třeba vzít v úvahu, že v projednávané věci dovolatel nenapadl rozsudek soudu prvního stupně řádným opravným prostředkem (odvoláním). Tohoto práva využil v neprospěch obviněného (dovolatele) toliko státní zástupce, který své odvolání zaměřil výlučně proti výroku o trestu, který považoval vzhledem ke stupni nebezpečnosti činu za nepřiměřeně mírný. Odvolání státního zástupce tak vymezilo podmínky budoucího odvolacího přezkumu soudem druhého stupně. Podle §254 odst. 1 tr. ř., nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelným výrokem je takový výrok, který lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit (§258 odst. 2 tr. ř.). Mezi takové výroky patří i výrok o trestu. Odvolací řízení totiž v zásadě spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, tj. vytýkanými nedostatky. Dovolání obviněného lze proto považovat za přípustné (§265a odst. 1, odst. 2 písm. a/ tr. ř. per analogiam) pouze v části, v níž napadá výrok o uloženém nepodmíněném trestu odnětí svobody, jímž byl z podnětu odvolání státního zástupce v jeho neprospěch změněn rozsudek soudu prvního stupně.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání jako mimořádném opravném prostředku úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Taková situace v nyní projednávaném případě nenastala, neboť obviněný byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků též za trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, odst. 2 tr. zák., za který lze uložit trest odnětí svobody na dvě léta až deset let.
Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (v judikatuře srov. zejména R 22/2003 SbRt.). Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je pak možno - pokud jde o výrok o trestu - považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu.
V posuzovaném případě opřel obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jednak o námitky týkající se jeho viny (tj. správnosti skutkových zjištění) a dále o to, že odvolací soud ve svých závěrech stran ukládaného trestu odnětí svobody nezohlednil v jeho prospěch skutečnost, že dosud nebyl soudně trestán a vedl řádný život, poškozený k němu měl kladný vztah a že po celou dobu spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, resp. jim poskytoval veškerou potřebnou součinnost.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je tedy zřejmé, že dovolatel odvolacímu soudu de facto nevytkl žádná hmotně právní pochybení, se kterými zákon uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojuje. Uplatněné námitky svým obsahem zároveň neodpovídají ani žádnému jinému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., tedy ani důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na jehož podkladě lze napadat výrok o trestu, avšak výlučně v zákonem přesně (taxativně) vymezených případech.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o dovolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je pak třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného Z. V. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler