ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.25.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 25/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 3. února 2010 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným M. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2009, č. j. 3 To 368/2009-1034, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 16/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 9. 6. 2009, č. j. 1 T 16/2009-991, byl obviněný M. T. uznán vinným čtrnáctinásobnou pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) k §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., jehož se měli společně s obviněnou M. T. (roz. F.), dopustit skutky podrobně popsanými pod body I/1-14 výroku rozsudku. Za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil, aby s obviněnou M. T. společně a nerozdílně zaplatil poškozené České spořitelně, a. s., O., P., na náhradě škody částku 424.167,-Kč.
O odvolání obviněného proti výroku o uloženém trestu a výroku o náhradě škody z rozsudku prvního stupně rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 7. 2009, č. j. 3 To 368/2009-1034, jímž podané odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak v napadených výrocích o trestu a náhradě škody ohledně obviněného nabyl právní moci dne 29. 7. 2009 (§139 odst. 1 písm. b/cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. T. následně dovolání, kterým současně ve výrocích o trestu a náhradě škody napadl i rozsudek soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel stejně jako v předcházejícím řádném opravném prostředku (odvolání) namítl vady rozsudku soudu prvního stupně, jež měly spočívat v uložení nepřiměřeně přísného trestu, resp. též v nesprávnosti výroku o náhradě škody (v rozsudku stanovené výši). Soudy podle jeho názoru pochybily především v tom, že při úvahách o druhu a výši trestního postihu v jeho případě dostatečně nezohlednily polehčující okolnosti, které mu svědčily, zejména že před spácháním stíhaných skutků byl osobou dosud netrestanou a na území České republiky žil s rodinou dlouhodobě řádným životem, ke svým skutkům vypovídal v přípravném řízení a orgánům činným v trestním řízení poskytl potřebnou součinnost. Ke své neúčasti u hlavního líčení uvedl, že byl i s rodinou mimo území republiky a o tom, že je proti němu vedeno trestní stíhání, nevěděl. Pokud byl přes výše uvedené skutečnosti odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, byl mu uložen trest nepřiměřeně přísný.
Ve vztahu k uložené povinnosti k náhradě škody dovolatel namítl, že škoda byla soudem vyčíslena jako dosud nesplacený zůstatek z úvěrů, které na sebe převzali jednotliví dlužníci v projednávaných případech a také je pro sebe spotřebovali. Tyto osoby byly (v proti nim probíhajících trestních řízeních) primárně zavázány k úhradě vzniklé škody a pokud byla tato povinnost uložena i dovolateli, pak pouze z toho důvodu, aby bylo možno jeho jednání podřadit pod přísnější ustanovení trestního zákona. Dovolatel poukázal rovněž na to, že část vzniklé škody již uhradil, o čemž předložil doklad u veřejného zasedání odvolacího soudu, a je nadále ochoten se na úhradě vzniklé škody podílet. Stanovenou částku ale považuje za příliš vysokou.
S ohledem na výše uvedené důvody proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky po projednání jeho dovolání zrušil jím napadený rozsudek Okresního soudu v Břeclavi, sp. zn. 1 T 16/2009, ze dne 9. 6. 2009 a usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 3 To 368/2009, ze dne 29. 7. 2009, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a zavázal svým právním názorem soud prvního stupně k uložení podmíněného trestu odnětí svobody na zkušební dobu dle úvahy soudu tak, aby mohl osvědčit svou nápravu bez nutnosti trest vykonat ve věznici, a dále aby soud modifikoval svůj výrok o náhradě škody.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve stručně vyložila obsah obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zdůraznila, že pod tento dovolací důvod nelze podřadit námitky proti soudy zjištěnému skutkovému stavu věci ani námitky vůči nepřiměřené přísnosti výroku o trestu, jelikož ve vztahu k výroku o trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) je v zásadě možno napadnout rozhodnutí dovoláním pouze z jediného dovolacího důvodu, a to z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a toliko v případě, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Stran výroku o trestu lze dovolatelem zvolený dovolací důvod uplatnit pouze v jeho druhé alternativě, neboť „jiným hmotně právním posouzením“ ohledně výroku o trestu je možno považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Nepřiměřenou přísnost uloženého trestu nelze namítat prostřednictvím žádného z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. zák.
Z výše uvedeného je podle státní zástupkyně zřejmé, že skutkovými námitkami, jimiž se domáhal uložení mírnějšího trestu či snížení povinnosti k náhradě škody, obviněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. zák. a aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Obviněný M. T. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání jako mimořádném opravném prostředku úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Taková situace v nyní projednávaném případě nenastala, neboť obviněný byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců za čtrnáctinásobnou pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., za který lze uložit trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta.
Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (v judikatuře srov. zejména rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/2003 SbRt.). Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je pak možno - pokud jde o výrok o trestu - považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu.
V posuzovaném případě opřel obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve vztahu k výroku o uloženém trestu o námitky, že soudy ve svých závěrech stran ukládaného trestu odnětí svobody nezohlednily v jeho prospěch skutečnost, že dosud nebyl soudně trestán a vedl řádný život a že po celou dobu spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, resp. jim poskytoval veškerou potřebnou součinnost.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je tedy zřejmé, že dovolatel ve vztahu k výroku o trestu de facto nevytkl žádná hmotně právní pochybení, se kterými zákon uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojuje. Uplatněné námitky svým obsahem zároveň neodpovídají ani žádnému jinému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., tedy ani důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na jehož podkladě lze napadat výrok o trestu, avšak výlučně v zákonem přesně (taxativně) vymezených případech.
Totéž platí i pokud jde o skutkovou námitku obviněného stran nesprávného určení výše škody adhezním výrokem z rozsudku soudu prvního stupně, neboť ta je de facto založena na zpochybnění skutkových závěrů, které v tomto směru soud prvního stupně vyvodil z dokazování provedeného listinnými podklady předloženými poškozenou Českou spořitelnou, a. s., v rámci uplatňovaného nároku na náhradu škody (viz str. 23). Odvolací soud se otázkou výše škody a správností výroku o její náhradě zabýval a připustil ji z toho důvodu, že obviněný - nad rámec svého písemného odvolání směřujícího výlučně proti výroku o trestu - ve veřejném zasedání poukázal na úhradu části způsobené škody a předložil doklad o zaplacení částky 450 Euro (viz str. 2 napadeného usnesení). Odvolací soud dovodil, že tento doklad předložený až v odvolacím řízení toliko stvrzuje úhradu části škody způsobené trestným činem a tedy částečné splnění povinnosti uložené obviněnému adhezním výrokem z rozsudku soudu prvního stupně, aniž by tato skutečnost měla dopad na správnost výroku o náhradě škody a v tomto smyslu byla důvodem k jeho změně.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).
Závěrem je pak třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného M. T. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler