ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4262.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4262/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré v právní věci žalobkyně JUDr. M. S. , proti žalované L. P. , zastoupené JUDr. Hanou Hrubešovou, advokátkou se sídlem v Rakovníku, Husovo náměstí 17, o zaplacení částky 4,919.573,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 20/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2008, č. j. 6 Cmo 417/2007-177, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. listopadu 2006, č. j. 49 Cm 20/2000-111, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 4,919.573,60 Kč se 17 % úrokem z prodlení z částky 3,997.774,80 Kč od 22. 1. 2000 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Současně zastavil řízení vůči společnosti ALTAICA, s. r. o. se sídlem v Roztokách u Křivoklátu.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. května 2008, č. j. 6 Cmo 417/2007-177, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným v plném rozsahu a ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou v rozsahu částky 10.000,- Kč jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení [výrok 1)]. Ve zbývajícím rozsahu ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou jej potvrdil [výrok 2)].
Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2008, č. j. 6 Cmo 417/2007-177, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Námitkou, že postupem soudu prvního stupně jí byla odňata možnost jednat před soudem, uplatnila dovolatelka zmatečnost podle §229 odst. 3 o. s. ř. Pomíjí přitom, že ke zmatečnostním vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. přihlíží dovolací soud jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě takové vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm.c) o. s. ř. nezakládají. K posouzení jejich důvodnosti slouží žaloby pro zmatečnost (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 32/2003).
Z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jsou bezcenné námitky, že odvolací soud měl zrušit rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalované zcela a nikoliv jen v rozsahu částky 10.000,- Kč, a že žalovaná nebyla před soudem prvního stupně poučena podle §118a a 119a o. s. ř., neboť představují uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Tyto tvrzené vady řízení nemohou být otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu, a postrádají potřebný judikatorní přesah (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, nález Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. května 2007, sp. zn. IV. ÚS 804/07, ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a ze dne 9. července 2009, sp. zn. II. ÚS 944/09).
Výhradou, že žalobkyně neprokázala existenci smlouvy o úvěru ani faktické čerpání úvěru, a že žalovaná neučinila žádný úkon, který by bylo možno považovat za uznání závazku, uplatnila žalovaná dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyloučeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Až v dovolacím řízení přišla žalovaná s (novým) tvrzením, že nárok je vůči ní promlčen. Uplatnění námitky promlčení je spojeno s prokazováním tvrzení o počátku běhu promlčecí doby a jejím uplynutí. Dovolací soud proto k tomuto tvrzení nemohl přihlédnout, neboť - jak již bylo výše vyloženo - nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohla žalovaná uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinila. Sluší se podotknout, že - podle obsahu spisu - žalovaná nebyla v řízení až do okamžiku, kdy jí a žalovanému byla ustanovena zástupkyně usnesením ze dne 5. dubna 2007, č. j. 49 Cm 20/2000-141a, zastoupena. Nelze zároveň přehlédnout, že mezi žalovanou a žalovaným (jako ručiteli) šlo v řízení o tzv. samostatné procesní společenství (§91 odst. 2 o. s. ř.). Pro tento typ procesního společenství je charakteristické, že z úkonu jednoho ze společníků nemohou mít prospěch (ani újmu) ostatní, a že tvrzení a návrhy na provedení důkazů splní povinnost tvrzení a povinnost důkazní jen ten společník, který je učinil; z námitky promlčení může mít prospěch jen ten společník, který ji vznesl (srovnej Drápal, L., Bureš, J., a kol., Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2009, str. 590). Ze shora uvedených důvodů tak nemůže být námitka promlčení vznesená jménem žalovaného a dlužníka ALTAICA s. r. o. podáním ze dne 7. 5. 2003 současně přičítána žalované.Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. září 2010
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu