ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.117.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 117/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. března 2010 o dovolání obviněného A. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 68 To 152/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 2 T 250/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. 2 T 250/2008, byl obviněný A. B. uznán vinným ze spáchání trestných činů ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 zák. č. 40/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kterých se podle skutkové věty výroku uvedeného rozsudku dopustil tím, že
1)okolo 19.30 hod. dne 8. 8. 2008 v kempinku v obci H. B., okr. V., za přítomnosti většího množství osob v silně podnapilém stavu po předchozím verbálním konfliktu napadl S. D., tak, že s ní cloumal, povalil ji na zem, kde si na ní klekl, bil ji a škrtil a následně v napadání jmenované pokračoval i poté, co s ní a svou nezletilou dcerou odjel automobilem z kempu do blízkosti chaty U., a to tak, že ji uhodil pěstí do obličeje a klíči od zapalování ji opakovaně udeřil do levého ucha a snažil se jí zasáhnout oči, přičemž svého jednání zanechal až poté, co se S. D. podařilo z vozidla uprchnout a ukrýt se v uvedeném ubytovacím zařízení, když jmenovaná přitom utrpěla výrazné zhmoždění levé poloviny tváře s brýlovým hematomem, zhmoždění a odřeniny levého zevního zvukovodu s krvácením, pro kterážto zranění byla léčena do 25. 8. 2008,
2)okolo 19.50 hod. dne 8. 8. 2008 v obci H. B., okr. V., řídil v podnapilém stavu, neboť jeho krev v tuto dobu obsahovala okolo 2,86 g/kg alkoholu, po silnici č. I/35 ve směru k R. p. R. osobní motorové vozidlo zn. Hyundai Tucson, přičemž v rychlosti nejméně 84 km/hod., kterou výrazně překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci, tj. 50 km/hod., počal předjíždět kolonu asi pěti automobilů a při vracení se do pravého jízdního pruhu v km 321,938 nereagoval na směrové zatáčení vozovky vlevo, v důsledku čehož vyjel k pravému okraji vozovky asi 2,6 m mimo obvyklý jízdní koridor vozidel, kde ve stejné rychlosti, jak bylo uvedeno shora, narazil do osobního motorového vozidla zn. Škoda Favorit, řízeného M. R., jež v těchto místech stálo po výjezdu z místní komunikace, dávajíc přednost v jízdě projíždějícím vozidlům, takže poté došlo k zaklínění obou vozidel, jejich posunu asi o 46 m ve směru jízdy vozidla obviněného a následně k jejich požáru, když M. R. přitom utrpěl rozdrcení srdce při mnohočetných zlomeninách žeber a řadu dalších závažných poranění kostry těla a vnitřních orgánů, jimž na místě podlehl a spolujezdkyně obviněného, nezletilá S. B., oděrky na levé tváři, čele a končetinách s dobou léčení okolo sedmi dnů.
Za uvedené jednání byl obviněný A. B. odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků nepodmíněně, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl současně uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 8 let a podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozeným J. R. škodu ve výši 240.000,- Kč, J. R. škodu ve výši 240.000,- Kč a P. R. škodu ve výši 175.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. 2 T 250/2008, podal obviněný A. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 68 To 152/2009, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 68 To 152/2009, podal následně obviněný A. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s odůvodněním, že skutkový děj tak, jak je popsán ve výroku rozsudku nalézacího soudu, nebyl dosud provedenými důkazy zcela jednoznačně a nade vší pochybnost prokázán. Obviněný rozhodně popírá, že by kritického dne došlo mezi ním a poškozenou D. k jakémukoli konfliktu s tím, že ke slovnímu konfliktu mezi nimi došlo předchozího dne, což by mohl potvrdit muž, který s jmenovanou poškozenou přespával té noci ve stanu, avšak totožnost tohoto muže nebyla soudem zjišťována, ač to obviněný opakovaně navrhoval. Obviněný dále podotkl, že rozhodující soudy se dostatečně nezabývaly zjištěními, kde v době před nehodou jednotlivé osoby ve vozidle seděly, kdo vozidlo řídil, apod. Dle názoru obviněného již přípravné řízení trpělo podstatnými vadami, nebyli vyslechnuti jím navrhovaní svědci, jeho návrhy na doplnění dokazování byly zamítány, proto se obviněný domnívá, že došlo k závažnému porušení jeho práva na obhajobu a rovněž že skutkový děj tak, jak je popsán ve výroku rozsudku nalézacího soudu, nebyl provedenými důkazy jednoznačně a nade vší pochybnost prokázán. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu zrušil a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však uplatněné námitky směřují výlučně proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Z uvedených důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný A. B. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti je nutno považovat jak výhrady obviněného proti údajnému nesprávnému vyhodnocení důkazů, tak i výtku ohledně neprovedení jím navržených důkazů.
Obviněný A. B. se tak svým dovoláním domáhá pouze toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. Námitky uplatněné obviněným v dovolání je nutno považovat za námitky čistě skutkové a tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní a současně se jedná o námitky, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně.
Obviněný ve svém dovolání namítá, že skutkový děj tak, jak je popsán ve výroku rozsudku nalézacího soudu, nebyl dosud provedenými důkazy zcela jednoznačně a nade vší pochybnost prokázán. Nejvyšší soud České republiky však z předloženého spisového materiálu zjistil, že nalézací soud řádně provedl všechny důkazy potřebné k tomu, aby byl náležitě zjištěn skutkový stav a tyto pak i zcela správně vyhodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. V průběhu trestního řízení obviněný uvedl k trestné činnosti kladené mu za vinu několik verzí, jak mělo k daným událostem dojít. Ve své první výpovědi v přípravném řízení obviněný přiznal, že v inkriminovanou dobu došlo mezi ním a poškozenou S. D. k hádce, přiznal požití alkoholu i to, že s vozidlem zřejmě skutečně jel a havaroval. V další výpovědi svoji obhajobu změnil a uvedl, že družku nenapadl, neboť dne 8. 8. 2008 byl se svým přítelem M. U. (jehož jméno však sdělil až po 4 měsících) na celodenním pěším výletě, po návratu jel se svojí dcerou k lékaři a vozidlo řídil jeho přítel M. U., který s vozidlem i havaroval. Podle poslední verze měla vozidlo řídit poškozená S. D., která údajně po havárii utekla do lesa. Nalézací soud však po provedení potřebných důkazů dospěl ke zcela správnému závěru, že je naprosto vyloučeno, aby předmětné vozidlo řídil a havaroval s ním někdo jiný, než právě obviněný A. B. Dokazováním bylo zjištěno, že M.U. by s ohledem na svůj velmi špatný zdravotní stav nebyl vůbec schopen absolvovat nějaký pěší výlet, natož celodenní výlet po horách, jak uváděl obviněný. Navíc přítomnost obviněného v pohostinství dne 8. 8. 2008 (nikoli na výletě po horách) potvrdil i svědek M. H., číšník, který popsal, že obviněný v příslušný den opakovaně a průběžně požíval alkoholické nápoje v restauraci. Poškozená družka obviněného S. D. rovněž nemohla s předmětným vozidlem jet a havarovat, neboť, jak vyplývá z její výpovědi i z výpovědi svědkyně K. J. S., po útoku ze strany obviněného přišla ve velmi špatném stavu na chatu U., žádala o pomoc a o přivolání policie. Z lékařských zpráv vyplývá, že poškozená S. D. měla četná poranění, podlitiny na obličeji a poškozený zvukovod. Okolnosti zranění poškozené jsou patrny i z fotodokumentace na čl. 130 – 134 spisu. V neposlední řadě je třeba zmínit i výpověď dcery obviněného, nezletilé S. B., která s obviněným jela ve vozidle v době havárie a podle které dané vozidlo řídil obviněný a také s ním i havaroval. Skutečnost, že vozidlo řídil obviněný, je zřejmá i z řady dalších svědeckých výpovědí podrobně specifikovaných v odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně. V řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že k havárii vozidla s následkem smrti došlo zcela zaviněním obviněného, v důsledku jeho nepřiměřené rychlosti při jízdě a značnému množství požitého alkoholu. I když obviněný odepřel podrobit se zkoušce na alkohol, tak dle znaleckého posudku byla u něj šetřením zjištěna míra ovlivnění alkoholem v hodnotě nejméně 2,86 promile, z čehož vyplývá, že obviněný nebyl v žádném případě způsobilý k řízení motorového vozidla.
Nalézací i odvolací soud proto nepochybily, když uznaly obviněného A. B. vinným ze spáchání úmyslného trestného ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., neboť v důsledku porušení základních ustanovení silničního zákona ze strany obviněného došlo k neodvratitelnému následku v podobě úmrtí mladého člověka.
Nejvyšší soud České republiky se na základě provedených důkazů ztotožnil s názorem soudů prvního a druhého stupně i v tom, že mužem, který způsobil zranění poškozené S. D., je obviněný A. B. Vzhledem k tomu, že závažnost zranění dosáhla intenzity ublížení na zdraví stanovené trestním zákonem, a protože násilí ze strany obviněného bylo úmyslným jednáním, bylo jeho jednání správně kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle ustanovení §221 odst. 1 tr. zák. Svědecké výpovědi navíc potvrzují, že obviněný byl iniciátorem vzájemného napadání s poškozenou S. D., seděl na ní, bil ji. Tato událost se stala v kempu, tedy v místě veřejnosti přístupném, za přítomnosti více než tří osob, tedy veřejně, proto je nutno jednání obviněného posoudit také jako úmyslný trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě celé řady na sebe navazujících důkazů, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. V daném případě proto nelze hovořit o extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými soudy prvního a druhého stupně.
Na základě výše uvedených skutečností je možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného A. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. J. P.