ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3443.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3443/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce MVDr. F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem Moravská Třebová, Cihlářova 4, proti žalované E. J., o zaplacení částky 73.559,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově pod sp. zn. 15 C 326/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. května 2008, č. j. 42 Co 242/2008-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. května 2008, č. j. 42 Co 242/2008-71, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově ze dne 18. ledna 2008, č. j. 15 C 326/2007-52, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 73.559,- Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Pro závěr, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce, jsou nerozhodné výtky žalobce, že se soud prvního stupně nezabýval jeho návrhem na změnu žalobního petitu, že se nepokusil odstranit rozpor mezi vylíčením rozhodných skutečností a žalobním petitem v žalobě postupem podle §43 odst. 1 o. s. ř. a že neprovedl důkaz uznáním dluhu žalovanou, aniž to zdůvodnil, přičemž odvolací soud tyto nedostatky neodstranil, neboť jimi žalobce uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Tento dovolací důvod, kterým lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, sice může výjimečně přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda je či není řízení před soudy nižších stupňů postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, a usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 804/07, ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 944/09). O takovou situaci se v posuzovaném případě zjevně nejedná, neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu, a není tak splněna podmínka existence právní otázky zásadního významu.
Ani v rámci způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. k dovolacímu přezkumu předestřená otázka, zda uznání dluhu z neuhrazeného nájemného jedním z manželů je běžnou záležitostí, která zavazuje oba manžele, nečiní z napadeného rozsudku rozhodnutí mající zásadní právní význam ve věci samé a není způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Úvaha o tom, zda rozsah závazků, které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého, přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, je věcí soudu v nalézacím řízení, kterou by dovolací soud mohl přezkoumat, jen pokud by šlo o úvahu zjevně nepřiměřenou (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 22 Cdo 220/2008). Tak tomu v posuzovaném případě nebylo. Odvolací soud při úvaze o míře přiměřenosti v tomto konkrétním případě nevybočil ze zákonného pojetí této otázky. Nad rámec uvedeného nelze přehlédnout, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1162/2006, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 21/2009, vyslovil právní názor, že má-li více dlužníků plnit témuž věřiteli společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn postoupit pohledávku ve smyslu ustanovení §524 a násl. obč. zák. i jen vůči některému z těchto dlužníků. Postupník se v takovém případě stane věřitelem pohledávky pouze ve vztahu k tomuto dlužníku; ostatní spoludlužníci jsou k témuž plnění i nadále zavázáni postupiteli. Od tohoto závěru není důvodu se odchylovat ani v posuzovaném případě. Žalobce (postupník) mohl požadovat plnění jen od Roberta Johna, tedy od toho solidárně zavázaného dlužníka, proti němuž mu byla pohledávka Pozemkovým fondem ČR (postupitelem) postoupena. Žalovaná byla i nadále povinna plnit postupiteli.
Lze tedy uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za stavu, kdy žalované v tomto řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu